ÿþ 1 - ZÁPAS, KTERÝ SE NESKON IL 87 21 MicrosoftInternetExplorer4 /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman";} Sir Arthur Conan Doyle NÁVRAT SHERLOCKA HOLMESE   Znní tohoto textu vychází z díla Návrat Sherlocka Holmese tak, jak bylo vydáno v nakladatelství Mladá fronta v roce 1973 (DOYLE, Artur Conan. Návrat Sherlocka Holmese. [K vyd. pYipr. a ed. pozn. naps. Jan Zábrana], [z angl. orig.] pYel. Frantiaek Jungwirth, [il. Josef Hochman]. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1973. 293 s. Máj; Knihovna eskoslovenské mláde~e, sv. 201). Dalaí pYíbhy Sherlocka Holmese naleznete online na www stránkách Mstské knihovny v Praze: www.mlp.cz/sherlockholmes. Elektronické publikování pYíbho Sherlocka Holmese je spole ným projektem Mstské knihovny v Praze a www.digiBooks.cz.   Verze 1.0 z 18.11.2009.       OBSAH PRÁZDNÝ DnM... 4 STAVITEL Z NORWOODU.. 25 TAN ÍCÍ FIGURKY.. 49 OSAMLÁ CYKLISTKA.. 74 `KOLA V PRIORY.. 94 ERNÝ PETR.. 126 CHARLES AUGUSTUS MILVERTON... 148 `EST NAPOLEONn.. 166 TXI STUDENTI 187 ZLATÝ SKXIPEC.. 206 ZMIZELÝ HRÁ  RAGBY.. 229 OPATSKÉ SÍDLO.. 251 DRUHÁ SKVRNA.. 275         PRÁZDNÝ DnM Vra~da ctihodného Ronalda Adaira, spáchaná za velmi neobvyklých a nevysvtlitelných okolností, vzruaila na jaYe 1894 vzneaený svt a upoutala pozornost celého Londýna. VeYejnost je ji~ informována o podrobnostech zlo inu, které pYi policejním vyaetYování vyaly najevo. Mnohé z nich vaak zostaly utajeny, neboe ob~aloba mla v tomto pYípad takový nadbytek dokazo, ~e ani nepova~ovala za nutné je vaechny zveYejnit. Teprve dnes, témY po deseti letech, smím doplnit chybjící lánky celého toho pozoruhodného Yetzce. Zlo in byl sám o sob zajímavý, ale to nebylo nic ve srovnání s dalaí nepYedvídanou událostí, která vyvolala nejsilnjaí otYes a nejvtaí pYekvapení v mém dobrodru~ném ~ivot. Dokonce jeat dnes, po tak dlouhé dob, myslím na tu chvíli se vzruaením a opt cítím, jak náhle mou mysl zaplavila radost spojená s ú~asem a nedovrou. VeYejnosti, kterou zajímají moje zápisky, v nich~ jsem ji ob as seznamoval s myalenkami a iny neoby ejn pozoruhodného lovka, této veYejnosti bych rád Yekl, ~e si nezaslou~ím výtky, jestli~e jsem neprozradil vaechno, co jsem vdl. TYeba~e to jinak pova~uji za svou prvoYadou povinnost, ponechal jsem si tentokrát informace pro sebe, neboe on svoj výslovný zákaz zruail teprve tYetího dne minulého msíce. Lze si pYedstavit, ~e moje dovrné pYátelské vztahy k Sherlocku Holmesovi m pYivedly k zájmu o kriminologii, a kdy~ Holmes zmizel, neopomenul jsem nikdy pe liv sledovat rozné pYípady, které pronikly na veYejnost. Nejednou jsem se sna~il postupovat podle jeho metod u~ proto, abych nkterý pYípad rozYeail pro vlastní uspokojení, ale ml jsem nevalný úspch. Nejvíc m ovaem zaujala tragédie Ronalda Adaira. Kdy~ jsem pro ítal zápis ze soudního vyaetYování, kde byl nakonec vynesen výrok, ~e jde o úkladnou vra~du spáchanou neznámým pachatelem i pachateli, uvdomil jsem si mnohem jasnji ne~ kdy dYív, jakou ztrátu pro lidstvo znamenala smrt Sherlocka Holmese. Byl jsem pYesvd en, ~e nejedná stránka toho podivuhodného pYípadu by ho obzvláae zajímala a ~e bystrý mozek a vycvi ené oko tohoto pYedního evropského detektiva by policejnímu pátrání nejen napomohly, ale dovedly je i rychle k cíli. Celý den, zatímco jsem dro~kou objí~dl pacienty, probíral jsem v duchu pYípad od za átku do konce, ale k ~ádnému uspokojivému výsledku jsem nedospl. Mo~e mi být vytknuto, ~e omílám staré známé vci, ale pYesto zopakuji fakta, která pYedb~né Yízení pYineslo. Ctihodný Ronald Adair byl druhorozený syn hrabte z Maynoothu, který v té dob zastával úYad guvernéra jedné australské kolonie. Matka odcestovala do Anglie, aby si dala operovat aedý zákal, a spolu se synem Ronaldem a dcerou Hildou bydlela v dom íslo 427 v Park Lane. Mladík se pohyboval v nejlepaí spole nosti, a pokud bylo zjiatno, neml ~ádné nepYátele a neholdoval ~ádné neYesti. Zasnoubil se s Edith Woodleyovou z Carstairsu, ale po nkolika msících byly zásnuby po vzájemn dohod zruaeny. Nic nenasvd ovalo tomu, ~e by se tento krok nkterého z obou snoubenco citov hloubji dotkl. Mladý mu~ se pohyboval v úzkém okruhu lidí stejných spole enských zvyklostí, proto~e neml ~ádné náro n choutky ani pYília vzntlivý temperament. A práv toho bezstarostného mladého aristokrata zastihla tak prazvláatn a neo ekávan smrt mezi desátou a~ jedenáctou hodinou a dvaceti minutami v noci dne 30. bYezna 1894. Ronald Adair hrál náru~iv a vytrvale karty, ale nikdy nevsadil tolik, aby se prohrou finan n zruinoval. Byl lenem karetních klubo Baldwin, Cavendish a Bagatelle. Onoho osudného dne sehrál po ve eYi partii whistu v klubu Bagatelle, jak prokázala svdecká výpov. V klubu hrál karty u~ také odpoledne. Podle výpovdi jeho spoluhrá o  pana Murrayho, sira Johna Hardyho a plukovníka Morana  byla hra témY vyrovnaná. Adair mohl prohrát nanejvýa tak pt liber aterlinko. Vlastnil zna né jmní a taková suma pro nho byla pouhý pakatel. Adair do nkterého z tch tYi klubo denn chodil, hrál vaak opatrn a obvykle odcházel s výhrou. PYi aetYení vyalo rovn~ najevo, ~e Adair se svým spoluhrá em plukovníkem Moranem pYed nkolika týdny vyhráli na Godfreym Milnerovi a lordu Barmoralovi plných tyYi sta dvacet liber. Tolik o minulosti zavra~dného  z toho, co zatím pYineslo pYedb~né aetYení. V den zlo inu se Adair vrátil domo pYesn v deset hodin. Jeho matka a sestra byly na návatv u pYíbuzných. Slu~ebná vypovdla, ~e slyaela, jak mladý pán odeael do pro elní místnosti v druhém poschodí, které obvykle pou~íval jako obývacího pokoje. V místnosti musela nechat otevYené okno, ponvad~ kdy~ zatopila v krbu, valil se z nho kouY. Z pokoje se nic neozvalo a~ do návratu lady Maynoothové s dcerou  pYialy v jedenáct hodin dvacet minut. Chtly Ronaldovi popYát dobrou noc, ale dveYe pokoje byly zam eny zevnitY a na své volání a klepání nedostaly ~ádnou odpov. Daly proto pYivolat pomoc a vypá it dveYe. Neaeastný mladík le~el poblí~ psacího stolu s hlavou straaliv zohavenou trhavou stYelou, která byla vypálena z revolveru. V místnosti se vaak ~ádná zbraH nenaala. Na stole le~ely dv desetilibrové bankovky a sedmnáct liber a deset ailinko ve zlatých a stYíbrných mincích narovnaných do sloupko. Vedle nich byl papír popsaný íslicemi a jmény nkterých Adairových pYátel z klubu, co~ vedlo k domnnce, ~e se zesnulý pYed smrtí sna~il sestavit pYehled svých karetních výher a ztrát. Dokladné ohledání místa inu zkomplikovalo pYípad jeat víc. Nebyl pYedn zjiatn dovod, pro  mladík dveYe zevnitY zamkl. Bylo vylou eno, aby to udlal vrah a unikl potom oknem. Okno je dobrých sedm metro nad zemí a pod ním se prostírá záhon rozkvetlých krokuso. Na kvtinách ani na záhonu se nenaaly otisky alépjí a nenaaly se ani na úzkém pruhu trávníku, který oddloval dom od ulice. DveYe tudí~ musel podle vaeho zamknout mladý Adair. Jak ale tedy byl usmrcen? Kdyby se pachatel na okno vyaplhal, zanechal by po sob njaké stopy. V pYípad, ~e by stYelec vypálil ránu oknem, musel by mít znamenitou muaku, jestli~e dokázal smrtelnou ránu zamíYit z revolveru. Mimoto je Park Lane ruaná tYída a sotva sto metro od domu se nachází stanoviat dro~ek. VýstYel nikdo neslyael. A pYesto le~el v pokoji mrtvý mu~, v hlav stYelu s useknutou api kou, která se roztrhla do stran a pYivodila zranní, po nm~ okam~it následovala smrt. Okolnosti tohoto záhadného zlo inu na Park Lane jeat více zatemHovalo to, ~e chybl jakýkoli motiv, proto~e  jak jsem uvedl  mladý Adair neml ~ádného nepYítele a peníze a dalaí cenné vci zostaly v pokoji nedot eny. Celý den jsem v duchu uva~oval o tchto faktech a pokouael jsem se pYijít na njakou teorii, která by vaechny zjiatné skute nosti vysvtlovala, a zároveH jsem se sna~il najít nejslabaí lánek, z nho~  podle názoru mého nebo~tíka pYítele  je nutno pYi ka~dém vyaetYování vycházet. PYiznám se, ~e jsem ~ádné velké pokroky neu inil. Ve er jsem se zatoulal na Oxford Street a v aest hodin jsem se octl na náro~í, kde Park Lane kon í. Cestu k domu, k nmu~ jsem ml namíYeno, ukázal mi neomyln hlou ek zevlouno, stojících na chodníku a zírajících do jednoho okna. Vysoký hubený mu~ s tmavými brýlemi, o nm~ jsem byl pYesvd en, ~e je to detektiv, rozvíjel tu jakousi teorii, zatímco ostatní se shlukli kolem, aby ho lépe slyaeli. PYiblí~il jsem se rovn~ k mluv ímu na doslech, ale jeho vysvtlení mi pYipadalo tak nesmyslné, ~e jsem se znechucen odvrátil. PYitom jsem vrazil do zmrza eného postaraího lovka, stojícího za mnou, tak~e mu spadlo na zem nkolik knih, které dr~el v podpa~dí. Pamatuji se, ~e kdy~ jsem knihy zvedal, povaiml jsem si jednoho titulu  Povod uctívání stromo  a napadlo mi, ~e ten lovk je patrn njaký chudý sbratel, který vaelijak shání vzácné knihy, a to bu ze záliby, nebo proto aby s nimi mohl obchodovat. Pokouael jsem se omluvit za svou neobratnost, ale knihy, s nimi~ jsem tak neaeastn nalo~il, byly v majitelových o ích zYejm velmi cenné pYedmty. S pohrdavým zavr ením se ke mn oto il zády a jeho shrbená postava a bílé licousy se ztratily v tla enici. Prozkum domu íslo 427 na Park Lane vnesl pramálo svtla do otázky, která m zajímala. Dom oddlovala od ulice asi poldruhého metru vysoká zídka se zábradlím. Bylo proto hra kou, aby se kdokoli dostal do zahrady, ale kolem okna nevedl okap, tak~e vyaplhat se nahoru bylo zhola nemo~né i pro sebeobratnjaího lovka. Kdy~ jsem se vracel do Kensingtonu, ml jsem v hlav vtaí zmatek, ne~ kdy~ jsem vyael z domova. Sedl jsem v pracovn sotva pt minut, kdy~ vstoupila slu~ebná a ohlásila, ~e si se mnou pYeje mluvit njaký mu~. K mému pYekvapení nebyl návatvník nikdo jiný ne~ onen podivínský sbratel knih. Jeho vrás itá, ostYe Yezaná tváY vykukovala zpod bílých vlaso a pod pravou pa~í dr~el dobrý tucet tch svých vzácných knih.  Jste pYekvapen, ~e m vidíte, pane, zaskYehotal. PYiznal jsem, ~e pYekvapen jsem.  Inu, pane, dlal jsem si vý itky, a kdy~ jsem pajdal kolem a náhodou zahlídl, ~e jste zaael do tohohle domu, Yekl jsem si, stavía se u toho hodného pána a omluvía se, ~e ses na nho kapánek utrhl, ale ~es to nemyslel nijak zle, a podkujea mu za to, ~e ty knihy zvedl.  To nestojí za Ye , Yekl jsem.  Dovolíte, abych se zeptal, jak m znáte?  Inu, pane, snad si to nevylo~íte ve zlém, ale já bydlím v sousedství. Moj krámek s knihami najdete na náro~í Church Street a v~dycky vás v nm rád uvítám. Nesbíráte náhodou také knihy, pane? Mám tady Britské ptactvo a Catula a Svatou válku  samé hledané tituly. Tamhle na druhé poli ce máte zrovna tak místo pro pt knih. Takhle to tam nevypadá moc pkn, co Yíkáte, pane? Oto il jsem hlavu, abych se podíval na knihovnu. Kdy~ jsem se opt obrátil, stál pYed mým pracovním stolem usmvavý Sherlock Holmes. Zvedl jsem se, nkolik vteYin jsem na nho u~asle zíral a pak jsem patrn poprvé a naposled v ~ivot omdlel. PYinejmenaím se mi pYed o ima vznáaela aedá mlha, a kdy~ se rozplynula, ml jsem líme ek u krku rozepnutý a cítil jsem pal ivou chue brandy na rtech. Nade mnou se sklánl Holmes a v ruce dr~el utoru.  Milý Watsone, pravil hlas, který jsem tak dobYe znal,  tisíckrát se vám omlouvám. Netuail jsem, ~e to na vás udlá takový dojem. Uchopil jsem ho za pa~i.  Holmesi! zvolal jsem.  Jste to skute n vy? Je to vobec mo~né, ~e jste na~ivu? Jak jen jste se dokázal vyakrábat z té straalivé propasti?  Po kejte chvilku! Yekl.  Jste opravdu natolik v poYádku, ~e si o tch vcech mo~eme promluvit? Zbyte n jsem vám tímhle teatrálním návratem pYipravil vá~ný nervový otYes.  Jsem docela v poYádku, Holmesi, a nevYím málem vlastním o ím. Namouvru, kdo by si pomyslel, ~e vy  ~e zrovna vy  budete stát v mé pracovn! Znovu jsem ho uchopil za rukáv a nahmatal jeho hubenou, svalnatou pa~i.  Nu  rozhodn jste z masa a krve, Yekl jsem.  Milý kamaráde, nevím, co dlat radostí, ~e vás tu zase mám. Posate se a vypravujte, jak jste vyvázl z té straalivé skalní ú~labiny. Usedl naproti a zapálil si cigaretu svým starým nedbalým zposobem. Ml na sob sice poYád oblýskaný aosatý kabát antikváYe, ale ostatní propriety jeho pYestrojení  bílé vlasy a licousy  le~ely na stole vedle kupy knih. Holmes se te zdál hubenjaí a vychrtlejaí ne~ dYív a jeho tváY s orlím nosem mla mrtvoln bledý nádech, který prozrazoval, ~e v poslední dob nevede práv zdravý ~ivot.  Jsem rád, ~e si mohu protáhnout nohy, Watsone, Yekl.  Pro vysokého lovka to není ~ádná avanda, kdy~ musí na pár dlouhých hodin ubrat ze své výaky tvrt metru. A te, drahý pYíteli, bych vás rád po~ádal o poshovní, proto~e dnes v noci máme pYed sebou obtí~nou a nebezpe nou práci. Bude snad lépe, kdy~ vám vaechno vylí ím, a~ se zhostíme tohoto úkolu.  To nevydr~ím zvdavostí. Velice rád bych vaae zá~itky slyael hned te.  Doprovodíte m dnes v noci?  Kdykoli a kamkoli budete chtít.  Je to opravdu zas takové jako kdysi. Máme jeat as nco pove eYet, ne~ pojdeme. Tak tedy o té propasti. Dostal jsem se z ní docela snadno  z toho prostého dovodu, ~e jsem do ní nespadl.  Vy jste nespadl do propasti?  Kdepak, nespadl, Watsone. Vzkaz, který jsem vám zanechal, byl myalen zcela upYímn. Nepochyboval jsem ani dost málo, ~e se má ~ivotní dráha chýlí ke konci, kdy~ jsem zahlédl na úzké stezce vedoucí do bezpe í zlovstnou postavu profesora Moriartyho. V jeho aedých o ích jsem etl nezvratné odhodlání. Vymnili jsme nkolik vt a on zdvoYile svolil, abych napsal krátkou zprávu, kterou jste potom naael. Zatí~il jsem ten papír tabatrkou a holí a vykro il jsem po stezce; Moriarty v patách za mnou. Kdy~ jsem doael k místu, kde stezka kon ila, byl jsem rovn~ v koncích. Moriarty u sebe neml zbraH, ale vrhl se na mne a sevYel m dlouhými pa~emi. Vdl, ~e svou partii dohrál, a dychtil pouze po tom, aby se mi pomstil. Potáceli jsme se u samého kraje srázné skalní stny. Naatstí se trochu vyznám v baritsu, v japonském zposobu zápasu, který mi byl nejednou náramn u~ite ný. Vymkl jsem se mu ze sevYení, on pronikav vykYikl, nkolik vteYin se zoufale sna~il najít oporu pro nohy a rukama zatápal do prázdna. Vaechny jeho pokusy nabýt ztracené rovnováhy vaak byly marné a zYítil se do propasti. Ulehl jsem na zem a pozoroval, jak po dlouhém pádu se jeho tlo odrazilo od balvanu a aplouchlo do vody. U~asle jsem naslouchal Holmesovu vyprávní, které pYeruail, jen kdy~ si potáhl z cigarety.  Ale co ty stopy? zvolal jsem.  Na vlastní o i jsem vidl, ~e po stezce ke skalnímu útesu vedly dva páry stop, a ~ádné se nevracely zpátky.  Hned k tomu pYijdu. Jakmile se profesor zYítil do propasti, blesklo mi hlavou, jakou neoby ejnou pYíle~itost mi tu osud poskytuje. Vdl jsem, ~e Moriarty není jediný, kdo se zapYisáhl, ~e m zabije. Nejmén tYi dalaí lidé budou po smrti svého vodce la nit po odvet jeat víc. A vaichni tYi byli velmi nebezpe ní protivníci. Co se nepodaYí jednomu, to se jist povede druhému i tYetímu. Naopak ale jestli~e bude svt pYesvd en o mé smrti, ti mu~i nabudou vtaí smlosti, pYestanou být ostra~ití, a já je dYív i pozdji zneakodním. Potom teprve nadejde vhodná doba, abych oznámil, ~e jsem dosud mezi ~ivými. Vaechny tyhle myalenky mi, myslím, prolétly hlavou jeat dYív, ne~ profesor Moriarty dopadl na dno Reichenbaaských vodopádo. Zvedl jsem se a prohlí~el si skalní stnu, u ní~ jsem stál. O nkolik msíco pozdji jsem etl vaae barvité lí ení, jak je ta stna kolmá. Jen~e ono to tak pYesn není. Naael jsem na skále nkolik výstupko, ba dokonce i jakousi skalní Yímsu. Stna se ty í do takové výae, ~e se zdálo naprosto nemo~né vylézt nahoru, a po stezce jsem se rovn~ nemohl vrátit, ponvad~ bych byl v bahnité pod zanechal svoje stopy. Je ovaem pravda, ~e jsem se mohl vrátit pozpátku, jak jsem to v obdobných situacích udlal u~ nkolikrát. TYi páry stop vedoucích jedním smrem by vaak rozhodn vyvolaly podezYení. Nezbývalo mi tedy nic jiného ne~ pokusit se o výstup po skalní stn. Nebylo to nic pYíjemného, Watsone. Dole pode mnou hu el v hloubce vodopád. Netrpím chorobnými pYedstavami, ale dávám vám slovo, ~e se mi zdálo, jak z propasti slyaím Moriartyho volání. Jediný chybný krok by se mi byl stal osudným. Nejednou, kdy~ povolil trs trávy, kterého jsem se chtl pYidr~et, nebo kdy~ se mi na vlhké skále sesmekla noha, myslel jsem, ~e je se mnou amen. Namáhav jsem lezl výa, a~ jsem se kone n vyaplhal na skalní Yímsu asi metr airokou, pokrytou hebkým zeleným mechem, kde jsem se mohl pohodln natáhnout. Zezdola na m nebylo vidt. Tam jsem le~el, kdy~ jste pYiael vy a vaai spole níci, milý Watsone, a tak starostliv a bezvýsledn jste zkoumali okolnosti mé smrti. Kone n jste vaichni dospli k nevyhnutelnému a naprosto mylnému závru; vrátili jste se do hotelu a já jsem zostal sám. Domníval jsem se, ~e mé dobrodru~ství u~ skon ilo, ale neo ekávaná pYíhoda m pYesvd ila, ~e se mohu nadít dalaích pYekvapení. Proletl kolem mne veliký balvan svr~ený seshora, dopadl na stezku a z ní se pYekulil do propasti. Na okam~ik jsem se domníval, ~e jde o náhodu, ale pak jsem pohlédl vzhoru a proti kalné obloze jsem spatYil konturu lidské hlavy. Vzáptí dopadl dalaí balvan slabého tvrt metru od mé hlavy  na skalní Yímsu, kde jsem le~el. Vysvtlení ovaem bylo nasnad: Moriarty nepYiael sám. Jeho spole ník  krátký pohled mi sta il, abych vytuail, jak nebezpe ný je to mu~  dával pozor, zatímco m profesor pYepadl. Zpovzdálí, tak~e jsem ho nevidl, pozoroval, jak jeho pYítel pYiael o ~ivot a já jsem unikl. ekal a potom se vyaplhal na temeno skály, aby vykonal to, co se jeho druhovi nepodaYilo. Dlouho jsem se nerozmýalel, Watsone. Jakmile se nahoYe znovu objevil ten krutý obli ej, bylo mi jasné, ~e se chystá svalit dalaí balvan. Slezl jsem na stezku. Myslím, ~e s chladnou rozvahou bych to byl nedokázal. Ten sestup byl stokrát obtí~njaí ne~ výstup. Neml jsem vaak as o tom pYemýalet, ponvad~ kdy~ jsem se spouatl z Yímsy, zasviatl u~ dalaí balvan. Asi v polovin cesty dolo jsem uklouzl, ale s pomocí bo~í jsem dopadl na stezku, celý poakrábaný a s potrhanými aaty. Vzal jsem nohy na ramena, ve tm jsem urazil pYes hory aestnáct kilometro a o týden pozdji jsem se octl ve Florencii, pYesvd en, ~e ~ivá duae neví, co se se mnou stalo. Ml jsem jen jediného dovrníka  svého bratra Mycrofta. Velice se vám omlouvám, milý Watsone, ale zále~elo pYedevaím na tom, aby si lidé mysleli, ~e jsem po smrti. Vím s jistotou, ~e byste byl moj neaeastný konec nevylí il tak pYesvd iv, kdybyste tomu sám nevYil. V minulých tYech letech jsem se nejednou chopil pera, abych vám napsal. Poka~dé mi vaak zadr~ela ruku obava, ~e váa láskyplný pYátelský vztah by vás mohl pYimt k njaké indiskrétnosti a moje tajemství by bylo prozrazeno. Kdy~ jste do mne dnes vrazil, nedal jsem se vám poznat, proto~e vaae pYekvapení a vzruaení by mohly vzbudit pozornost a zposobit tak velikou a nenahraditelnou akodu. Mycroftovi jsem se svYit musel, abych získal potYebné peníze. Situace v Londýn se nevyvíjela tak úspan, jak jsem doufal, proto~e pYi pYelí ení s Moriartyho tlupou dva její nejnebezpe njaí lenové, práv moji nejúhlavnjaí nepYátelé, zostali na svobod. Dva roky jsem cestoval po Tibetu, navatívil jsem Lhasu a strávil nkolik dní u dalajlámy. etl jste mo~ná o pozoruhodných výzkumech norského cestovatele Sigersona, ale jist vás nenapadlo, ~e to napsal vlastn váa pYítel. Pak jsem procestoval Persii, odsko il si do Mekky a pobyl krátce v Chartúmu. O výsledku tohoto zajímavého pobytu jsem informoval naae ministerstvo zahrani í. Vrátil jsem se do Francie a v laboratoYi v Montpellieru jsem se nkolik msíco zabýval výzkumy deriváto kamenouhelného dehtu. Daný úkol jsem zdárn dokon il. Kdy~ jsem se dovdl, ~e v Londýn z mých nepYátel zostal u~ jen jediný, chystal jsem se k odjezdu, který zpráva o záhadném zlo inu v Park Lane jeat uspíaila. PYípad m zajímal, a krom toho ml nkteré prazvláatní rysy, které mi pYipomnly jistou osobu. Neprodlen jsem se vrátil do Londýna, nepYestrojen zaael do Baker Street, kde paní Hudsonová dostala hysterický záchvat, kdy~ m spatYila, a zjistil jsem, ~e Mycroft pe oval o to, aby moj byt a vaechny listiny zostaly ve stejném stavu, v jakém jsem je pYi svém odchodu zanechal. A tak se stalo, milý Watsone, ~e jsem dnes ve dv hodiny odpoledne usedl do své staré klubovky ve svém pokoji s jediným pYáním  aby v druhé klubovce, tak jako kdysi, sedl moj starý pYítel Watson. Toto pozoruhodné vyprávní jsem vyslechl onoho dubnového ve era. NevYil bych, ~e je pravdivé, kdyby je nepotvrzoval pohled na vysokou hubenou postavu a výraznou, bystrou tváY, o ní~ jsem ji~ nedoufal, ~e ji znova uvidím. Holmes se njak dovdl o bolestné ztrát, která m postihla, a projevil ú ast spía svým chováním ne~ slovy.  Smutek nejlépe vylé íme prací, milý Watsone, Yekl,  a dnes ve er nás oba eká jistý úkol. Kdy~ ho zdárn splníme, mo~eme s uspokojením prohlásit, ~e jsme ne~ili nadarmo. Marn jsem se pokouael vyzvdt na nm víc.  Do rána toho jeat uslyaíte a spatYíte dost, odpovdl.  TYi roky jsme se nevidli, tak~e si máme co povídat a~ do pol desáté, kdy vyrazíme za pozoruhodnou záhadou prázdného domu. Vypadalo to opravdu jako za starých aso, kdy~ jsem v stanovenou hodinu usedl do dro~ky po Holmesov boku, s revolverem v kapse a vzruaený nadcházejícím dobrodru~stvím. Holmes ml el a tváYil se nepYístupn a vá~n. Ve svitu pouli ních luceren jsem si vaiml jeho pYísného výrazu a neualo mi, ~e zamyalen svraatil obo í a sevYel rty. Nevdl jsem, jakého dravce se chystáme polapit v temné d~ungli londýnského podsvtí, ale z výrazu vodce lovecké výpravy jsem správn usoudil, ~e toto dobrodru~ství nebude tak zcela bez nebezpe í, zatímco posmaný úsmv, který se chvílemi rozhostil po Holmesov zasmuailé asketické tváYi, nevstil pro tu akodnou nic dobrého. Myslel jsem, ~e máme namíYeno do Baker Street, ale Holmes zastavil dro~ku u náro~í Cavendish Square. Vaiml jsem si, ~e kdy~ vystupoval, rozhlédl se pátrav napravo a nalevo a na ka~dém náro~í se velice bedliv pYesvd il, zda nás nikdo nesleduje. Naae cesta byla vskutku neoby ejná. Holmes se obdivuhodn vyznal v spleti londýnských uli ek, a tak jsme bez váhání a rychle proali nkolika postranními uli kami a prochody, o jejich~ existenci jsem neml ani tuaení. Posléze jsme vyali do úzké uli ky, kterou z obou stran lemovaly ponuré staré domy. Zavedla nás na Manchester Street a odtud jsme se dostali na Blandford Street. Holmes pojednou zahnul do úzkého prochodu, veael dYevnou brankou do opuatného dvora a odemkl zadní dveYe domu, do kterého jsme oba vstoupili, a Holmes pak za sebou dveYe opt zamkl. UvnitY byla tma jak v pytli, ale nepochyboval jsem, ~e dom je prázdný. Holá prkenná podlaha praatla a vrzala pod naaimi kroky a nata~enou rukou jsem se dotkl odchlíplých cáro papírových tapet na stn. Holmes mi sevYel studenými, tenkými prsty zápstí a vedl m dlouhým vestibulem, dokud jsem nezahlédl matný svit v okénku nade dveYmi. Tam Holmes prudce zabo il doprava a octli jsme se v rozlehlém, prázdném tvercovém pokoji. V koutech le~ely temné stíny, ale stYed místnosti slab ozaYovalo svtlo z ulice. Nablízku nestála ~ádná lucerna a okna byla pokryta silnou vrstvou prachu, tak~e jsme jen st~í rozeznávali siluety svých postav. PYítel mi polo~il ruku na rameno a pYitiskl ústa k mému uchu:  Víte, kde jsme? zaaeptal.  Tohle je ur it Baker Street, odpovdl jsem, kdy~ jsem zaapinným oknem vyhlédl na ulici.  PYesn tak. Jsme v Camden House, který stojí pYímo naproti naaemu starému bytu.  Pro  jsme sem ale pYiali?  Proto~e je odtud znamenitý výhled na náa milounký dome ek. Smím vás poprosit, milý Watsone, abyste pYistoupil trochu blí~ k oknu a opatrn, abyste nebyl spatYen zven í, podíval se nahoru k naaim pokojom  v nich~ za ínalo nejedno naae spole né dobrodru~ství? PYesvd ím se, jestli vás po tYech letech nepYítomnosti jeat doká~u pYekvapit. Jakmile jsem se opatrn pYiblí~il k oknu a podíval se na známý dom, zalapal jsem po dechu a pak jsem udiven vykYikl. }aluzie byla zata~ena a v pokoji svítilo jasné svtlo. Od svtlého pozadí se odrá~ela temná silueta mu~e sedícího v lenoace. Dr~ení hlavy, vzpYímená ramena a výrazný profil  to vae mi bylo dobYe povdomé. Postava mla obli ej pooto ený do strany a vypadala jako nkterý ze stínových obrázko, které si dávali rámovat naai dde kové. Podoba byla tak vrná, ~e jsem musel natáhnout ruku, abych se pYesvd il, ~e ~ivý Holmes stojí opravdu vedle mne. OtYásal se potla ovaným smíchem.  Nu~e? Yekl.  Pro pt ran! zvolal jsem.  Ta podoba je báje ná.  VYím, ~e mou bezmeznou vynalézavost vk nezdolá a zvyk neotupí, zacitoval Shakespeara a z jeho hlasu zaznla radost a hrdost umlce nad svým dílem.  Skute n vypadá, jako by mi z oka vypadla, co Yíkáte?  PYísahal bych, ~e jste to vy.  Vyslovme uznání panu Meunierovi z Grenoblu, který tu voskovou figurínu zhotovoval nkolik dní. Dnes odpoledne pYi návatv v Baker Street jsem zaYídil ostatní.  Pro  jste to dlal?  Milý Watsone, donutily m k tomu velmi pádné dovody. Musím pYesvd it jisté lidi o tom, ~e jsem doma, zatímco ve skute nosti jsem nkde jinde.  Domníváte se, ~e jste sledován?  Nedomnívám se, já to vím.  A kdo dom pozoruje?  Moji dávní nepYátelé, Watsone. lenové toho roztomilého spolku, jeho~ vodce skon il na dn Reichenbaaských vodopádo. Nezapomínejte, ~e jen oni vdí, ~e jsem zostal na~ivu. A vdli rovn~, ~e se dYív i pozdji vrátím domo. Pozorovali dom neustále a dnes ráno se mne kone n do kali.  Jak to víte?  Proto~e jsem hlída e poznal, kdy~ jsem vykoukl z okna. Je to njaký Parker, pouli ní lupi , který pYepadené rdousí a umí také podivuhodn hrát na drnka ku. Ten m ale vobec nezajímá. Velice mi vaak zato zále~í na osob, která si ho najala. Je to zlosyn velkého formátu, Moriartyho dovrný pYítel, mu~, který na m svaloval balvany, nejprohnanjaí a nejnebezpe njaí londýnský zlo inec. Ten chlap m chce dnes ve er dostat, a nemá ani zdání, ~e my chceme dostat jeho. Plán mého pYítele za al nabývat jasnjaích obryso. Z téhle pYíhodné skrýae jsme mohli stYe~it hlída e a sledovat pozorovatele. Byli jsme lovci a ten stín za oknem domu na protjaí stran ulice slou~il jako návnada. Ml ky jsme stáli v aeru a pozorovali chodce na ulici. Holmes stál tiae a nehybn, ale vdl jsem, ~e je ve stYehu a ~e upYen sleduje proud kolemjdoucích. Byla nevlídná, sychravá noc a dlouhou ulicí hvízdal fi ivý vítr. Na ulici bylo jeat hodn lidí, skoro vaichni upjatí do pláaeo se aálou kolem krku. Jednou i dvakrát se mi zdálo, ~e jsem nkterého toho chodce u~ nkdy vidl, a zejména mi byli nápadní dva mu~i, kteYí se v prochodu nedalekého domu patrn schovali pYed vtrem. Pokouael jsem se na n svého spole níka upozornit, Holmes vaak nedotkliv nco zabrumlal a dál upYen pozoroval ulici. Nkolikrát pYealápl z nohy na nohu a zabubnoval prsty na ze. Bylo mi jasné, ~e Holmes za íná jevit nepokoj, proto~e se situace nevyvíjí pYesn podle jeho o ekávání. Táhlo k polnoci a ulice u~ byla skoro liduprázdná, kdy~ Holmes za al roz ilen pYecházet po pokoji. Chystal jsem se nco poznamenat, ale kdy~ jsem se podíval nahoru do osvtleného okna, za~il jsem málem stejný otYes jako dnes ve er u~ jednou. SevYel jsem Holmesovu pa~i a ukázal k oknu.  Silueta zmnila polohu! zvolal jsem. Vosková figurína k nám byla te obrácena zády a ne bokem jako pYedtím. Ty tYi roky rozhodn nezmnily nic na jeho vzntlivé povaze a neodstranily ani netrplivost, kterou Holmes projevoval, kdy~ byl tázán na vc pro nho samozYejmou.  Ovaem~e zmnila polohu, Yekl.  Snad nemyslíte, Watsone, ~e jsem takový smaný bYídil, abych postavil do pokoje panáka, na kterém je na první pohled znát, ~e je z vosku, a doufal, ~e tak pYelstím tyhle chlapy, kteYí patYí k nejprohnanjaím v Evrop? ekáme tu dv hodiny a má hospodyn paní Hudsonová zatím figurínou osmkrát pohnula, v~dy po tvrt hodin. Manipuluje s ní zepYedu, aby nebylo vidt její stín. Hle! Prudce a vzruaen se nadýchl. V aeru jsem spatYil, ~e vysunul hlavu dopYedu a celé tlo mu strnulo. Na ulici nebylo vidt ~ivé duae. Ti dva mu~i se snad jeat schovávali v projezde, ale já je nezahlédl. Ticho a tma vaude, jenom na záYiv ~luté ~aluzii protjaího domu se rýsovala silueta temné postavy. V tom mrtvém tichu jsem uslyael Holmese zasyknout a vdl jsem, ~e potla uje silné vzruaení. Vzáptí m zatáhl do nejtemnjaího kouta místnosti a cítil jsem, jak mi varovn pYitiskl prst na rty. Ruka, kterou m svíral, se mu chvla. Tak rozruaeného jsem svého pYítele dosud nevidl. Tmavá ulice pYed námi vaak nadále zostávala opuatná a bez ~ivota. Pojednou jsem zaslechl, co jeho bystYejaí smysly postYehly u~ dYív. K mým uaím dolehl slabý, kradmý aramot. NepYicházel vaak z Baker Street, ale ze zadního traktu domu, v nm~ jsme se skrývali. Zaslechl jsem skYípot otevíraných dveYí. Za okam~ik se na chodb ozvaly plí~ivé kroky. VetYelec naalapoval tiae, ale jeho kroky se v prázdném dom rozléhaly. Holmes se pYikr il u zdi a já jsem následoval jeho pYíkladu. SevYel jsem v kapse rukojee revolveru. UpYel jsem zrak do okolního pYítmí. V tmavém obdélníku otevYených dveYí jsem rozeznal neur ité obrysy mu~ské postavy. Postála chvíli na prahu a pak, hroziv pYikr ena, vstoupila do pokoje. Zlovstný stín nebyl od nás vzdálen ani tYi metry a chystal jsem se, jak ho pYivítám, a~ se na mne vrhne, kdy~ vtom jsem si uvdomil, ~e o naaí pYítomnosti nemá ani tuaení. Mu~ proael tsn kolem nás, pYikradl se k oknu a velmi opatrn, tak aby nenadlal hluk, povytáhl okno asi o dvacet centimetro. Pak se pYikr il s hlavou na úrovni okenního rámu, tak~e apinavá okenní tabule u~ te nebránila svtlu z ulice, aby zplna dopadlo na jeho tváY. Vypadal velmi rozruaen. O i se mu jasn leskly a obli ej ml kYe ovit sta~ený. Byl u~ postaraí, ml tenký vystupující nos, vysoké lysé elo a mohutný proaedivlý knír. Cylindr na hlav ml posunutý do týla a v rozepnutém pYevle níku svítila bílá náprsenka. Sndou, vychrtlou tváY ml pokrytou hlubokými, brunátnými jizvami. Domníval jsem se, ~e dr~í v ruce hol, ale kdy~ pYedmt polo~il na podlahu, ozval se kovový zvuk. Potom vytáhl z kapsy pYevle níku jakýsi objemnjaí pYedmt, chvíli s ním manipuloval, a~ se rozlehlo ostré cvaknutí, jako by zaklapla njaká pru~ina i uzávr. Kle el na podlaze a vynalo~il vaechnu sílu, aby pohnul njakou pákou, ponvad~ se ozvalo protáhlé skYípní a pozdji hlasité cvaknutí. Poté se mu~ vzpYímil a vidl jsem, ~e zYejm dr~í v ruce puaku s podivn deformovanou pa~bou. Zadní ást puaky zlomil, zasunul cosi dovnitY a zámek zaklapl. Potom se sklonil, hlaveH puaky opYel o rám otevYeného okna a zahlédl jsem jeho zplihlé kníry i to, jak mu zasvítily o i, kdy~ zacílil. Spokojen si oddechl, kdy~ opYel spodek pa~by o rameno a pohlédl na skvlý ter   temnou siluetu na ~lutém pozadí, kterou ml zYeteln pYed hledím puaky. Na okam~ik strnul a stál bez hnutí. Pak jeho prst stiskl spouae. Ozvalo se pronikavé zasviatni a cinkot rozbitého skla. V té chvíli Holmes sko il stYelci na záda jako tygr a srazil ho k zemi. Vzáptí vaak byl mu~ opt na nohou a kYe ovit popadl Holmese za krk. UdeYil jsem ho pa~bou revolveru do hlavy a mu~ znovu klesl k zemi. Vrhl jsem se na nho a dr~el jsem ho, zatímco moj pYítel pronikav zahvízdal na píaealku. Na chodníku se ozval dusot bot a dva uniformovaní strá~níci s detektivem v civilním obleku vbhli pYedními dveYmi do domu a vzáptí vpadli do místnosti.  To jste vy, Lestrade? Yekl Holmes.  Ano, já, pane Holmesi. Vzal jsem si to na starost sám. Rád vás vidím znova v Londýn, pane.  Xekl bych, ~e mne budete docela potYebovat. TYi nevyYeaené vra~dy v jednom roce, Lestrade  to je hodn. S tím pYípadem v Molesey jste se ale vypoYádal  nu, dlal jste, co jste mohl. U~ jsme byli vaichni na nohou. Náa zajatec t~ce oddechoval a dva statní strá~níci ho dr~eli mezi sebou. Na ulici se za ali shlukovat zevlouni. Holmes pYikro il k oknu, zavYel je a zatáhl ~aluzie. Lestrade zapálil dv sví ky a policisté rozsvítili lucerny. Kone n jsme si mohl naaeho vzn dobYe prohlédnout. SpatYili jsme neoby ejn mu~nou, ale vysloven zlovstnou tváY. Obo í myslitele a brada rozkoaníka  ten mu~ dostal do vínku velké schopnosti konat dobro, ale i zlo. Sta ilo podívat se na jeho bezcílné modré o i s pokleslými cynickými ví ky, na jeho zpupný api atý nos a hroziv nakr ené elo, a lovk hned porozuml tmto varovným znamením. Nebral nás vobec na vdomí, upíral o i na Holmesovu tváY a v tom pohledu byl stejný díl nenávisti i ú~asu.  Ty áble, opakoval polohlasn,  práskaný, mazaný áble!  Ale  plukovníku! Yekl Holmes a narovnal si pokr ený líme ek.  Jak praví staré r ení  ,Na konci cesty se milenci sejdou. Nepamatuji se, ~e bych ml to potaení setkat se s vámi od chvíle, co jste m u Reichenbaaských vodopádo vyznamenal svou pozorností. Plukovník neustále na mého pYítele zíral, jako by se nemohl probrat z transu, a nezmohl se na nic jiného ne~ na opakované:  Ty práskaný, mazaný áble!  Jeat jsem vás nepYedstavil, Yekl Holmes.  Pánové, máte pYed sebou plukovníka Sebastiana Morana, který slou~il v armád v Indii, nejlepaího lovce vysoké zvYe ve východní ásti britské Yíae. Mám za to, plukovníku, ~e vskutku nikdo neslo~il víc tygro ne~ vy. Co Yíkáte? Rozlícený mu~ neodpovdl a jenom dál zíral na mého pYítele. Jeho vzteklý pohled a zje~ené kníry pYipomínaly tygra.  Divím se, ~e se tak zkuaený aikari jako vy dal oklamat tou prostou lé kou, Yekl Holmes.  Pro vás to nemohla být ~ádná novinka. Jist jste nejednou ekal s puakou na tygra v korun stromu, k nmu~ bylo pYivázáno kozle, ~e? Tenhle prázdný dom sehrál úlohu stromu a vy jste pro zmnu dlal toho tygra. Ml jste patrn rezervní zbraH pro pYípad, ~e by jedna puaka selhala nebo tch tygro pYialo víc & A tady, ukázal na ostatní,  jsou zase moje rezervní zbran. Ta metafora odpovídá a~ do detailo. Plukovník Moran zbsile zavr el a chtl se na Holmese vrhnout, ale strá~níci ho zadr~eli. Na jeho obli ej, zroznný vztekem, byl dsivý pohled.  PYiznávám, ~e jste m pYekvapil aspoH v jednom bod, Yekl Holmes.  Nemyslel jsem, ~e vyu~ijete pYíle~itosti, kterou vám poskytlo pro elní okno v tomhle prázdném dom. PYedpokládal jsem, ~e povedete útok z ulice, a tam na vás ekal pYítel Lestrade a jeho lidé. A~ na tyhle mali kosti se vaechno odehrálo tak, jak jsem pYedvídal. Plukovník Moran se obrátil k policejnímu detektivovi.  Máte snad dovody k tomu, ~e jste m zatkl, Yekl,  ale mohl byste alespoH zabránit tomu, aby si ze mne ten lovk netropil posmaky. }ádám, aby se se mnou jednalo tak, jak pYedpisuje zákon.  To je rozumný po~adavek, Yekl Lestrade.  Chcete jeat nco dodat, pane Holmesi? Holmes zatím zvedl z podlahy vzduchovku a prohlí~el si její mechanismus.  Podivuhodná a jedine ná zbraH, Yekl.  Nehlu ná puaka s razantním ú inkem. Znal jsem slepého nmeckého mechanika von Herdera, který tuhle puaku pro profesora Moriartyho zkonstruoval. Vím u~ o její existenci nkolik let, ale zatím jsem neml pYíle~itost, abych ji dostal do rukou. VYele doporu uji tu puaku i náboje vaai pozornosti, Lestrade.  Spolehnte se, pane Holmesi. Dokladn vaechno prozkoumáme, Yekl Lestrade, zatímco oba strá~níci odvádli vzn.  Máte jeat nco?  Jenom otázku: z eho chcete Morana obvinit?  Z eho? Nu pYece  z pokusu o zavra~dní Sherlocka Holmese.  To ne, Lestrade. Nechci, aby se mé jméno objevilo ve spojení s tímto pYípadem. Na tomhle znamenitém úlovku máte zásluhu jen vy a nikdo jiný. BlahopYeji vám, Lestrade! Váa dovtip a odvaha vám jako v~dy pomohly, abyste ho dostal.  Dostal? Koho, pane Holmesi?  Mu~e, po nm~ policie marn pátrá  plukovníka Sebastiana Morana, který tYicátého minulého msíce otevYeným oknem zastYelil trhavou stYelou ze vzduchovky ctihodného Ronalda Adaira v jeho byt, Park Lane íslo 427. Tak zní obvinní, Lestrade. A vy, Watsone, m doprovote  jestli vám nevadí, ~e na nás potáhne rozbitým oknem  a myslím, ~e vás polhodinka strávená pYi doutníku v mé pracovn pobaví i pou í. Díky dohledu Mycrofta Holmese a pe livému úklidu paní Hudsonové zostalo v naaem byt vaechno pYi starém. Kdy~ jsem veael dovnitY, zarazil m ten neobvyklý poYádek, ale vaechny staré a známé vci jsem nalezl na svém míst. V rohu stál pracovní stol pro chemické pokusy  s deskou poleptanou na mnoha místech kyselinami. Na poli ce le~ela Yada pYíru ek a kupa zápisníko, které by nejeden náa spoluob an s radostí uvidl hoYet v krbu. Pracovní rozvrhy, houslové pouzdro, stojánek na dýmky  dokonce i ten perský pantoflí ek na tabák  nic nechyblo. V pokoji nás s úsmvem uvítala paní Hudsonová. Na taburetu stála figurína, která sehrála dnes tak dole~itou roli. Byla to vrná podoba mého pYítele vyvedená ve vosku. Z ramenou jí splýval Holmesov starý ~upan, tak~e ka~dého pozorovatele z ulice vru musela oklamat.  Doufám, ~e jste dodr~ela vaechna bezpe nostní opatYení, paní Hudsonová? Yekl Holmes.  Ovaem, pane. Pohybovala jsem se v byt po kolenou, pYesn tak, jak jste mi Yekl.  Výborn. Zhostila jste se svého úkolu znamenit. Vaimla jste si, kudy stYela proletla?  SamozYejm. Poakodila tu krásnou bystu a rozplácla se o ze. Naala jsem stYelu na koberci. Tady je.  Trhavá stYela do revolveru  s useknutou api kou, jak ra te vidt, Watsone, Yekl Holmes.  Chytrý nápad  kdo by se nadál, ~e nco takového lze vystYelit ze vzduchovky. Z celého srdce vám dkuji za poskytnutou pomoc, paní Hudsonová. Nu~e, Watsone, usednte do svého starého kYesla a já vám vysvtlím vae, co dosud není jasné. Shodil ze sebe oaumlý aosatý kabát, oblékl si popelavý ~upan, který stáhl z figuríny  a pYede mnou opt stál starý známý Holmes.  Ten indický lovec má dodnes dobré nervy a zrak jak ostYí~, Yekl se smíchem, zatímco si prohlí~el roztYíatné elo voskového dvojníka.  Trefil pYesn do týla, tak~e stYela prolétla mozkem. V Indii proslul jako nejlepaí stYelec a myslím, ~e ani v Londýn se mu hned tak nkdo nevyrovná. Slyael jste jeho jméno u~ nkdy pYedtím?  Neslyael.  Inu, inu, svtská sláva  polní tráva. Jen~e jestli m pame neklame, vy jste neznal ani jméno profesora Jamese Moriartyho, který patYil mezi nejprohnanjaí mozky naaeho století. Podejte mi tamhle z poli ky moj index se ~ivotopisy. Pohodln opYený v kYesle obracel pomalu stránky a vyfukoval z doutníku oblá ky kouYe.  Pod písmenem M jsou samé kapacity, Yekl.  Moriarty by sám sta il na to, aby tomu písmenu dodal patYi ný lesk. Krom nho tu mám jeat travi e Morgana, neblaze proslulého Meridewa a Mathewse, který mi v ekárn na nádra~í Charings Cross vyrazil levý api ák, a tady  taky máme naaeho pYítelí ka z dneaní noci. Podal mi tlustý seait a já etl: Moran Sebastian, plukovník. Opustil aktivní slu~bu. Naposled u 1. oddílu zákopníko v Bengalúru. Narodil se v Londýn roku 1840. Otec sir Augustus Moran, komandér britské Yíae, bývalý vyslanec v Persii. Navatvoval Eton a Oxford. Ú astnil se v afgánském ta~ení bojo u Kandaháru a Kábulu. Knihy: Vysoká zvY Západního Himaláje (1881), TYi msíce v d~ungli (1884). Adresa: Conduit Street. Kluby: Anglo-indický, Tankerville, karetní klub Bagatelle. Na okraji stálo pYipsáno Holmesovou rukou:  Druhý nejnebezpe njaí lovk v Londýn.  To m udivuje, Yekl jsem, kdy~ jsem mu seait vracel.  Ten lovk má za sebou po estnou vojenskou kariéru.  To je pravda, odpovdl Holmes.  Dlouhou dobu se choval zcela Yádn. Plukovník ml ~elezné nervy a vypravuje se, ~e jednou slezl do odvodHovacího pYíkopu, kde se skrýval zranný tygr  lido~rout. Víte, Watsone, existují jisté stromy, které se prapodivn rozkoaatí, jakmile dorostou do ur ité výae. Mnohdy se s n ím obdobným setkáváme i u lidí. Podle mé teorie formují povahu jednotlivce ddi né vlivy, a takový náhlý zvrat, kdy dobro i zlo nabude pYevahy, lze vysvtlit z rodokmenu. V lovku se zrcadlí ddi né vlastnosti jeho rodu.  Tahle teorie se mi moc nelíbí.  Nenutím vás, abyste s ní souhlasil. Tak i onak, jisté je, ~e plukovník Moran sklouzl na aikmou plochu. K veYejnému skandálu sice nedoalo, ale v Indii mu za ala hoYet poda pod nohama. Odeael z aktivní slu~by, vrátil se do Londýna a záhy si vyslou~il apatnou povst i zde. V tomhle období si ho vytipoval profesor Moriarty a jmenoval ho svým zástupcem. `tdYe ho zásoboval penzi a jednou i dvakrát mu svYil obtí~né úkoly, kterých by se zlo inec menaího formátu s úspchem nezhostil. Snad si vzpomínáte, jak zemYela v roce 1887 paní Stewartová? Ne? Jsem pYesvd en, ~e v tom ml prsty Moran, ale nedalo se mu nic prokázat. Plukovník se pojistil tak dokladn, ~e nemohl být obvinn ani pYi likvidaci Moriartyho tlupy. Pamatujete se jeat  kdy~ jsem vás tehdy navatívil  jak jsem uzavYel okenice v pokoji z obavy pYed tou vzduchovkou? Nepochybn jste si myslel, ~e mi pYesko ilo. Vdl jsem ale dobYe, pro  to dlám, ponvad~ mi existence téhle podivuhodné zbran byla známa, a rovn~ jsem vdl, ~e je v rukou jednoho z nejlepaích stYelco na svt. Kdy~ jsme pYijeli do `výcarska, on a Moriarty nás sledovali a za tch pekelných pt minut na skalní Yímse u Reichenbaaských vodopádo mohu podkovat také jen jemu. Nemusím vám snad ani Yíkat, ~e jsem ve Francii pozorn sledoval zprávy v novinách, abych nepropásl pYíle~itost, jak se mu dostat na kobylku. Dokud by byl plukovník na svobod, nestál by moj ~ivot v Londýn za nic. Ve dne v noci bych ml v patách jeho stín a jednou by se mu jist naskytla pYíle~itost, aby m sprovodil ze svta. Co jsem ml dlat? Nemohl jsem ho zastYelit, ponvad~ bych se hned dostal pYed soud. Nemohl jsem se obrátit na úYady, ponvad~ by moje podezYení pova~ovaly za výplod chorobné fantazie. Nemohl jsem tedy nic dlat. Sledoval jsem proto zprávy o zlo inech, ponvad~ jsem vdl, ~e takhle plukovníka dYív nebo pozdji dostanu. Pak jsem se do etl o smrti Ronalda Adaira. Kone n nadeala má chvíle! Na základ toho, co jsem vdl, nepochyboval jsem ani dost málo, ~e vrahem je plukovník Moran. Hráli spolu karty, on pak sledoval Adaira a~ k bytu a otevYeným oknem ho zastYelil. To bylo nad veakerou pochybnost. U~ jen ty stYely by sta ily, aby plukovníka pYivedly pod aibenici. Okam~it jsem se vrátil. Vidla m hlídka a bylo mi jasné, ~e plukovník bude ihned informován o mém pYíjezdu. Jist vytuail, ~e moj náhlý návrat a ten zlo in spolu njak souvisí, a to ho muselo vyvést z míry. Byl jsem pYesvd en, ~e se m neprodlen pokusí odklidit z cesty a ~e k tomu pou~ije své vra~edné vzduchovky. PYipravil jsem mu do okna nádherný ter  a upozornil jsem policii, ~e je mo~ná budu potYebovat  mimochodem, Watsone, ti mu~i v projezdu vaaemu bystrému oku neuali  a vybral jsem si po mém soudu výhodné místo, z nho~ bylo mo~no Morana pYi inu pozorovat. Ani ve snu m nenapadlo, ~e si toté~ místo zvolí za stYelecké stanoviat. Nu~e, milý Watsone, pYejete si vysvtlit jeat nco?  Ano, Yekl jsem.  Neobjasnil jste mi motiv vra~dy.  Milý Watsone, to vaechno jsou nanejvýa dohady, pYi nich~ ani nejdokonalejaí logika není nic platná. Na základ známých skute ností si ka~dý mo~e vytvoYit takovou teorii, jaká se mu líbí, a vaae domnnka mo~e být stejn správná jako moje.  Vy jste si tedy o tomto zlo inu vytvoYil vlastní teorii?  Myslím, ~e není nijak obtí~né vysvtlit fakta. PYedb~ným aetYením vyalo najevo, ~e plukovník Moran a mladý Adair vyhráli v kartách zna nou pen~ní ástku. A plukovník hrál dozajista falean  to pro mne není novinkou. Domnívám se, ~e v den vra~dy Adair zjistil, ~e Moran hraje podvodn. Patrn si s ním promluvil mezi tyYma o ima, po~ádal ho, aby okam~it z klubu vystoupil a slíbil, ~e karty pYestane hrát  jinak na nho hodlal vaechno prozradit. Mladý Adair patrn nechtl dlat nepYíjemnosti lovku mnohem staraímu a dobYe známému v lepaí spole nosti. Zachoval se tedy asi tak, jak jsem Yekl. Kdyby se Moran lenství v klubu vzdal, finan n by se zni il, neboe ~il jen z výnosu své faleané hry. Proto Adaira zastYelil ve chvíli, kdy ten zrovna rozpo ítával, kolik penz hanebn získaných podvodnou hrou svého partnera by ml vrátit. Adair zamkl dveYe, aby do pokoje ne ekan neveala jeho matka i sestra a nechtly vdt, co znamenají ty peníze a seznam jmen na stole. Co Yíkáte, zní to vrohodn?  Nepochybuji, ~e jste trefil hYebík na hlavi ku.  Pravda vyjde najevo pYi pYelí ení. Plukovník Moran nás u~ rozhodn v budoucnu obt~ovat nebude a proslulá van Herderova vzduchovka ozdobí kriminalistické muzeum ve Scotland Yardu. Pan Sherlock Holmes se mo~e opt vnovat zkoumání rozných zajímavých problémo, které mu slo~itý ~ivot velkomsta poskytuje v tak hojné míYe. STAVITEL Z NORWOODU  Z hlediska znalce kriminalistiky, prohlásil Sherlock Holmes,  stal se Londýn po smrti oplakávaného profesora Moriartyho neoby ejn nezajímavým mstem.  Myslím, ~e sotva najdete vtaí po et Yádných ob ano, kteYí by s vámi byli zajedno, odpovdl jsem.  Nu ano  nesmím se chovat jako sobec, Yekl s úsmvem a odstr il ~idli od stolu.  Spole nost na tom rozhodn vydlala a nikdo neprodlal  krom toho ubohého odborníka, který pYiael o práci. S takovým protivníkem poskytovaly raníky nesmírné mo~ností. asto jen nepatrná stopa, Watsone, pouhý náznak sta il, aby mi prozradil, ~e ten velký zlo inecký mozek nezahálí, stejn jako vám nejjemnjaí záchvv okraje pavu iny prozradí, ~e uprostYed íhá zlý pavouk. Drobné kráde~e, svévolná pYepadení, bezdovodné násilnosti  lovku, který znal klí , to vaechno zapadalo do jediného logického celku. Badateli, který se vnuje studiu zlo inco z vyaaích spole enských vrstev, neposkytovalo ~ádné evropské velkomsto takové mo~nosti jako tehdejaí Londýn. Ale te   pokr il rameny, aby ~ertem zbagatelizoval sou asný stav, k jeho~ nastolení sám tak vydatn napomohl. V dob, o ní~ mluvím, byl Holmes ji~ nkolik msíco zase doma a já jsem na jeho ~ádost prodal lékaYskou praxi a vrátil se do naaeho starého bytu v Baker Street. Mladý lékaY, njaký Verner, pYevzal mou malou praxi v Kensingtonu a kupodivu mi témY bez námitek vyplatil nejvyaaí cenu, kterou jsem se odvá~il ~ádat. A~ o nkolik let pozdji se mi dostalo vysvtlení, kdy~ se ukázalo, ~e Verner je Holmesov vzdálený pYíbuzný a ~e mu potYebné peníze vlastn poskytl moj pYítel. Zmínné msíce naaeho pYátelství nebyly na události tak chudé, jak si moj pYítel st~oval, neboe pYi probírce zápisníko zjiaeuji, ~e jsme se v této dob zabývali pYípadem listin bývalého presidenta Murilla a dsivou aférou holandské parolodi Friesland, pYi ní~ jsme málem pYiali o ~ivot. Holmesova chladná a hrdá povaha si nikdy nelibovala v tom, emu se Yíká veYejná pochvala, a také mn kladl velmi dorazn na srdce, abych se nezmiHoval jak o nm, tak o jeho metodách i úspaích  a tenhle zákaz, jak jsem vysvtlil, byl zruaen teprve nyní. Kdy~ dal Sherlock Holmes k dobrému svoj náladový protest, opYel se o opradlo lenoaky a zvolna rozevYel ranní noviny. Vtom naai pozornost upoutalo silné zazvonní a vzáptí se ozvalo duté bubnování, jako by nkdo buail pstí na domovní dveYe. Kdy~ se dveYe otevYely, vpadl kdosi hlu n do pYedsín, po schodech zadusaly rychlé kroky a o chvíli pozdji k nám do pokoje vpadl jakýsi aílený mladý mu~ s divokým pohledem, bledý, roztYesený a s rozcuchanými vlasy. Podíval se na nás, hned na m, hned na Holmese, a z naaich tázavých pohledo pochopil, ~e svoj neformální vstup musí njak omluvit.  PromiHte mi, pane Holmesi, zvolal.  Nesmíte mi to mít za zlé. Jsem na pokraji aílenství. Pane Holmesi, já jsem ten neaeastný John Hector McFarlane. Oznámil to takovým tónem, jako by nám jeho jméno mlo dostate n vysvtlit jak jeho návatvu, tak i zposob, jakým pYiael, ale z nehnuté tváYe mého druha mohl vy íst jen to, ~e mu pronesené jméno Yíká stejn málo jako mn.  Vezmte si cigaretu, pane McFarlane, nabídl mu Holmes své cigaretové pouzdro.  Moj pYítel doktor Watson by vám na vaae pYíznaky jist pYedepsal njaký uklidHující lék. Posledních pár dní je vskutku a~ pYília teplé po así. A te, jestli~e jste se ji~ trochu uklidnil, po~ádal bych vás, abyste si sedl do kYesla a beze spchu a klidn nám povdl, kdo jste a co si pYejete. Vyslovil jste své jméno, jako by se samo sebou rozumlo, ~e je znám, ale ujiaeuji vás, ~e o vás nevím pranic, krom skute ností zYejmých na první pohled  ~e nejste ~enatý, ~e jste právník, svobodný zednáY a astmatik. Ponvad~ jsem s metodami svého pYítele obeznámen, ne inilo mi potí~e sledovat jeho dedukce a povaiml jsem si návatvníkova neupraveného zevnjaku, slo~ky právních spiso, pYívsku na Yetízku u hodinek i jeho dýchavi nosti  drobností, které Holmese k tmto závrom vedly. Náa klient vaak jenom u~asle zíral.  Ano, v tom vaem máte zcela pravdu, pane Holmesi, a navíc jsem v téhle chvíli ten nejneaeastnjaí lovk v Londýn. ZapYísahám vás, pane Holmesi, neodmítejte m! Kdy~ m pYijdou zatknout, ne~ svoj pYíbh dopovím, pYimjte je, ae mi dopYejí aspoH tolik asu, abych vám mohl povdt celou pravdu. Rád pojdu do vzení, kdy~ budu vdt, ~e pro mne venku pracujete vy.  Vás zatknout? Yekl Holmes.  To je jist velmi záslu~    velmi zajímavé. Z eho vás hodlají obvinit?  Z vra~dy pana Jonase Oldacra z Lower Norwoodu. Výraz tváYe mého pYítele vyjadYoval pochopení, ale obávám se, ~e se v ní jevilo i uspokojení.  Nu vida! pravil,  zrovna pYed chvilkou Yíkal jsem pYi snídani svému pYíteli doktoru Watsonovi, ~e se v naaich novinách nevyskytují u~ ~ádné senza ní pYípady. Návatvník natáhl tYesoucí se ruku a zvedl Daily Telegraph, který dosud le~el na Holmesov kolen.  Kdybyste se podíval do novin, pane, bylo by vám okam~it jasné, v jaké zále~itosti k vám dnes ráno pYicházím. Mám takový pocit, jako by mé jméno a mé neatstí aly od úst k ústom. Obrátil stránku novin, tak~e se objevila vnitYní pYíloha.  Tady to stojí a s vaaím svolením vám to pYe tu. Poslouchejte, pane Holmesi. Titulky zní: ,Záhadná aféra v Lower Norwoodu. Známý stavitel zmizel. PodezYelý z vra~dy a ~háYství. Stopa k zlo inci. Po téhle stop jdou, pane Holmesi, a já vím, ~e je nezbytn dovede ke mn. Sledovali m od nádra~í London Bridge a jsem si jist, ~e policie eká pouze na zatyka , aby m mohla zajistit. Mé matce z toho pukne srdce  pukne jí srdce! Zalomil rukama v návalu zoufalství a pohupoval se v kYesle sem a tam.   Se zájmem jsem se díval na mu~e obvinného z hrdelního zlo inu. Vlasy ml plavé jako len a byl hezký ve svém rozhoY ení  s podaenýma modrýma o ima, hladce vyholenou tváYí a slaboaskými mkkými rty. Mohlo mu být asi tak dvacet sedm let a podle obleku a dr~ení tla bylo vidt, ~e je to gentleman. Z kapsy svtlého letního svrchníku mu tr ela slo~ka popsaných listin, které hlásaly jeho zamstnání.  Musíme vyu~ít asu, který nám jeat zbývá, Yekl Holmes.  Bute tak laskav, Watsone, vezmte noviny a pYe tte mi ten lánek. Pod tu nými titulky, které nám náa klient citoval, pYe etl jsem si toto sugestivní lí ení:  V era pozd v noci nebo dnes asn ráno doalo v Lower Norwoodu k nehod, která, jak jest se obávati, ukazuje na vá~ný zlo in. Pan Jonas Oldacre, známý a dlouholetý obyvatel této tvrtí, posobil tu léta jako stavitel. Pan Oldacre je dvaapadesát let stár, svobodný, bydlí v dom V ú~labin na sydenhamském konci stejnojmenné ulice. Ml povst lovka výstYedního, tajnostkáYského, který se dr~í v ústraní. Svého povolání, které mu prý vyneslo zna ný majetek, zanechal vlastn ji~ pYed nkolika lety. U zadního traktu domu má vaak dosud sklad dYeva a v era kolem polnoci doalo k poplachu, neboe jedna z hromad dYeva se octla v plamenech. Hasi ské stYíka ky záhy dorazily na místo, ale jako troud suché dYevo stálo v jednom plameni a po~ár se nepodaYilo zdolat, dokud se hromada nepromnila v popel. Zdálo se, ~e jde o neaeastnou náhodu, ale nejnovjaí aetYení nazna uje, ~e jde o vá~ný zlo in. PYekvapující bylo, ~e majitel se na místo neatstí nedostavil, a pYi aetYení vyalo najevo, ~e zmizel z domu. PYi prohlídce pokoje bylo zjiatno, ~e jeho postel je ustlaná, nedobytná pokladna v místnosti otevYená a mno~ství dole~itých listin rozházeno po podlaze. V pokoji byly zjiatny stopy zápasu na ~ivot a na smrt, jak o tom svd í krvavé skvrny v místnosti a na rukojeti dubové vycházkové hole. Je známo, ~e pozd ve er pYijal pan Jonas Oldacre ve své lo~nici návatvníka a ~e v nalezené holi byl zjiatn majetek tohoto mu~e. Návatvníkem byl mladý londýnský právník John Hector McFarlane, mladaí spole ník advokátní firmy Graham a McFarlane, Gresham Building 426, E. C. Policie se domnívá, ~e má v rukou dokazy, které ukazují na velmi pYesvd ivý motiv zlo inu, a tak i onak není pochyb, ~e dalaí senza ní odhalení budou následovat.   Poslední zpráva. Ve chvíli, kdy dáváme toto íslo do tisku, obdr~eli jsme nepotvrzenou zprávu, ~e pan John Hector McFarlane byl vzat do vazby v souvislosti se zavra~dním pana Jonase Oldacra. Zcela jist na nho byl vydán zatyka . PYi vyaetYování v Norwoodu vyaly najevo dalaí zlovstné skute nosti: krom stop po vra~edném zápase bylo v pokoji zjiatno, ~e okna lo~nice (která je v pYízemí) jsou otevYena, a naaly se stopy nasvd ující, ~e k hromad dYíví byl odvle en njaký velký pYedmt, a tvrdí se, ~e v popelu spáleniat se nalezly i zuhelnatlé zbytky kostí. Policie se domnívá, ~e tu byl spáchán neoby ejn rafinovaný zlo in  obe byla ve své lo~nici ubita holí, vrah prohledal cenné papíry a odtáhl mrtvolu k hromad dYeva, kterou pak zapálil, aby zahladil stopy svého zlo inu. VyaetYování bylo svYeno zkuaeným rukám inspektora Lestrada ze Scotland Yardu, který se dal do pátrání se svou obvyklou energií a bystrostí.   Tomuto pozoruhodnému vylí ení naslouchal Sherlock Holmes se zavYenýma o ima a s kone ky prsto pYitisknutými k sob.  Tenhle pYípad má zajisté nkolik zajímavých aspekto, Yekl zvolna.  PYedn bych se rád otázal, pane McFarlane, jak je mo~né, ~e jste dosud na svobod, a   jak se zdá  je pohromad dostatek dokazo, které by ospravedlnily vaae zat ení?  Bydlím v Torrington Lodge v Blackheathu, u rodi o, pane Holmesi. Ale v era, kdy~ jsem ml pozd v noci obchodní jednání s panem Jonasem Oldacrem, pYenocoval jsem v hotelu v Norwoodu a odtud jsem jel do zamstnání. O celé pYíhod jsem neml tuaení, a teprve kdy~ jsem usedl do vlaku, do etl jsem se, co jste práv vyslechl. Okam~it jsem pochopil straané nebezpe í, v nm~ jsem se octl, a spchal jsem, abych celý pYípad svYil do vaaich rukou. Soudím, ~e ve své kanceláYi nebo doma bych byl zat en. Njaký lovk m sledoval z nádra~í London Bridge a vobec nepochybuji  proboha, co se to dje? Ozvalo se cinknutí zvonku a hned nato t~ký dusot po schodech. Za okam~ik se ve dveYích objevil náa dávný pYítel Lestrade. Za jeho rameny jsem venku zahlédl uniformované strá~níky.  Pan John Hector McFarlane? zeptal se Lestrade. Náa neaeastný pYítel vstal a zbledl jako kYída.  Zatýkám vás pro úkladnou vra~du Jonase Oldacra z Lower Norwoodu. McFarlane se k nám oto il, zoufale mávl rukou a znova se zhroutil na ~idli.  Okam~í ek, Lestrade, Yekl Holmes.  Nezále~í vám pYece na njaké polhodin  tenhle pán se práv chystal vylí it nám celý ten zajímavý pYípad, co~ by nám jej mo~ná pomohlo vysvtlit.  Myslím, ~e nebude t~ké jej objasnit, Yekl Lestrade studen.  PYesto bych ale rád to lí ení slyael, kdy~ dovolíte.  Ovaem, pane Holmesi, st~í vám mohu nco odmítnout, proto~e jste nám ve Scotland Yardu nkolikrát pomohl a jsme vám za to zavázáni, odpovdl Lestrade.  Musím vaak tu se zat eným zostat a varovat ho, ~e vaechno, co Yekne, mo~e být pou~ito proti nmu jako dokaz.  Nic jiného si nepYeji, Yekl náa klient.  }ádám jen, abyste m vyslechli a poznali holou pravdu. Lestrade pohlédl na hodinky.  Dávám vám pol hodiny, Yekl.  NejdYív vám musím vysvtlit, Yekl McFarlane,  ~e jsem pana Jonase Oldacra osobn neznal. Jeho jméno mi bylo povdomé, proto~e se pYed mnoha lety stýkal s mými rodi i, ale pozdji se navatvovat pYestali. Byl jsem proto velmi pYekvapen, kdy~ v era odpoledne asi ve tYi hodiny pYiael Oldacre do mé kanceláYe v City. Jeat více m vaak ohromilo, kdy~ mi oznámil dovod své návatvy. Dr~el v ruce pár popsaných listo z poznámkového bloku  tady jsou  a polo~il mi je na stol. ,Tohle je má poslední vole, Yekl Oldacre. ,Chtl bych od vás, pane McFarlane, abyste jí dal nále~itou právní formu. Po kám tu, a~ s tím budete hotov. Pustil jsem se do práce, a pYedstavte si, jak jsem u~asl, kdy~ jsem zjistil, ~e a~ na nkolik drobnjaích odkazo jsem hlavním ddicem já. Oldacre byl zvláatní pohyblivý mu~ík s bílými Yasami, a kdy~ jsem se na nho podíval, vidl jsem, ~e si m pobaven mYí chytrýma aedýma o ima. Myslel jsem, ~e m aálí zrak, kdy~ jsem podmínky té závti etl, ale on mi vysvtlil, ~e je starý mládenec a nemá ~ádné ~ijící pYíbuzné. Kdy~ byl mladaí, znal se s mými rodi i a o mn slyael, ~e jsem schopný mladý lovk; je prý tedy pYesvd en o tom, ~e se jeho peníze dostanou do správných rukou. St~í jsem ze sebe dokázal vykoktat podkování. Po vyhotovení závti ji Oldacre podepsal a moj koncipient pYipojil svoj podpis jako svdek. Tady na tomhle modrém papíYe tu záve máte, a jak jsem u~ Yekl, koncept je na listech z poznámkového bloku. Pan Oldacre mi pak sdlil, ~e mi musí ukázat rozné listiny  nájemní smlouvy, pozemkové a zástavní listy a podobn  abych byl o vaem informován. Prohlásil, ~e nedojde klidu, dokud celou zále~itost neuvede do poYádku, a ~ádal m, abych hned ve er pYijel i s poslední volí k nmu do Norwoodu, kde zbývající vci projednáme. ,Mladý mu~i  ale rodi om ani slovo, dokud vaechno nebude vyYízeno. PYichystáme jim malé pYekvapení. Zdálo se, ~e mu na tom velice zále~í, tak~e jsem mu slíbil, ~e zatím o vaem poml ím. Jist pochopíte, pane Holmesi, ~e jsem takovou ~ádost nemohl odmítnout. Byl to moj dobrodinec, a byl jsem ochoten splnit vaechna jeho pYání. Domo jsem poslal telegram se zprávou, ~e mám njakou dole~itou práci, tak~e nevím, kdy se vrátím. Pan Oldacre m po~ádal, abych s ním pove eYel v devt hodin, proto~e patrn dYív nebude doma. Nenaael jsem jeho dom snadno a bylo skoro pol desáté, kdy~ jsem se tam dostal. Pak    Po kejte, Yekl Holmes.  Kdo vám otvíral?  }ena ve stYedních letech, patrn jeho hospodyn.  A ta vás oslovila jménem, ~e?  PYesn tak, Yekl McFarlane.  Pokra ujte prosím. Pan McFarlane si otYel zpocené obo í a pokra oval ve vyprávní.  }ena m uvedla do obývacího pokoje, kde byla pYipravena skromná ve eYe. Pak m pan Oldacre zavedl do lo~nice, kde stála t~ká nedobytná pokladna. Odemkl ji a vytáhl spoustu listin, které jsme spolu postupn probrali. Nkdy mezi jedenáctou a dvanáctou jsme s tím byli hotovi. Pan Oldacre poznamenal, ~e nesmíme hospodyni ruait, a osobn m vyprovodil zasklenými dveYmi, které byly po celou dobu mé návatvy otevYené.  Byla ~aluzie sta~ena? otázal se Holmes.  Jist to nevím, ale myslím, ~e byla sta~ena jen asi do poloviny. Ano, vzpomínám si, ~e ji povytáhl, aby mohl dokoYán otevYít dveYe. Nemohl jsem najít hol a on mi Yekl: ,To nechte, mladý mu~i, doufám, ~e vás te uvidím astji. A~ pYijdete pYíat, hol si odnesete. Kdy~ jsem odcházel, byla pokladna otevYená a listiny srovnané na stole. Bylo u~ tak pozd, ~e jsem se do Blackheathu nemohl vrátit, a tak jsem pYenocoval v Anerley Arms. Neml jsem o ni em tuaení, a~ dnes ráno jsem se v novinách do etl o celé té tragédii.  Chcete se zeptat jeat na nco, pane Holmesi? Yekl Lestrade, který bhem tohoto pozoruhodného vyprávní jednou i dvakrát významn povytáhl obo í.  Ne  a~ se vrátím z Blackheathu.  Chtl jste Yíct z Norwoodu, Yekl Lestrade.  Ach ano, jist  ml jsem na mysli Norwood, Yekl Holmes se záhadným úsmvem. Lestrade se pou il u~ víckrát, ne~ byl ochoten pYiznat, ~e Holmes je s to proniknout svým bystrým mozkem i tam, kam se jemu proniknout nedaYí. Vidl jsem, ~e se na mého spole níka zpytav zahledl.  Myslím, pane Holmesi, ~e si spolu co nevidt pohovoYíme, Yekl.  A te, pane McFarlane, dva strá~níci jsou u dveYí a venku eká ko ár. Ubohý mladý mu~ vstal, naposled na nás prosebn pohlédl a vyael z místnosti. Strá~níci ho odvedli k vozu, ale Lestrade se s námi jeat zdr~el. Holmes vzal listiny s konceptem závti a prohlí~el si je s výrazem soustYedného zájmu.  Na té listin je nkolik zajímavých detailo, Lestrade, podívejte se na to, Yekl a podal mu papíry. Inspektor si je rozpa it prohlí~el.  Doká~u pYe íst prvních pár Yádko, nco i z druhé strany a jeden nebo dva Yádky na konci. Ty jsou zYetelné, jako vytiatné, Yekl,  ale písmo mezi tím je apatn itelné a na tYech místech to nepYe tu vobec.  Co z toho vyvozujete? Yekl Holmes.  Nu radji  co z toho vyvozujete vy?  }e to bylo psáno ve vlaku: itelné písmo znamená zastávky ve stanici, roztYesené písmo jízdu a ne itelné pYejí~dní výhybek. Odborník by prohlásil, ~e to bylo napsáno za jízdy na pYedmstské trati, proto~e jenom v okolí velkomsta jsou výhybky tak asté a v tak tsném sledu za sebou. PYedpokládejme, ~e autor toho konceptu psal celou cestu, a pak to tedy byl expres, který mezi Norwoodem a nádra~ím London Bridge staví jen jednou. Lestrade se rozesmál.  Kdy~ vyrukujete s nkterou tou svou teorií, pane Holmesi, Yekl,  nesta ím vás sledovat. Jak tahle teorie s pYípadem souvisí?  Potvrzuje nám vyprávní mladého mu~e v tom smru, ~e záve psal Jonas Oldacre v era cestou ve vlaku. Je to opravdu zvláatní, ~e by nkdo sepisoval dole~itý dokument tak ledabyle. Z toho lze soudit, ~e ta listina nebude mít prakticky ~ádný význam. Kdyby psal nkdo poslední voli, kterou by nemínil vá~n, provedl by to asi takhle.  Inu, napsal si tím rozsudek smrti, Yekl Lestrade.  To myslíte vá~n?  A vy?  Nu, mo~n to je, ale zatím mi ten pYípad není jeat jasný.  Není vám jasný? Kdy~ vám není jasný tenhle pYípad, co vám potom jasné je? Mladý mu~ se znenadání doví, ~e jakmile jistá staraí osoba zemYe, stane se jejím ddicem. Co tedy ten mladý mu~ u iní? Nikomu nic neYekne, ale pod njakou záminkou jde ve er klienta navatívit, vy ká, a~ se druhá osoba v dom odebere ke spánku, a pak kdy~ je v pokoji se svou obtí sám, zavra~dí ji, mrtvolu spálí na hranici dYeva a odejde do blízkého hotelu. Ty stopy po krvi v pokoji a na rukojeti hole jsou zna n nezYetelné. Pachatel si patrn myslel, ~e ~ádnou krev neprolil, a doufal, ~e kdy~ mrtvolu spálí, zahladí oheH vaechny stopy po tom, jak obe zahynula. Stopy, které by nás nakonec musely dovést k pachateli. Není to nabíledni?  Zará~í m, drahý Lestrade, práv to, ~e je to jasné a~ pYespYília, pravil Holmes.  Máte mnoho výte ných vlastností, ale pYedstavivost mezi n nepatYí. Vmyslete se na chvíli do situace toho mladého mu~e. Vybral byste si první ve er po sepsání závti k tomu, abyste spáchal zlo in? Nezdálo by se vám nebezpe né spojit ob události v tak tsném asovém sledu? A dál, spáchal byste to, kdy~ by vás pustila do domu hospodyn, která zná vaae jméno? A kone n, namáhal byste se zahlazovat stopy po mrtvole, a zároveH byste nechal na míst inu hol, aby vás prozradila? Uznejte, Lestrade, ~e se to zdá pYita~ené za vlasy.  Pokud jde o tu hol, pane Holmesi, víte stejn dobYe jako já, ~e zlo inec v rozruaení asto provede nco, co by stYízliv uva~ující lovk neudlal. Pachatel se patrn do toho pokoje bál vrátit. Povzte mi teorii, která by vysvtlovala vaechna fakta.  Klidn vám takových teorií vymyslím pol tuctu, Yekl Holmes.  TYeba tuhle  zní pravdpodobn a je docela pYijatelná. Dávám vám ji darem. Ten starý pán zYejm ukazuje cenné listiny. Tulák, který jde kolem domu, nakoukne dovnitY, ponvad~ ~aluzie na sklenných dveYích je sta~ena jen do poloviny. Právník odchází. Na scénu vstupuje tulák. Uchopí hol, kterou tam najde, zabije Oldacra a zmizí, kdy~ pYedtím spálí mrtvolu.  Pro  by to ten tulák dlal?  Kdy~ jsme u toho  pro  by to dlal McFarlane?  Aby zahladil njaké stopy.  Tulák se tYeba sna~í utajit, ~e vobec byla spáchána vra~da.  A pro  tulák nic neodnesl?  Ponvad~ by ty listiny nemohl zpen~it. Lestrade zavrtl hlavou, ale tak sebejist jako zpo átku u~ se pYece jen nechoval.  Nu~e, pane Holmesi, hledejte si toho svého tuláka, a ne~ ho najdete, my se prozatím spokojíme s mu~em, kterého máme. Budoucnost uká~e, kdo ml pravdu. Pane Holmesi, vaimnte si jedné okolnosti  pokud je nám známo, ~ádná listina nebyla odcizena a zat ený je jediný lovk na svt, který ml dovody k tomu, aby nic nebral, ponvad~ je zákonným ddicem celého majetku. Tato poznámka  jak se zdálo  mého pYítele zarazila.  Nehodlám popírat, ~e nkteré dokazy mluví velice ve prospch vaaí teorie, Yekl.  Chci jen poukázat na to, ~e pYicházejí v úvahu i jiné teorie. Jak Yíkáte, rozhodne budoucnost. Zatím se mjte hezky. Bhem dne se patrn zastavím v Norwoodu, abych vidl, jak pokra ujete. Kdy~ detektiv odeael, moj pYítel se zvedl a za al se chystat do denní práce s ilostí lovka, který má pYed sebou pYíjemný úkol.  Má první cesta, Watsone, pravil, kdy~ vklouzl do pYevle níku,  povede  jak u~ jsem Yekl  do Blackheathu.  A pro  ne do Norwoodu?  Proto~e v tomhle pYípad máme co init s dvma rozdílnými událostmi, které se odehrály krátce po sob. Policie chybuje v tom, ~e zamYila pozornost jen na tu druhou událost, která byla protizákonná. Pro mne je jasné, ~e jediná logická cesta, jak ten pYípad Yeait, je vysvtlit nejali událost íslo jedna  tu podivnou záve, koncipovanou tak náhle a s tak ne ekaným ddicem. Teprve pak pochopíme to, co následovalo. Ne, milý Watsone, myslím, ~e mi nemo~ete pomoci. Nebezpe í mi nehrozí, jinak bych se nevydal na cestu bez vás. VYím, ~e a~ se ve er shledáme, budu vám moci oznámit, ~e jsem nco udlal pro toho neaeastného mladého mu~e, který m pYiael ~ádat o ochranu. Bylo u~ pozd, kdy~ se moj pYítel vrátil, a pYi pohledu na jeho unavený obli ej jsem poznal, ~e se ani v nejmenaím nesplnily nadje, s nimi~ se vydal na cestu. Celou hodinu hrál na housle, aby uklidnil své vybi ované nervy. Nakonec nástroj odlo~il a podrobn mi za al lí it svoj neúspch.  Vaechno se zvrtlo, Watsone  vaechno se zvrtlo tím nejhoraím zposobem. PYed Lestradem jsem se tváYil sebevdom, ale namouvru myslím, ~e tentokrát je na správné stop on a na faleané my. Vaechna fakta odporují tomu, co mi naaeptává mé tuaení, a velice se obávám, ~e britské poroty dosud nejsou tak dovtipné, aby daly pYednost mým teoriím pYed Lestradovými fakty.  Byl jste v Blackheathu?  Ano, Watsone, jel jsem tam a velice brzo jsem zjistil, ~e ten oplakávaný nebo~tík Oldacre byl pkný padouch. Otec odjel hledat syna. Doma byla matka  drobná modrooká paní, která se celá tYásla strachem a rozhoY ením. Vobec ovaem nepYipustila mo~nost, ~e by její syn mohl být vinen. Oldacrov osud ji vaak nepYekvapil a vobec ho nelitovala. Naopak mluvila o mrtvém s takovou hoYkostí, ~e nevdomky zna n podpoYila oficiální názor. Je zYejmé, ~e jestli ji syn slyael mluvit tímhle tónem, nepochybn to v nm vzbudilo proti Oldacrovi nenávist. ,Ml spía povahu zlomyslné a prohnané opice a takový byl u~ odmlada, Yekla o nm. ,Znala jste ho u~ tehdy? otázal jsem se. ,Ano, znala jsem ho dobYe. Koneckonco  v~dye se o mne ucházel. Mla jsem bohudíky dost rozumu, abych ho odmítla a vzala si lepaího, i kdy~ chudaího mu~e. Byla jsem s ním u~ zasnoubena, pane Holmesi, kdy~ jsem vaak jednoho dne vidla, jak pustil ko ku do zavYeného holubníku, zprotivil se mi a rozeala jsem se s ním. Pak chvíli hledala v sekretáYi a ukázala mi poYezanou a no~em probodanou fotografii ~eny. ,Tohle je moj portrét, Yekla. ,Takhle mi jej poslal v den mé svatby. ,Nu, Yekl jsem, ,pYinejmenaím vám u~ te odpustil, kdy~ vaaemu synovi odkázal celý majetek. ,Moj syn ani já od Jonase Oldacra nic nechceme, ae u~ je ~ivý nebo mrtvý, vzkYikla hlasit. ,Na nebesích je jeat Boh, pane Holmesi, a kdy~ toho zlého lovka potrestal, jist také v pravou chvíli uká~e, ~e moj syn nemá ruce zbrocené krví zavra~dného. Nu~e, zkusil jsem si jeat ovYit pár bodo, ale nenaael jsem nic, co by podpoYilo náa pYedpoklad, naopak vaechno spía svd ilo proti nmu. Nakonec jsem toho nechal a odjel do Norwoodu. Místo inu, V ú~labin, je velká moderní vila z neomítnutých cihel a stojí stranou od silnice. ZepYedu je lemována trávníkem a vavYínovými keYi. Vzadu vpravo je sklad dYeva, kde vznikl po~ár. Tady v zápisníku mám ná rtek. Tohle okno na levé stran vede do Oldacrova pokoje. Ze silnice mo~ete do okna nahlédnout. To je asi také jediná útcha, kterou jsem dnes získal. Lestrade tam nebyl, ale uvítal m jeho ser~ant. Zrovna se jim podaYil dalaí úlovek. Dopoledne rozhrabávali popel na spáleniati, a krom zuhelnatlých zbytko organických látek tam naali nkolik kovových kotou ko. Pe liv jsem si je prohlédl a s ur itostí jsem zjistil, ~e jsou to knoflíky od kalhot. Dokonce jsem na jednom z nich mohl rozluatit jméno ,Hyams  a to byl Oldacrov krej í. Pak jsem si velice pozorn prohlédl trávník, ale ~ádné stopy jsem nenaael, ponvad~ v tomhle suchu ztvrdla poda na kámen. Dalo se poznat jen tolik, ~e pYes nízký plot z pta ího zobu, který je za tou hromadou dYeva a asi stejn vysoký, táhl kdosi njaký t~ký a objemný pYedmt. To vaechno samozYejm souhlasí s oficiální teorií. Prolezl jsem celý trávník, zatímco mi do zad pra~ilo srpnové slunce, a kdy~ jsem se po hodin zase zvedl, nebyl jsem o nic chytYejaí ne~ pYedtím. Nu~e, po tomto neúspchu jsem se odebral do lo~nice a dokladn si ji prohlédl. Krvavé skvrny nebyly zYetelné, vlastn to byly jen amouhy, ale nepochybn erstvé. Hol si policie odnesla, ale i na té zostaly jen nepatrné stopy. Není pochyb, ~e hol patYí naaemu klientovi. Sám se k tomu pYiznal. Na koberci byly znatelné stopy dvou lidí, ale ~ádné tYetí osoby, co~ je opt bod pro druhou stranu. Zvyaují pYedstih, zatímco my pYealapujeme na míst. Jen jednou mi svitla jiskYi ka nadje  ale nakonec z toho také nic nebylo. Prohlí~el jsem si obsah nedobytné pokladny, který zostal z valné ásti rozlo~ený na stole. Listiny byly v zape etných obálkách a policie jich nkolik otevYela. Pokud jsem mohl soudit, nemají ty listiny ~ádnou valnou hodnotu, ani bankovní konto nedokazuje, ~e pan Oldacre byl njak zámo~ný. Zdálo se mi vaak, ~e tam listiny nejsou vaechny. HovoYilo se o njakých smlouvách, které patrn reprezentují vtaí hodnoty  ale ty jsem nemohl nalézt. Kdybychom to njak mohli prokázat, Lestradovo tvrzení by se obrátilo proti nmu, proto~e kdo by kradl vc, o které ví, ~e ji zakrátko zddí? Kdy~ jsem kone n prohledal kdeco a nic nenaael, pokusil jsem se o atstí u hospodyn. Jmenuje se paní Lexingtonová a je to malá, sndá, tichá ~ena s podezíravým a vyhýbavým pohledem. Jsem pYesvd en, ~e kdyby chtla, mohla by nám leccos povdt. Byla vaak kluzká jako úhoY. Ano, panu McFarlanovi v pol desáté otvírala, a kdyby vdla, co z toho bude, byla by radai, kdyby jí ruka upadla. V pol jedenácté si ala lehnout. Její pokoj je na opa né stran domu, tak~e nemohla nic slyaet. Pan McFarlane odlo~il v pYedsíni klobouk a také hol  jestli si dobYe vzpomíná. Probudilo ji volání na poplach, ~e hoYí. Chudák její hodný pán byl jist zavra~dn. Jestli ml njaké nepYátele? No, nepYátele má ka~dý lovk, ale pan Oldacre ~il velice uzavYen a stýkal se s lidmi jen obchodn. Ukázali jí ty knoflíky, a je pYesvd ena, ~e jsou z obleku, který ml její pán v era ve er na sob. Hromada dYíví byla úpln vyschlá, proto~e u~ celý msíc nepraelo. Vzplanula jako troud, a kdy~ tam hospodyn pYiala, nevidla nic ne~ plameny. Stejn jako hasi i cítila i ona pach akvaYícího se masa. O listinách i soukromých zále~itostech pana Oldacra nic nevdla. Tak tedy, milý Watsone, zní má zpráva o nezdaru. PYesto vaak  pYesto sepjal hubené ruce,  ur it vím, ~e tu nco nesouhlasí. Cítím to v kostech. Njaká skute nost nevyala dosud najevo, a hospodyn ji zná. V o ích se jí tajil jakýsi skrytý vzdor, který v~dy prozrazuje apatné svdomí. Nemá ale cenu, abychom o tom dál mluvili, Watsone; a kdy~ nám nepomo~e njaké aeastná náhoda, obávám se, ~e tenhle pYípad nezaYadíme mezi své úspchy, o nich~ se naae trplivá veYejnost bude dYív i pozdji chtít dovdt.  Ovaem, Yekl jsem,  McFarlanovo chování a jeho zevnjaek jist u iní na ka~dou porotu dobrý dojem.  To je nebezpe ný argument, milý Watsone. Vzpomínáte na Berta Stevense, toho hrozného vraha, který nás v osmdesátém sedmém roce ~ádal, abychom ho vytáhli z lou~e? Vypadal jako mládenec z nedlní akoly a choval se jako beránek.  To je pravda.  Kdy~ se nám nepodaYí najít jiné vysvtleni zlo inu, je náa klient ztracen. Vaechny dosavadní stopy a dokazy svd í proti nmu a dalaí aetYení jeho vinu jen potvrzuje. Mimochodem, v tch listinách jsem si vaiml jisté mali kosti, která by nám snad mohla poskytnout alespoH orienta ní bod. PYi prohlídce výtahu z bankovního konta jsem zjistil, ~e na nm zbývá jen malá ástka, proto~e bhem posledního roku z nho byly nkolikrát proplaceny aeky na vysoké obnosy. Rád bych vdl, kdo je pan Cornelius, kterému stavitel ty peníze poukazoval. Je mo~né, ~e v tom ml prsty? TYeba je to njaký makléY, ale nikde jsme nenaali ~ádný doklad, který by ty vysoké poukazy vysvtloval. Nezbývá proto nic jiného, ne~ abych se zeptal v bance po mu~i, který aeky inkasoval. Obávám se, milý pYíteli, ~e náa pYípad skon í neslavn a Lestrade naaeho klienta dostane na aibenici. Pro Scotland Yard to bude velké zadostiu inní. Nevím, jestli Sherlock Holmes té noci vobec spal, ale kdy~ jsem pYiael k snídani, zastihl jsem ho bledého, s propadlou tváYí a jeho lesklé o i se zdály jeat záYivjaí, proto~e je lemoval tmavý stín. Koberec v okolí jeho lenoaky byl poset nedopalky cigaret a le~ela tam první vydání ranních novin. Na stole se válel otevYený telegram.  Co si o tom myslíte, Watsone? otázal se a telegram mi podal. Byl odeslán z Norwoodu a znl: Nové významné dokazy nezvratn svd í o McFarlanov vin  doporu uji pYípad vzdát  Lestrade.  To vypadá vá~n, Yekl jsem.  Lestrade vzty il vítznou vlajku, odpovdl Holmes s hoYkým úsmvem.  A pYece by nejspía bylo pYed asné pustit pYípad k vod. Nové významné dokazy jsou koneckonco dvouse nou zbraní a mohou eventuáln dokazovat pravý opak toho, co si pYedstavuje Lestrade. Nasnídejte se, Watsone, a spole n vyrazíme. Uvidíme, co se dá dlat. Tuaím, ~e budu vás a vaaí mravní podpory dnes potYebovat. Moj pYítel neposnídal  v napjatých chvílích nikdy nepozYel ani sousto. Jednou jsem za~il, ~e dokonce omdlel hlady, proto~e pYespYília spoléhal na své ~elezné zdraví.  Te zrovna nemohu plýtvat energií na trávení, odpovídal mi v~dy na lékaYské napomínání. Proto jsem nebyl pYekvapen, kdy~ i dnes ráno nechal na stole jídlo nedot ené. Vydali jsme se do Norwoodu, a kdy~ jsme dorazili na místo, hlou ky zevlouno postávaly dosud pYed pYedmstskou vilou V ú~labin, která vypadala pYesn tak, jak mi ji Holmes vylí il. U vrat nás pYivítal Lestrade s obli ejem zardlým pýchou nad vítzstvím. Choval se povznesen.  Tak co, pane Holmesi, u~ jste naai teorii vyvrátil? Naael jste toho tuláka? zvolal.  Dosud jsem nedospl k ~ádnému závru, odpovdl moj spole ník.  My jsme si ale ten závr udlali u~ v era a dnes se prokázalo, ~e jsme se nemýlili. Uznáte jist, ~e tentokrát jsme vás pYedbhli, pane Holmesi.  Chováte se, jako by se pYihodilo nco neoby ejného, Yekl Holmes. Lestrade se hlasit zasmál.  SmiYujete se s prohrou stejn nerad jako kdokoli jiný, Yekl.  lovk nemo~e ekat, ~e v~dycky bude po jeho  nemám pravdu, pane doktore Watsone? Ra te prosím tudy, pánové, doufám, ~e vás s kone nou platností pYesvd ím, ~e pachatelem toho zlo inu je McFarlane. Vedl nás chodbou do tmavé pYedsín.  Sem mladý McFarlane pYiael po dokonaném zlo inu, aby si vzal klobouk, Yekl.  A te se podívejte na tohle! V zájmu dramatického efektu rozakrtl zápalku a v jejím plamínku se na obílené stn objevila krvavá skvrna. Kdy~ svtlo pYiblí~il, vidl jsem, ~e to není pouhá skvrna, ale zYetelný otisk palce.  Prohlédnte si to lupou, pane Holmesi.  Ano, to práv iním.  Je vám jist známo, ~e neexistují dva shodné otisky prsto?  Ano, slyael jsem o tom.  Nu~e  porovnejte laskav tenhle otisk s voskovým otiskem McFarlanova pravého palce, který jsem dnes ráno pYikázal sejmout. Kdy~ pYidr~el voskový otisk vedle té krvavé skvrny, poznalo se i bez lupy, ~e oba otisky jsou toto~né. Bylo mi jasné, ~e náa neaeastný klient je ztracen.  Tím to kon í, pravil Lestrade.  Ano, tím to kon i, opakoval jsem po nm.  To je tedy konec, pravil i Holmes. V jeho tónu jsem postYehl nco, co m pYimlo, abych se oto il a podíval se na nho. Výraz jeho tváYe se zmnil. St~í potla oval radost. O i mu svítily jako dv hvzdy. Zdálo se mi, ~e se ze vaech sil sna~í, aby nepropukl ve smích.  Podívejme se, Yekl kone n.  Kdo by si to byl pomyslel? Jak klamný bývá první dojem! Takový pYíjemný mladý mu~. To nám dává ponau ení, abychom nespoléhali na svoj úsudek  nemám pravdu, Lestrade?  Ano, nkteYí lidé bývají pYehnan pYesvd eni o své neomylnosti, pane Holmesi, Yekl Lestrade. Byl jízlivý a~ bda, ale nemohli jsme mu to mít za zlé.  PYialo vám neoby ejn vhod, ~e se ten mladík opYel palcem o ze, kdy~ si bral z vaáku klobouk! Kdy~ na to myslím, po ínal si naprosto pYirozen. Holmes vypadal klidn, ale doslova se celý chvl potla ovaným vzruaením.  Mimochodem, Lestrade, kdo tenhle pozoruhodný objev u inil?  Hospodyn  paní Lexingtonová. Upozornila na to strá~níka, který tu ml v noci slu~bu.  Kde ten strá~ník byl?  V lo~nici, kde byl zlo in spáchán. Dával pozor, aby se nikdo ni eho nedotkl.  Jak to, ~e policie na tuhle stopu nepYiala u~ v era?  Inu, nemli jsme dovod k tomu, abychom pYedsíH dokladn prohlí~eli. Krom toho, jak vidíte, ten otisk není na zvláae nápadném míst.  To tedy vru ne. Myslím, ~e není dovod nevYit, ~e ten otisk tu byl u~ v era. Lestrade se na Holmese podíval, jako by zapochyboval o jeho zdravém rozumu. PYiznám se, ~e m samotného pYekvapilo Holmesovo rozjaYené chování a jeho podivné nápady.  Nevím  jestli si snad myslíte, ~e McFarlane v noci uprchl z vzení, aby rozmno~il dokazy svd ící proti nmu & , Yekl Lestrade.  Ae se k tomu vyjádYí kterýkoli znalec, zda jde o otisk McFarlanova palce &   Je to nepochybn otisk jeho palce.  Tak  to sta í, Yekl Lestrade.  Jsem praktik, pane Holmesi, a kdy~ mám pohromad dokazy, vyvodím z nich závr. Kdy~ mi budete chtít nco povdt, najdete m v obývacím pokoji, kde budu psát hláaení. Holmes znovu nabyl rozvahy, a koli se mi zdálo, ~e jeat zcela neovládl svoj výraz, neboe mu kolem úst ob as zacukalo.  To se nám to neaeastn zvrtlo, Watsone, vite? Yekl.  Ale pYece jen si myslím, ~e nkolik mali kostí poskytuje naaemu klientovi jistou nadji.  To rád slyaím, Yekl jsem potaené.  Obával jsem se, ~e mu není pomoci.  To bych si netroufal tvrdit, milý Watsone. Ten dokaz, který náa pYítel pova~uje za tak nezvratný, má jeden velký nedostatek.  NeYíkejte, Holmesi! A jaký?  Ten, ~e já jsem v era pYedsíH prohlí~el a vím, ~e na stn ~ádný otisk palce nebyl. A te se, Watsone, pojdeme projít na sluní ko. Doprovázel jsem svého pYítele pYi procházce zahradou. Hlavou se mi honily neuspoYádané myalenky a do srdce se mi vrátila jiskra nadje. Holmes si s velkým zájmem postupn prohlí~el dom ze vaech stran. Pak se vrátil dovnitY a proael celou budovu od suterénu a~ na podu. Místnosti byly vtainou nezaYízené, ale Holmes si je pYesto vaechny dokladn prohlédl. Na horní chodb, odkud se vcházelo do tYí nepou~ívaných lo~nic, byl opt sti~en záchvatem veselí.  Tenhle pYípad se opravdu vyzna uje nkolika zvláatními rysy, Watsone, Yekl.  Myslím, ~e bude na ase, abychom do vci zasvtili naaeho pYítele Lestrada. Zasmál se na náa ú et, a doufám, ~e mu to oplatíme, pokud se nemýlím. Ano, myslím, ~e znám Yeaení téhle záhady. Inspektor ze Scotland Yardu jeat dopisoval hláaení, kdy~ ho Holmes vyruail.  Domnívám se, ~e sepisujete hláaení o naaem pYípadu, Yekl.  Tak jest.  Nemyslíte, ~e je to ponkud pYed asné? Nemohu se zbavit dojmu, ~e v Yetzu vaaich dokazo jeat njaký lánek chybí. Lestrade znal mého pYítele pYília dobYe, ne~ aby nedal na jeho slova. Odlo~il pero a zvdav se na nho zadíval.  Co tím míníte, pane Holmesi?  }e jste nevyslechl jednoho dole~itého svdka.  Mo~ete ho pYivést?  Myslím, ~e mohu.  PYivete ho tedy.  Udlám, co je v mých silách. Kolik strá~níko tu máte?  TYi.  Výborn! Yekl Holmes.  Smím se zeptat, zda jsou to velcí, tlesn zdatní mu~i se silnými hlasy?  To jist, ale nechápu, co má jejich hlas s celou vci spole ného.  Snad se mi podaYí, abych vám to objasnil, a navíc jeat i nkolik dalaích vcí, Yekl Holmes.  Svolejte laskav své mu~e, abych mohl pYistoupit k pokusu. Za pt minut se strá~níci shromá~dili v pYedsíni.  V hospodáYském stavení najdete spoustu slámy, Yekl Holmes.  PYineste do domu asi dv otepi. Myslím, ~e nám ta sláma náramn pomo~e pYilákat svdka, kterého hledám. Dkuji vám. Doufám, ~e máte v kapse zápalky, Watsone. Pane Lestrade, te vás po~ádám, abyste m doprovodil do horního poschodí. Jak u~ jsem se zmínil, podél tYí prázdných lo~nic vedla nahoYe airoká chodba. Sherlock Holmes nás vaechny seYadil na jednom, jejím konci. Strá~níci se zubili, Lestrade u~asle zíral na mého pYítele a v tváYi se mu stYídal výraz ohromení, o ekávání a posmchu. Holmes stál pYed námi a tváYil se jako kouzelník, který se chystá pYedvést njaký kousek.  Poslal byste laskav strá~níka pro dv vdra vody? Tu slámu polo~te na podlahu tak, aby se nedotýkala zdi. A te, myslím, máme vaechno pYipraveno. Lestrade zrudl hnvem.  Nevím, jakou hru s námi hrajete, pane Holmesi, Yekl.  Jestli~e nco víte, mo~ete nám to Yíct i bez téhle komedie.  Ujiaeuji vás, milý Lestrade, ~e mám záva~né dovody pro vaechno, co dlám. Mo~ná si vzpomínáte, ~e jste m pYed nkolika hodinami akádlil, kdy~ slunce svítilo pro vás, a tak mi te trochu té obYadnosti dopYejte. Watsone, smím vás po~ádat, abyste otevYel okno a pak tu slámu zapálil? Udlal jsem, co mi bylo Ye eno, a prou~ek aedého dýmu, hnán provanem, se plazil chodbou, zatímco suchá sláma praskala v plamenech.  Te se pokusíme najít vaaeho svdka, pane Lestrade. Mohu vás po~ádat, abyste vaichni najednou zvolali  HoYí? Po ítám  ráz, dva, tYi!  HoYí! zvolali jsme jako jeden mu~.  Dkuji. Budu vás obt~ovat jeat jednou.  HoYí!  A jeat jednou projím, a vaichni naráz.  HoYí! Bylo to jist slyaet po celém Norwoodu. Naae volání jeat nedoznlo, kdy~ se stala pYekvapující vc. Na konci chodby, v míst, kde, jak se zdálo, byla jen souvislá, nepYeruaovaná ze, otevYely se náhle dveYe a jako králík z nory z nich vybhl jakýsi seschlý mu~ík.  Výborn! poznamenal klidn Holmes.  Watsone, vdro vody na tu slámu. To sta í! Lestrade, dovolte, abych vám pYedstavil vaaeho korunního svdka, pana Jonase Oldacra. Detektiv ohromen zíral na pYíchozího, který m~ikal o ima v jasném denním svtle a hledl na nás a na doutnající oheH. Vypadal odporn  ml úsko nou, zlomyslnou a prohnanou tváY s tkajícíma svtle aedýma o ima a bílými Yasami.  Co to má znamenat? pronesl kone n Lestrade.  Co jste celou tu dobu provádl, co? Oldacre se kYe ovit zasmál a couvl pYed zrudlou tváYí rozzlobeného detektiva.  Já nic apatného neudlal.  Nic apatného? Nasadil jste vaechny síly, abyste dostal nevinného lovka na aibenici. Nebýt tady toho pána, mohlo se vám to i podaYit. Ten odporný tvor za al akemrat.  Ujiaeuji vás, pane, ~e jsem jen ~ertoval.  }ertoval? No, tomuhle ~ertu se vy rozhodné smát nebudete, to vám slibuji. Odvete ho do obývacího pokoje a hlídejte ho tam, ne~ pYijdu. Pane Holmesi, pokra oval, kdy~ ostatní odeali,  nemohl jsem mluvit pYed svými podYízenými, ale v pYítomností doktora Watsona prohlaauji, ~e to byl váa dosud nejskvlejaí kousek, tYeba~e mi zostává tajemstvím, jak jste to svedl. Zachránil jste ~ivot nevinnému a zabránil neoby ejné ostud, která by mi zni ila kariéru. Holmes se usmál a poklepal Lestradovi na rameno.  Milý brachu, vaae povst nebude poaramocena, ale naopak získáte si zna ný vhlas. Sta í, abyste v hláaení, které práv sepisujete, provedl nkolik zmn, a vaai nadYízení pochopí, ~e inspektora Lestrada nelze jen tak snadno obalamutit.  Vy nechcete, abych se o vás zmiHoval?  Nechci. Nejlepaí odmnou mi bude vykonané dílo. Snad se i mn jednou v budoucnu dostane uznání, a~ dovolím svému horlivému kronikáYi, aby opt vytáhl na svtlo bo~í své zápisy  vite, Watsone. Tak a te se podíváme, kde byla ta krysa zalezlá. `est stop od konce byla chodba pYepa~ena tenkou stnou s obratn maskovanými dveYmi. Do této kukan vnikalo svtlo akvírami pod okapem. UvnitY stálo pár kousko nábytku, byly tam dostate né zásoby vody a potravin a také knihy a njaké listiny.  Jak výhodné je být stavitelem, Yekl Holmes, kdy~ jsme odtamtud vyali.  Mohl si tu skrýa upravit bez pomocníko, ovaem za pomoci své výte né hospodyn, kterou bych také neváhal pYipojit k úlovku, inspektore.  ZaYídím se podle vaaí rady. Jak jste ale tu skrýa objevil, pane Holmesi?  Dospl jsem k závru, ~e se ten chlapík skrývá nkde v dom. Kdy~ jsem zmYil horní chodbu na kroky a shledal, ~e je o aest stop krataí ne~ chodba pod ní, bylo mi vae jasné. Tuail jsem, ~e pYi po~árním poplachu v úkrytu nezostane. Mohli jsme ovaem vniknout dovnitY a vyvést ho, ale posobilo mi potaení pYimt ho k tomu, aby se prozradil sám. A mimoto jsem vám chtl oplatit vaae dopolední api kování.  Inu, pane, to se vám vru podaYilo. Jak jen jste ale mohl tuait, ~e ten mu~ je v dom?  To vaechno ten otisk palce, Lestrade. Xekl jsem, ~e pYípad tím kon í  a bylo tomu tak, jen~e v docela jiném smyslu, ne~ jste si pYedstavoval. Vdl jsem, ~e tam ten otisk v era nebyl. Jak víte, vaímám si pozorn ka~dé mali kosti. PYedsíH jsem prohlí~el a vdl jsem s jistotou, ~e stna byla istá. Ten otisk tudí~ musel nkdo udlat v noci na dneaek.  Ale jak?  Docela prost. Kdy~ se pe etily obálky s listinami, Jonas Oldacre po~ádal McFarlana, aby pYitla il palec do mkkého pe etního vosku. Jist to provedl tak rychle a pYirozen, ~e si na to ani sám nevzpomene. Pravdpodobn ani Oldacre tehdy nevdl, jak toho vyu~ije. Kdy~ pak o tom ve své skrýai pYemítal, napadlo ho pojednou, jaký usvd ující dokaz mo~e proti McFarlanovi vyrobit, jestli~e pou~ije otisku jeho palce. Pak u~ snadno poYídil z pe eti voskový otisk, který potYel krví  sta ila mu kapi ka  a v noci bu sám, nebo s pomocí hospodyn vyrobil ten otisk na stn. Vsadím se, ~e pe ee s otiskem palce najdete v té skrýai mezi listinami.  Ú~asné! Yekl Lestrade.  To je ú~asné! Vysvtlil jste to tak, ~e je to jasné jako kYiaeál. eho ale tímhle podvodem zamýalel dosáhnout, pane Holmesi? Bylo zábavné pozorovat, jak se detektivovo dYívjaí povýaené chování zmnilo náhle v chování ~áka, který se vyptává u itele.  Nu, ani to není tak t~ké vysvtlit. Pán, který vás o ekává v pYízemí, je prohnaný, zlovolný a mstivý. Víte, ~e je to bývalý nápadník McFarlanovy matky, který od ní dostal koaem? Nevíte. Radil jsem váni, abyste nejdYív zajel do Blackheathu a teprve pak do Norwoodu. Na tuhle potupu nemohl zapomenout, poYád jitYila jeho zlou intrikánskou mysl a celý ~ivot tou~il po pomst; nikdy k ní vaak nenaael pYíle~itost. V posledních dvou letech se k nmu atstí obrátilo zády  myslím, ~e provádl spekula ní obchody  a upadl do dluho. Rozhodl se vYitele oklamat, a vystavil proto aeky na vysoké ástky pro jistého pana Cornelia  co~ nebude nikdo jiný ne~ on sám  pod vymyaleným jménem. V té vci jsem jeat ~ádné pátrání nepodnikal, ale nepochybuji, ~e v nkteré venkovské bance má Oldacre pod tímhle jménem otevYený ú et. Ml v úmyslu zmnit si jméno, vyzvednout peníze a zmizet nkam, kde by za al nový ~ivot.  Nejspía to tak bude.  Napadlo ho, ~e po sob nejen zahladí stopy, ale zároveH se krut pomstí své bývalé milé, jestli~e jejího jediná ka zatknou pro vra~du. Byl to dokonalý, padouaský plán a provedl jej mistrovsky. Ten nápad s poslední volí, aby se motiv zlo inu nemusel hledat daleko, ta tajnostkáYská návatva, o které McFarlanovi rodi e nevdli, zapomenutá vycházková hol, potom ta krev a knoflíky a pozostatky ~ivo iané tkán v spáleniati  to vaechno bylo vymyaleno znamenit. PYed nkolika hodinami se mi zdálo, ~e z té sít není úniku. Jen~e Oldacre postrádal umlecký talent, nevdl, kdy pYestat. Chtl zlepaovat to, co u~ bylo dokonalé, chtl jeat víc utáhnout oprátku své obti kolem krku, a tím vaechno pokazil. Pojme dolo, Lestrade. Chtl bych mu polo~it dv otázky. Stvora sedla v obývacím pokoji svého domu a hlídali ji dva strá~níci.  Byl to pouhý ~ert, milý pane, pouhý ~ert, kHu el neustále Oldacre.  Ujiaeuji vás, pane, ~e jsem se schoval jedin proto, abych pozoroval, co to bude dlat. Nera te si myslet, ~e bych pYipustil, aby mladý McFarlane pYiael k njaké úhon.  O tom rozhodne porota, Yekl Lestrade.  Budete ob~alován z úkladu a patrn i z pokusu o vra~du.  A vaai vYitelé nepochybn obstaví bankovní konto pana Cornelia, dodal Holmes. Mu~ík sebou trhl a upYel zlovstné o i na mého pYítele.  Vám jsem velice zavázán, Yekl.  Snad vám jednou ten dluh splatím. Holmes se shovívav pousmál.  Myslím, ~e budete pár let pln zaneprázdnn, Yekl.  Mimochodem, co jste krom kalhot spálil v té hranici dYeva? Mrtvého psa nebo králíky? Nepovíte nám to? Ale, ale, to od vás není pkn. Dovolím si tedy prohlásit, ~e párek králíko by posta il jak na tu krev, tak na seakvaYené oharky. A~ jednou budete o tomhle pYípad psát, Watsone, nezapomeHte tam dát ty králíky. TAN ÍCÍ FIGURKY U~ nkolik hodin sedl Holmes ml ky a sklánl dlouhá hubená záda nad chemickou retortou, v ní~ zahYíval njakou obzvláae páchnoucí slou eninu. Hlava mu klesla na hru a z místa, kde jsem byl, vypadal jako njaký prapodivný, vychrtlý pták s mdle aedým peYím a ernou chocholkou.  Nu~e, Watsone, Yekl náhle,  nehodláte tedy vlo~it peníze do jihoafrických cenných papíro? PYekvapen jsem sebou trhl. TYeba~e jsem si u~ zvykl na Holmesovy podivuhodné schopnosti, vobec jsem si nedovedl vysvtlit, jak mohl tak znenadání odhalit mé nejskrytjaí myalenky.  Jak to víte, u vaech vaudy? otázal jsem se. Oto il se na sedátku s dýmající zkumavkou v ruce a ve vpadlých o ích mu pobaven zablýsklo.  Ted1 se pYiznejte, Watsone, ~e jsem vás naprosto ohromil, Yekl.  Ovaem.  Ml byste mi to dát písemn.  Pro ?  Za pt minut prohlásíte, ~e to je dtská hYí ka.  Ur it nic podobného neYeknu.  Víte, milý Watsone, ulo~il zkumavku do stojánku a pYipravil se k pYednáace jako profesor, kdy~ mluví k ~ákom,  není nijak obtí~né vytvoYit Yadu soudo, celkem jednoduchých, které vzájemn na sebe navazují. Kdy~ prost zaml íte vaechny pYí inné souvislosti a svým poslucha om sdlíte pouze premisu a závr, zaposobíte na n ohromujícím, i kdy~ snad ponkud oaemetným dojmem. Opravdu, kdy~ jsem si prohlédl rýhu mezi vaaím levým ukazovákem a palcem, nebylo obtí~né usoudit, ~e nemáte v úmyslu investovat svoj malý kapitál do zlatých dolo.  }ádnou souvislost tu nevidím.  Velmi pravdpodobné nikoli; mohu vám ale tu úzkou souvislost snadno ukázat. Prozradím vám chybjící lánky tohoto jednoduchého Yetzce. Za prvé, kdy~ jste se v era ve er vrátil z klubu, byl jste zamazán od kYídy mezi levým ukazovákem a palcem. Za druhé, do ruky berete kYídu pYi kule níku, abyste natYel tágo. Za tYetí, kule ník hrajete jenom s Thurstonem. Za tvrté, pYed tyYmi týdny jste mi Yekl, ~e Thurston má msí ní pYedkupní právo na njaký majetek v ji~ní Africe a chtl, abyste se stal jeho spole níkem. Za páté, vaae aeková kní~ka je zam ena v zásuvce mého stolu a vy jste m nepo~ádal o klí . Za aesté, nehodláte tedy peníze tímto zposobem investovat.  Jak velice jednoduché! zvolal jsem.  PYesn tak! Yekl Holmes ponkud podrá~dn.  Ka~dý problém se vám zdá dtinsky snadný, jakmile znáte vysvtlení. A te jeden problém dosud nevysvtlený. Povzte mi, jak se díváte na toto, pYíteli Watsone. Hodil mi na stol list papíru a vnoval se dál chemickému rozboru. Udiven jsem pohlí~el na podivné hieroglyfy na papíYe.  Ale, Holmesi, v~dye to je dtská kresba! zvolal jsem.  No, to si myslíte vy.  A co jiného by to mlo být?  To práv by chtl velice rád vdt pan Hilton Cubitt z Ridling Thorpe Manoru v Norfolku. Tato aaráda nám doala ranní poatou a její odesílatel pYijede nejbli~aím vlakem. Nkdo zvoní, Watsone. PYília bych se nedivil, kdyby to u~ byl on. Zaslechli jsme t~ké kroky na schodech a chvíli nato vstoupil vysoký, osmahlý, hladce oholený mu~, jeho~ jasné o i a tváYe kvetoucí zdravím prozrazovaly, ~e ~ije daleko od londýnských mlh. Zdálo se, ~e pYi svém pYíchodu vnesl do pokoje závan toho erstvého, zdravého, sv~ího vzduchu z východního pobYe~í. Podal nám ruku a chystal se usednout, kdy~ zahlédl papír s podivnými zna kami, který jsem si práv prohlí~el a nechal le~et na stole.  Tak co tomu Yíkáte, pane Holmesi? zvolal.  Slyael jsem, ~e rád luatíte neobvyklé záhady, a myslím, ~e najdete sotva njakou jeat neobvyklejaí. Poslal jsem vám ten papír pYedem, abyste ho ml as pYed mým pYíjezdem prostudovat.  Je to rozhodn prapodivný výtvor, Yekl Holmes.  Na první pohled se zdá, ~e jde o njaký dtský aprým. Na papíYe je namalována Yada nesmyslných figurek v tane ním postoji. Pro  vobec pYikládáte dole~itost tak groteskní vci?  Já ne, pane Holmesi, ale moje ~ena si to bere velice k srdci. Je na smrt vydaena. Nemluví, ale v o ích má hrozu. A proto chci celé té vci pYijít na kloub. Holmes zvedl list papíru do výae tak, ~e na nj pln svítilo slunce. List byl vytr~en ze zápisníku. Figurky nakreslené tu~kou vypadaly takto:   Holmes si je chvíli prohlí~el  potom papír pozorn slo~il a zastr il jej do náprsní taaky.  Slibuje to nanejvýa zajímavý a neobvyklý pYípad, Yekl.  Nkolik podrobností jste mi nazna il v dopise, pane Hiltone Cubitte, ale byl bych vám velmi zavázán, kdybyste celou zále~itost laskav proael znovu, aby i moj pYítel doktor Watson vdl to co já.  Neumím dobYe vyprávt, Yekl náa návatvník a nervózn svíral a zase rozvíral velké silné ruce.  Kdy~ vám nco nebude jasné, tak se m prost zeptejte. Za nu od svého sHatku loHského roku, ale nejdYív bych rád pYedeslal, ~e i kdy~ nejsem lovk bohatý, naae rodina ~ije ji~ dobrých pt století v Ridling Thorpu a je dobYe známa po celém norfolkském hrabství. Vloni jsem pYijel do Londýna na oslavy padesátého výro í vlády naaí královny Viktorie a ubytoval jsem se v penziónu na Rusell Square, ponvad~ tam bydlel Parker, vikáY naaí farnosti. Byla tam i mladá americká dáma  jmenovala se Patricková  Elsie Patricková. SpYátelili jsme se, a ne~ uplynul msíc, byl jsem do ní zamilován a~ po uai. UzavYeli jsme tichý sHatek na matri ním úYad a do Norfolku jsme se vrátili u~ jako man~elé. Budete to asi pova~ovat za ztYeatnost, pane Holmesi, ~e mu~ jako já, ze staré dobré rodiny, se o~ení tak unáhlen, kdy~ neví nic o minulosti své ~eny ani o její rodin. Kdybyste ji ale vidl a znal, pak byste jist pochopil. Elsie ke mn byla velmi otevYená. Poskytla mi úplnou volnost v jednání, tak~e kdybych chtl, mohl jsem odejít. ,Mla jsem nkolik nepYíjemných známých, Yekla mi, ,a pYála bych si na n úpln zapomenout. Nejradji bych se ke své minulosti nevracela, proto~e ka~dá vzpomínka je pro mne velmi bolestná. Kdy~ si m vezmete, Hiltone, berete si ~enu, která se nemá osobn za  stydt, ale budete se muset spokojit s mým slovem a dovolit mi, abych poml ela o vaem, co se stalo pYedtím, ne~ jsme se poznali. Kdy~ se vám ty podmínky zdají pYília tvrdé, pak se vraete do Norfolku a nechte m, abych nadále ~ila osamle jako dosud. Ta slova mi Yekla den pYed svatbou. Odpovdl jsem, ~e si ji vezmu za podmínek, které mi Yekla, a svoj slib jsem dodr~el. Jsme svoji u~ rok a naae man~elství je velmi aeastné. Ale pYed msícem, koncem ervna, jsem zpozoroval první známky vatící nepYíjemnosti. Jednoho dne dostala ~ena dopis z Ameriky. Zahlédl jsem na nm americkou poatovní známku. Moje ~ena zbledla jako kYída, pYe etla dopis a hodila jej do ohn. Pozdji se o dopise ji~ nezmínila a já rovn~ ne, proto~e slib je slib. Od té chvíle ale nepoznala dobrou hodinku. TváYí se ustraaen a má v obli eji výraz neustálého naptí, jako kdyby na nco ekala. Udlala by lépe, kdyby se mi svYila. PYesvd ila by se, ~e jsem její nejlepaí pYítel. Ale dokud nepromluví, nemohu jí nijak poradit. Moje ~ena, pane Holmesi, je namouvru pravdomluvná, a ae si mla v minulosti jakékoli nepYíjemnosti, ur it je sama nezavinila. Jsem jenom prostý norfolkský statkáY, ale v Anglii nenajdete mu~e, který klade est rodiny výae ne~ já. To má ~ena dobYe ví a vdla to ji~, ne~ se za mne provdala. Nikdy by naai rodinnou est neposkvrnila  o tom jsem pYesvd en. A te se dostávám k podivné ásti celého pYíbhu. Asi pYed týdnem  pYedealé úterý  jsem na jedné okenní Yímse naael kYídou nakreslenou celou Yadu nesmyslných tan ících figurek, stejných jako tyto zde na papíYe. Domníval jsem se, ~e to provedl eledín, ale mládenec se zapYísáhl, ~e o tom nic neví. Dojista se tam kresba objevila bhem noci. Smyl jsem tu máranici a zmínil jsem se o ní ~en a~ pozdji. PYekvapilo m, ~e celou vc brala velmi vá~n a prosila m, abych jí kresby ukázal, kdyby se opt nkde objevily. Celý týden se nic nedlo, a~ teprve v era ráno jsem naael v zahrad tento papír, polo~ený na slune ních hodinách. Ukázal jsem list Elsii a ona v tu chvíli klesla v mdlobách. Od té doby chodí jako ve snách, celá zmámená, a z o í jí zírá strach. A tak jsem vám napsal, pane Holmesi, a kresbu pYilo~il. Nemohl jsem se s tím obrátit na policii, proto~e by se mi vysmáli, vy mi vaak poradíte, jak se mám zachovat. Nejsem bohatý lovk, ale jestli~e mé ~enuace hrozí njaké nebezpe í, rád obtuji poslední krejcar, abych ji uchránil. Byl to ryzí lovk, tento mu~ ze staré anglické krve, prostý, pYímý a ualechtilý, s velkýma vá~nýma o ima a s airokou tváYí budící dovru. Z ka~dého rysu jeho tváYe pYímo vyzaYovalo, jak svou ~enu miluje a jak jí dovYuje. Holmes neoby ejn pozorn vyslechl jeho vyprávní a nyní chvíli ml ky pYemítal.  Pane Cubitte, Yekl posléze,  nemyslíte, ~e byste u inil nejlépe, kdybyste man~elku rovnou po~ádal, aby se vám se svým tajemstvím svYila? Hilton Cubitt zavrtl mohutnou hlavou.  Slib je slib, pane Holmesi. Kdyby mi to Elsie chtla povdt, jist by tak u inila. A kdy~ to neudlala, nemohu na ni naléhat. Ale mám právo jednat samostatn  a to iním.  Pak vám pYispji ze vaech svých sil. NejdYív mi Yeknte, zda jste neslyael, ~e se v okolí objevili njací cizí lidé?  Neslyael.  Soudím, ~e ~ijete v míst velmi pokojném. Ka~dá nová tváY by tam jist vzbudila pozornost, ~e?  V nejbli~aím sousedství jist. Ale nedaleko od nás je nkolik menaích letovisek a rolníci tam pronajímají pokoje.  Ty hieroglyfy rozhodn nco znamenají. Jestli~e jde o svévolné kresby, pak je patrn vobec nerozluatíme. Jestli~e ale naopak jsou zna ky napsány podle njakého ur itého systému, nepochybuji o tom, ~e se celé vci dostaneme na kloub. Tato jediná ukázka je vaak pYília krátká, tak~e s ní nemohu nic dlat, a fakta, která jste mi sdlil, jsou tak neur itá, ~e jako základ pro naae pátrání nesta í. Navrhuji vám, abyste se vrátil do Norfolku a bedliv sledoval vaechno, co se bude dít, a poYídil pYesnou kopii ka~dé nové kresby s tan ícími figurkami. Je v ná akoda, ~e nemáme pYesnou kopii té kresby na okenní Yímse. A rovn~ opatrn zjistte, zda se v okolí neobjevili njací cizí lidé. Jakmile získáte dalaí informace, pYijte znovu za mnou. To je nejlepaí rada, kterou vám mohu dát, pane Hiltone Cubitte. A kdyby doalo k nepYedvídanému novému vývoji, jsem pYipraven hned se rozjet za vámi do Norfolku. Po tomto rozhovoru chodil Holmes v hlubokém zamyalení a nkolikrát v pYíatích dnech jsem. ho pYistihl, jak z náprsní taaky vytahuje papír a podivné kresby si dlouho a zkoumav prohlí~í. O celé zále~itosti nepadlo ani slovo, a~ jednou odpoledne, asi o trnáct dní pozdji. Práv jsem se chystal odejít, kdy~ m Holmes zavolal zpátky.  ZostaHte radji doma, Watsone.  Pro ?  Proto~e dnes ráno jsem dostal telegram od Hiltona Cubitta  vzpomínáte si pYece na Hiltona Cubitta a jeho tan ící figurky? V jednu dvacet má pYijet na Liverpool Street. Mo~e zde být ka~dou chvíli. Podle jeho telegramu soudím, ~e se pYihodily asi dalaí dole~ité události. Dlouho jsme ekat nemuseli, neboe návatvník z Norfolku k nám pYispchal rovnou z nádra~í tak rychle, jak ho dro~ka dovezla. Vypadal ustaran a sklí en, o i ml unavené a na ele hluboké vrásky.  U~ mi celá ta zále~itost jde na nervy, pane Holmesi, Yekl a klesl do kYesla celý zmoYený.  Je samo o sob dost zlé cítit, ~e vás obklopují neviditelní, neznámí lidé, kteYí proti vám kují cosi nekalého, ale navíc jeat vdt, ~e vaae ~ena den ze dne chYadne víc a víc, to je na lovka z masa a kostí pYece jen pYespYília. A ji to pozvolna ni í  doslova mi schází pYed o ima.  U~ vám nco Yekla?  Ne, pane Holmesi, neYekla. Nkolikrát se chystala u~u~ promluvit, ale nakonec se k tomu pYece jen neodhodlala. Pokouael jsem se jí být nápomocný, ale patrn jsem to provedl dost neohraban a spíae jsem ji odradil. HovoYila o naaí starobylé rodin, o tom, jaké povsti se v hrabství taí a jak jsme pyani na svoj istý atít, a já cítil, ~e smYuje k ur itému cíli. Njak jsme ale k nmu nikdy nedoali.  Vy jste vaak na nco pYiael sám?  Na Yadu vcí, pane Holmesi. Mám pro vás nkolik dalaích tan ících figurek, ba co je dole~itjaí, toho chlapíka jsem vidl.  Co~e, lovka, který je kreslí?  Ano, vidl jsem ho pYi práci. Ale Yeknu vám vaechno po poYádku. Kdy~ jsem se_od vás vrátil domo, první, co jsem nazítYí ráno uvidl, byla nová Yada tan ících figurek. Byly namalované kYídou na erná dYevná vrata kolny, která stojí na trávníku pYímo proti pro elním oknom domu. PYesn jsem je obkreslil a tady je máte. Narovnal slo~ený papír a polo~il ho na stol. Hieroglyfy vypadaly takto:    Výborn! Yekl Holmes.  Výborn! Prosím pokra ujte.  Kdy~ jsem udlal tu kopii, smazal jsem kresbu, ale o dva dny pozdji se objevil nový ná rt. Tady ho máte.   Holmes si mnul ruce a spokojen se zasmál.  Materiál se nám rychle shroma~uje, Yekl.  TYi dny poté jsem naael dalaí zprávu. Byla na máraná na papír zatí~ený oblázkem a le~ela na slune ních hodinách. Zde je ten papír. Jak vidíte, zna ky jsou úpln stejné jako v pYedealé zpráv. Rozhodl jsem se tedy být na íhané. Vzal jsem si revolver a usedl u okna pracovny, odkud je vidt na trávník a zahradu. Asi ve dv hodiny v noci, kdy~ byla vaude tma a svítil pouze msíc, uslyael jsem za sebou kroky. Byla to moje ~ena v ~upanu a prosila m, abych si ael lehnout. OtevYen jsem jí Yekl, ~e chci vidt chlapíka, který provádí ty zlovolné kousky. Nato mi odpovdla, ~e tu jde pouze o njaké nesmyslné ~erty, kterých bych si vobec neml vaímat. ,Kdy~ t to tak roz iluje, Hiltone, vydáme se spolu nkam na cesty a tch nepYíjemností se zbavíme. ,Co~e, nechat se vypudit z vlastního domu njakým nejapným vtipálkem? Yekl jsem. ,Budeme pak pro smích celému hrabství! ,No tak si tedy poj lehnout, Yekla ~ena, ,a ráno si o tom pohovoYíme.  Jeat nedomluvila, kdy~ její bledý obli ej náhle v msí ním svitu jeat více zblel a pevn mi rukou sevYela rameno. Ve stínu kolny se cosi pohybovalo. SpatYil jsem tmavou postavu, jak se pYikradla kolem rohu a u dveYí kolny usedla na bobek. Chopil jsem se pistole a chystal se vybhnout, kdy~ se mi man~elka vrhla kolem krku a kYe ovit m objala. Sna~il jsem se ji setYást, ale tiskla se ke mn jeat víc. Kone n jsem se vyprostil, ne~ jsem vaak otevYel domovní dveYe a dobhl ke koln, neznámý ji~ zmizel. Nicmén zanechal po sob dokaz své pYítomnosti, proto~e na dveYích kolny byly nakresleny tan ící figurky. Vobec se neliaily od obou pYedealých kreseb. Po vetYelci nebylo nikde ani vidu, ani slechu, a  jsem prohledal celý pozemek. Ale nkde se tam kupodivu po celou tu dobu jist skrýval, proto~e kdy~ jsem ráno dveYe znovu prohlí~el, naael jsem pod tou povodní jeat dalaí kresbu.  Máte ten nový ná rt?  Ano, je velmi krátký, ale obkreslil jsem ho a pYinesl. A vytáhl dalaí papír. Nové seskupení vypadalo takto:    Povzte mi, Yekl Holmes  poznal jsem mu na o ích, jak velice je vzruaen,  byl to pouze dodatek ke kresb povodní, i se zdálo, ~e jde o oddlený vzkaz?  Ta druhá kresba byla na jiné výplni dveYí.  Výborn! To je pro nás nanejvýa významné zjiatní. NaplHuje m to novou nadjí. Nu~e, pane Hiltone Cubitte, pokra ujte prosím ve vaaem velezajímavém vyprávní.  U~ nemám, co bych dodal, pane Holmesi, leda to, ~e jsem se té noci na svou ~enu zlobil, ~e m zadr~ela, jinak jsem mohl toho potmailého padoucha dopadnout. Xekla mi, ~e mla strach, aby mi neublí~il. Blesklo mi hlavou, ~e snad mla strach, abych já neublí~il jemu, proto~e jsem nemohl být na pochybách, ~e moje ~ena ví, o koho jde a co znamenají ty podivné zna ky. Ale tón jejího hlasu a její pohled, pane Holmesi, m pYesvd ily, ~e se obávala opravdu jen o mé bezpe í. Tak, te víte vaechno a já bych chtl, abyste mi poradil, co mám dlat. Nejradji bych rozestavil pol tuctu eledíno po zahrad, a a~ ten chlap zase pYijde, pYipravil bych mu takové ponau ení, ~e by nás napYíat u~ ponechal pkn na pokoji.  Myslím, ~e ten pYípad je slo~itjaí a nedá se tak prost vyYeait, Yekl Holmes.  Jak dlouho mo~ete setrvat v Londýn?  Musím dnes zpátky. V ~ádném pYípad nechci ~enu ponechat pYes noc o samot. Je velmi rozruaená a prosila m, abych se vrátil.  Soudím, ~e jednáte správn. Ale kdybyste se mohl zdr~et, patrn bych se za jeden i dva dny vrátil s vámi. Zatím mi tady ty papíry nechte. PYedpokládám, ~e vás co nejdYíve navatívím a pomohu tu záhadu vysvtlit. Sherlock Holmes zachoval svoj profesionální klid a~ do odchodu naaeho návatvníka, ale já ho znal tak dobYe, ~e jsem snadno poznal, jak velice je vzruaen. Jakmile se za airokými zády Hiltona Cubitta zavYely dveYe, spchal moj pYítel ke stolu, rozlo~il na nm vaechny ty papíry s kresbami tan ících figurek a zahloubal se do slo~itého a pracného propo ítávání. Plné dv hodiny jsem ho pozoroval, jak jeden list papíru za druhým pokrýval íslicemi a písmeny, natolik zabrán do práce, ~e zcela zapomnl na mou pYítomnost. Kdy~ se mu práce daYila, pohvizdoval si a prozpvoval; ob as se vaak zarazil a delaí dobu sedl potichu s nasupeným obo ím a pohledem upYeným do prázdna. Posléze vysko il ze ~idle s výkYikem uspokojení, jal se pYecházet po místnosti a mnul si ruce. Potom napsal dlouhý telegram na tiskopis kabelogramu.  Jestli~e odpov splní mé o ekávání, pYibude vám velmi pkný pYípad do vaaí sbírky, Watsone, Yekl.  PYedpokládám, ~e se do Norfolku mo~eme vydat ji~ zítra a podáme naaemu pYíteli obaírné informace o pYí inách tch mrzutostí. PYiznám se, ~e jsem pYímo hoYel zvdavostí, vdl jsem vaak, ~e Holmes si rád ponechává vysvtlení pro sebe a~ do chvíle, kterou pokládá za vhodnou. Vy kával jsem tedy, a~ uzná, ~e nastal as, aby m poctil svou dovrou. Odpov na telegram se zdr~ela, a tak následovaly dva dny netrplivého ekání, kdy Holmes napínal uai poka~dé, jakmile se ozval zvonek. Ve er druhého dne pYiael dopis od Hiltona Cubitta. Klid nebyl poruaen  jedin ráno se objevil dlouhý nápis na podstavci slune ních hodin. Cubitt pYilo~il jeho kopii:   Holmes se nkolik minut sklánl nad tím groteskním nápisem a vzáptí vysko il s výkYikem pYekvapení a úleku. V jeho tváYi se zra ily obavy.  Nechali jsme dojít vci pYília daleko, Yekl.  Jede dnes ve er jeat njaký vlak do North Walshamu? Zalistoval jsem v jízdním Yádu. Poslední vlak u~ byl pry .  Posnídáme asn ráno a prvním ranním vlakem odjedeme, Yekl Holmes.  Naae pYítomnost je nanejvýa nutná. Aha, tady máme kone n ten kabelogram. Okam~ik, paní Hudsonová  snad bude tYeba odpovdt. Ne, je to pYesn tak, jak jsem pYedpokládal. Tato zpráva pouze potvrzuje, ~e nesmíme ztrácet ani hodinu. Hilton Cubitt se co nejdYíve musí dovdt, jak se vci mají, neboe se zapletl do neoby ejn nebezpe né sít. A jak se ukázalo, také tomu tak vskutku bylo, a já sám, kdy~ nyní pYicházím k pochmurnému vyvrcholení pYíbhu, který mi zpo átku pYipadal groteskní a dtinský, pro~ívám znovu vaechno to znepokojení a hrozu, je~ jsem tehdy zakouael. Ké~ bych svým tenáYom mohl slíbit radostnjaí zakon ení: jen~e já zaznamenávám pouze fakta, a tak musím sledovat a~ k chmurnému závru podivný Yetz události, které zavinily, ~e po nkolik dní Ridling Thorpe poutalo pozornost celé Anglie. Sotva~e jsme v North Walshamu vystoupili z vlaku a Yekli, kam máme namíYeno, ji~ k nám pYispchal pYednosta stanice.  Myslím, ~e pánové jsou ti detektivové z Londýna, ne? otázal se. PYes Holmesovu tváY pYelétl podrá~dný výraz.  Co vás pYivedlo k takové domnnce?  Proto~e tudy práv projel inspektor Martin z Norwiche. Ale snad jsou pánové lékaYi. Ona není mrtva  nebo aspoH podle posledních zpráv dosud nebyla. Snad pYijdete jeat v as, abyste ji zachránili  i kdy~ jen pro aibenici. Holmes úzkostliv svraatil obo í.  Jedeme na statek Ridling Thorpe, Yekl,  ale neslyaeli jsme nic o tom, co se tam pYihodilo.  Straaná vc, Yekl pYednosta stanice.  Jsou oba postYeleni, pan Hilton Cubitt i jeho ~ena. StYelila nejdYív jeho a potom sebe  tak se to Yíká mezi slu~ebnictvem. On je mrtev a její ~ivot visí na vlásku. Kdo by to byl Yekl! Jedna z nejstaraích a z nejvá~enjaích rodin v norfolkském hrabství. Bez jediného slova spchal Holmes ke ko áru a po celou sedm mil dlouhou cestu neotevYel ústa. ZYídkakdy jsem ho vidl tak sklí eného. U~ ve vlaku se choval velmi neklidn a pozoroval jsem ho, jak bedliv a napjat listuje v ranních novinách, ale te kdy~ se tak nenadále splnily jeho nejhoraí obavy, propadl hluboké trudnomyslnosti. Opíral se o sedadlo a oddával se chmurným úvahám. A naae okolí bylo pYitom velmi zajímavé; projí~dli jsme krajem, který má v Anglii málokde obdobu. Roztrouaené chaloupky ukazovaly dneaní osídlení, zatímco na vaech stranách ze zelené roviny vy nívaly tverhranné kostelní v~e, které svd ily o sláv a rozkvtu dávné východní Anglie. Kone n se za zeleným okrajem norfolkského pobYe~í vynoYil fialový prou~ek Severního moYe a ko í ukázal bi iatm na dv staré lomenice z cihel a trámo, které prosvítaly mezi skupinou stromo.  To je Ridling Thorpe, Yekl. Kdy~ jsme pYijí~dli k hlavnímu vchodu se sloupovým pro elím, povaiml jsem si krom travnatého tenisového hYiat tmavé kolny a slune ních hodin na podstavci, s nimi~ nás pojily tak podivné asociace. Z dvoukolové bry ky práv vystoupil úhledný mu~ík s hbitými pohyby a navoskovaným knírem. PYedstavil se jako inspektor Martin z norfolkského policejního sboru a jméno mého pYítele ho zna n ohromilo.  Jak~e, pane Holmesi, zlo in byl spáchán teprve dnes ve tYi hodiny ráno! Jak jste se o nm mohl v Londýn dovdt a dorazit na místo inu zároveH se mnou?  PYedvídal jsem ten zlo in. PYiael jsem ve víYe, ~e mu zabráním.  Pak tedy jist máte dole~ité stopy, o kterých my nevíme, ponvad~ tohle man~elství bylo pova~ováno za pYíkladné.  Mám pouze svdectví tan ících figurek, Yekl Holmes.  Vysvtlím vám to pozdji. Ale proto~e tragédii u~ zabránit nemo~eme, vynasna~ím se zatím vyu~ít svých znalostí k tomu, aby bylo u inno zadost spravedlnosti. Budeme postupovat spole n, i si pYejete vést vyaetYování nezávisle na mn?  Byl bych velmi pyaný, kdyby se mi dostalo mo~nosti s vámi spolupracovat, pane Holmesi, Yekl inspektor vá~n.  V tom pYípad bych rád bez otálení vyslechl svdky a prozkoumal místo inu. Inspektor Martin byl natolik rozumný, ~e mému pYíteli dovolil, aby jednal podle vlastního uvá~ení, a sám se spokojil úlohou bedlivého pozorovatele. Místní lékaY, starý, blovlasý mu~, vyael práv z pokoje paní Cubittové a sdlil nám, ~e její zranní je sice vá~né, ale nemusí být smrtelné. StYela pronikla elními laloky mozku a patrn potrvá jeat njaký as, ne~ se zranná probere k vdomí. Na otázku, zda byla postYelena nebo zda se stYelila sama, lékaY se neodvá~il jednozna n odpovdt. StYela vaak rozhodn byla vypálena z bezprostYední blízkosti. V místnosti se naael pouze jeden revolver se dvma prázdnými nábojnicemi. Pan Hilton Cubitt ml prostYelené srdce. Stejn dobYe se dalo soudit, ~e nejprve postYelil ~enu a pak se zastYelil sám, i ~e ten in spáchala jeho ~ena, proto~e revolver le~el na podlaze stejn daleko od obou man~elo.  Bylo zde n ím hnuto?  Nedotkli jsme se ni eho krom paní Cubittové. Nemohli jsme ji nechat zrannou le~et na podlaze.  Jak dlouho jste zde, doktore?  Od tyY hodin ráno.  Veael do pokoje jeat nkdo jiný?  Ano, strá~ník.  A ni eho jste se nedotkl?  Ne.  Pak jste se tedy choval rozvá~né. Kdo pro vás poslal?  Slu~ebná Saundersová.  To ona zposobila poplach?  Ona a kuchaYka, paní Ringová.  Kde te ob jsou?  V kuchyni, myslím.  Mli bychom je zYejm vyslechnout. Stará síH s vysokými okny a s dubovým ostním se promnila ve vyaetYovací místnost. Holmes sedl ve vysokém staromódním kYesle a ve vyzáblém obli eji mu svítily neúprosné o i. etl jsem v nich pevné odhodlání, ~e zasvtí tYeba celý ~ivot tomu, aby pomstil klienta, jeho~ ~ivot se mu u~ nepodaYilo zachránit. Uhlazený inspektor Martin, starý, blovlasý obvodní lékaY, já a nete ný venkovský strá~ník jsme tvoYili zbytek té podivné spole nosti. Ob ~eny vypovídaly celkem souvisle. Ze spánku je probudil zvuk výstYelu a asi za minutu poté následoval druhý výstYel. Jejich lo~nice spolu souvisely a paní Kingová okam~it pYibhla k Saundersové. Ze schodo sealy spole n. DveYe pracovny zely dokoYán a na stole hoYela svíce. UprostYed pokoje le~el obli ejem dolo jejich pán a nejevil sebemenaích známek ~ivota. Poblí~ okna byla schoulena jeho ~ena, s hlavou opYenou o ze, straan zranná, s tváYí zalitou krví. T~ce oddechovala a nebyla s to promluvit. Chodba stejn jako pokoj byly plné kouYe a zápachu po stYelném prachu. Okno bylo zcela jist uzavYeno a zevnitY zajiatno závorou. Tuto okolnost ob ~eny shodn potvrzovaly. Ihned poslaly pro lékaYe a pro strá~níka. Poté s pomocí eledína a podkoního odnesly zrannou paní do jejího pokoje. Man~elské postele byly rozestlány. Kdy~ byli nalezeni, byla paní oble ena a její man~el ml pYes no ní úbor ~upan. V pracovn se vobec ni eho nedotkly. Ob souhlasn tvrdily, ~e nikdy neslyaely, ~e by se man~elé spolu byli hádali. Podle názoru obou ~en bylo man~elství aeastné. Tak znly nejdole~itjaí body výpovdi obou slu~ebných. Na inspektorovu otázku ~eny potvrdily, ~e vaechny dveYe byly zevnitY uzam eny, tak~e z domu nemohl nikdo odejít. Holmesovi ob odpovdly, ~e pach stYelného prachu ucítily, jakmile vybhly z lo~nic v horním poschodí.  Tento fakt doporu uji vaaí bedlivé pozornosti, obrátil se Holmes na inspektora.  Domnívám se, ~e se nyní mo~eme vydat na dokladnou prohlídku toho pokoje. Pracovna byla malá místnost, kde podél tYí stn stály police s knihami a psací stol, obrácený k oknu vedoucímu na zahradu. NejdYív jsme vnovali pozornost mrtvole neaeastného statkáYe, jeho~ mohutná tlesná schránka le~ela uprostYed místnosti. Jeho neuspoYádaný odv svd il o tom, ~e byl vyburcován ze spánku. StYela byla vypálena zepYedu, proala mu srdcem a zostala vzet v tle. Smrt nastala okam~it a byla zajisté bezbolestná. Na ~upanu ani na rukou nebyly stopy po stYelném prachu. Podle zprávy lékaYe mla paní na obli eji stopy po stYelném prachu, ne vaak na rukou.  To, ~e ty stopy chybí, neznamená nic, kde~to kdybychom je nalezli, mohlo by to znamenat vaechno, Yekl Holmes.  Pokud nkterá nábojnice není uvolnná, mo~ete vypálit kolikrát, a nezanechá na vás stopu po stYelném prachu. Navrhuji, aby mrtvola pana Cubitta byla odvezena do márnice. Doktore, soudím, ~e stYelu, která paní Cubittovou zranila, jste nevyHal?  Paní by se musela podrobit vá~né operaci. V bubínku revolveru jsou vaak jeat tyYi náboje. Dva náboje byly vypáleny a zranily dv osoby, tak~e víme, co se s tmi stYelami stalo.  Snad to víme, Yekl Holmes.  Mo~ete mi tedy vysvtlit, odkud se vzala stYela, která zasáhla okenní rám? Znenadání se oto il a dlouhým, atíhlým prstem ukázal na otvor v okenním rámu, asi tYi centimetry od dolního okraje.  U vaech vaudy! zvolal inspektor.  Jak jste si toho vobec povaiml?  Proto~e jsem to hledal.  Výborn! Yekl lékaY.  Máte úpln pravdu, pane. Ur it byl vypálen tYetí výstYel, a byla tudí~ pYítomna jeat tYetí osoba. Ale kdo to byl a jak se odtud dostal?  Ten problém nyní hodláme vyYeait, Yekl Sherlock Holmes.  Vzpomínáte si, inspektore Martine, ~e kdy~ slu~ebné prohlásily, ~e ucítily pach stYelného prachu, jakmile vyaly z lo~nice, podotkl jsem, ~e jde o fakt velmi záva~ný?  Ano, pane, ale pYiznám se, ~e nechápu, pro  jde o tak významný fakt.  Proto~e lze usuzovat, ~e ve chvíli, kdy padly rány, okno i dveYe pracovny byly otevYeny. Jinak by se dým stYelného prachu nemohl tak rychle rozaíYit po celém dom. K tomu bylo tYeba, aby byl v místnosti provan. DveYe a okno byly ovaem otevYeny jen nakrátko.  Jak to chcete dokázat?  Ponvad~ sví ka neohoYela.  Ohromné! zvolal inspektor.  Ohromné!  Doael jsem k pYesvd ení, ~e v okam~iku tragédie bylo okno otevYeno, a tudí~ jsem pYedpokládal, ~e se tu patrn vyskytovala jeat osoba tYetí, která stYelila dovnitY otevYeným oknem. VýstYel na ni vypálený by mohl zasáhnout okenní rám. PYesvd il jsem se a skute n jsem tam naael stopu po stYele.  Ale jak to, ~e okno bylo zavYené a zajiatné?  }ena to okno instinktivn zavYela a zajistila. Ejhle! Podívejme se! Co je tohle? Byla to dámská kabelka, která stála v pracovn na stole  pkná kabelka z krokodýlí ko~e, ozdobená stYíbrem. Holmes ji otevYel a obsah vysypal na stol. Vypadl odtud svazek dvaceti padesátilibrových bankovek sepnutý gumovou páskou  a to bylo vaechno.  Uschovejte to jako doli ný pYedmt, Yekl Holmes a podal kabelku s obsahem inspektorovi.  Je tYeba, abychom objasnili i tYetí výstYel, který pYiael zYejm zevnitY, jak lze soudit podle rozatípnutého dYeva. Rád bych znovu promluvil s kuchaYkou Ringovou & Paní Ringová, Yekla jste, ~e vás probudil hlu ný výstYel & Kdy~ jste to Yekla, mínila jste tím, ~e výstYel se vám zdál silnjaí ne~ ten druhý?  Pane, probudil m ze spánku, a tu je t~ko soudit. Rána mi pYipadala velice silná.  Nemohly by to být dva výstYely vypálené témY zároveH?  To nemo~u prohlásit ur it, pane.  Já myslím, ~e tomu skute n tak bylo. Mám za to, inspektore, ~e se v tomto pokoji nedozvíme ji~ nic nového. Doprovote m laskav do zahrady, podíváme se, jaké dalaí stopy najdeme tam. Pod oknem pracovny se prostíral kvtinový záhon, a jakmile jsme se k nmu pYiblí~ili, vydral se nám z úst výkYik. Kvtiny byly poalapané a v mkké pod bylo plno alépjí velkých mu~ských nohou se zvláae dlouhými, úzkými api kami. Holmes hledal v tráv a listí jako honicí pes, kdy~ pátrá po zranném ptákovi. S výkYikem uspokojení se pojednou sehnul a zvedl ze zem mosazný vále ek.  To jsem si myslel, Yekl.  Revolver ml vyhazova  a zde máme tYetí nábojnici. Opravdu si myslím, inspektore Martine, ~e náa pYípad je témY uzavYen. Na tváYi venkovského inspektora se zra ilo nesmírné pYekvapení nad rychlým a mistrovským postupem Holmesova pátrání. Zprvu se sice také sna~il prosadit se, nyní vaak byl pln obdivu a ochoty bez jediné otázky následovat Holmese kamkoli.  Koho podezíráte? otázal se.  O tom se zmíním pozdji. V celé té záhad je nkolik bodo, které jsem vám dosud nemohl vysvtlit. Nyní kdy~ jsem ji~ doael tak daleko, bude nejlepaí, abych postupoval vlastní cestou, a pak vám vae obaírn vylí ím.  Jak si pYejete, pane Holmesi, hlavn ~e dopadneme pachatele.  Nerad se tváYím záhadn, ale v této chvíli se nemohu pouatt do dlouhého a slo~itého vysvtlování. Dr~ím v rukou vaechny nitky celého pYípadu. I kdyby zranná u~ nenabyla vdomí, mo~eme rekonstruovat událostí pYedealé noci a postarat se o to, aby spravedlnosti byl dán prochod. PYedn bych rád vdl, zda se nkde v sousedství vyskytuje hostinec zvaný Elrige? Nikdo ze slu~ebnictva takové místo neznal. Zále~itost objasnil a~ podkoní, který si vzpomnl, ~e kdesi smrem na East Ruston bydlí sedlák toho jména.  Je ta usedlost osamlá?  Úpln odlehlá, pane.  Sotva tedy slyaeli, co se zde v noci pYihodilo?  Asi ne, pane. Holmes se na chvilku zamyslel a potom mu na rtech zahrál zvláatní úsmv.  Mláden e, osedlej kon, Yekl.  Chci, abys tam odjel se vzkazem. Z kapsy vytáhl rozmanité pruhy papíru s kresbami tan ících figurek. Polo~il je pYed sebe na stol a chvíli psal. Nakonec podal chlapci dopis s tím, aby jej odevzdal adresátovi do vlastních rukou, ale rozhodn neodpovídal na ~ádné otázky. Na vnjaí stran dopisu stála adresa napsaná roztYeseným rukopisem, naprosto odlianým od Holmesova obvyklého úhledného písma. Adresa znla na pana Abe Slaneyho, Elrige, East Ruston, Norfolk.  Domnívám se, inspektore, ~e byste ml telegrafovat pro posilu, poznamenal Holmes,  proto~e uká~ou-li se mé pYedpoklady správné, budete mít na starosti velmi nebezpe ného vzn. Chlapec, který dopis veze, mo~e podat taky váa telegram. Jestli~e máme jeat odpoledne njaké spojení do Londýna, Watsone, mli bychom tím vlakem nejspía jet, proto~e bych jeat rád dokon il jistý zajímavý chemický rozbor a naae vyaetYování spje velmi rychle k závru. Kdy~ odjel mladík s dopisem, Sherlock Holmes vydal pYíkazy slu~ebnictvu. Kdyby se po paní Cubittové nkdo ptal, nesmí mu být poskytnuta ~ádná zpráva o jejím zdravotním stavu a návatvník má být ihned uveden do pYijímacího pokoje. Holmes zdoraznil, ~e jeho pYíkaz musí být pYesné dodr~en. Pak nás dovedl do pYijímacího pokoje s tím, ~e zatím musíme vy kat, ne~ se uvidí, co nám pYinese dalaí vývoj. LékaY odeael za svými pacienty a inspektor a já jsme zostali sami.  Doufám, ~e vám pomohu strávit hodinku toho ekání u~ite n a zajímav, Yekl Holmes, pYisunul ~idli ke stolu a rozlo~il na nm papíry s kresbami skupin tan ících figurek.  Vám, pYíteli Watsone, jsem dlu~en omluvu za to, ~e jsem tak dlouho napínal vaai zvdavost. A pro vás, inspektore, tento pYípad bude pozoruhodný z odborného hlediska. Úvodem vás musím seznámit se vaemi zajímavými okolnostmi, které vyaly najevo pYi návatvách pana Hiltona Cubitta u mne v Baker Street. Holmes potom stru n shrnul vaechna fakta, která u~ tenáYi znají.  PYed sebou mám tyto zvláatní kresby, jim~ by se lovk mohl smát, kdyby se pozdji neukázalo, ~e byly pYedzvstí hrozné tragédie. Jsem dosti zbhlý ve vaech druzích tajného písma a napsal jsem o tomto pYedmtu menaí monografii, v ní~ jsem probral sto aedesát rozných zposobo aifer, ale pYiznávám, ~e tahle je pro mne novinkou. Lidé, kteYí systém vynalezli, mli zYejm v úmyslu zakrýt pravý charakter písma a hodlali vzbudit dojem, ~e jde pouze o bezvýznamné dtské máranice. Jakmile jsem pochopil, ~e jednotlivé figurky nahrazují písmena, a postupoval podle pravidel, která nám slou~í jako pomocka pYi Yeaení vaech druho tajných písem, nebylo obtí~né pYijít vci na kloub. První vzkaz, který mi byl pYedlo~en, byl pYília stru ný, ne~ abych vy etl nco jiného ne~ to, ~e znak   znamená E. Jak jist víte, je E nej astji pou~ívaným písmenem anglické abecedy a pYevládá v ní natolik, ~e je najdeme i v docela krátké vt. Z patnácti znako první zprávy vypadaly tyYi stejn, tak~e bylo na míst dosadit za n písmeno E. Je pravda, ~e nkdy figurka dr~ela vlaje ku a jindy zase ne, ale podle toho, jak byly vlaje ky rozmístny, dalo se soudit, ~e oddlují slova ve vt. PYijal jsem to jako pracovní hypotézu a poznamenal si, ~e E je zastoupeno znakem   Opravdu obtí~ná práce vaak teprve za ínala. Hojnost výskytu dalaích písmen není v angli tin u~ tak výrazná a jejich etnost zjiatná v jednom tiskovém archu nemusí platit pro njakou krátkou vtu. Zhruba Ye eno T, A, O, I, N, S, H, R, D a L následují po sob v tsném sledu, a to platí zejména o T, A, O a I, tak~e zkouaet vaechny ty kombinace tak dlouho, a~ nám dá vta smysl, by byla práce opravdu mraven í. ekal jsem proto na erstvý materiál. PYi druhé návatv mi pan Hilton Cubitt pYinesl dv krátké vty a jeden vzkaz, a ponvad~ tam nebyl nakreslen praporek, alo patrn o jediné slovo. Zde jsou ty znaky. V tom slov mám dv E  druhé a tvrté písmeno ve slov o pti písmenech. Mo~e to být ,sever (pYeruait) i ,lever (páka) nebo ,never (nikdy). Je nesporné, ~e jako odpov na výzvu se zdála nejpYijatelnjaí mo~nost tYetí a okolnosti nasvd ovaly tomu, ~e je to odpov, kterou napsala ~ena. Kdy~ vycházíme z tohoto pYedpokladu, mo~eme prohlásit, ~e symboly   znamenají N, V a R. I tak jsem stál pYed obtí~ným úkolem, ale aeastný nápad mi pomohl rozluatit nkolik dalaích písmen. Napadlo mi, ~e kdy~ tyto vzkazy pocházejí od lovka, jen~ paní Cubittovou dYíve dobYe znal, pak slovo o pti písmenech, které má E na za átku a na konci, znamená ELSIE. PYi dalaím zkoumáni jsem zjistil, ~e tato kombinace znako tvoYila zakon ení tYikrát opakované zprávy. `lo tedy rozhodn o njakou výzvu k ,Elsii . Tak jsem pYiael na to, který znak zastupuje L a S a I. Ale o jakou výzvu alo? Slovo pYed ,Elsií sestávalo pouze ze tyY písmen a kon ilo na E. To slovo bylo podle vaeho ,COME (pYij). Vyzkouael jsem vaechny ostatní kombinace slov o tyYech písmenech, které kon í na E, ale nenaael jsem ~ádnou, je~ by se hodila. Te jsem ml ji~ C, O a M, a mohl jsem se tedy znovu pustit do Yeaení první zprávy, rozdlit ji ve slova a místo neznámých znako napsat te ku. Potom vypadala zpráva takto:   . M. ERE.. E SL. NE.   První písmeno mohlo být jedin A. Byl to významný pokrok, neboe ve zpráv se tento znak opakuje celkem tYikrát, a je rovn~ jasné, ~e k druhému slovu patYí H. Vychází nám:   AM HERE A. E SLANE.   ili kdy~ doplníme mezeru ve jmén:   AM HERE A. E SLANEY. (Jsem zde, Abe Slaney) Znal jsem ji~ dost písmen, abych mohl s dostate nou dovrou pYikro it k dalaí zpráv. Vyalo mi toto:   A. ELRI. E S.   To mohlo mít smysl jedin pak, kdy~ jsem za první znak dosadil T a vyalo mi AT (u, v) a místo druhé te ky jsem dosadil G, neboe jist alo o jméno domu nebo hostince, v nm~ se pisatel zdr~uje. Naslouchali jsme s inspektorem Martinem s nejvtaím zaujetím obaírnému a jasnému výkladu mého pYítele, jak doael k výsledkom, které nám tak rychle umo~nily vnést svtlo do tohoto pYípadu.  Co jste u inil potom, pane? otázal se inspektor.  Ml jsem dostate né dovody k pYedpokladu, ~e Abe Slaney je Ameri an, neboe Abe je americká zkratka jména Abrahám, a proto~e vaechny nesnáze za aly, kdy~ pYiael dopis z Ameriky. A ml jsem rovn~ dovod k domnnce, ~e v celé té vci se tají nco zlo inného. Nará~ky dámy na její minulost a to, ~e se zdráhala svYit se man~elovi, o tom také svd ily. Proto jsem poslal kabelogram svému pYíteli Wilsonu Hargreavesovi z newyorské policie, který nejednou vyu~il mé znalosti londýnského podsvtí. Otázal jsem se ho, zda zná jméno Abe Slaney. Odpovdl: ,Nejnebezpe njaí zlo inec v Chicagu. Ve er, kdy~ jsem obdr~el tuto odpovd, poslal mi Hilton Cubitt poslední Slaneyovu zprávu. Dosadil jsem za známé znaky písmena a vyalo mi toto:   ELSIE. RE. ARE TO MEET THY GO.   Doplnil jsem P a D, tak~e vta znla: ,Elsie prepare to meet thy God (Elsie, chystej se na cestu k Pánu). Ten padouch pYeael od pYemlouvání k hrozbám. Znám mentalitu chicagských zlo inco, tak~e jsem tuail, ~e záhy mo~e pYejít od slov k inu. Okam~it jsem se odebral se svým pYítelem a kolegou doktorem Watsonem do Norfolku, ale naneatstí u~ doalo k nejhoraímu.  Jsem skute n poctn, ~e s vámi mohu spolupracovat, Yekl inspektor vYele.  Ale prosím, abyste m omluvil, kdy~ k vám budu upYímný. Vy odpovídáte jen za sebe, ale já se musím zodpovídat svým nadYízeným. Jestli~e je Abe Slaney, který bydlí u Elrigeho, skute n vrahem a jestli~e uprchl, zatímco já zde sedím, budu z toho mít ur it vá~né potí~e.  Nemusíte si dlat starosti. Nepokusí se uprchnout.  Tak to víte?  Útk by znamenal pYiznání viny.  Tak ho tedy pojme zatknout.  O ekávám ka~dou chvíli jeho pYíchod.  Ale pro  by sem chodil?  Ponvad~ jsem ho pozval, aby se dostavil.  Ale to je neuvYitelné, pane Holmesi! Pro  by sem chodil, kdy~ jste ho o to po~ádal? Nevyvolá takové pozvání spía jeho podezYení a nepokusí se uprchnout?  Xekl bych, ~e jsem vdl, jak ten dopis formulovat, Yekl Sherlock Holmes.  A jestli se nemýlím, o ekávaný host u~ pYichází. Po chodníku vedoucím k domu krá el mu~. Byl to vysoký, hezký, osmahlý chlapík v aedém flanelovém obleku se slamákem na hlav, s naje~eným erným plnovousem a s velkým, bojovn zahnutým nosem a pYi chozi si pohrával s vycházkovou holí. Vykra oval si, jako by mu tento dom patYil, a za chvíli jsme zaslechli, jak dlouze a sebevdom zazvonil.  Myslím, pánové, Yekl klidn Holmes,  ~e bude nejlépe, abychom se postavili za dveYmi. Kdy~ jednáme s chlapíkem takového zrna, musíme u init vaechna potYebná opatYení. Vy, inspektore, si pYipravte pouta. Rozhovor s ním povedu já. Plnou minutu jsme ekali ml ky. Byla to jedna z tch minut, na které lovk nezapomíná. Pak se dveYe otevYely a mu~ veael. V okam~iku mu Holmes pYitiskl pistoli ke spánku a Martin mu nasadil pouta. Vaechno bylo provedeno tak hbit a obratn, ~e chlapík stál bezmocný, dYíve ne~ si uvdomil, co se dje. Planoucíma ernýma o ima hledl z jednoho na druhého a pak propukl v trpký smích.  Vá~ení, tentokrát jste m dobhli. Asi jsem se pYepo ítal. PYicházím na písemné pozvání paní Cubittové. NeYíkejte mi, ~e ona má v tomhle prsty? Nepovídejte mi, ~e vám pomáhala vlákat m do lé ky.  Paní Cubittová je vá~n zranna a stojí na prahu smrti. Mu~ vyrazil chraplavý skYek, který se rozlehl domem.  Zbláznili jste se! volal divoce.  On byl zrann, ne ona. Kdo by chtl Elzi ce ublí~it? Snad jsem jí vyhro~oval, boh mi odpuse, ale na její hezké hlavi ce bych nikdy nezkYivil ani vlásek. Odvolejte to  vy! Xeknte mi, ~e není zranna!  Le~ela t~ce zranna vedle mrtvého man~ela. Mu~ zasténal, klesl na sedátko a spoutanýma rukama si zakryl obli ej. Pt minut ml el. Pak zvedl hlavu a promluvil v chladném zoufalství.  Vá~ení, nemám pYed vámi co skrývat, Yekl.  Kdy~ jsem toho mu~e zastYelil, udlal jsem to proto, ~e on stYelil po mn, a není to tedy vra~da. Ale jestli myslíte, ~e bych mohl ublí~it jeho ~en, pak neznáte ani mne, ani ji. Xíkám vám, ~e ~ádný mu~ nemiloval ~enu víc, ne~ já miloval ji. Mám na ni právo. Zaslíbila se mi pYed lety. Jak se ten Angli an mohl postavit mezi nás? Xíkám vám, ~e na ni mám pYednostní právo a ~e jsem se do~adoval svého.  Kdy~ poznala, co jste za , unikla vaaemu vlivu, Yekl Holmes pYísn.  Utekla z Ameriky, aby se vás zbavila, a vdala se za po estného anglického gentlemana. Vy jste ji sledoval a zmnil její ~ivot v utrpení, abyste ji pYiml opustit man~ela, kterého milovala a jeho~ si vá~ila. Chtl jste, aby utekla s vámi, s lovkem, kterého se bála a nenávidla. A nakonec jste zavinil smrt ualechtilého mu~e a jeho ~enu dohnal k sebevra~d. To je bilance vaaeho sna~ení, pane Abe Slaney, a pYed zákonem se z toho budete odpovídat.  Kdy~ Elsie zemYe, je mi jedno, co se stane se mnou, Yekl Ameri an. RozevYel dlaH a podíval se na zma kaný lístek.  Koukejte, pane, vzkYikl a v o ích mu blýsklo podezYení,  chcete m vystraait, co? Jestli je ta dáma vá~n zranna, jak Yíkáte, kdo psal tedy tenhle lístek? Mratil papírem na stol.  Napsal jsem to já, abych vás sem dostal.  }e jste to psal vy? Krom Sdru~ení nikdo na svt nezná tajemství tan ících figurek. Jak jste to mohl napsat?  Co jeden lovk vymyslí, mo~e druhý odhalit, Yekl Holmes.  Zanedlouho pYijede dro~ka, která vás dopraví do Norwiche, pane Slaney. Zatím vám zbývá as, abyste ponkud napravil, co jste zposobil. Uvdomujete si, ~e na paní Cubittovou padlo vá~né podezYení z vra~dy man~ela, a jedin moje pYítomnost a vdomosti ji pYed tímto obvinním uchránily? To nejmenaí, co pro ni mo~ete u init, je, ~e pYed celým svtem prohlásíte, ~e za man~elov tragický konec nenese ona pYímou ani nepYímou odpovdnost.  Nic lepaího si ne~ádám, Yekl Ameri an.  Po ítám, ~e si mohu nejlépe poslou~it, kdy~ povím holou pravdu.  Je mou povinností, abych vás varoval, ~e vaechno, co Yeknete, mo~e být pou~ito proti vám, pronesl inspektor s tím skvlým smyslem pro fair play, kterým je nesen britský trestní zákoník. Slaney pokr il rameny.  Odvá~ím se toho, Yekl.  Vá~ení, pYedem vzte, ~e jsem tu dámu znal jako mladé dv e. Tehdy v Chicagu nás bylo sedm v Sdru~ení, které vedl Elsiin otec. Starý Patrick byl mazaný chlap. On vymyslel tohle písmo, které ka~dý, kdo k nmu nemá klí , bude pova~ovat za dtskou akrabanici. Elsie nco o naaí innosti tuaila, nelíbilo se jí, co jsme dlali, a ponvad~ mla vlastní po estn vydlané peníze, dala nám kvinde a odjela do Londýna. Byli jsme spolu zasnoubeni a domnívám se, ~e by si m vzala, kdybych si naael jiné zamstnáni. Nechtla vaak mít nic spole ného s nekalou inností. Teprve po její svatb s tím Angli anem se mi podaYilo zjistit, kde se zdr~uje. Napsal jsem jí, ale nedostal jsem odpov. Nato jsem pYijel sem, a ponvad~ posílat jí dopisy nemlo smysl, nechával jsem jí zprávy tam, kde je mohla íst. Jsem tady u~ msíc. Bydlím na statku v pronajatém pokoji v pYízemí, tak~e jsem v noci mohl odcházet a zase se vracet a nikdo o tom nevdl. Zkusil jsem vaechno mo~né, abych Elsii odtud odlákal. Vdl jsem, ~e etla moje vzkazy, proto~e pod jeden pYipsala odpov. Nakonec jsem se u~ déle nedokázal ovládat a za al jsem jí vyhro~ovat. Pak mi poslala dopis, kde m prosila, abych odeael a ~e by jí zlomilo srdce, kdyby man~ela zapletla do njakého skandálu. Slíbila, ~e ve tYi ráno, a~ bude man~el spát, sejde dolo k oknu, kde si promluvíme, jen abych potom odtud odeael a nechal ji na pokoji. Také pYiala s penzi a chtla m podplatit, abych odeael. Rozzlobil jsem se, chytil ji za ruku a sna~il se vytáhnout ji oknem ven. V té chvíli pYibhl man~el s revolverem v ruce. Elsie klesla na podlahu a my dva stáli tváYí v tváY. Byl jsem taky ozbrojen a namíYil jsem na nho boucha ku, aby se lekl a já zatím zmizel. VystYelil, ale chybil. Já jsem v tém~ okam~iku stiskl kohoutek a on klesl k zemi. Prchal jsem zahradou a slyael jsem jeat, jak za mnou kdosi zavYel okno. Ka~dé slovo, které vám Yíkám, vá~ení, je svatá pravda, nic víc jsem o tom neslyael, a~ pYijel ten mládenec na koni s dopisem, který m sem pYilákal, abych se jako hlupák vydal do vaaich rukou. Zatímco Ameri an mluvil, dorazila dro~ka s dvma uniformovanými strá~níky. Inspektor Martin povstal a polo~il vzni ruku na rameno.  Je na ase, abychom ali.  Mohu ji jeat vidt?  Ne, jeat nenabyla vdomí. Pane Sherlocku Holmesi, doufám, ~e a~ budu zase vyaetYovat njaký dole~itý pYípad, bude mi pYát atstí, abych vás ml po boku. Stáli jsme u okna a hledli za odjí~djící dro~kou. Kdy~ jsem se obrátil, padl moj pohled na zma kaný papír na stole. Byla to zpráva, kterou mu Holmes podvrhl.  Zkuste to pYe íst, Watsone, Yekl Holmes s úsmvem. Zpráva neobsahovala jediné slovo, ale tuto Yádku tan ících figurek:      Kdy~ pou~ijete klí e, který jsem vysvtlil, Yekl Holmes,  poznáte, ~e zpráva prost Yíká ,Come here at once (Hned pYije sem). Byl jsem pYesvd en, ~e pozvání neodmítne, neboe ho vobec nemohlo napadnout, ~e mu je posílá nkdo jiný ne~ ta dáma. A tak, moj milý Watsone, tan ící figurky, které tolikrát pYedtím pomáhaly zlu, jednou poslou~ily spravedlivé vci, a já myslím, ~e jsem splnil svoj slib a vám poskytl zajímavý pYíbh pro vaae zápisky. Náa vlak odjí~dí ve tYi tyYicet a na ve eYi budeme v Baker Street. Jeat slovo závrem. Ameri an Abe Slaney byl pYi podzimním zasedání poroty norwiaského hrabství odsouzen k smrti, jeho trest vaak byl zmnn na do~ivotní ~aláY vzhledem k poleh ujícím okolnostem a prokázané skute nosti, ~e Hilton Cubitt vystYelil první. O paní Cubittové vím jen tolik, ~e se uzdravila, zostala vdovou a zasvtila ~ivot správ majetku svého man~ela a pé i o chudé. OSAMLÁ CYKLISTKA Od roku 1894 do roku 1901 byl Sherlock Holmes velmi zaneprázdnný mu~. Lze bezpe n Yíci, ~e bhem tchto osmi let se nenaael obtí~njaí veYejný pYípad, v nm~ by nebyl dotázán o radu, a v stovkách soukromých pYípado, z nich~ nkteré byly velmi slo~ité a neoby ejné, sehrál význa nou roli. Toto dlouhé údobí neustálé práce mu pYineslo Yadu pYekvapujících úspcho a nkolik nevyhnutelných nezdaro. Je~to jsem si uchoval úplné záznamy o vaech tchto pYípadech a na mnohých z nich jsem se osobn podílel, lze si pYedstavit, ~e není snadnou úlohou rozhodnout, který z nich vybrat, abych jej pYedlo~il veYejnosti. Budu se Yídit svým dYívjaím pravidlem a dám pYednost pYípadom, které nejsou ani tak pozoruhodné z hlediska brutálního provedení zlo inu jako spíae svým dovtipným a dramatickým rozuzlením. Z tohoto dovodu pYedkládám nyní tenáYi fakta týkající se pYípadu sle ny Violety Smithové, osamlé cyklistky z Charlingtonu, a podivného závru naaeho pátrání, které vyvrcholilo neo ekávanou tragédií. Je pravda, ~e okolnosti tu nedovolily nijak pYekvapující osvd ení onch schopností mého pYítele, které mu získaly vhlas, na druhé stran vaak tento pYípad nkterými rysy vyniká nad vaechny z tch dlouhých análo zlo ino, z nich~ erpám látku pro tyto krátké pYíbhy. Kdy~ jsem nahlédl do svého zápisníku z roku 1895, shledávám, ~e o sle n Violet Smithové jsme poprvé slyaeli v sobotu 23. dubna. Vzpomínám si, ~e její návatva pYiala pro Holmese v nanejvýa nepYíhodnou chvíli, proto~e se práv intenzívn zabýval velmi temným a slo~itým problémem, a to podivným pronásledováním známého milionáYe Johna Vincenta Hardena, jen~ zbohatl obchodem s tabákem. Moj pYítel, který ml nadevaecko rád pYesné a soustYedné pYemýalení, byl velmi nedotklivý, kdy~ byl vyruaen z pYípadu, kterým se práv zabýval. Ale nechtl-li pYíchozí drsn odmratit, co~ bylo jeho povaze cizí, musel vyslechnout pYíbh mladé ~eny, je~ byla sli ná, vysoká, povabné postavy a královského dr~ení tla. Objevila se u nás v Baker Street pozd ve er, aby ho po~ádala o radu a pomoc. Námitka, ~e Holmes je asov u~ pln vytí~en jiným pYípadem, vyznla naplano, neboe mladá dáma se dostavila s odhodláním, ~e nám vypoví svoj pYíbh, a dala nám jasn najevo, ~e pokud ji nevyslechneme, dostaneme ji z pokoje jenom násilím. S rezignovaným výrazem a ponkud nuceným úsmvem po~ádal Holmes krásnou vetYelkyni, aby usedla a sdlila nám, co ji tí~í.  Jist to nebude váa zdravotní stav, Yekl Holmes, kdy~ ji pYelétl bystrým pohledem,  neboe tak horlivá cyklistka jako vy energií nepochybn pYekypuje. PYekvapen se podívala na nohy a já si vaiml, ~e má lehké odYeniny na boku botky, zposobené tYením o hranu alapky.  Ano, pane Holmesi, jezdím hodn na bicyklu, a to ponkud souvisí i s mou dneaní návatvou. Moj pYítel uchopil dámu za ruku, na které nemla rukavi ku, a zkoumal ji s napjatou pozorností, ale bez sebemenaího citového záchvvu, tak jako u enec zkoumá vzorek.  Doufám, ~e mi prominete. PatYí to k mému povolání, Yekl, kdy~ její ruku opt pustil.  Málem bych upadl do omylu, ~e píaete na stroji. Je arci zYejmé, ~e pstujete hudbu. Vidíte rozaíYené kone ky prsto, Watsone, spole né obma zamstnáním? Na tváYi vaak, jemn nato il tváY návatvnice proti svtlu,  se jeví oduaevnlost, kterou písaYky na stroji nemívají. Tato dáma je hudebnicí.  Ano, pane Holmesi, vyu uji hudb.  Na venkov, jak soudím podle vaaí zdravé barvy.  Ano. Poblí~ Farnhamu, na pomezí surreyského hrabství.  Nádherná krajina. Pojí m s ní Yada zajímavých vzpomínek. Pamatujete, Watsone, ~e tam nablízku jsme zatkli padlatele Archieho Stamforda? Nu~e, sle no Violeto, co se vám pYihodilo poblí~ Farnhamu, na pomezí surreyského hrabství? S naprostým klidem a velice jasn se nám mladá dáma jala vyprávt tento zvláatní pYíbh:  Moj otec je ji~ mrtev, pane Holmesi. Jmenoval se James Smith a byl dirigentem orchestru v bývalém divadle Imperial. Zanechal mou matku a m bez jediného pYíbuzného, a~ na strýce Ralpha Smithe, který odjel pYed ptadvaceti lety do Afriky a od té doby jsme o nm neslyaely ani slova. Po otcov smrti jsme zostaly témY bez prostYedko, ale jednoho dne jsme se doslechly, ~e v Timesech se nkdo inzerátem poptává po naaem pobytu. Dovedete si pYedstavit naae rozechvní, neboe nás napadlo, ~e nám tYeba nkdo zostavil velký majetek. Okam~it jsme se odebraly do advokátní kanceláYe, její~ adresa byla v novinách uvedena. Tam jsme se setkaly s dvma pány  Carruthersem a Woodleym, kteYí pYijeli domo na návatvu z ji~ní Afriky. Xekli mi, ~e moj strýc byl jejich pYítelem a pYed nkolika msíci zemYel v chudob v Johannesburgu. Ne~ vydechl naposled, po~ádal je, aby vyhledali jeho pYíbuzné v Anglii a pYesvd ili se, zda ne~ijí v nouzi. Zdálo se nám divné, ~e strýc Ralph, který o nás neprojevil sebemenaí zájem, pokud byl na~ivu, pojednou chtl, aby o nás bylo po jeho smrti postaráno. Avaak pan Carruthers nám vysvtlil, ~e strýc se práv pYed svým skonem doslechl o smrti svého bratra, a cítil proto odpovdnost za náa osud.  Dovolte, Yekl Holmes,  kdy k tomu rozhovoru doalo?  V prosinci  pYed tyYmi msíci.  Pokra ujte prosím.  Pan Woodley na mne zaposobil velmi nepYíjemným dojmem. Neustále na mne dlal o i. Je to obhroublý mladý mu~ s odulou tváYí, zrzavými kníry a vlasy pYilípnutými do ela. PYipadal mi pYímo odporný  a byla jsem si jista, ~e by si Cyril nepYál, abych se s takovou osobou stýkala.  On se tedy jmenuje Cyril? Yekl Holmes s úsmvem. Mladá dáma se zapýYila a zasmála se.  Ano, pane Holmesi. Cyril Morton, elektrotechnický in~enýr. Koncem léta se hodláme vzít. Jemine, jak to, ~e jsem o nm vobec za ala hovoYit? Chtla jsem toti~ Yíci, ~e pan Woodley byl dokonalý protiva, le  pan Carruthers, mu~ daleko staraí, byl mnohem pYíjemnjaí. Je tmavovlasý, pobledlý, hladce oholený a zamlklý, ale chová se dvorn a má pYíjemný úsmv. Vyptával se nás na naae finan ní pomry, a jakmile seznal, ~e jsme velice chudé, navrhl mi, abych u ila hudb jeho desetiletou dcerku. Odpovdla jsem, ~e bych svou matku nerada opouatla, na e~ mi Yekl, ~e za ní mohu jezdit ka~dou sobotu. Nabídl mi sto liber ro n, opravdu nádherný plat. Skon ilo to tím, ~e jsem na jeho nabídku pYistoupila a odjela do Chiltern Grange, asi aest mil od Farnhamu. Pan Carruthers je vdovec a jeho domácnost vede hospodyn paní Dixonová, velmi spoYádaná staraí paní. Jeho dcerka je roztomilé dít, a tak se vaechno slibn vyvíjelo. Pan Carruthers je velmi pYívtivý a hudebn zna n nadaný, tak~e jsme trávili pospolu neoby ejn pYíjemné ve ery. Na konci ka~dého týdne jsem jezdila do Londýna za matkou. Prvním kazem mého atstí byl pYíchod pana Woodleyho se zrzavými kníry. PYijel na týdenní návatvu, ale mn se to zdálo jako tvrt roku! Je skute n odpuzující, chová se vo i ka~dému zpupn, ale ke mn se choval jeat protivnji. Drze mi vyznával lásku, vychloubal se svým jmním, Yíkal, ~e jestli~e se za nho provdám, budu nosit nejkrásnjaí démanty v Londýn, a nakonec, kdy~ jsem s ním nechtla nic mít, m jednou po ve eYi sevYel do náru e  má hroznou sílu  a pYísahal, ~e m nepustí, dokud ho nepolíbím. Pan Carruthers náhle veael a odtrhl ho ode mne, na e~ se Woodley obrátil proti svému hostiteli, srazil ho k zemi a poranil na tváYi. Tím, jak si dovedete pYedstavit, jeho návatva skon ila. Pan Carruthers se mi druhého dne omluvil a ujistil m, ~e nikdy u~ nebudu vystavena takovému pohanní. Od té doby jsem pana Woodleyho nespatYila. A nyní, pane Holmesi, pYicházím kone n k oné zvláatní události, která m pohnula k tomu, ~e se k vám dnes obracím o radu. Vzte, ~e ka~dou sobotu dopoledne jezdím na bicyklu k nádra~í ve Farnhamu, abych stihla vlak ve 12.22 do Londýna. Cesta z Chiltern Grange je opuatná, zejména asi míli dlouhý úsek, z jedné strany obklopený blaty a z druhé lesíkem, který se prostírá u charlingtonského statku. Vru, sotva najdete jinde odlehlejaí kus cesty. Ne~ se dostanete na silnici pod crooksburským kopcem, potkáte jen velmi zYídka njaký povoz i venkovana. PYed dvma týdny jsem jela tmito místy a náhodou jsem se ohlédla. Asi dv st yardo za sebou jsem spatYila mu~e, který jel rovn~ na bicyklu. Vypadal jako lovk v stYedních letech a ml krátkou ernou bradku. Znovu jsem se ohlédla, ne~ jsem dojela do Farnhamu, ale mu~ zatím zmizel, a tak jsem ho pustila z hlavy. Mo~ete si vaak pYedstavit mé pYekvapení, pane Holmesi, kdy~ jsem v pondlí pYi svém návratu na tém~ úseku cesty znovu uvidla toho mu~e. Moj údiv vzrostl, kdy~ se pYípad úpln pYesn opakoval následující sobotu a pondlí nato. Mu~ se neustále dr~el v uctivé vzdálenosti a vobec se m nepokouael obt~ovat, nicmén se mi to vaechno zdálo velmi podivné. Zmínila jsem se o tom panu Carruthersovi, kterého mé vyprávní zaujalo. Xekl mi, ~e objednal bry ku s konm, tak~e napYíat nepojedu po té opuatné cest bez spole níka. Bry ka s konm m mla ekat tento týden, ale z njakého dovodu se tak nestalo, a já opt musela k nádra~í alapat na bicyklu. Umíte si pYedstavit, ~e jsem se ohlédla, jen jsem dojela k charlingtonskému vYesoviati. A tam, jak se dalo ekat, jsem zase uzYela onoho mu~e, pYesn jako pYed dvma týdny. Dr~el se daleko za mnou, tak~e jsem mu nevidla dobYe do obli eje, ale nebyl to nikdo z nových známých. Oble en byl do tmavého obleku a na hlav ml látkovou epici. Z jeho tváYe jsem zYeteln zahlédla pouze ernou bradku. Dnes jsem se vaak u~ nebála, ale pYemohla m zvdavost, a rozhodla jsem se vyzvdt, kdo to je a co si pYeje. Zpomalila jsem, a on rovn~ zmírnil rychlost. Potom jsem zastavila docela, na e~ on té~ zastavil. Poté jsem mu nastra~ila lé ku. O kousek dál je ostrá zatá ka, kterou jsem rychle projela, a pak jsem se zastavila a ekala. Domnívala jsem se, ~e prolétne zatá kou a pYedjede m, ne~ se mu podaYí bicykl zastavit. Jen~e on se vobec neobjevil. Vrátila jsem se tedy zpátky za ohyb cesty. Vidla jsem pYed sebe na celou míli, ale po nm nebylo ani vidu. Je to tím podivnjaí, ~e tam nikde neodbo uje vedlejaí cesta, po které se mohl dát. Holmes se tiae zasmál a zamnul si ruce.  Tento pYípad jeví nepochybn osobité rysy, pravil.  Kolik asu uplynulo od chvíle, co jste zajela za záhyb cesty, a~ do okam~iku, kdy jste zpozorovala, ~e cesta je liduprázdná?  Dv nebo tYi minuty.  Cestou se tudí~ vrátit nemohl a vy Yíkáte, ~e v tch místech nevede ~ádná odbo ka?  Nikoli.  Pak tedy zajisté pou~il painy na jedné i druhé stran.  Nemohl se dát k vYesoviati, jinak bych ho byla zahlédla.  Dospíváme vylu ovací metodou tedy k závru, ~e zamíYil k charlingtonskému statku, který podle vaaeho sdlení le~í uprostYed vlastních pozemko po jedné stran cesty. Jeat nco?  U~ nic, pane Holmesi, jenom to, ~e jsem z toho vaeho byla úpln zmatena a cítila jsem, ~e nebudu mít klid, dokud vás nenavatívím a neporadím se s vámi. Holmes sedl ml ky njakou dobu.  Kde je zamstnán pán, s ním~ jste zasnoubena? otázal se posléze.  U Midlandské elektrické spole nosti v Coventry.  Nechtl vás znenadání pYekvapit svou návatvou?  Och, pane Holmesi! Jako kdybych ho neznala!  Nemla jste snad jiné ctitele?  Nkolik, pYedtím ne~ jsem poznala Cyrila.  A od té doby?  Toho straalivého lovka Woodleyho, mo~ete-li jej nazvat ctitelem.  U~ nikoho jiného? Zdálo se, ~e to naai sli nou klientku uvedlo do rozpako.  Kdo byl váa dalaí ctitel? otázal se Holmes.  Och, patrn je to pouhá domnnka, le  nkdy se mi zdálo, ~e moj zamstnavatel, pan Carruthers, o mne projevuje zna ný zájem. Jsme rádi pospolu a po ve erech ho doprovázím na klavír. Nikdy ale nic neYekl. Je dokonalý gentleman. Ale to dívka v~dycky pozná.  Ha! Holmesova tváY zvá~nla.  Z eho ~ije?  Je to bohatý lovk.  A nemá povoz a kon?  Nu, pYinejmenaím je zámo~ný. Jezdívá vaak do Londýna dvakrát i tYikrát týdn. Neoby ejn se zajímá o akcie jihoafrických zlatých dolo.  Sle no Smithová, o jakémkoli novém vývoji událostí m uvdomte. Mám nyní plné ruce práce, ale najdu si as, abych váa pYípad trochu proaetYil. Prozatím nepodnikejte nic, o em m pYedem neuvdomíte. Sbohem a vYím, ~e od vás obdr~íme pouze dobré zprávy.  PatYí k ustálenému Yádu pYírody, ~e dívka jako tato má nápadníky, Yekl Holmes, zamyalen bafaje z dýmky,  nebývá ale zvykem, ~e je sledována velocipedisty jedoucími na opuatných venkovských cestách. Nepochybn je to njaký tajnostkáYský zbo~Hovatel. Nicmén shledávám u tohoto pYípadu nkteré podivné a nápadné okolnosti, Watsone.  }e se ten cyklista objevuje v~dy na tém~ míst?  PYesn tak. PYedevaím musíme vypátrat, kdo je nájemcem charlingtonského statku. A pak  co spojuje Carrutherse s Woodleym, pYesto~e se zdá, ~e jde o mu~e tak rozdílné letory? Jak to, ~e se sna~ili oba tak usilovn vypátrat pYíbuzné Ralpha Smithe? A jeat jeden bod. Co je to za ménage, kde vychovatelka bere dvojnásobek b~ného platu, ale kde nedr~í kon, tYeba~e je dom aest mil od nádra~í? To je zvláatní, Watsone, velice zvláatní.  Zajedete tam?  Nikoli, milý pYíteli, pojedete tam vy. Mo~e jít o njaké malicherné pletichy, a já kvoli tomu nemohu pYeruait své druhé dole~ité aetYení. V pondlí pYijedete dopoledne do Farnhamu, ukryjete se poblí~ charlingtonského vYesoviat a budete pozorovat, co se bude dít, a jednat podle vlastního uvá~ení. A~ vyzvíte vae o obyvatelích statku, vrátíte se a podáte mi zprávu. A nyní, Watsone, u~ ani slovko o téhle zále~itosti, dokud nebudeme mít nkolik pevných oprných bodo, s jejich~ pomocí mo~eme doufat, ~e dospjeme k rozYeaení záhady. Od mladé dámy jsme zvdli, ~e se vrací v pondlí vlakem, který odjí~dí z nádra~í Waterloo v 9.50. Vyrazil jsem tedy asn a stihl vlak v 9,13. Na stanici ve Farnhamu mi beze vaeho ukázali cestu k charlingtonskému vYesoviati. Místo, kde mladá dáma pro~ila své dobrodru~ství, jsem si nemohl splést, proto~e cesta vede z jedné strany mezi otevYeným vYesoviatm a z druhé je lemována hustým tisovím, za ním~ se prostírá park pyanící se nádhernými stromy. Dva kamenné pilíYe, je~ tvoYí bránu, byly porostlé liaejníkem a mly nahoYe vytesané rozpadávající se rodové znaky: ale krom tohoto hlavního vjezdu pro vozy jsem zpozoroval nkolik prolin v tisoví, kudy vedly painy. Z cesty nebylo statek vidt, ale celé okolí svd ilo o zasmuailosti a rozpadu. VYesoviat pokrývaly zlaté pruhy kvetoucího hlodaae, který se nádhern tYpytil v záYi jarního slunce. Zaujal jsem postavení za jedním z tchto hlodaaových keYíko, abych ml výhled jak na vjezd, tak na dlouhý úsek cesty po obou stranách. Cesta byla opuatná, kdy~ jsem z ní seael, nyní jsem vaak uvidl cyklistu jedoucího z opa né strany, ne~ jsem pYiael já. Ml na sob tmavý oblek a zahlédl jsem jeho erné vousy. Kdy~ dojel ke konci pozemko charlingtonského statku, sesko il z bicyklu, provedl kolo mezerou v ~ivém plot a zmizel mi z o í. Uplynulo tvrt hodiny a potom se objevil dalaí cyklista. Tentokrát to byla mladá dáma pYijí~djící od nádra~í. Vidl jsem, jak se rozhlí~í, kdy~ se pYiblí~ila k tisovému ~ivému plotu. O chvíli pozdji se mu~ vynoYil ze svého úkrytu, nasedl na velocipéd a jel za ní. V celém airém kraji se pohybovaly pouze tyto dv postavy; povabná dívka sedící rovn na svém bicyklu a mu~ jedoucí za ní, sklonný nízko nad Yídítka, s jakousi podivnou pokradmostí v ka~dém pohybu. Dívka se ohlédla, a kdy~ ho zpozorovala, zvolnila jízdu. On rovn~ zpomalil. Dívka zastavila a mu~ také okam~ité zastavil, asi dv st yardo za ní. Její dalaí in byl stejn neo ekávaný jako odvá~ný. Pojednou hbit oto ila bicykl a rozjela se pYímo k nmu. Mu~ vaak nelenil a zoufale a kvapn ují~dl pry . Zakrátko se dívka zase vracela po cest s hlavou hrd vzty enou, neuznávajíc svého tichého provodce za hodná dalaí pozornosti. On mezitím také oto il bicykl a udr~oval stejný odstup, dokud je záhyb cesty neskryl mému zraku. Zostal jsem ve svém úkrytu a dobYe jsem u inil, proto~e mu~ se za chvíli objevil znovu. Jel pomalu, zabo il k brán statku a sestoupil z bicyklu. Nkolik minut jsem ho vidl stát mezi stromy. Zvedl ruce a zdálo se, ~e si upravuje vázanku. Potom znovu nasedl na bicykl a vzdaloval se ode mne po cest k statku. PYebhl jsem pYes vYesoviat a nakukoval mezi stromy. V dáli jsem vidl obrysy starobylé aedé budovy s je~ícími se tudorskými komíny, ale cesta vedla mezi kYovinami, tak~e jsem u~ svého mu~e nezahlédl. Zdálo se mi nicmén, ~e jsem za dopoledne vykonal poYádný kus práce, a v povznesené nálad jsem se vrátil do Farnhamu. Zdejaí zprostYedkovatel realit mi o charlingtonském statku nemohl nic Yíci a odkázal m na jistou dobYe známou kanceláY na Pall Mallu. Zastavil jsem se tam cestou domo a byl jsem zdvoYile pYijat zástupcem firmy. Ne, charlingtonský statek mi na léto nemohou pronajmout. PYiael jsem pozd, proto~e byl pronajat u~ pYed msícem. Nájemce se jmenuje pan Williamson a je to úctyhodný staraí pán. ZdvoYilý agent litoval, ~e mi ~ádné dalaí podrobnosti nemo~e prozradit, proto~e v zále~itostech svých kliento je vázán ml elivostí. Sherlock Holmes pozorn naslouchal dlouhé zpráv, kterou jsem mu tého~ ve era pYednesl, avaak neodmnil m ani slovkem úse né chvály, jak jsem doufal a jí~ bych si byl zasluhoval. Naopak, jeho asketická tváY nabyla jeat pYísnjaího výrazu ne~ obvykle, kdy~ pronáael poznámky o tom, co jsem vykonal, i o tom, co jsem nevykonal.  Váa úkryt, milý Watsone, byl velmi pochybený. Ml jste stát za tisovím, potom byste byl tu zajímavou osobu vidl zblízka. Ale takhle jste od ní byl bezmála nkolik set yardo, a mo~ete mi povdt jeat mén ne~ sle na Smithová. Ona se domnívá, ~e toho mu~e nezná; já vaak jsem pYesvd en o opaku. Pro  by se jinak tak zoufale sna~il, aby se k nmu nepYiblí~ila a nevidla mu do tváYe? Pravil jste, ~e se sklánl nízko nad Yídítky. Vidíte  zase snaha skrýt svou tváY. Odvedl jste opravdu pozoruhodn apatnou práci. Mu~ se vrací do domu a vy chcete zjistit, kdo to je. A jdete se na to ptát do londýnské realitní kanceláYe!  A co jsem ml tedy init? zvolal jsem ne bez rozhorlení.  Zajít do nejbli~aí hospody. Tam se soustYeují klepy z celého okolí. Xekli by vám, jak se kdo jmenuje  od pána a~ po my ku nádobí. Williamson! To jméno mi nic nepYipomíná. Je-li to postaraí mu~, pak není tím ilým bicyklistou, který plnou rychlostí uniká pronásledování sportovn trénované mladé dámy. Co jsme získali vaaí výpravou? Vdomost, ~e dív ino vyprávní je pravdivé. O tom jsem nikdy nepochyboval. }e mezi bicyklistou a statkem existuje njaká spojitost. O tom jsem rovn~ nepochyboval. }e nájemce statku se jmenuje Williamson. Jaká nám z toho kyne výhoda? Nu tak, milý brachu, netvaYte se tak sklí en. Do pYíatí soboty budeme moci vykonat trochu víc a já zatím rovn~ provedu menaí aetYení. NazítYí ráno pYiael dopis od sle ny Smithové, v nm~ stru n a pYesn vylí ila pYíhody, jich~ jsem byl svdkem, avaak jádro dopisu obsahovala douaka: Pane Holmesi, jsem si jista, ~e budete respektovat mou dovru, kdy~ vám povím, ~e je mi obtí~né zostat nadále v tomto míst, proto~e moj zamstnavatel m po~ádal o ruku. Jsem pYesvd ena jak o hloubce jeho citu, tak a naprosté po estnosti jeho úmyslo. Zaslíbila jsem se ovaem ji~ jinému mu~i. Mé odmítnutí pYijal velmi vá~n, ale také velice taktn. Zajisté pochopíte, ~e situace je ponkud napjatá.  Zdá se, ~e naae mladá pYítelkyn se dostává do úzkých, Yekl Holmes zamyalen, kdy~ dopis do etl.  PYípad jeví nesporn mnohem víc zajímavých ryso a vtaí mo~nosti vývoje, ne~ jsem se povodn domníval. Jeden klidný, pokojný den na venkov by mi neuakodil a mám chue se tam dnes odpoledne rozjet a pYezkouaet správnost jedné i dvou teorií, které jsem si vytvoYil. Holmesov klidný den na venkov ml nevaední zakon ení, proto~e se v Baker Street objevil pozd ve er s natr~eným rtem a boulí na ele. A jeho celkové zpustlé vzezYení snadno mohlo upoutat pozornost Scotland Yardu. Svým dobrodru~stvím byl nadmíru rozjaYen a srde n se smál, kdy~ mi je lí il.  Málokdy mám pYíle~itost trénovat, a kdy~ se mi jí dostane, v~dy mi to zposobí kratochvíli, pravil.  Je vám známo, ~e mám jistou zbhlost ve starém a dobrém britském sportu  rohování. Ob as mi je k u~itku. Dnes bych kupYíkladu bez nho dopadl velmi bídn. Poprosil jsem ho, aby mi vyprávl, co se mu pYihodilo.  Naael jsem onu venkovskou hospodu, kterou jsem ji~ doporu oval vaaí pozornosti, a zahájil jsem tam diskrétní pátrání. Zastavil jsem se ve vý epu a povídavý hostinský mi prozradil, co jsem potYeboval vdt. Williamson má bílou bradku a bydli na statku sám s nkolika slou~ícími. Koluje povst, ~e je knzem, le  jeden i dva incidenty z doby jeho krátkého pobytu na statku m pYekvapily, neboe na nich bylo pramálo kn~ského. PYeptal jsem se na nj na duchovní správ, kde mi Yekli, ~e knz toho jména skute n existoval a jeho kariéra ~e je mimoYádn temná. Hospodský mi dále prozradil, ~e koncem ka~dého týdne pYijí~djí do statku návatvníci  ,pkná eládka, pane  zejména jistý pán se zrzavým knírem, jménem Woodley, který tam bývá poka~dé. Dospli jsme a~ sem, kdy~ dovnitY veael Ye ený pán, jen~ popíjel pivo vedle v salónu a celý náa rozhovor slyael. Kdo prý jsem? Co si pYeju? Co znamená mé vyptávání? Byl pkn výmluvný a pou~íval Yízných pYívlastko. Posléze zakon il Yetz nadávek výpadem obrácenou pstí a já se jeho rán zcela opomnl vyhnout. Tch dalaích pár minut byl po~itek. Vyrazil jsem proti výbojnému rabiátovi pYímou levi kou. Vyael jsem z toho tak, jak m vidíte. Pana Woodleyho odvezli domo povozem. Tak skon il moj výlet na venkov a musím pYiznat, ~e a  m ten den strávený na pomezí surreyského hrabství potail, nepYinesl o nic víc u~itku ne~ den, který jste tam pro~il vy. Ve tvrtek doael dalaí dopis od naaí klientky.   Nebudete pYekvapen, pane Holmesi (psala), kdys uslyaíte, se opouatím zamstnání u pana Carrutherse. Ani vysoký plat mi nemo~e vynahradit nepYíjemnosti mého postavení. V sobotu pYijedu do Londýna a nehodlám se u~ vrátit. Pan Carruthers si kone n opatYil bry ku, tak~e nebezpe í na opuatné cest, pokud vobec hrozilo, je nyní za~ehnáno. Co se tý e dovodu mého odchodu, není to pouze moj napjatý vztah k panu Carruthersovi, le  i to, ~e ten ohavný lovk, pan Woodley, se znovu objevil. Byl v~dy oaklivý, nyní vaak vypadá straalivji ne~ kdy jindy, proto~e podle vaeho utrpl njakou nehodu, která ho znetvoYila. Vidla jsem ho s okna a s potaením mohu Yíci, se jsem se s ním nesetkala. Dlouze hovoYil s panem Carruthersem, který se poté zdál také velmi roz ilený. Woodley je patrn ubytován nkde v sousedství, proto~e v dom nepYespal, ale já ho pYesto zahlédla dnes ráno, jak se plou~il mezi kYovinami. Vru bych radji vidla vokol domu potulovat se nijakou divokou aelmu. Hnusí se mi a strachuji se ho více, ne~ mohu slovy povdt. Jak jenom mo~e pan Carruthers strpt u sebe takového tvora, byt jen na, chvilku? Avaak vaechny mé svízele v sobotu skon í.    Chtl bych tomu vYit, Watsone, chtl bych tomu vYit, Yekl Holmes vá~n.  Proti té mladé ~en se podle vaeho osnují njaké pikle a je naaí povinností postarat se, aby ji pYi návratu nikdo neobt~oval. Myslím, Watsone, ~e si musíme vyaetYit tolik asu, abychom tam v sobotu ráno mohli spolu zajet a ubezpe it se, ~e naae podivné a zatím neprokazné pátrání nebude mít nepYíjemné zakon ení. PYiznávám, ~e a~ doposud jsem ten pYípad nebral pYília vá~n. PYipadal mi spía groteskní a bizarní, ne vaak nebezpe ný. Není nijak neslýchané, kdy~ je njaký mu~ na íhané, aby mohl sledovat velmi hezkou ~enu, a ml-li tak miziv málo odvahy, ~e se ji nejenom neosmlil oslovit, le  prchal, kdy~ se k nmu pYiblí~ila, svd ilo to, ~e nejde o nijak zvláae nebezpe ného úto níka. Ten rvá  Woodley byl osobou ze zcela jiného tsta, ale naai klientku obt~oval pouze jednou a nyní navatívil Carruthersov dom, ani~ se vtíral do její spole nosti. Bicyklista nepochybn patYil ke spole nosti, která na sobotu jezdívala na statek, jak o tom mluvil hostinský: kdo vaak to byl i co chtl, zostávalo i nadále obestYeno záhadou. Teprve vá~né Holmesovo po ínání a okolnost, ~e ne~ opustil byt, zasunul do kapsy revolver, vzbudily ve mn dojem, ~e tento prapodivný sled události mo~e vyústit v tragédii. Deativou noc vystYídalo záYivé jitro a o ím unaveným ponurou londýnskou aedí pYipadala venkovská vYesoviat se ~lut svítícími chomá i kvetoucího hlodaae tím krásnjaí. Holmes a já jsme krá eli po airoké, pís ité cest, z plných plic jsme vdechovali istý ranní vzduch a taili se z pta ího zpvu a sv~ího dechu jara. Z vyvýaeniny u crookburského kopce jsme spatYili pochmurný statek, jen~ se ty il mezi letitými duby, které vaak byly pYesto mladaí ne~ budova, ji~ obklopovaly. Holmes ukázal dolo na dlouhý úsek cesty, rudo~lutou stu~ku vinoucí se mezi hndými blaty a zelení raaících leso. V dálce jsme zahlédli njaký erný bod, povoz pYijí~djící smrem k nám. Holmes vzkYikl netrplivostí.  Po ítal jsem s asovým rozmezím pol hodiny, pravil.  Je-li to její bry ka, jede zajisté k dYívjaímu vlaku. Obávám se, Watsone, ~e projede kolem Charlingtonu, dYív ne~ se s ní potkáme. Jakmile jsme sestoupili z vyvýaeniny, zmizel nám povoz z o í. Spchali jsme takovým tempem, ~e se u m projevily známky sedavého ~ivota a byl jsem nucen zostat vzadu. Holmes byl arci v~dy v dokonalé kondici, proto~e ml nevy erpatelné zdroje energie. Ani na okam~ik nezvolnil svi~ný krok, a~ pojednou, kdy~ byl dobrých sto yardo pYede mnou, se zastavil, a uzYel jsem, jak hnviv a zoufale mávl rukou. V té~e chvíli se v ohybu cesty vynoYila prázdná bry ka s klusajícím konm. Oprat se vlekly po zemi a povoz drkotal rychle smrem k nám.  Pozd, Watsone, tuze pozd! zvolal Holmes, kdy~ jsem celý udýchaný pYibhl k nmu.  Jaký jsem to byl bloud, ~e jsem nevzal v úvahu ten dYívjaí vlak! Je to násilný únos, Watsone  únos! Vra~da! Boh sám ví co! Zataraste cestu! Zastavte kon! Výborn! A nyní nasko te a uvidíme, zda jeat napravím dosledky své hrubé chyby. Sko ili jsme do bry ky, Holmes obrátil kon, prudce ho alehl bi em a uhánli jsme zpátky po cest. Kdy~ jsme vyjeli ze zatá ky, otevYel se nám výhled na celý úsek cesty mezi statkem a vYesoviatm. SevYel jsem Holmesovi pa~i.  Tamhle je ten mu~! vyrazil jsem ze sebe. PYijí~dl k nám osamlý bicyklista. S hlavou sklonnou a s ohnutými rameny  jako by ka~dou unci své tlesné energie chtl alapáním pYenést do pedálo. Uhánl jako závodník. Pojednou zvedl vousatou tváY, spatYil nás kousek pYed sebou, zarazil a sesko il z velocipédu. Jeho uhlov erný vous ostYe kontrastoval s bledostí tváYe a o i se mu hore n leskly. UpYen se podíval na nás, potom na bry ku. Nato se mu po obli eji rozestYel výraz údivu.  Holá! Zastavte! vykYikl a pooto il bicykl, aby nám zatarasil cestu.  Kde jste vzali tu bry ku? Stát, povídám! zvolal a vytáhl z kapsy revolver.  Zastavte, pravím, nebo vám namouvru zastYelím kon! Holmes mi hodil oprat do klína a sesko il z bry ky.  Vy jste mu~, kterého jsme si pYáli vidt. Kde je sle na Violeta Smithová? pravil svým rychlým rozhodným zposobem.  Na to se ptám já vás. Jedete v její bry ce. Musíte tedy vdt, kde je.  Potkali jsme bry ku na cest. Nikdo v ni nesedl. Jeli jsme nazpt, abychom mladé dám pomohli.  Milosrdný bo~e, co mám jen u init? zvolal neznámý v krajním zoufalství.  Zmocnili se jí  ten zloduch Woodley a ten lotrovský knz. Pojte, mu~i, pojte, jste-li opravdu její pYítel. Pomozte mi a zachráníme ji, i kdyby má mrtvola mla spo inout v charlingtonském lesíku. Jako smyslo zbavený hnal se s revolverem v ruce k mezeYe v tisoví. Holmes ho následoval a já nechal kon, aby se popásal u cesty, a spchal jsem za Holmesem.  Proali tudy, Yekl a ukázal na stopy nkolika páro nohou v mkké pod.  Hola! Pose kejte chvíli! Kdopak to le~í tady v kYoví? Byl to mladík asi sedmnáctiletý, odný jako ko í  v ko~enkách a kamaaích. Le~el na zádech, s koleny pYita~enými k tlu a na hlav ml hrozný arám. Byl v bezvdomí, ale dýchal. Pohled na jeho ránu m pYesvd il, ~e lebe ní kost není prora~ena.  To je Petr, eledín, zvolal neznámý.  Vezl sle nu. Ti ni emové ho strhli z kozlíku a udeYili holí do hlavy. Necháme ho le~et; jemu neprospjeme, ale mo~eme zachránit ~enu od nejhoraího osudu, který ji mo~e stihnout. Jako o závod jsme utíkali po stezce, která se vinula mezi stromy. Kdy~ jsme dorazili k ~ivému plotu, který obklopoval dom, Holmes zostal stát.  Do domu neali. Zde nalevo jsou jejich stopy  zde za vavYínovými keYi! Och, já to tuail! Kdy~ jeat mluvil, zaznl zpoza hustého zeleného porostu pYed námi pronikavý ~enský výkYik  výkYik naplnný hrozou a dsem  který v nejvyaaím tónu pojednou skon il pYiduaeným zachroptním.  Tudy! Tudy! Jsou v aleji, zvolal neznámý a vrhl se mezi kYoviny.  Och, ti zbablí psi! Za mnou, pánové! Je pozd, pozd! Zpropaden! Octli jsme se pojednou na povabném palouku vroubeném vkovitými stromy. Na druhé stran, ve stínu mohutného dubu, stála pozoruhodná skupina tYí osob. Jednou z nich byla ~ena, naae klientka, skleslá a ochablá, se aátkem oto eným kolem úst. Naproti ní stál mladý mu~ s odulou a surovou tváYí a zrzavým knírem; nohy v kamaaích ml rozkro ené. Jednu ruku opíral v bok a druhou avihal jezdeckým bi íkem. Celý jeho zevnjaek posobil dojmem vítzoslavného chvastouna. Mezi nimi stál staraí mu~ s aedivým vousem, který ml pYes svtlý tvídový oblek navle enou kom~i. ZYejm práv vykonal svatební obYad, neboe zastr il do kapsy modlitební knihu, kdy~ jsme se objevili, a ~oviáln poplácal zlovstného ~enicha po zádech, jako by mu blahopYál.  Jsou oddáni! vyrazil jsem sípav.  KupYedu! zvolal náa provodce,  kupYedu! Rozbhl se pYes palouk, Holmes a já v patách za ním. Kdy~ jsme se pYiblí~ili, mladá dáma zavrávorala a opYela se o kmen stromu, aby neklesla. Williamson, bývalý duchovní, se nám uklonil s výsmanou zdvoYilosti a rvá  Woodley vybuchl v surový a jásavý smích a pokro il k nám.  Mo~ea si ty vousy strhnout, Bobe, Yekl.  Hned jsem t poznal. Vía, ty a tvoji kamarádi jste pYiali zrovna v as, abych vás pYedstavil paní Woodleyové. Náa provodce na to odpovdl nevaedním zposobem. Strhl si erný vous, kterým byl maskován, a hodil ho na zem, tak~e se objevila jeho podlouhlá, pobledlá, hladce oholená tváY. Potom pozvedl revolver a namíYil na mladého lotra, jen~ krá el k nmu, hroziv mávaje jezdeckým bi íkem.  Ano, pravil náa spojenec,  jsem Bob Carruthers a postarám se, aby se té ~en stalo po právu, i kdybych za to ml viset. Xíkal jsem ti, co udlám, jestli~e ji budea obt~ovat, a pYisámbohu, ~e svému slovu dostojím!  PYicházía pYília pozd. Je mou ~enou!  Nikoli, je tvou vdovou. Jeho revolver tYeskl a vidl jsem, jak z Woodleyho vesty vytryskla krev. Woodley se s výkYikem oto il kolem své osy a padl na záda. Jeho ohyzdná, zarudlá tváY se náhle pokryla hroznou bledostí. Staraí mu~ odný v kom~i vychrlil Yadu sprostých nadávek, jaké jsem v ~ivot neslyael, a vytáhl revolver, ale dYív ne~ ho mohl zvednout, hledl do ústí Holmesovy zbran.  Dost u~, Yekl moj pYítel chladn.  Odhote pistoli! Watsone, zvednte ji! PYidr~te mu ji u hlavy! Dkuji. A vy, Carruthersi, vydejte mi svoj revolver. Skoncujeme u~ s násilím. No tak, dejte mi ten revolver.  Kdo jste?  Jmenuji se Sherlock Holmes.  Dobrý bo~e!  Vidím, ~e jste o mn u~ slyael. Budu zastupovat úYední policii a~ do jejího pYíchodu. Hej, vy tam! zavolal na vydaeného podkoního, který se vynoYil na kraji mýtiny.  Pojte sem. Tenhle papír odvezete co nejrychleji do Farnhamu. Na máral nkolik slov na lístek ze svého zápisníku.  PYedáte jej policejnímu inspektorovi. Dokud se nedostaví, musím vás vaechny podr~et pod svým osobním dohledem. Holmesova silná, velitelská osobnost ovládla tragickou scénu a vaichni pYítomní se v jeho rukou promnili v loutky. Williamson a Carruthers spole n odnesli ranného Woodleyho do domu a já nabídl rám vydaené dívce. Zranný mu~ byl ulo~en na lo~e a na Holmesovu ~ádost jsem ho vyaetYil. PYiael jsem se svou zprávou do staré jídelny ovaené alouny, kde sedl Holmes s obma vzni pYed sebou.  PYe~ije to, Yekl jsem.  Jak~e! zvolal Carruthers a vysko il z kYesla.  Jdu nahoru a dorazím ho. Chcete mi tvrdit, ~e to dv e, ten andl, má být po celý ~ivot pYipoutáno k Xvounovi Jacku Woodleymu?  V tom ohledu si nemusíte dlat starosti, Yekl Holmes.  Jsou tu dva velmi pádné dovody, pro  se za ~ádných okolností nemo~e stát jeho ~enou. PYedevaím lze velmi vá~n pochybovat o oprávnní pana Williamsona posvtit njaké man~elství.  Byl jsem vysvcen! vzkYikl starý ni ema.  Ale také zbaven kn~ské hodnosti.  Jednou knzem  nav~dy knzem.  To bych neYekl. A co povolení k sHatku?  Pro tuto svatbu bylo vystaveno povolení. Mám je zde v kapse.  Pak jste je vylákal podvodn. Ale vynucené man~elství není v ~ádném pYípad platné a je velmi vá~ným provinním, jak zanedlouho sám poznáte. Budete mít as asi deset let o tom pYemýalet, leda~e bych se velmi mýlil. A pokud jde o vás, Carruthersi, byl byste u inil lépe, kdybyste nechal zbraH v kapse.  Skoro si to také myslím, pane Holmesi. Ale kdy~ si vzpomenu na vaechna bezpe nostní opatYení, která jsem na ochranu té dívky u inil  proto~e já ji miloval, pane Holmesi! Poprvé jsem poznal, co znamená láska & Dohánlo m témY k aílenství, ~e je v moci nejhoraího jihoafrického surovce a rvá e, jeho~ jméno je postrachem od Kimberley po Johannesburg. Víte, pane Holmesi, st~í tomu asi budete vYit, ale od chvíle, co ta dívka u mne byla zamstnána, nenechal jsem ji ani jednou projít kolem tohoto domu, kde, jak jsem vdl, na ni ti padouai íhali. Nepustil jsem ji ven, ani~ bych ji sledoval na bicyklu, aby nedoala ~ádné úhony. Dr~el jsem se za ní vpovzdálí a poka~dé jsem si nasadil faleaný vous, aby m nepoznala, neboe je to dívka hodná a ualechtilá, a kdyby vdla, ~e ji sleduji po venkovských cestách, dlouho by u mne v zamstnání nezostala.  Pro  jste jí nepovdl nic o nebezpe í, které jí hrozí?  Ponvad~ by m pak také byla opustila, a já nemohl to pomyalení snést. I kdy~ m nemohla mít ráda, moc pro mne znamenalo u~ to, ~e jsem její povabnou postavu vidl v dom kolem sebe a slyael její hlas.  Inu, Yekl jsem,  vy tomu Yíkáte láska, pane Carruthersi, ale já bych to nazval sobectvím.  Obojí snad spolu souvisí. Prost jsem nemohl dovolit, aby odeala. Mimoto  s touhle cháskou v sousedství  bylo dobYe, ~e mla poblí~ sebe nkoho, kdo se staral o její ochranu. Kdy~ pYiael ten telegram, vdl jsem toti~, ~e se k n emu chystají.  Jaký telegram? Carruthers vytáhl z kapsy kabelogram.  Tenhle, pravil. Zpráva byla stru ná a vcná:   STARY JE MRTEV    Hm, Yekl Holmes,  myslím, ~e rozumím, jak spolu vci souvisely, a chápu, jak je ten telegram musel zburcovat k rozhodnému inu. Ale mezitímco ekáme, mohl byste mi Yíci vae, co víte. Starý podvodník v kolárku vychrlil záplavu nadávek.  PYisámboh, pravil,  jestli nco prásknea, zato ím s tebou stejn jako ty s Jackem Woodleym! Mo~ea o té dívce mektat, co ti srdce rá í, to je tvoje vc, ale jestli tomuhle fízlovi shodía své kámoae, pYipravujea si nejhoraí polízanici, jakou jsi kdy za~il!  Vaae velebnost se nemusí tolik roz ilovat, pravil Holmes a zapálil si cigaretu.  PYípad je dostate n jasný a já se chci dovdt jen nkolik podrobností, abych ukojil svou soukromou zvdavost. Pokud ovaem máte zábrany a nechcete mi to sám vyprávt, budu hovoYit já, a potom poznáte, jak malou máte nadji, ~e své tajemství uchováte. PYedn jste z ji~ní Afriky kvoli této zále~itosti pYijeli tYi  vy, Williamsone, vy, Carruthersi, a Woodley.  Le~ íslo jedna, Yekl staraí mu~.  }ádného z nich jsem nevidl dYív ne~ pYed dvma msíci a jak~iv jsem nebyl v Africe  to si laskav nacpte do fajfky a vykuYte, pane Vaete ko Holmesi!  To, co Yíká, je pravda, prohlásil Carruthers.  Dobrá, tedy jste pYipluli jen dva. Jeho velebnost je kvítko z naaich luho. V ji~ní Africe jste poznali Ralpha Smithe. Vidli jste, ~e u~ má na kahánku. Zjistili jste si, ~e jeho neteY po nm zddí veakerý majetek. Nu~e, je tomu tak? Carruthers pYikývl a Williamson zaklel.  Nepochybn je jeho nejbli~aí pYíbuzná a vy jste dobYe vdli, ~e staYec nenapíae poslední voli.  Neuml ani íst, ani psát, Yekl Carruthers.  Tak~e vy dva jste sem pYijeli a dívku vypátrali. Mli jste v úmyslu, ~e jeden z vás se s ní o~ení a druhý se bude podílet na koYisti. Z jakého dovodu byl za jejího man~ela vybrán Woodley?  Cestou na lodi jsme o ni hráli karty. On vyhrál.  Chápu. PYijal jste mladou dámu do svých slu~eb a hned se objevil Woodley, aby se jí dvoYil. Velice záhy ho prohlédla a poznala, ~e je to opilý rabiát, a nechtla o nm u~ ani slyaet. Vaae úmluva byla mezitím ponkud zvrácena faktem, ~e do mladé dámy jste se zamiloval vy sám. Nemohl jste nadále snést pomyalení, ~e by mohla patYit tomu surovci.  Ano, pYisámboh, to jsem opravdu nemohl!  Pohádali jste se kvoli tomu. Woodley od vás odeael rozzuYený a jal se nezávisle na vás kout vlastní plány.  Williamsone, je nabíledni, ~e toho není moc, co bychom pánovi jeat mohli prozradit, zvolal Carruthers a hoYce se zasmál.  Ano, pohádali jsme se a on m srazil k zemi. AspoH v té vci jsem se s ním vyrovnal. Potom se mi ztratil z o í. Tehdy se spojil tady s tím suspendovaným knzem. Zjistil jsem, ~e se usadili v tomhle dom u cesty, kudy sle na musela jezdit k nádra~í. Od té doby jsem na ni za al dávat pozor, neboe jsem tuail, ~e se chystá njaká nekalost. Vidl jsem je jen ob as, neboe jsem tou~il zjistit, co mají za lubem. PYede dvma dny pYiael Woodley za mnou do domu s kabelogramem o smrti Ralpha Smithe. Tázal se m, zda naai úmluvu dodr~ím. Odpovdl jsem mu záporn. Zeptal se m, zda si dívku hodlám sám vzít a poskytnout mu podíl na ddictví. Xekl jsem, ~e bych to rád u inil, ale ~e m ona nechce. ,NejdYív ji oddáme a za týden za dva uvidí vaechno v jiném svtle, odpovdl. Xekl jsem, ~e s násilím nechci mít nic spole ného. A tak odeael s nadávkami jako sproseák s nevymáchanou hubou, kterým skute n je, a pYísahal, ~e dívku pYece jen dostane. Tuto sobotu m mla opustit a já obstaral bry ku, aby ji dovezla na nádra~í, ale cítil jsem takový neklid, ~e jsem ji sledoval na bicyklu. Mla vaak pYede mnou náskok, a ne~ jsem ji sta il dostihnout, doalo k neatstí. Zvdl jsem vaak o tom teprve tehdy, kdy~ jsem uvidl vás, pánové, jak se v její prázdné bry ce vracíte zpátky. Holmes povstal a odhodil oharek cigarety do krbu.  Byl jsem náramn zabednný, Watsone. Kdy~ jste mi ve své zpráv Yekl, ~e jste vidl cyklistu, který, jak jste se domníval, si upravoval vázanku za kYovím, mlo mi u~ to samo o sob prozradit vaechno. Bu jak bu, mo~eme si blahopYát k neoby ejnému a v nkterých ohledech jedine nému pYípadu. Na pYíjezdové cest vidím tYi strá~níky a jsem rád, ~e mladý eledín s nimi doká~e dr~et krok: zdá se pravdpodobné, ~e ani on, ani ten zajímavý ~enich neutrpli pYi dneaním ranním dobrodru~ství zranní s vá~njaími následky. Myslím, Watsone, ~e jako lékaY byste si ml vzít na starost sle nu Smithovou a sdlit jí, ~e jestli~e se u~ zotavila, milerádi ji doprovodíme do domu její matky. Pokud se jeat dostate n nesebrala, sta í snad nazna it, ~e hodláme telegrafovat jistému mladému elektrotechnikovi, a pravdpodobn se rychle vylé í. Pokud se vás tý e, pane Carruthersi, nejspía jste u inil vae, co jste mohl, abyste napravil svou spoluú ast v zlovolném spiknutí. Zde je má navatívenka, pane, a pokud by vám má výpov mohla být ku prospchu pYi pYelí ení, jsem vám k slu~bám. Ve víru neustálé innosti je pro mne mnohdy obtí~né, jak si tenáY u~ patrn vaiml, doplnit své lí ení závre nými podrobnostmi, které zvdaví tenáYi ode mne o ekávají. Po ka~dém naaem pYípadu následoval dalaí, a jakmile vyvrcholil, jeho ú astníci nav~dy zmizeli z naaeho zaneprázdnného ~ivota. Na konci svých záznamo jsem pYece vaak naael krátký dovtek o tomto pYípadu. Zaznamenal jsem si tam, ~e sle na Violeta Smithová se skute n stala ddi kou zna ného jmní a je nyní man~elkou Cyrila Mortona, staraího obchodního spole níka firmy Morton a Kennedy, proslulého westminsterského elektrotechnického závodu, a ~e Williamson a Woodley byli postaveni pYed soud pro únos a veYejné násilí; první z nich dostal sedm a druhý deset let. O Carruthersov osudu nemám zapsáno nic, ale jsem pYesvd en, ~e soud na jeho spoluú ast pohlí~el milostiv, proto~e Woodley ml povst velmi nebezpe ného rvá e. Soudil bych, ~e sta ilo jen pár msíco, aby po~adavkom spravedlnosti bylo u inno zadost. `KOLA V PRIORY Na naaí malé scén v Baker Street jsme za~ili mnoho dramatických pYíchodo a odchodo, ale ~ádný nebyl tak nenadálý a pYekvapivý, jako kdy~ se u nás poprvé objevil Thorneycraft Huxtable, mistr svobodných umní, doktor filosofie a tak dále a tak dále. Jeho navatívenka se zdála pYília malá na to, aby unesla tíhu vaech jeho akademických titulo. O nkolik vteYin pozdji veael on sám  mohutný, honosný a úctyhodný, hotové vtlení rozvahy a solidnosti. Ale sotva~e se za ním dveYe zavYely, dopotácel se ke stolu a zhroutil se na zem. Jeho majestátní postava zostala bezvládn le~et na medvdí ko~eain pYed krbem. Oba jsme vysko ili a nkolik vteYin pYekvapen a ml ky zírali na tento obrovský vrak, který ztroskotal v njaké neznámé a prudké duaevní bouYi. Holmes podlo~il naaemu návatvníkovi polatáY pod hlavu a já jsem mu vpravil do úst kalíaek brandy. Masitá bledá tváY nesla stopy starostí, pod zavYenými ví ky visely vá ky olovné barvy, kouty úst ml pokleslé a pYevislá dvojitá brada byla neoholená. Líme ek koaile byl uapinný po dlouhé cest. Na pkn formované hlav mu odstávaly neu esané vlasy. Le~el tu mu~, kterého potkalo neatstí.  Co je mu, Watsone? zeptal se Holmes.  Naprostá vy erpanost  nejspía bude jen hladový a unavený, Yekl jsem s prstem na jeho nitkovitém pulsu, v nm~ proudil jen slabý pramének ~ivota.  Zpáte ní lístek z Mackletonu v severní Anglii, Yekl Holmes pYi pohledu na jízdenku, kterou omdlelému vytáhl z náprsní kapsy.  Není jeat poledne. Vyjel jist asn ráno. Mu~ova opuchlá ví ka se zachvla a vzáptí na nás vzhlédly nepYítomné aedé o i. Za chvíli mu~ namáhav vstal a tváY mu zalil rumnec.  PromiHte mi tu slabou chvilku, pane Holmesi, jsem ponkud pYepracován. S díky bych pYijal aálek mléka a suchar, jist mi bude hned lépe. PYiael jsem k vám osobn, pane Holmesi, abych ml jistotu, ~e m na zpáte ní cest doprovodíte. Obával jsem se, ~e telegram by vás nepYesvd il o nesmírné naléhavosti mého pYípadu.  A~ zase budete v poYádku    U~ je mi dobYe. Nedovedu si tu náhlou nevolnost vysvtlit. PYál bych si, pane Holmesi, abyste se mnou odjel nejbli~aím vlakem do Mackletonu. Moj pYítel zavrtl hlavou.  Moj spolupracovník doktor Watson vám potvrdí, ~e te máme plné ruce práce. Mám vyaetYit pYípad s Ferrersovými listinami a v nejbli~aí dob pYijde pYed soud vra~da v Abergavenny. Jedin neoby ejn dole~itá zále~itost by m te mohla odvolat z Londýna.  Dole~itá! Náa návatvník spráskl ruce.  Neslyael jste nic o únosu jediného syna vévody z Holdernesse?  Co~e? Toho bývalého ministra?  Tak jest. Sna~ili jsme se, aby se nic nedostalo do novin, ale ve v erejaím Globu se o tom pYece jen objevila zpráva. Domníval jsem se, ~e jste se u~ také o n em doslechl. Holmes natáhl dlouhou atíhlou ruku a vytáhl ze své pYíru ní knihovny svazek  H .  Holdernesse, aestý vévoda, rytíY Podvazkového Yádu, len tajné královské rady, baron z Beverley, earl z Carstonu  to je titul! Lenní pán v Hallamshiru od roku 1900. O~enil se s Edith, dcerou sira Charlese Appledora, v roce 1888. Ddic a jediné dít lord Saltire. Majitel asi dvou set padesáti tisíc akro pozemko. T~ba nerosto v Lancashiru a Walesu. Adresa: Carlton House Terrace, Holdernesse Hall, Hallamshire; Carston Castle, Bangor, Wales. Lord admirality 1872, státní sekretáY pro  Inu, tenhle mu~ nepochybné patYí k nejvzneaenjaím poddaným koruny!  K nejvzneaenjaím a patrn také k nejbohataím. Je mi známo, pane Holmesi, ~e si pYípady vybíráte a ~e jste ochoten pracovat i bez odmny, kdy~ vás pYípad zajímá. Mohu vám vaak prozradit, ~e Jeho vévodská Milost nabízí odmnu pt tisíc liber osob, která mu sdlí místo pobytu jeho syna, a vyplatí dalaí tisíc liber tomu, kdo mu oznámí jméno lovka nebo lidí, kteYí jeho syna unesli.  To je nabídka vpravd kní~ecí, Yekl Holmes.  Watsone, myslím, ~e doprovodíme doktora Huxtabla na jeho zpáte ní cest. A vy mi, doktore Huxtable, a~ dopijete to mléko, laskav povíte, co se stalo, kdy se to stalo, jak se to stalo a také co s tím má co dlat doktor Thorneycraft Huxtable ze akoly Priory u Mackletonu a pro  pYichází a~ po tYech dnech  vidím, ~e jste se tak dlouho neholil  ~ádat o mé skromné slu~by. Kdy~ náa host sndl zákusek a vypil mléko, nabyly jeho o i opt lesku a obli ej se rozjasnil. Posadil se zpYíma a s velkým zaujetím a pYehledem za al vyprávt.  PYedevaím vám, pánové, musím Yíci, ~e jsem zakladatelem a Yeditelem soukromé akoly Priory, která je pYípravkou na universitu. Snad si vybavíte mé jméno, kdy~ vám pYipomenu ,Huxtablovy poznámky k Horariovi . Priory je rozhodn nejlepaí a nejvýbrovjaí soukromá akola v Anglii. Lord Leverstoke, hrab Blackwater, sir Cathcart Soames  ti vaichni svYili své syny mé pé i. Vrcholného uznání se ovaem mé akole dostalo pYed tYemi týdny, kdy~ sám vévoda z Holdernesse za mnou poslal svého tajemníka pana Jamese Wildera a ten mi sdlil, ~e se vévoda rozhodl vlo~it do mých rukou pé i o vzdlání svého jediného syna a ddice, mladého lorda Saltira. Pochopiteln jsem netuail, ~e tato zpráva je pYedzvstí nejstraanjaího neatstí v mém ~ivot. Hoch pYijel 1. kvtna, kdy na mé akole za íná letní bh. Byl to pYíjemný mladík, který se velmi brzy pYizposobil akolnímu poYádku. Myslím, ~e vám mohu prozradit  ani~ se dopustím indiskrétnosti, neboe nemá smysl, abych nco zatajoval  ~e hoch ne~il v pYíznivých rodinných pomrech. Je celkem veYejným tajemstvím, ~e vévodovo man~elství nebylo aeastné a po oboustranná dohod skon ilo rozlukou. Vévodkyn se usadila nkde v ji~ní Francii. To vaechno se stalo teprve nedávno. Hoch ke své matce velmi lnul a po jejím odchodu z rodinného sídla se choval sklí en, tak~e si jeho otec pYál poslat chlapce do mého ústavu. Za trnáct dní se u nás chlapec cítil jako doma a byl o ividn zcela spokojený. Minulé pondlí, tYináctého ve er, jsme ho vidli naposled. Jeho pokoj je ve druhém poschodí a vchází se tam druhou vtaí lo~nicí, kde spí dva chlapci. }ádný z nich ho nevidl ani neslyael a je jisté, ~e mladý Saltire této cesty k odchodu nepou~il. Okno v jeho pokoji vaak bylo dokoYán a silný kmen popínavého bYe eanu odtamtud splývá a~ na zem. Pod oknem jsme nenaali ~ádné stopy, je vaak jisté, ~e je to jediná mo~ná cesta, kudy mohl uniknout. V úterý v sedm hodin ráno jsme ho za ali postrádat. Postel ml rozházenou a bylo vidt, ~e v ní spal. Odeael úpln oble ený v obvyklém akolním odvu  erné etonské sako a tmavoaedé kalhoty. Nenaali jsme ~ádné známky toho, ~e by nkdo vstoupil do jeho pokoje, a kYik nebo hluk zápasu by nkdo zcela jist zaslechl, proto~e Caunter, staraí z obou hocho v pYedním pokoji, má velmi lehký spánek. Jakmile jsem zjistil, ~e lord Saltire zmizel, dal jsem hned svolat vaechny ~áky, u itele a pomocný personál. Tehdy se pYialo na to, ~e krom lorda Saltira chybí také u itel nm iny Heidegger. Bydlel v pokoji ve druhém poschodí a okna ml na stejnou stranu jako lord Saltire. I jeho postel byla rozházená, odeael vaak jen napol ustrojený, neboe jeho koaile a pono~ky le~ely na podlaze. Nepochybn seaplhal dolo po bYe eanu, proto~e na trávníku jsme naali otisky jeho nohou. Bicykl, který ml schovaný poblí~ v malé koln, byl také pry . Ten u itel je na mé akole dva roky. Nastoupil s nejlepaím doporu ením, byl vaak zamlklý a morous. Mezi ~áky ani mezi svými kolegy nebyl pYília oblíben. Po uprchlících jako by se slehla zem a dnes, ve tvrtek dopoledne, toho nevíme o nic víc, ne~ jsme vdli v úterý. SamozYejm jsme se neprodlen zeptali na zámku Holdernesse. Le~í pouze nkolik málo mil od akoly, a domnívali jsme se proto, ~e hocha pYepadla náhle touha po domov a ~e se vrátil k otci. Na zámku ale o nm nic nevdli. Vévoda je nanejvýa znepokojen, a pokud jde o mne, pánové, pYesvd ili jste se sami, k jakému nervovému vy erpání mé vzruaení a pocit zodpovdnosti dohnaly. Pane Holmesi, zapYísahám vás, abyste u inil vae, co je ve vaaich silách, proto~e rozhodn nenajdete jiný pYípad, který by si toho zaslou~il víc. Sherlock Holmes vyslechl se soustYednou pozorností vyprávní neaeastného Yeditele akoly. Jeho sta~ené obo í a hluboká vráska nad koYenem nosu nasvd ovaly, ~e nepotYebuje ~ádnou pobídku k tomu, aby se pln vnoval této záhad, která krom vypsané odmny Holmese nepochybn lákala svou neobvyklostí a slo~itostí. Vytáhl zápisník a zapsal si nkolik poznámek.  Udlal jste chybu, ~e jste ke mn nepYiael dYív, Yekl pYísn.  Hned od po átku jsem v nevýhod, proto~e u~ ubhlo tolik asu. Lze kupYíkladu pYedpokládat, ~e bYe ean a trávník pod ním by zkuaenému pozorovateli leccos prozradily.  To mi ovaem nemo~ete vy ítat, pane Holmesi. Jeho Milosti velice zále~í na tom, aby se vyvaroval veYejného skandálu. Bojí se, aby se jeho neaeastné man~elství nepYetYásalo pYed celým svtem. Z n eho takového má pYímo hrozu.  ÚYední vyaetYování vaak bylo zahájeno?  Ovaem, ale jeho výsledek zklamal. Zjistila se sice zprvu jakási stopa, toti~ to, ~e ranním vlakem odjel ze sousedního nádra~í njaký hoch v doprovodu mladého mu~e. Teprve v era v noci jsme se dozvdli, ~e byli oba zadr~eni v Liverpoolu, a zjistilo se, ~e s naaím pYípadem nemají naprosto nic spole ného. Po probdlé noci m beznadj a zklamání pYimly k tomu, abych se prvním ranním vlakem vypravil za vámi.  PYedpokládám, ~e vyaetYování na míst inu ochablo, zatímco jste sledovali tuhle stopu?  Od dalaího pátrání se zcela upustilo.  Tak~e byly promarnny tYi dny. Ten pYípad dostali do rukou bYidilové.  Domnívám se, ~e máte pravdu.  A pYece lze tento problém rozYeait. S radostí se ho ujmu. PodaYilo se vám zjistit, zda se pohYeaovaný chlapec znal njak blí~ s u itelem nm iny?  Vobec se neznali.  PatYil mezi jeho ~áky?  Ne. Pokud vím, ti dva spolu nevymnili ani slovko.  To je rozhodn velice zvláatní. Ml hoch velocipéd?  Ne.  PohYeauje se njaký velocipéd?  Ne.  Víte to jist?  Ano.  Nu~e, snad se vá~n nedomníváte, ~e ten Nmec odjel uprostYed noci na velocipédu s chlapcem v náru í?  To si vru nemyslím.  Jaký je tedy váa názor?  Ten velocipéd snad ml zmást stopu. Dvojice ho nkam skryla a putovala dál paky.  PYesn tak. Jen~e já si myslím, ~e je to dost nesmyslný zposob, jak svádt ze stopy. Byly v koln uschovány také jiné velocipédy?  Ano. Nkolik.  Nemyslíte, ~e kdyby chtli pYedstírat útk na velocipédu, vypoj ili by si dva?  Patrn ano.  Zcela ur it. Teorie faleané stopy tedy nevyhovuje. Nicmén skýtá znamenité východisko pro dalaí pátrání. Koneckonco není bicykl pYedmt, který se dá snadno ukrýt nebo zni it. Jeat jednu otázku. PYiael nkdo navatívit chlapce toho dne, ne~ zmizel?  Ne.  Dostal njaké dopisy?  Ano, jeden dopis.  Od koho?  Od svého otce.  Otevíráte chlapcom dopisy?  Ne.  Jak tedy víte, ~e ten dopis byl od jeho otce?  Obálka nesla vévodov erb a adresa byla napsána jeho výrazným rukopisem. Krom toho si vévoda vzpomíná, ~e chlapci psal.  Kdy pYedtím dostal hoch njaký dopis?  U~ nkolik dní ~ádnou poatu neobdr~el.  Dostával nkdy dopisy z Francie?  Ne, nikdy.  Chápete ovaem, kam tmi otázkami míYím. Chlapec byl unesen bu násiln, anebo odeael z vlastní vole. V tom pYípad pak musíme pYedpokládat, ~e tu posobil njaký vnjaí popud, aby pYiml tak mladého chlapce k podobnému inu. Návatvy neml, tak~e ten popud musel pYijít poatou. Proto se sna~ím zjistit, kdo mu psal.  V tom vám bohu~el nebudu moc platný. Pokud je mi známo, psal mu jedin jeho otec.  A ten mu napsal práv v den, kdy chlapec zmizel. Panovaly mezi otcem a synem zvláae pYátelské vztahy?  Jeho Milost vévoda se s nikým pYília nepYátelí. Je natolik zaneprázdnn otázkami veYejného ~ivota, ~e není tuze pYístupný obvyklým lidským citom. Ale svým zposobem se v~dy k chlapci choval pkn.  Hoch vaak ml radji svou matku?  Ano.  Sám vám to Yekl?  Ne.  Pak tedy vévoda?  Kdepak, vobec ne!  Jak to tedy mo~ete vdt?  Z dovrného hovoru s panem Jamesem Wilderem, tajemníkem Jeho Milosti. Ten mi prozradil, jak se to má s city lorda Saltira.  Ach tak. Mimochodem, naael se u chlapce v pokoji poslední vévodov dopis?  Ne, vzal si jej s sebou. Pane Holmesi, myslím, ~e je na ase, abychom vyrazili k Eustonskému nádra~í.  Objednám dro~ku. Za tvrt hodiny jsme k vaaim slu~bám. Budete-li posílat telegram domo, doktore Huxtable, bylo by dobYe, aby se lidé ve vaaem okolí i nadále domnívali, ~e vyaetYování pokra uje v Liverpoolu i nkde jinde. Mezitím budu nenápadn pátrat v okolí akoly a doufejme, ~e stopa jeat natolik nevychladla, aby ji dva zkuaeni ohaYi jako Watson a já nedokázali vyslídit.   Tého~ ve era jsme u~ dýchali chladný a sv~í vzduch hornatého kraje, v nm~ le~í proslulý ústav doktora Huxtabla. Dorazili jsme k nmu a~ za tmy. V hale na stole le~ela navatívenka, a kdy~ majordomus nco poaeptal svému pánovi, obrátil se k nám doktor Huxtable se vzruaeným výrazem.  PYiael vévoda, Yekl.  Vévoda a pan Wilder jsou v mé pracovn. Pojte dál, pánové, a já vás pYedstavím. Znal jsem samozYejm proslulého státníka z fotografií, ale ve skute nosti vypadal docela jinak. Byl vysoký a statný, pe liv ustrojený, s protáhlým, vyhublým obli ejem a s dlouhým, groteskn zahnutým nosem. Jeho mrtvoln bledá plee nápadn kontrastovala s dlouhým, ohniv rezavým plnovousem, který mu splýval na bílou vestu, a tam, kde kon il, tYpytil se zlatý Yetízek od hodinek. Tak vypadala osobnost, která si nás stoje na bronzové pYedlo~ce pYed krbem doktora Huxtabla mYila studeným pohledem. Po jeho boku stál velmi mladý mu~, o nm~ jsem pYedpokládal, ~e je to Wilder, vévodov osobní tajemník. Byl malý, neklidný, stále ve stYehu a ml zvídavé, svtle modré o i a pohyblivé rysy obli eje. Oslovil nás Yízným a sebejistým hlasem:  Dnes ráno jsem vás navatívil, pane doktore Huxtable, ale pYiael jsem u~ pozd, abych pYekazil váa odjezd do Londýna. Doslechl jsem se, ~e máte v úmyslu po~ádat pana Sherlocka Holmese, aby se pYípadu ujal. Jeho Milost velmi pYekvapilo, pane doktore Huxtable, ~e jste podobný záva~ný krok u inil, ani~ jste se s ním pYedb~n poradil.  Jakmile jsem se dozvdl, ~e policejní pátrání    Jeho Milost se nic podobného nedomnívá.  Zajisté vaak, pane Wildere    Pane doktore Huxtable, víte velmi dobYe, ~e Jeho Milosti obzvláat zále~í na tom, aby se pYedealo jakémukoli veYejnému skandálu. Jeho Milost si pYeje, aby do této zále~itosti bylo zasvceno co nejmén lidí.  To lze snadno napravit, Yekl zara~en doktor.  Pan Sherlock Holmes se mo~e vrátit ranním vlakem do Londýna.  To sotva, doktore, to sotva, pronesl Holmes mile.  Zdejaí vzduch je velice pYíjemný a zdravý, a zamýalím proto strávit nkolik dní na vaaich vYesoviatích a zamstnat si mozek, jak nejlépe to pojde. Zda budu spát pod stYechou vaaeho domu i venkovské hospody, rozhodnete ovaem vy sám. Pozoroval jsem, ~e neaeastný doktor je na vahách, jak odpovdt. Zachránil ho hluboký zvu ný hlas rudovousého vévody, který zaznl jako úder gongu.  Souhlasím s panem Wilderem, pane doktore Huxtable, ~e byste byl u inil moudYe, kdybyste se nejprve se mnou poradil. Ale proto~e pan Holmes je u~ beztak do celého pYípadu zasvcen, nemá nejmenaí smysl pYipravit se o jeho slu~by. Do hostince ovaem spát nepojdete, pane Holmesi, naopak bude mi potaením, kdy~ pYijmete mé pozvání na zámek Holdernesse.  Dkuji, Vaae Milosti. Pro mé pátrání bude u~ite njaí, zostanu-li na míst záhady.  Jak je vám libo, pane Holmesi. Pan Wilder a já vám ovaem rádi poskytneme vaechny potYebné informace.  Bude patrn nezbytné, abych vás na zámku navatívil, Yekl Holmes.  Te se vás chci pouze otázat, zda jste si, pane, sám vytvoYil njaký názor na záhadné zmizení vaaeho syna?  Nikoli, pane.  PromiHte, ~e se dotýkám vci, která je pro vás jist bolestná, nemám vaak na vybranou. Nedomníváte se, ~e v tom má co init vévodkyn? Proslulý státník zYejm zaváhal.  Ne, to si nemyslím, Yekl kone n.  Jiné vysvtlení, které je nasnad: chlapec byl unesen kvoli výkupnému. Nedostal jste zatím ~ádnou ~ádost o peníze?  Nikoli, pane.  Jeat jednu otázku, Vaae Milosti. Vyrozuml jsem, ~e jste psal synovi práv v den, kdy se ta neaeastná událost pYihodila.  Ne, psal jsem mu den pYedtím.  PYesn tak. Ale on váa dopis dostal a~ druhý den?  Ano.  Napsal jste snad nco, co by chlapce mohlo rozruait i pYimt k podobnému kroku?  Nikoli, pane, to rozhodn ne!  Odeslal jste dopis osobn? Ne~ sta il alechtic odpovdt, vmísil se chvatn do rozhovoru jeho tajemník.  Jeho Milost nemá ve zvyku odesílat poatu osobn, Yekl.  Dopis le~el s jinými listy na stole v jeho pracovn a já sám je vkládal do poatovního vaku.  Víte jist, ~e mezi nimi len dopis byl?  Ano, povaiml jsem si ho.  Kolik dopiso napsala ten den Vaae Milost?  Dvacet nebo tYicet. Mám rozsáhlou korespondenci. Myslím vaak, ~e tohle je pro vás jist bezvýznamné.  Ne tak docela, Yekl Holmes.  Z vlastního podntu, pokra oval vévoda,  jsem policii doporu il, aby svou pozornost obrátila do ji~ní Francie. Prohlásil jsem ji~, ~e nevYím, ~e by vévodkyn mohla mít ú ast na tak ohavném inu, ale chlapec leckdy míval podivné nápady, a není vylou eno, ~e prchl k matce a ~e mu ten Nmec pYi útku pomáhal. Pane doktore Huxtable, soudím, ~e je as, abych se vrátil na zámek. Vidl jsem, ~e Holmes by mu rád jeat polo~il dalaí otázky, ale alechtic dal svým pYíkrým chováním zYeteln najevo, ~e rozmluvu pova~uje za ukon enou. ZYejm se jeho naveskrz aristokratické povaze velice pYí ilo, aby hovoYil s cizím lovkem o soukromých rodinných zále~itostech, a nepochybn se obával, ~e dalaí otázky jeat víc osvtlí temná zákoutí jeho vévodské minulosti. Jakmile alechtic s tajemníkem odeali, Holmes se s dychtivostí jemu vlastní okam~it pustil do práce. Dokladn prozkoumal chlapcov pokoj, ale nezískal tím nic víc ne~ pYesvd ení, ~e jediná mo~ná úniková cesta vedla oknem. Pokoj a osobní vci nmeckého u itele rovn~ neposkytly ~ádné vodítko k objasnní záhady. Ve svtle svítilny jsme vidli v trávníku prohlubeninu, kterou tam zanechaly u itelovy podpatky, kdy~ se pod jeho vahou utrhl bYe ean. Stopa v nízké zelené tráv byla jediným materiálním dokazem jeho nevysvtlitelného no ního útku. Sherlock Holmes odeael z domu sám a vrátil se teprve po jedenácté hodin. OpatYil si podrobnou mapu okolí, kterou pYinesl ke mn do pokoje, na posteli ji rozlo~il, uprostYed mapy postavil lampu, zapálil si dýmku a ob as jantarovou troubelí ukazoval na dole~ité body.  Tenhle pYípad se mi za íná zamlouvat, Watsone, prohlásil.  Rozhodn obsahuje nkolik zajímavých ryso. Te, na za átku naaeho vyaetYování, vás seznámím s geografickými podmínkami zdejaího okolí, proto~e pro dalaí probh naaeho pátrání bude výhodné je znát. Pohlete na mapu. Tenhle tmavý obdélník je akola Priory. Zapíchnu tam apendlík. Tahle ára je hlavní silnice. Vidíte, ~e vede podél akoly od východu k západu a na vzdálenost jedné míle se v ~ádném smru nekYí~í s jinou cestou. Jestli~e ti dva odeali po silnici, museli jít tudy.  PYesn tak.  `eastná náhoda nám pYála, ~e si mo~eme ovYit, co se dlo na silnici v noci, kdy hoch zmizel. Na míst, kam ukazuje troubel dýmky, ml od polnoci do aesti hodin ráno slu~bu strá~ník. Jak vidíte, je to první kYi~ovatka smrem k východu. Strá~ník prohlásil, ~e se ani na okam~ik nevzdálil ze svého stanoviat, tak~e chlapec ani jeho u itel kolem nho nemohli nepozorovan projít. Dnes ve er jsem se strá~níkem mluvil a posobil na mne dojmem dovryhodného lovka. Útk tímto smrem tedy nepYichází v úvahu. A te si vezmte druhou stranu. Stojí tam hostinec U erveného vola. Hostinská toho ve era onemocnla a poslala do Meckletonu pro lékaYe, který pYijel teprve ráno, proto~e v noci byl u jiného pacienta. V hostinci zostali po celou noc vzhoru, proto~e ekali na lékaYe, a nkdo poYád dával pozor a vyhlí~el na silnici. Vaichni prohlásili, ~e kolem nikdo neproael. Jestli~e dáme na jejich výpov, pak mo~eme vylou it i mo~nost útku smrem západním a prohlásit, ~e uprchlíci vobec po silnici neali.  Ale co s tím velocipédem? namítl jsem.  Správn. Hned se k tomu dostaneme. Pokra ujme v naaich úvahách: jestli~e uprchlíci neali nebo nejeli po silnici, mohli se dát bu na jih, nebo na sever. To je jisté. Zva~me nyní ob mo~nosti. Na jih od akoly, jak vidíte, rozprostírá se rozsáhlý lán orné pody, rozdlený kamennými zídkami na malá polí ka. Uznávám, ~e se tudy na velocipédu jet nedá. Tuhle mo~nost mo~eme vylou it. Podíváme se na krajinu le~ící na sever. Zde najdeme skupinu stromo zvanou hájek a o nco výa se prostírá deset mil dlouhý mo ál, Dolní gillská blata, který se zvolna stá í k severu. Na jedné stran této pustiny stojí zámek Holdernesse, kam je od akoly deset mil po silnici a aest mil pYes mo ál. Je to neoby ejn opuatná planina. Stojí na ní pár osamlých rolnických usedlostí, kde se chovají ovce a dobytek. Jinak uvidíte pouze ejky a kulíky, dokud nepYijdete na silnici k Chesterfieldu, kde stojí kostel, pár stavení a hostinec. Pak u~ za ínají srázné kopce. Naae pátrání se tedy bude muset soustYedit sem na sever.  Ale co ten bicykl? naléhal jsem.  Ale, ale, Yekl netrpliv Holmes.  Dobrý bicyklista nepotYebuje silnici. Mo ál je protkán stezkami a té noci stál msíc v úplHku. Hola, co se to dje? Ozvalo se prudké zaklepání na dveYe a vzáptí u~ stál v pokoji doktor Huxtable. V ruce dr~el modrou kriketovou apku s bílým prýmkem.  Kone n máme njaké vodítko! zvolal.  Bohudíky! Kone n jsme naaemu drahému chlapci na stop! To je jeho epice.  Kde se naala?  Ve voze u cikáno, kteYí táboYili na mo ále. V úterý odjeli. Dnes je policie naala a vykonala u nich prohlídku. A objevila tohle.  Jak to cikáni vysvtlují?  Vykrucují se a l~ou  tvrdí, ~e ji naali na blatech v úterý ráno. Ti lotYi ur it vdí, kde ten hoch je! Bohudíky jsou vaichni v bezpe í za mYí~emi. Strach z trestu nebo vévodova pen~enka je nakonec pYimjí k tomu, aby prozradili, co vdí.  Zatím vaechno dobYe pokra uje, Yekl Holmes, kdy~ doktor kone n odeael z naaeho pokoje.  PYedevaím to potvrzuje domnnku, ~e jedin v mo álu se pYi pátrání mo~eme nadít njakých výsledko. Místní policie neudlala nic, pouze zavYela pár cikáno. Podívejte se, Watsone! Mo álem se vine njaký poto ek. Vidíte, ~e je zakreslen na map. Místy se vytrácí do ba~in, zejména mezi zámkem Holdernesse a akolou. PYi letoaním suchu by bylo zbyte né hledat stopy jinde, v téhle kon in vaak máme nadji, ~e nco najdeme. Zítra záhy ráno pro vás pYijdu a spole n se pokusíme vnést do záhady trochu svtla. Rozednívalo se, kdy~ jsem se probudil a spatYil u postele Holmesovu atíhlou postavu. Byl úpln ustrojen a zYejm ji~ byl venku.  Prohlédl jsem si trávník a kolnu, Yekl.  Také jsem proael hájek. Watsone, ve vedlejaím pokoji máte pYipravené kakao. Musím vás po~ádat, abyste si pospíail, proto~e nás eká perný den. O i mu záYily a tváYe ml uzardlé nadaením umlce, který pYed sebou vidí hotové dílo. Jak se tenhle inorodý a výkonný Holmes liail od uzavYeného, bledého snílka z Baker Street! Kdy~ jsem pohlédl na jeho svi~nou postavu, ve které to jen hrálo utajenou energií, vdl jsem, ~e nás opravdu o ekává perný den. A pYece za al hoYkým zklamáním. Plni o ekávání jsme se vydali napYí  rudohndým raaeliniatm, protkaným stovkami ov ích stezek, a doali jsme k airokému, svtle zelenému pásu, který ozna oval ba~inu mezi námi a zámkem Holdernesse. Kdyby byl ael chlapec domo, musil projít práv tudy a jist by po sob zanechal njaké stopy. Ale ani po nm, ani po jeho nmeckém u iteli nezostala sebemenaí známka. S chmurným výrazem krá el Holmes podél okraje ba~iny a bedliv si vaímal ka~dé blátivé skvrny na mechovém povrchu. Naali jsme spoustu ov ích stop a o nkolik mil ní~e stopy kravských kopyt. To vaak bylo vaechno.  První kontrola, Yekl Holmes a zasmuaile se zahledl na airokou ba~inu.  Tam dole o kousek ní~ je dalaí mokYina a vede pYes ni úzká aíje. Hleme, hleme, copak to tady máme? Doali jsme k erné pain, uprostYed ní~ byly ve vlhké pod zYeteln znát stopy velocipédu.  Sláva, vykYikl jsem.  U~ to máme. Ale Holmes zavrtl hlavou a v jeho tváYi se spíae zra ily rozpaky a o ekávání ne~ radost.  Ovaem, jsou to stopy velocipédu, ne vaak toho, který hledáme, Yekl Holmes.  Znám dvaa tyYicet rozných vzorko pneumatik. To, co zde vidíte, je vzor pneumatiky Dunlop, která má na pláati záplatu. Heidegger ml pneumatiky zna ky Palmer a ty zanechávají podélné rýhy. Aveling, u itel matematiky, je si tím zcela jistý. Není to tedy stopa Heideggerova velocipédu.  Snad je to stopa toho chlapce.  Ovaem, kdybychom prokázali, ~e ten chlapec bicykl ml. To se nám ale dosud nepodaYilo. Jak vidíte, stopu zanechal bicyklista jedoucí od akoly.  Nebo ke akole?  Ne, to práv ne, milý Watsone. Kolo, na nm~ spo ívá hlavní váha, to jest kolo zadní, zanechá hlubaí otisky. Vaimnte si nkolika míst, kde se stopy kYí~í a kde zadní kolo smazalo ml í stopu kola pYedního. Bicykl nepochybn smYoval od akoly. Mo~ná s naaím pYípadem souvisí, mo~ná ne, ale ne~ se po stop pustíme dopYedu, pojdeme po ní zpátky. U inili jsme to, ale po nkolika stech metrech, kdy~ jsme se dostali z ba~inaté oblasti raaeliniat, stopa zmizela. Krá eli jsme po pain zpátky, a~ jsme doali k místu, kde ji pYetíná vodní stru~ka. Zde se znovu objevily stopy kol, ale skoro je smazaly otisky kravských kopyt. Pak jsme nenaali ji~ nic, stezka vaak smYovala pYímo k hájku, který se rozkládal kousek za akolou. Z tohoto lesíka velocipéd podle vaeho vyjel. Holmes usedl na balvan a podepYel si rukama bradu. VykouYil jsem dv cigarety, ne~ se zase pohnul.  Nu dobrá, Yekl kone n.  Je ovaem mo~né, ~e prohnaný chlap vymní pneumatiky velocipédu, aby po sob zmátl stopy. Zlo inec schopný vymyslit takovou lest je lovk, s ním~ se velice rád utkám. Tu otázku zatím ponecháme stranou a pospíaíme si zpátky k mo álu, proto~e z vtaí ásti jsme jej dosud neproslídili. Pokra ovali jsme v soustavném prozkumu ba~inatého pruhu raaeliniat a záhy jsme byli za svou vytrvalost královsky odmnni. PYes dolní ást ba~iny vedla blátivá stezka. Kdy~ k ní Holmes doael, radostn vykYikl. UprostYed stezky se jako svazek tenkých telegrafních dráto táhla stopa pneumatiky. Byl to otisk pláat zna ky Palmer.  Tak tohle je docela jist náa Herr Heidegger! zvolal Holmes vzruaen.  Zdá se, ~e moje vývody byly vskutku správné, Watsone.  BlahopYeji vám.  Máme vaak pYed sebou jeat dlouhou cestu. Bute tak laskav a jdte po kraji painky. Te budeme sledovat stopu. Obávám se, ~e nás moc daleko nedovede. PYi naaem postupu jsme vaak shledali, ~e raaeliniat je místy prostoupeno rozmklejaími pruhy, a tYeba~e nám stopa ob as zmizela z o í, podaYilo se nám ji v~dy znovu objevit.  Pozorujete, pravil Holmes,  ~e zde bicyklista zrychlil jízdu? O tom nemo~e být pochyb. Podívejte se, tady lze otisky obou kol dobYe rozeznat. Oba jsou stejn hluboké. Neznamenají nic jiného, ne~ ~e jezdec pYenáael váhu na Yídítka, a to iní jen tehdy, kdy~ chce jet co nejvtaí rychlostí. Hleme! Tady spadl z kola. `iroký nepravidelný otisk rozmazal stopy na vzdálenost nkolika metro. Pak jsme spatYili nkolik otisko nohou a stopa pneumatiky se objevila znovu.  Smyk, poznamenal jsem. Holmes zvedl polámanou vtvi ku kvetoucího vYesu. S hrozou jsme spatYili, ~e ~lutá kvítka jsou rud potYísnna. Na pain a vedle ní na trsech vYesu byly temné skvrny sra~ené krve.  To je zlé! Yekl Holmes.  Velmi zlé. Nehýbejte se z místa, Watsone. Ani jeden zbyte ný krok! Co z toho usuzuji? Zranný klesl, pak vstal, znovu nasedl a pokra oval v jízd. Ale ~ádné jiné stopy tu nejsou. Pouze kravské alápoty na téhle postranní cest. Nebyl snad napaden býkem? Kdy~ nás te vedou ty skvrny a stopy pneumatik, zcela jist ho musíme dostihnout. Naae pátrání vskutku netrvalo dlouho. Stopy pneumatik se na mokré a lesklé pain stále víc klikatily. Kdy~ jsem pohlédl pYed sebe, v husté hlodaaové houatin se zableskl kov. Vytáhli jsme odtud velocipéd s pláati zna ky Palmer a s jednou alapkou ohnutou. Celá pYední ást byla hrozn zamazána a potYísnna krví. Z druhé strany porostu vy uhoval stYevíc. Rychle jsme houatinu obhli a spatYili neaeastného bicyklistu. Byl to vysoký mu~ s plnovousem a brýlemi s jedním sklem rozbitým. Smrt nastala po prudké rán, která mu prorazila lebku. To, ~e po tak straaném zranní jeat pokra oval v jízd, výmluvn svd ilo o jeho neoby ejné voli a vitalit. Nebo~tík ml stYevíce obuté naboso a pod rozepnutým kabátem bylo vidt no ní koaili. Nebylo pochyb, ~e pYed námi le~í u itel nm iny. Holmes mrtvolu aetrn obrátil a velmi pozorn ji prohlí~el. Potom usedl a njaký as soustYedn pYemýalel. Podle jeho svraatného obo í jsem soudil, ~e truchlivý nález nám pYi dalaím pátrání rozhodn pYília neprospje.  Jsem na vahách, co mám dále podniknout, Watsone, Yekl kone n.  Sám se pYikláním k názoru, abychom co nejrychleji v pátrání pokra ovali, proto~e jsme ztratili ji~ tolik asu, ~e si nemo~eme dovolit promarnit jeat dalaí hodinu. Na druhé stran jsme vaak povinni uvdomit policii o svém nálezu a dohlédnout, aby se o mrtvolu toho neaeastníka nkdo postaral.  Mohu se vrátit a oznámit to, Yekl jsem.  Jen~e já potYebuji vaai spole nost a pomoc. Po kejte. Tamhle dobývá njaký lovk raaelinu. PYivete ho a poaleme ho pro policii. PYivedl jsem ho a Holmes poslal po vydaeném mu~i lístek doktoru Huxtablovi.  Nu~e, Watsone, Yekl,  bhem dopoledne se nám podaYilo odhalit dv stopy. První je velocipéd s pneumatikami Palmer, a sám vidíte, kam nás dovedl. Druhou stopou je velocipéd se spravovanými pneumatikami Dunlop. Ne~ pojdeme dál, pokusme se zopakovat si vaechno, co víme, abychom svých znalostí vyu~ili co nejlépe a oddlili podstatné od náhodného. PYedn chci zdoraznit, ~e chlapec nesporn odeael z vlastní vole. Vylezl oknem lo~nice a utekl ae u~ sám, i s njakým spole níkem. To je jisté. PYisvd il jsem.  Tak, a te obrátíme pozornost na neaeastného u itele nm iny. Kdy~ chlapec utíkal, byl úpln oble en. Z toho plyne, ~e se na útk pYipravil. Nmec vaak odeael bez pono~ek. Jist jednal v asové tísni.  Nepochybn.  Co ho k tomu pYimlo? Pozoroval chlapcov útk z okna své lo~nice. Proto se ho pokusil dohonit a pYivést nazpt. Nasedl na bicykl, a kdy~ chlapce pronásledoval, stihla ho smrt.  Vaechno tomu nasvd uje.  A te pYicházím ke kritickému místu své úvahy. Kdy~ dosplý pronásleduje chlapce, lze pYedpokládat, ~e se za ním rozbhne. Je mu jasné, ~e ho dohoní. Nmec vaak jednal jinak. Vzal si velocipéd. Slyael jsem, ~e byl znamenitý bicyklista. Neu inil by to, kdyby nevdl, ~e hoch má njaký rychlý dopravní prostYedek.  Ten druhý bicykl.  Pokra ujme v naaí rekonstrukci. Nmec umírá pt mil od akoly. Vaimnte si, ~e nebyl usmrcen stYelou, kterou by mohl vypálit i chlapec, ale ~e zemYel po straané rán do hlavy, kterou musela zasadit silná pa~e. Chlapec ml tudí~ pYi svém útku spole níka. A ~e ten útk byl rychlý, dokazuje skute nost, ~e výborný bicyklista dostihl uprchlíky a~ po pti mílích. Prozkoumali jsme podu v okolí místa, kde doalo k tragédii. A co jsme naali? Nic, pouze nkolik otisko kopyt. Obeael jsem místo v kruhu, a do vzdálenosti padesáti metro nevede nikde ~ádná paina. S vra~dou tedy ten druhý bicyklista neml co dlat. V okolí jsem také nenaael ~ádné alépje.  Holmesi, zvolal jsem,  to je nemo~né.  Výborn! Yekl Holmes.  Vaae poznámka mnohé objasHuje. Není mo~né, aby se vae zbhlo pYesn tak, jak jsem Yíkal, a proto nkterý závr bude chybný. Ale vidl jste to na vlastní o i. PYijdete na to, kde jsem se dopustil chyby?  Nemohl si rozbít hlavu pYi pádu z bicyklu?  Na ba~in, Watsone?  Jsem s rozumem v koncích.  Ale, ale, vyYeaili jsme u~ horaí záhady. Kone n  materiálu máme spoustu, jenom ho umt uplatnit. Nu~e, pojme tedy, a kdy~ jsme vy erpali problém pneumatiky Palmer, podíváme se, co nám Yekne spravovaný dunlop. Vrátili jsme se na tuto stopu a njakou dobu jsme ji sledovali. Záhy vaak mo ál pYeael ve vyvýaeninu porostlou vYesem a poto ek zostal za námi. Nemohli jsme ekat, ~e nám rozmklá poda pomo~e. Z místa, kde jsme naposled vidli otisky spravované pneumatiky Dunlop, mohl bicyklista stejn dobYe odjet k zámku Holdernesse, jeho~ v~e se ty ily nkolik mil nalevo od nás, i do nízko polo~ené ponuré osady, která le~ela pYed námi a ukazovala, kudy vede chesterfieldská silnice. Kdy~ jsme se blí~ili k odpuzující a apinavé hospod s vymalovaným kohoutem na atít, Holmes pojednou vykYikl a sevYel mi rameno, aby neupadl. Namohl si alachu na kotníku a v takovém pYípad se lovk stává úpln bezmocným. S námahou dokulhal ke dveYím, kde podsaditý a zamra ený staraí mu~ pokuYoval ze za ernalé porcelánové dýmky.  Jak se máte, pane Reubene Hayesi? Yekl Holmes.  Kdopak jste a odkud znáte tak dobYe mý jméno? odpovdl venkovan a vychytralé o i mu podezírav zableskly.  Na vývsním atít nad vaaí hlavou stojí pYece jméno. Snadno se pozná, ~e jste pánem tohoto domu. Nemáte ve stáji náhodou njaký povoz?  Ten teda nemám.  Mohu se sotva postavit na nohu.  Tak se na ni nestavte.  Já ale nemohu chodit.  Tak byste tYeba mohl skákat. Chování pana Hayese mlo do vlídnosti hodn daleko, Holmes je vaak toleroval s obdivuhodným klidem.  Podívejte se, pane. Jsem opravdu v nepYíjemné situaci. Nemám tuaení, jak se odtud dostanu.  To taky nevím, Yekl mrzoutský pán domu.  B~í o velmi dole~itou vc. Za poj ení velocipédu bych dal jednu libru. Hostinský nastra~il uai.  Kam chcete jet?  Na zámek Holdernesse.  Kamarádi pana vévody, co? Yekl hostinský a posman si prohlí~el náa zablácený oblek. Holmes se dobromysln usmál.  V ka~dém pYípad nás rád uvidí.  Pro ?  Proto~e mu pYináaíme zprávu o jeho ztraceném synovi. Hostinský sebou prudce akubl.  Jste mu na stop?  Byl spatYen v Liverpoolu. O ekává se, ~e ho dopadnou co nevidt. T~ká, neholena tváY hostinského prodlala opt rychlou promnu. Pojednou se mu~ za al chovat vlídn.  Ze vaech lidí na svt mám já nejmíH dovodo, abych vévodovi pYál nco dobrého, pravil.  Slou~il jsem u nho jako ko í, ale on se ke mn zachoval nehezky. Jeden prolhaný pYekupník obilí m pomluvil a vévoda m vyhodil na hodinu. Ale stejn rád slyaím, ~e mladýho pána vidli v Liverpoolu. Já vám pomo~u, abyste se s tou dobrou zprávou dostali na zámek,  Dkujeme, Yekl Holmes.  NejdYív nco pojíme. Pak nám poj íte velocipéd.  }ádný nemám. Holmes zvedl dva prsty se zlatou mincí.  U~ jsem vám jednou povídal, ~e nic takovýho nemám. Poj ím vám dva kon a na tch do zámku dojedete.  Tak tedy dobrá, Yekl Holmes,  o tom si promluvíme, a~ nám dáte nco k jídlu. Jakmile jsme osamli v kuchyni s kamennou podlahou, Holmesov kotník pYestal zlobit pYímo zázra n. U~ se stmívalo a my jsme od asného rána nic nejedli, tak~e jsme trochu asu obtovali na jídlo. Holmes byl pohYí~en v myalenkách a jednou i dvakrát pYikro il k oknu a zkoumavé vyhlédl ven. Okno vedlo na apinavý dvorek, kde ve vzdáleném kout stála kovárna a v ní pracoval uamudlaný u edník. Na druhé stran dvora byly stáje. Po jednom z tchto výleto k oknu se Holmes na chvíli posadil a pak náhle s výkYikem vysko il ze ~idle.  U vaech vaudy, Watsone! Myslím, ~e jsem na to pYiael, vzkYikl.  Ano, ano, je to tak. Watsone, pamatujete se na ty kravské alápoty, co jsme dnes vidli?  Ano, vidli jsme je nkolikrát.  Kde?  Nu, vaude. Na mokYinách a znovu na pain a také blízko místa, kde ubohý Heidegger dokonal.  PYesn tak. A te, Watsone, kolik krav jste vidl na vYesoviati?  Nepamatuji se, ~e bych vidl vobec njakou.  To je podivné, Watsone, ~e podél celé té naaí cesty jsme vidli kravské stopy, ale na raaeliniati jsme pYitom ~ádnou krávu ani nezahlédli. To je velmi podivné, Watsone, ~e?  Ano, opravdu je to divné.  A te se, Watsone, sna~te v duchu pYenést zpátky na raaeliniat. Vidíte pYed sebou ty otisky na pain?  Ano, vidím.  Vzpomínáte si, ~e nkteré ty stopy vypadaly nkdy takhle, z drobto chleba sestavil vzorek:::::  a nkdy zase takhle :.:.:.:.:. a ob as zase takhle . Ù. Ù. Ù. Ù Vzpomínáte si?  Ne, na to si nevzpomínám.  Já ale ano. Mohl bych na to pYísahat. A~ budeme mít chvíli pokdy, vrátíme se tam a ovYíme si to. Byl jsem slepý, ~e jsem z toho nevyvodil ~ádný závr!  A jak tedy váa závr zní?  Tak, ~e kráva, která se pohybuje krokem, klusem a cvalem, je vru výjime ný jev. Zpropaden, Watsone, taková lest se nemohla vylíhnout v hlav njakého vesnického balíka! Pojte  a~ na toho mládence v kovárn je vzduch istý. Vyklouzneme ven a uvidíme, co se vidt dá. Ve stáji, která byla na spadnutí, stáli dva nevyhYebelcovaní ryzáci. Holmes zdvihl jednomu z nich zadní nohu a hlasit se zasmál.  Staré podkovy nov okované  staré podkovy, avaak nové hYebíky. Tenhle pYípad si zaslou~í, aby se stal klasickým. Pojme naproti do kovárny. Mládenec si hledl své práce a nás si nevaímal. Vidl jsem, ~e Holmesovy o i pátrají sem tam mezi zmtí kuso dYeva a ~eleza na podlaze kovárny. Náhle jsem za sebou zaslechl kroky. Byl to hostinský, díval se zlým pohledem zpod nasupeného hustého obo í a jeho odpudivá tváY byla zroznna zlobou. V ruce dr~el krátkou okovanou hol a blí~il se k nám tak výhru~n, ~e jsem byl opravdu rád, kdy~ jsem v kapse nahmatal revolver.  Zatracení apehouni! zaYval chlap.  Copak hledáte?  Ale, ale, pane Reubene Hayesi, Yekl Holmes klidn,  lovk by myslel, ~e se bojíte, abychom tu nco nenaali. Chlap se s nadlidským úsilím ovládl a zkYivil ústa, jako by se chtl pousmát, tak~e vypadal jeat výhro~nji, ne~ kdy~ se pYedtím mra il.  Bude m tait, kdy~ v mý kovárn nco najdete, Yekl.  Kouknte, pane, nemám rád lidi, kteYí se mi potloukají po dom bez mýho dovolení. ím dYív mi zaplatíte a zmizíte, tím budu radai.  Dobrá, pane Hayesi, nic ve zlém, Yekl Holmes.  `li jsme se podívat na vaae kon. Myslím ale, ~e nakonec pojdu pYece jen paky. Doufám, ~e to není daleko.  Slabý dv míle k brán zámku. Tou cestou vlevo. Sledoval nás nenávistným pohledem, dokud jsme nezmizeli z jeho pozemku. Nedoali jsme daleko, neboe Holmes se zastavil, jakmile jsme zaali za první zákrut cesty.  V té hospod pYihoYívalo, jak se Yíká, pronesl Holmes.  Zdá se mi, ~e pYi ka~dém kroku, kterým se odtamtud vzdaluji, je mi vtaí zima. Ne, ne, nemohu ho pustit jen tak ze zYetele.  Jsem pYesvd en, Yekl jsem,  ~e tenhle Reuben Hayes ví o celé vci vaecko. Ten padouch se sám usvd oval.  U inil na vás takový dojem? Má kon, má kovárnu. Ano, hospoda U bojovného kohouta je opravdu zajímavá. Myslím, ~e si ji jeat jednou nenápadn prohlédneme. Za námi se táhl kopec s dlouhým svahem, pokrytý aedými balvany. Seali jsme ze silnice a za ali stoupat do vraku, kdy~ jsem pojednou zahlédl, ~e od zámku pYijí~dí njaký bicyklista.  K zemi, Watsone! zvolal Holmes a polo~il mi dlaH na rameno. Jen taktak ~e jsme sta ili ulehnout a bicyklista se pYehnal kolem nás po silnici. V oblacích prachu jsem zahlédl smrteln bledý vzruaený obli ej. Ka~dý jeho rys vyjadYoval hrozu, ústa ml otevYená a o i divoce upYené pYed sebe. Vypadal jako njaká nepovedená karikatura úpravného Jamese Wildera, kterého jsme potkali v era ve er.  Vévodov tajemník! zvolal Holmes.  Pojme, Watsone, musíme se podívat, co má za lubem. `krábali jsme se z balvanu na balvan, a~ jsme se octli na míst, odkud jsme mohli pro elí hospody dobYe pozorovat. Wilderov velocipéd byl opYen o ze vedle vchodu. PYed domem se nic nehýbalo a v oknech jsme rovn~ nikoho nezahlédli. Za vysokými v~emi zámku Holdernesse zapadalo slunce a pomalu se stmívalo. Vidli jsme, jak se ve stáji rozsvítily dv lucerny, a zanedlouho poté zarachotila kola bry ky, kdy~ vyjela na silnici a rychle uhánla smrem k Chesterfieldu.  Co o tom soudíte, Watsone? zaaeptal Holmes.  Vypadá to jako útk.  Pokud jsem mohl vidt, sedl v bry ce pouze jeden lovk. Ur it to nebyl pan James Wilder, proto~e ten stojí tamhle ve dveYích. V temnu se objevil narudle osvtlený obdélník. UprostYed stála tmavá postava tajemníka, který s hlavou nachýlenou dopYedu pátrav vyhlí~el do noci. ZYejm na nkoho ekal. Pak se kone n na silnici ozvaly kroky, proti svtlu se na okam~ik objevila druhá postava, dveYe se zavYely a vae se znovu zahalilo do tmy. Po pti minutách se rozsvítilo okno v prvním patYe.  K Bojovnému kohoutu chodí podivní hosté, Yekl Holmes.  Vý ep je z druhé strany.  PYesn tak. Tohle budou asi takzvaní soukromí hosté. Co u vaech vaudy pohledává v téhle no ní hodin pan James Wilder v takové putyce a kdo je ten spole ník, s ním~ tu má schozku? Pojte, Watsone, musíme se toho odvá~it a podívat se na n zblízka. Spole n jsme slezli na silnici a kradmo jsme se pYiblí~ili k domovním dveYím hostince. Bicykl stál opYen o ze. Holmes rozakrtl zápalku a pYidr~el plamínek u zadního kola. Zaslechl jsem, jak se pYiduaen zasmál, kdy~ svtlo padlo na spravovanou pneumatiku Dunlop. PYímo nad námi bylo osvtlené okno.  Musím tam nakouknout, Watsone. Kdy~ se trochu nahrbíte a pYidr~íte se rukama zdi, mo~ná ~e to doká~u. Za okam~ik mi u~ stál na ramenou, ale vzáptí zase slezl.  Pojte, pYíteli, Yekl Holmes,  dnes jsme se u~ napracovali dost. Myslím, ~e jsme zjistili vaechno, co se zjistit dalo. Do akoly máme hodný kus cesty, a ím dYíve vyrazíme, tím lépe. Po celou únavnou cestu pYes raaeliniat Holmes sotva promluvil, a kdy~ jsme pYiali ke akole, neveael dovnitY, ale krá el dál na nádra~í v Mackletonu, aby odeslal nkolik telegramo. Pozd v noci jsem ho slyael utaovat doktora Huxtabla, kterého zdrtila zpráva o tragickém skonu u itele nm iny. Kdy~ potom Holmes vstoupil do naaeho pokoje, vypadal stejné sv~í, jako kdy~ jsme ráno vyrazili.  Vaechno pokra uje dobYe, pYíteli, Yekl.  Slibuji vám, ~e do zítYejaího ve era bude celá záhada rozYeaena. NazítYí v jedenáct hodin dopoledne krá eli jsme  moj pYítel a já  proslulým tisovým stromoYadím zámku Holdernesse. Velkolepým vchodem v al~btinském slohu jsme byli uvedeni do vévodovy pracovny. Naali jsme tam pana Jamese Wildera. TváYil se vá~n a zdvoYile, ale v o ích mu dosud zostala stopa vytYeatného výrazu z minulé noci a ve tváYi mu neklidn cukalo.  PYiali jste navatívit Jeho Milost? Lituji, ale vévodovi není práv nejlépe. Poslední tragické zprávy ho velmi rozruaily. V era odpoledne jsme od doktora Huxtabla obdr~eli telegram a dovdli se o vaaem objevu.  Musím s vévodou mluvit, pane Wildere.  Vévoda dlí ve svých komnatách.  Pak musím jít za ním.  Obávám se, ~e je v lo~nici.  Pak za ním musím do lo~nice. Z Holmesova chladného a neoblomného vystupování tajemník pochopil, ~e dalaí úhyby jsou marné.  Dobrá, pane Holmesi, oznámím mu, ~e jste tady. Vzneaený alechtic se objevil a~ za pol hodiny. Jeho tváY vypadala jeat mrtvolnji ne~ jindy, ramena mu sklesle visela a zdálo se, ~e od v erejaího rána velmi zestárl. Pozdravil nás se vaí zdvoYilostí a posadil se ke stolu. Rudý vous mu splýval a~ na desku stolu.  Nu~e, pane Holmesi? Yekl. Moj pYítel se vaak upYen díval na tajemníka, který stál u kYesla svého pána.  Domnívám se, Vaae Milosti, ~e bych v nepYítomnosti pana Wildera mohl mluvit otevYenji. Tajemník zbledl a zmYil si Holmese zlobným pohledem.  Kdy~ si Vaae Milost pYeje    Ano, ano, bude lépe, kdy~ pojdete. Nu~e, pane Holmesi, co mi chcete povdt? Moj pYítel vy kal, a~ se za tajemníkem zavYely dveYe.  Vaae Milosti, od doktora Huxtabla se mému kolegovi doktoru Watsonovi a mn dostalo ujiatní, ~e v tomto pYípad byla vypsána jistá odmna. Rád bych ml tuto skute nost potvrzenu pYímo od vás.  Je tomu tak, pane Holmesi.  Pokud jsem dobYe informován, nabízíte pt tisíc liber tomu, kdo vám sdlí místo pobytu vaaeho syna.  Ano.  A dalaích tisíc liber tomu, kdo uvede jméno osoby i osob, které ho vzní?  PYesn tak.  Tmi osobami se tedy nepochybn rozumí nejen únosci, ale i osoby, které se spol ily k tomu, aby chlapce dr~ely v zajetí?  Ano, ano, vzkYikl vévoda netrpliv.  Kdy~ svou práci provedete dobYe, pane Sherlocku Holmesi, nebudete mít dovod st~ovat si na mé skrblictví. Moj pYítel si zamnul atíhlé ruce s tak neskrývanou la ností po penzích, a~ m to pYekvapilo, proto~e jsem znal jeho skromnost.  Mám dojem, ~e aeková kní~ka Vaaí Milosti le~í na stole, Yekl.  Byl bych rád, kdybyste mi laskav vystavil aek na aest tisíc liber. Bude jist dobYe, kdy~ mi dáte kYí~ený aek. Mám ú et u Depozitní a diskontní banky, pobo ka v Oxford Street. Jeho Milost sedla vá~n a vzpYímen v kYesle a pozorovala Holmese ledovým pohledem.  To má být aprým, pane Holmesi? V této zále~itosti nehodlám ~ertovat.  Vobec ne, Vaae Milosti. V ~ivot jsem nemluvil vá~nji.  Co tím tedy chcete Yíci?  Chci Yíci, ~e tu odmnu jsem si zaslou~il. Vím, kde je váa syn, a znám aspoH nkteré z osob, které ho vzní. Vévodov rudý vous se nápadn odrá~el na pozadí jeho smrteln bledého obli eje.  Kde je moj syn? pronesl, t~ce oddychuje.  Je  i v era v noci byl  v hospod U bojovného kohouta, asi dv míle od brány vaaeho parku. Vévoda znovu klesl do kYesla.  A kdo jsou ti viníci? Holmesova odpov m ohromila. Rychle pokro il vpYed a polo~il vévodovi ruku na rameno.  Viník jste vy, Yekl.  A te, Vaae Milosti, vás budu prosit o ten aek. Nikdy nezapomenu na to, jak vévoda vysko il z kYesla a zalapal rukama jako lovk padající do propasti. S velkým pYemáháním se kone n znovu posadil a skryl tváY do dlaní. Nkolik minut trvalo, ne~ opt promluvil.  Co vaechno víte? otázal se kone n, ani~ pozvedl hlavu.  Vidl jsem vás v era ve er pohromad.  Ví o tom jeat nkdo  krom vaaeho pYítele?  S nikým jsem o tom nemluvil. Vévoda se chopil tYesoucími prsty pera a otevYel aekovou kní~ku.  Dodr~ím slovo, pane Holmesi. Vystavím vám aek, i kdy~ informace, které jste získal, mi nejsou pYília vítané. Kdy~ jsem vypisoval tu odmnu, netuail jsem jeat, k jak neaeastnému zvratu dojde. Ale vy i váa pYítel jste lidé, kteYí dovedou zachovat tajemství, ~e, pane Holmesi?  Nerozumím vám dobYe, Vaae Milosti.  Budu mluvit otevYen, pane Holmesi. Zatím o té vci víte pouze vy dva a není tYeba, aby se zpráva dál aíYila. Mám za to, ~e vám dlu~ím dvanáct tisíc liber, vite? Holmes vaak s úsmvem zavrtl hlavou.  Obávám se, Vaae Milosti, ~e tu zále~itost tak snadno nesprovodíte ze svta. Musíme vzít v úvahu, ~e ten u itel pYiael o ~ivot.  Ale o tom James nic nevdl. Nemo~ete ho za to init odpovdným. Ten skutek má na svdomí padouch, kterého si naneatstí vzal za pomocníka.  Podle mého názoru, Vaae Milosti, jakmile se lovk propoj í k zlo inu, bere na sebe mravní odpovdnost také za jiné zlo iny, které z toho vzejdou.  Mravn ano, pane Holmesi. Máte nepochybn pravdu. Není ale vinen v o ích zákona. lovk nemo~e být odsouzen pro vra~du, pYi které nebyl pYítomen a kterou si oakliví a protiví stejn jako vy sám. Jakmile se o ní James dovdl, okam~it se mi ke vaemu pYiznal, plný hrozy a vý itek. Neztrácel ani chvíli, aby se od vraha distancoval. Oh, pane Holmesi, vy ho musíte zachránit  musíte ho zachránit! Xíkám vám, ~e ho musíte zachránit! Vévoda ztratil poslední zbytek sebevlády, chodil po pokoji s kYe ovit sta~eným obli ejem a lomil rukama. Nakonec se pYece jen znovu ovládl a usedl ke stolu.  Vá~ím si toho, ~e jste nejdYíve pYiael za mnou a nemluvil o tom s nikým jiným, Yekl.  AspoH se mo~eme poradit, jak hrozící skandál nejlépe ututláme.  PYesn tak, Yekl Holmes.  Domnívám se, Vaae Milosti, ~e toho dosáhneme jedin tak, ~e k sob budeme naprosto upYímní. Jsem ochoten Vaaí Milosti ze vaech sil pomoci, a práv proto musím znát celou situaci do nejmenaích podrobností. Myslím, ~e se vaae slova týkala pana Jamese Wildera a ten ~e vrahem není.  Nikoli, vrah uprchl. Sherlock Holmes se zdvoYile usmál.  Patrn jste. Vaae Milosti, dosud neslyael, jaké povsti se taím, proto~e jinak byste se nedomníval, ~e je tak snadné pYede mnou uprchnout. Na moj pYíkaz byl pan Reuben Hayes v era v jedenáct hodin ve er v Chesterfieldu zat en. Dnes ráno, ne~ jsme odeali ze akoly, oznámila mi to místní policie telegraficky. Vévoda se opYel v kYesle a u~asle zíral na mého pYítele.  Zdá se mi, ~e vládnete nadlidskými silami, Yekl.  Tak Reubena Hayese sebrali? To rád slyaím, jen aby se to ale neobrátilo proti Jamesovi.  Vaaemu tajemníkovi?  Nikoli. Mému synovi. Te byla Yada na Holmesovi, aby se zatváYil pYekvapen.  PYiznám se, ~e mi Yíkáte úplnou novinu, Vaae Milosti. Musím vás po~ádat o bli~aí vysvtlení.  Nebudu pYed vámi nic tajit. Souhlasím s vámi, ~e jen úplná otevYenost, jakkoli pro mne bolestná, je nejlepaí zposob, jak rozetnout tuto zoufalou situaci, do které nás pYivedla Jamesova ztYeatnost a ~árlivost. Kdy~ jsem byl mladý, pane Holmesi, zamiloval jsem se, jak se lovk mo~e v ~ivot zamilovat pouze jedenkrát. Po~ádal jsem tu dámu o ruku, ale ona mne odmítla, proto~e by nerovný sHatek mohl zni it mou kariéru. Kdyby zostala na~ivu, jist bych se byl neo~enil s ~ádnou jinou. Ta ~ena vaak zemYela a zanechala jediného syna, kterého jsem z lásky k ní hý kal a vychovával. PYed svtem jsem se k nmu nesml pYiznat, ale umo~nil jsem mu nejlepaí vzdlání, a kdy~ dospl, nechal jsem si ho u sebe. On vaak odkryl mé tajemství a od té doby vo i mn uplatHoval svoj nárok, jinak hrozil vyvolat veYejný skandál, který by se mi zhloubi duae protivil. Jeho pYítomnost nepYízniv ovlivnila moj man~elský ~ivot. Hlavn vaak od samého za átku nenávidl mého legitimního syna a choval vo i nmu záae. Patrn se zeptáte, pro  jsem za takových okolností s Jamesem bydlel pod jednou stYechou. Odpovím vám, ~e to bylo proto, jeliko~ jsem v jeho tváYi vidl podobu jeho matky a z velké lásky k ní jsem podstupoval toto nekone né utrpení. PYipomínal mi a o~ivoval v mých vzpomínkách vaechno, co na ní bylo krásného. Nedokázal jsem ho poslat pry . Ale tolik jsem se obával, aby Arturovi  toti~ lordu Saltirovi  neprovedl njakou apinavost, ~e jsem chlapce poslal do bezpe í na akolu doktora Huxtabla. James se seznámil s tím chlapem Hayesem, proto~e to byl moj nájemce a James s ním projednával obchodní zále~itosti. Ten chlap byl odjak~iva lotr, ale James se s ním njakým podivným zposobem spYátelil. V~dy míval sklon stýkat se se apatnou spole ností. Kdy~ se James rozhodl lorda Saltira unést, pou~il slu~eb toho lovka. Vzpomínáte si, ~e jsem Arturovi práv toho posledního dne psal. Nu~e, James moj dopis otevYel a pYilo~il lístek, v nm~ Artura ~ádal, aby se s ním seael v lesíku blízko akoly zvaném hájek. Pou~il jména vévodkyn, ím~ pYiml chlapce k tomu, ~e pYiael. V onen osudný ve er odjel James do akoly na bicyklu  svYuji vám, k emu se mi sám pYiznal  a Arturovi Yekl, ~e si ho matka pYeje spatYit a bude na nj ekat na vYesoviati a ~e kdy~ Artur znovu pYijde do lesíka o polnoci, najde tam lovka s konm, který ho k matce dovede. Chudák Artur padl do lé ky. Na schozku se dostavil a naael tam Hayese, který vedl poníka. Artur nasedl a oba se vydali na cestu. Podle vaeho  tYeba~e se to James dozvdl a~ v era  byli pronásledováni, Hayes pronásledovatele udeYil holí a ten svému zranní podlehl. Hayes pak dovedl Artura do svého hostince U bojovného kohouta a tam ho zavYel v horním pokoji. Pe ovala o nj paní Hayesová, laskavá ~ena, ale do ista ve vleku svého krutého man~ela. Nu~e, pane Holmesi, tak se vci mly, kdy~ jste pYed dvma dny pYijel. Já sám jsem neznal pravdu o nic víc ne~ vy. Zajisté se ptáte, jaký dovod Jamese k tomu inu vedl. Odpovím vám, ~e jeho nenávist vo i mému synovi neznala mezí. Podle jeho názoru se ml univerzálním ddicem stát on sám, a byl rozezlen na zákony naaí spole nosti, které to znemo~Hují. Ml pYitom i jiné plány. }ádal m, abych zmnil ddickou posloupnost, a domníval se, ~e to mohu u init. Chtl se mnou uzavYít dohodu. Vrátil by mi Artura pod podmínkou, ~e ddickou posloupnost zmním a v závti ho u iním ddicem veakerého jmní. DobYe vdl, ~e se o své voli nikdy neobrátím k policii o pomoc proti nmu. Xekl jsem, ~e ml v úmyslu uzavYít se mnou tuto dohodu, ale ve skute nosti k tomu nedoalo, proto~e události dostaly pYília prudký spád a on u~ nesta il své plány uskute nit. Jeho hanebné plány ztroskotaly ve chvíli, kdy~ jste nalezl Heideggerovu mrtvolu. Jamese tato zpráva vydsila. Dovdli jsme se o tom v era, kdy~ jsme spolu sedli ve studovn. Doktor Huxtable nám poslal telegram. James byl tak zdrcen, ~e se mé dosavadní podezYení zmnilo v naprostou jistotu, a pYímo jsem ho obvinil, ~e ten in má na svdomí on. Dobrovoln se k nmu doznal. Pak m zapYisáhl, abych jeat tYi dny uchoval jeho tajemství a poskytl tak jeho zlo innému spole níku, obtí~enému takovou vinou, pYíle~itost zachránit si ~ivot. Podlehl jsem jako v~dycky jeho prosbám a James okam~it spchal k Bojovnému kohoutu, aby Hayese varoval a poskytl mu prostYedky k útku. Sám jsem se tam nemohl odebrat za denního svtla, abych na sebe neupoutal pozornost, ale jakmile nastala noc, spchal jsem, abych svého drahého Artura spatYil. Naael jsem ho ve zdraví a v bezpe í, ale nevýslovn zdrceného, neboe byl svdkem onoho straaného inu. Ponvad~ jsem dal slovo, nakonec jsem souhlasil  i kdy~ mi to nebylo po voli  aby Artur jeat tYi dny zostal v pé i paní Hayesové. Bylo toti~ zYejmé, ~e nelze policii oznámit, kde chlapec je, a neYíci pYitom, kdo je vrahem, a na druhé stran jsem nevidl mo~nost, jak potrestat vraha, ani~ by to mému neaeastnému Jamesovi zni ilo ~ivot. }ádal jste mne o upYímnost, pane Holmesi, a já vás vzal za slovo, a proto také jsem vám te vyprávl vaechno a nepokouael se nic skrývat ani zatajovat. Je Yada na vás, abyste mi oplatil stejnou mincí.  To také u iním, Yekl Holmes.  PYedevaím bych vás rád upozornil, Vaae Milosti, ~e v o ích zákona jste se octl ve velmi apatném svtle. Neohlásil jste zlo in a napomohl vrahovi k útku. I peníze, které dal James Wilder svému spole níkovi, aby mu umo~nil útk, jist pocházejí z pen~enky Vaaí Milosti. Vévoda souhlasn pYikývl.  To je ovaem velmi vá~né. Podle mého mínní je vaak vtaí provinní to, jak jste se zachoval k svému mladaímu synovi. Nechal jste ho tYi dny v tom doupti.  Oni mi svatosvaté slíbili &   Co znamenají sliby takových lidí? Nemáte ~ádnou záruku, ~e vaaeho syna neodvezou zas nkam jinam. Abyste vyhovl provinilému staraímu synovi, vystavil jste bezprostYednímu a zbyte nému nebezpe í svého nevinného mladaího syna. Takové jednání je neomluvitelné! Pyaný pán z Holdernesse nebyl rozhodn zvyklý na to, aby ho nkdo tak ostYe káral v jeho vévodském sídle. Do tváYi se mu vehnala krev, ale svdomí mu pYikazovalo ml et.  Pomohu vám pod jedinou podmínkou. Zavoláte sluhu a necháte m, abych mu dal pYíkazy, které uznám za vhodné. Vévoda beze slova stiskl tla ítko elektrického zvonku. Sluha veael.  Jist rád uslyaíte, Yekl Holmes,  ~e váa mladý pán byl nalezen. Vévoda si pYeje, aby byl okam~it vyslán ko ár k Bojovnému kohoutu a pYivezl odtamtud lorda Saltira domo.  A te, Yekl Holmes, jakmile potaený lokaj vyael,  kdy~ jsme zajistili budoucnost, mo~eme si dovolit vtaí toleranci i k minulosti. Nemám úYední detektivní licenci, a pokud bude u inno spravedlnosti zadost, není dovodu, abych odhaloval, co vím. Pokud jde o Hayese, nemám, co bych dodal. eká ho aibenice a nevynasna~ím se ani v nejmenaím, abych ho pYed ní zachránil. Co prozradí, nemohu Yíci, ale Vaae Milost mu jist dá na srozumnou, ~e je v jeho zájmu, aby ml el. Podle názoru policie mohl unést chlapce proto, aby vymáhal výkupné. Kdy~ na to policie nepYijde sama, nemám dovod, abych ji upozorHoval, ~e se na celou zále~itost mají dívat z airaího hlediska. Chci vaak Vaai Milost varovat, ~e dalaí pYítomnost Jamese Wildera v této domácnosti mo~e pYivodit pouze nesnáze.  To chápu, pane Holmesi, a u~ jsem zaYídil, ~e m nav~dy opustí a pojde si hledat atstí do Austrálie.  V tom pYípad, Vaae Milosti, je~to jste sám pYiznal, ~e vaechny neshody ve vaaem man~elství posobila jeho pYítomnost, doporu uji vám, abyste vévodkyni vyael vstYíc a pokusil se obnovit vztahy, které byly tak neaeastn pYeruaeny.  I to jsem ji~ zaYídil, pane Holmesi. Dnes ráno jsem napsal vévodkyni.  Nu~e tedy, Yekl Holmes a povstal,  potom si já i moj pYítel mo~eme blahopYát, ~e jsme bhem své krátké návatvy ve zdejaím kraji dospli k tomuto pYíznivému výsledku. Chtl bych osvtlit jeat jednu drobnost. Hayes okoval kon podkovami, které zanechávají stopy kravských kopyt. Poradil mu ten neobvyklý uskok pan Wilder? Vévoda se na chvíli zamyslel a na tváYi se mu rozhostil výraz velikého pYekvapení. Pak otevYel dveYe a zavedl nás do místností zaYízené jako muzeum. PYistoupil k vitrín v rohu a ukázal na nápis.  Tyto podkovy, stálo tam,  byly nalezeny v hradebním pYíkopu zámku Holdernesse. Jsou vykovány do tvaru kravského kopyta, aby svedly ze stopy pronásledovatele. PatYily podle vaeho nkterému z loupe~ných rytíYo, kteYí ve stYedovku sídlili na zámku Holdernesse. Holmes otevYel vitrínu a navlh eným prstem pYejel po podkov. Na poko~ce mu ulpla tenká amouha erstvého bláta.  Dkuji vám, Yekl a pYiklopil sklenné víko.  To je druhý nejzajímavjaí pYedmt, který jsem zde spatYil.  A který byl ten první? Holmes pYelo~il aek a pe liv jej zasunul do tobolky.  Jsem chudý lovk, Yekl, n~n na ni poklepal a zastr il ji do hlubin náprsní kapsy. ERNÝ PETR Nikdy jsem nepoznal svého pYítele v lepaí duaevní a tlesné form, ne~ v jaké byl v roku 1895. Jeho rostoucí vhlas mu získal ohromnou klientelu a dopustil bych se indiskrétnosti, kdybych pouhým náznakem prozradil jména nkterých vzneaených kliento, kteYí pYekro ili náa skromný práh v Baker Street. Holmes vaak, jako vaichni velcí umlci, ~il pro své umní, a krom pYípadu vévody z Holdernesse zYídkakdy po~adoval za svá neocenitelné slu~by vtaí honoráY. Byl tak neziatný  i tak rozmarný  ~e asto odepYel pomoc mocnému a bohatému mu~i, kdy~ problém nevzbudil jeho sympatie, kde~to jindy vnoval celé týdny nejusilovnjaího pátrání zále~itosti nkterého skromného klienta, jeho~ pYípad se vyzna oval zvláatními a dramatickými rysy, které rozncovaly jeho obrazotvornost a drá~dily jeho dovtip. V pamtihodném roce 1895 upoutala jeho pozornost zajímavá a velmi pestrá Yada pYípado. Po ínaje povstným vyaetYováním pYí in nenadálé smrti kardinála Tosky  pátrání provádl na výslovnou pape~ovu ~ádost  a~ k zat ení proslulého pstitele kanáro Wilsona, jím~ byla odstranna morová skvrna z londýnského East Endu. Vzáptí za tmito dvma vyhláaenými pYípady následovala tragédie v Lesníkov závtYí a velmi temné okolnosti obestírající smrt kapitána Petera Careyho. Vyprávní o inech Sherlocka Holmese by nebylo úplné, kdyby neobsahovalo i vylí ení tohoto zcela neoby ejného pYípadu. Proto~e v prvním ervencovém týdnu nebyl moj pYítel asto na delaí dobu v naaem byt k zasti~ení, vdl jsem, ~e na n em pracuje. To, ~e mezitím pYialo do jeho bytu nkolik drsn vypadajících mu~o, kteYí se pYeptávali na kapitána Basila, prozradilo mi, ~e Holmes kdesi pracuje pod jedním z etných pYevleko a nepravých jmen, jimi~ skrýval svou toto~nost. Moj pYítel ml v rozných ástech Londýna nejmén pt útulko, v nich~ se mohl pYestrojovat. O své práci mi neYekl nic a neml jsem ve zvyku na nm vyzvídat. První ur itjaí náznak, který mi poskytl o zamYení svého pátrání, byl vru neoby ejný. Vyael z domova pYed snídaní a já jsem práv zasedl ke stolu, kdy~ vrazil do místnosti, s kloboukem nara~eným na hlav a v podpa~dí nesl jako deatník velký ozubený oatp.  Pro milosrdenství bo~í, Holmesi! zvolal jsem.  Snad jste se s tímhle neprocházel po Londýn?  Zaael jsem si k Yezníkovi a zpátky.  K Yezníkovi?  A vracím se s báje nou chutí k jídlu. Mohu potvrdit, milý Watsone, ~e je dobYe zacvi it si pYed snídaní. Vsadím ale, ~e neuhodnete, jak a s ím jsem cvi il.  Nehodlám se o to ani pokouaet. Zasmál se, kdy~ si naléval kávu.  Kdybyste byl nahlédl do zadní místnosti Allardykova krámu, vidl byste, jak se na háku houpe zabitý vepY a jak jeden pán, vysvle ený z kabátu, do nho prudce bodá touhle zbraní. Ta energická osoba jsem byl já a pYesvd il jsem se, ~e ani pYi nejkrajnjaím úsilí nejsem s to vepYe jednou ranou probodnout. Nechtl byste to zkusit vy?  Za nic na svt. Pro  jste to ale dlal?  Proto~e se mi zdálo, ~e to mo~ná nepYímo souvisí s tajemným pYípadem v Lesníkov závtYí. Hopkinsi, dostal jsem váa telegram v era ve er a o ekávám vás. Pojte a posnídejte s námi. Náa návatvník byl neoby ejn bystrý mu~, asi tYicátník, v tvídovém obleku nenápadné barvy, ale vzpYímeného dr~ení tla jako nkdo, kdo je zvyklý nosit stejnokroj. Naráz jsem v nm poznal Stanleyho Hopkinse, mladého policejního inspektora, jeho~ budoucnost pova~oval Holmes za velice nadjnou, zatímco on zas projevoval k vdeckým metodám proslulého amatéra ~ákovskou úctu a obdiv. ZachmuYený Hopkins usedl s hluboce sklí eným výrazem.  Ne, dkuji vám, pane. Posnídal jsem u~, ne~ jsem k vám pYiael. Strávil jsem noc ve mst, proto~e jsem pYijel ji~ v era podat hláaení.  A jak to vaae hláaení znlo?  Nezdar  naprostý nezdar, pane.  Neu inil jste ~ádný pokrok?  }ádný.  Ale, ale! Musím se na ten pYípad podívat sám.  Nic si víc nepYeju, pane Holmesi. Je to má první velká pYíle~itost, a já jsem bezradný. Bute tak hodný a podejte mi pomocnou ruku.  Nu, náhodou jsem práv bedliv pro etl zprávu o dosavadním stavu úYedního aetYení. Mimochodem, jak si vysvtlujete ten vá ek na tabák, který se naael na míst zlo inu? Neposkytuje ~ádnou stopu? Hopkins se na Holmese pYekvapen podíval.  Byl to vá ek zavra~dného, pane. UvnitY jsou jeho iniciály. Vá ek je z tulení ko~e  a její vlastník byl ostYílený lovec tuleHo.  Jenom~e neml ~ádnou dýmku.  Ano, pane, ~ádnou dýmku jsme nenalezli. Ve skute nosti kouYil ten mu~ hrozn málo. Tabák ale mohl mít u sebe pro své pYátele.  Nepochybn. ZmiHuji se o tom jedin proto, ~e kdybych byl sám povYen vyaetYováním tohoto pYípadu, zvolil bych nejspía ten vá ek za výchozí bod svého pátrání. Avaak moj pYítel doktor Watson o téhle vci nic neví, a proto bych se nehnval, kdybych jeat jednou vyslechl celý sled událostí. Bute tak hodný a stru n nám vyli te hlavni rysy pYípadu. Stanley Hopkins vytáhl z kapsy list papíru.  Mám zde nkolik údajo, které vám poskytnou obrázek o kariéYe mrtvého, kapitána Petera Careyho. Narodil se roku 1845  bylo mu tedy padesát let. PatYil k nejodvá~njaím a nejúspanjaím lovcom tuleHo a velryb. Roku 1833 velel parníku MoYský jednoro~ec z Dundee. Potom podnikl jeat nkolik úspaných plaveb a o rok pozdji, v roce 1884, odeael na odpo inek. Poté nkolik let cestoval pro zábavu a posléze si zakoupil malou usedlost, zvanou Lesníkovo závtYí, poblí~ Forest Row v sussexském hrabství. Tam bydlel aest let a tam také pYed týdnem zemYel. Byl to v mnoha ohledech zvláatní mu~. Ve vaedním ~ivot byl pYísný puritán  lovk v n zachmuYený a zamlklý. V jeho domácnosti ~ila jeho ~ena, dvacetiletá dcera a dv slu~ky. Ty se neustále stYídaly, neboe slu~ba nebyla práv pYíjemná, a nkdy byla dokonce zcela nesnesitelná. Ten lovk se ob as opíjel a tu se z nho stával u inný ábel. Je o nm známo, ~e ~enu a dceru vyhnal z domu tYeba o polnoci, bil je a honil po sad, a~ svým kYikem probudily celou vesnici. Jednou byl ob~alován pro surové napadení starého faráYe, který ho navatívil, aby mu jeho chování vytkl. Krátce a dobYe, musel byste dlouho hledat, pane Holmesi, ne~ byste naael nebezpe njaího mu~e, ne~ byl tenhle Peter Carey, a slyael jsem, ~e se choval stejn, kdy~ byl kapitánem své lodi. NámoYníci ho znali pod pYezdívkou erný Petr. To jméno dostal nejen pro svou sndou tváY a barvu mohutného plnovousu, ale také pro nálady, kterými nahánl strach celému svému okolí. Nemusím snad dodávat, ~e jím vaichni sousedé opovrhovali a vyhýbali se mu. Nad jeho straaným koncem jsem od nikoho neslyael jediné slovo lítosti. V zápise o pYedb~ném aetYení jste, pane Holmesi, zajisté etl o kajut onoho mu~e, ale váa pYítel o ní patrn neslyael. Carey si nkolik set yardo od svého domu postavil dYevnou chatu, které Yíkal kajuta, a v noci tam v~dy pYespával. Byla to jediná místnost  aestnáct stop dlouhá a deset airoká. Klí  k ní nosil Carey u sebe, sám si stlal postel, uklízel v pokojíku a nikomu nedovolil, aby mu pYestoupil práh. Na ka~dé stran kajuty jsou okénka, zastYená záclonami, která dosud nikdy nebyla otevYena. Jedno okénko je obráceno k silnici, a kdy~ v noci uvnitY svítilo svtlo, lidé si na okno ukazovali a divili se, co tam asi erný Petr dlá. A práv to okno, pane Holmesi, nám poskytlo jednu z nkolika málo opor pro naae pátrání. Vzpomínáte si mo~ná, ~e dva dny pYed vra~dou se jistý kameník jménem Slater vracel z Forest Row. Kdy~ krá el kolem usedlosti, byla asi jedna hodina s polnoci. Zastavil se a zadíval se na osvtlený tverec, který jeat záYil mezi stromy. PYísahá, ~e na záclon zYeteln vidl profil mu~ské hlavy a ~e to nebyl stín Petera Careyho, kterého dobYe znal. Ta mu~ská tváY mla rovn~ vousy, ale krátké a zje~ené dopYedu, zcela rozdílné od kapitánových vouso. To tvrdí onen mu~, sám vaak pYedtím dv hodiny vysedával v hospod a od silnice k oknu je dosti daleko. Mimoto alo o pondlní noc, a vra~da byla spáchána ve stYedu. V úterý byl Peter Carey v nejchmurnjaí nálad, opilý, a po ínal si divoce jak nebezpe ný dravec. Toulal se kolem domu a ~eny uprchlý, kdy~ ho slyaely pYicházet. Pozd ve er se odebral do své chaty. Kolem druhé hodiny ranní zaslechla jeho dcera, která spala u otevYeného okna, ve smru od chaty straaný výkYik. Nebylo vaak nijak nezvyklé, ~e Carey v opilství Yval a kYi el, tak~e si toho dcera dál nevaímala. Kdy~ ráno v sedm hodin vstala jedna ze slu~ek, zpozorovala, ~e dveYe chaty jsou otevYené. Avaak ten mu~ vzbuzoval vaude tak velkou hrozu, ~e nadealo poledne, ne~ se nkdo odvá~il podívat, co se s ním stalo. Kdy~ slu~ky otevYenými dveYmi nahlédly dovnitY, naskytl se jim takový pohled, ~e s tváYemi bledými jak smrt uprchly do vesnice. Za necelou hodinu jsem u~ byl na míst a ujal jsem se pátrání. Nu, pane Holmesi, vy víte, ~e mám celkem dobré nervy. Dávám vám vaak své slovo, ~e kdy~ jsem str il hlavu do chaty, celý jsem se otYásl. UvnitY to jen bzu elo mouchami a masaYkami a podlaha a stny vypadaly jako nkde na jatkách. Carey Yíkal tomu pokojíku kajuta a vskutku jako kajuta vypadal, neboe ve vás vzbuzoval dojem, ~e jste na lodi. Na jednom konci byla palanda, lodní truhla, námoYní mapy, vyobrazení parníku MoYský jednoro~ec a Yada lodních deníko na polici, vaechno navlas takové jako v kapitánské kajut. A uprostYed toho vaeho byl sám kapitán. TváY ml zkYivenou jako duae zatracená k v ným mukám a tmavé vousy se mu zje~ily pYi smrtelném zápase. `iroká prsa mu proklála ocelová harpuna, která se zaryla hluboko do dYevné stny za mrtvým tlem. Byl napíchnutý jako njaký brouk na lepence. Ovaem~e byl nadobro mrtev, a to od okam~iku, kdy vyrazil ten úzkostný výkYik. Znám vaae metody, pane, a také jsem jich pou~il. DYív ne~ jsem dovolil, aby se ímkoli hnulo, velice bedliv jsem prozkoumal podu v okolí i podlahu v chat. Nenaael jsem tam vaak ~ádné stopy.  Toti~  ~ádné jste nevidl.  Ujiaeuji vás, pane, ~e tam ~ádné nebyly.  Moj milý a dobrý Hopkinsi, vyaetYoval jsem mnoho zlo ino, ale nevím o ~ádném, který by spáchal létající tvor. Pokud budou zlo inci chodit po dvou, v~dy zanechají na míst inu njaké akrábnutí, njaké otYení nohy, njakou drobnou zmnu, kterou vdecky akolený pozorovatel mo~e odhalit. Je k neuvYení, ~e by místnost zbrocená krví nevykázala sebemenaí stopu, která by nám mohla pomoci. Ze zprávy o pYedb~ném aetYení jsem zjistil, ~e jste pYece jen nkteré pYedmty pYehlédl. Mladý inspektor se pYi ironických poznámkách mého pYítele zavrtl.  Provedl jsem poaetilost, ~e jsem vás nezavolal hned, pane Holmesi. Ale stalo se, u~ se to nedá napravit. Ano, v místnosti byly nkteré pYedmty zasluhující si pozornosti. Jedním z nich byla harpuna, kterou byl in spáchán. Byla str~ena ze stojanu u stny. Dv dalaí tam zostaly, ale dr~ák na tYetí byl prázdný. Na dr~adle harpuny stálo vyryto Parník MoYský jednoro~ec z Dundee. To podle vaeho nasvd uje, ~e zlo in byl spáchán v návalu vzteku a ~e vrah popadl první zbraH, která mu padla do ruky. Skute nost, ~e zlo in byl spáchán ve dv hodiny v noci, a ~e Peter Carey byl pYesto úpln oble en, vzbuzuje domnnku, ~e ml s vrahem smluvenou schozku. To dotvrzuje i skute nost, ~e na stole stála láhev rumu a dv pou~ité sklenky.  Ano, oba závry lze pYipustit, pravil Holmes.  Naael jste krom rumu v místnosti jeat jiné lihoviny?  Ano, na lodní truhle stály dv karafy s brandy a s whisky. To ovaem pro nás není nikterak dole~ité, neboe ob byly plné, a nebylo z nich tedy pito.  PYesto prese vaechno je ten nález významný, Yekl Holmes.  Te nám ale povzte nco víc o pYedmtech, která se vám zdají pro objasnní pYípadu dole~ité.  Na stole jsem naael ten vá ek na tabák.  Na které stran stolu?  Le~el uprostYed. Je z drsné, srstnaté tulení ko~e a zavazuje se ko~eným Yemínkem. Na ko~eném jazý ku uvnitY jsou písmena P. C. Obsahoval asi pol unce silného námoYnického tabáku.  Výborn! Co dále? Stanley Hopkins vytáhl z kapsy hndý zápisník. Vnjaí desky byly odYené, listy vybledlé. Na první stránce stála písmena J. H. N. a datum 1883. Holmes polo~il zápisník na stol a podle svého zvyku jej zevrubn zkoumal, zatímco Hopkins a já jsme mu nahlí~eli pYes rameno. Na druhé stran stála písmena C.P.R. a poté následovalo nkolik listo pokrytých íslicemi. Jiné záhlaví znlo Argentina, dalaí Costarica, jeat dalaí San Paulo a po ka~dém z nich následovaly stránky zna ek a íslic.  Co o tom soudíte? zeptal se Holmes.  Vypadá to jako seznamy burzovních cenných papíro. Myslel jsem, ~e J.H.N. jsou po áte ní písmena jména njakého makléYe a ten C.P.R. je snad jeho klient.  Zkuste to s Kanadskou pacifickou ~eleznicí  Canadian Pacific Railway, pravil Holmes. Stanley Hopkins procedil mezi zuby kletbu a zaeatou pstí se udeYil do stehna.  Jsem to ale osel! zvolal.  Je to samozYejm tak, jak Yíkáte. Pak u~ jen zbývá vyYeait iniciály J.H.N. Prohlédl jsem si staré burzovní záznamy a v roce 1883 jsem mezi burzovními makléYi a senzály nenaael nikoho, jeho~ jméno by tmito písmeny za ínalo. Nicmén mám dojem, ~e je to naae nejdole~itjaí vodítko. Zajisté pYipustíte, pane Holmesi, ~e jsou to iniciály oné druhé osoby, která byla v chat  jinými slovy: po áte ní písmena vrahova jména. Rovn~ trvám na tom, ~e tento doklad týkající se cenných papíro nám poskytuje první náznak o pohnutce zlo inu. Na tváYi Sherlocka Holmese bylo vidt, ~e je tímto novým vývojem zara~en.  Musím uznat oba vaae body, pravil moj pYítel.  PYiznávám, ~e jsem o zápisníku ve zpráv o pYedb~ném aetYení ne etl. Tím se mní teorie, kterou jsem si zatím o pYípadu utvoYil. Sna~il jste se vypátrat nkteré cenné papíry v zápisníku uvedené?  Vedeme v tomto smru pátrání, ale úplný rejstYík akcionáYo zmínných jihoamerických spole ností se bohu~el nachází v Ji~ní Americe. Uplyne patrn nkolik nedl, ne~ majitele akcií zjistíme. Holmes mezitím prohlí~el desky zápisníku pod lupou.  Vidím tu cosi tmavého, pravil.  Ano, pane. Je to skvrna od krve. Xíkal jsem vám, ~e jsem zápisník zvedl z podlahy.  Byla na nm ta krvavá skvrna nahoYe, nebo dole?  Byla na stran obrácené k podlaze.  To ovaem svd í o tom, ~e zápisník padl na zem a~ po spáchání zlo inu.  PYesn tak, pane Holmesi. Uva~oval jsem o tom a usoudil jsem, ~e vrah zápisník upustil pYi svém kvapném útku. Le~el poblí~ dveYí.  PYedpokládám, ~e v pozostalosti ~ádný z tch cenných papíro nalezen nebyl.  Nikoli, pane.  Máte dovodné podezYení, ~e bylo nco uloupeno?  Nikoli, pane. Zdá se, ~e na nic nebylo sáhnuto.  Dobrotivé nebe, toe opravdu neoby ejn zajímavý pYípad. Nalezl se tam také no~, ~e ano?  Ano, no~ v pouzdYe. Le~el u nohou mrtvého. Paní Careyová v nm poznala majetek svého mu~e. Holmes se na chvíli zamyslel.  Vru, Yekl posléze,  myslím, ~e si pYece jen s vámi vyjedu, abych se porozhlédl po míst inu. Stanley Hopkins vykYikl radostí.  Dkuji vám, pane. Spadl mi kámen ze srdce. Holmes inspektorovi vy ítav pohrozil prstem.  PYed týdnem by to pro mne byl snazaí úkol, pravil.  Ale ani te nebude má návatva zcela bez u~itku. Watsone, mo~ete-li se uvolnit, budu velmi rád, kdy~ m doprovodíte. Objednejte laskav fiakr, Hopkinsi, a za tvrt hodiny mo~eme vyjet do Forest Row.   Vystoupili jsme na malém venkovském nádra~í a nkolik mil jsme jeli zbytky rozlehlých leso, kdysi ástí oné obrovské lesní divo iny, která tak dlouho zadr~ovala saské nájezdníky  jedním z onch neproniknutelných  wealdo , je~ byly aedesát let baatou Británie. Vidli jsme rozsáhlé mýtiny, na nich~ vznikly první ~elezné hut a kde byly vyvrácené stromy, neboe se jich pou~ívalo jako paliva pYi tavb rudy. Tento promyslový obor strhla na sebe nyní bohataí lo~iska na severu zem, a krom zpustoaených leso a velikých jam v zemi u~ zde nic nepYipomíná ruanou minulost. Klikatá cesta mezi poli vedla k rozlehlému kamennému domu, který stál na pasece. Poblí~ silnice, obklopený ze tYí stran kYovinami, spatYili jsme malý dYevný domek; dveYmi a jedním oknem byl obrácený k nám. Octli jsme se na scén vra~dy. Stanley Hopkins nás nejprve zavedl do stavení, kde nás pYedstavil hubené, aedovlasé ~en, vdov po zavra~dném, její~ vyzáblá tváY, zbrázdná hlubokými vráskami, a zrudlé o i s uhýbavým výrazem hrozy prozrazovaly léta strádání a apatného zacházení, je~ byla nucena snáaet. Byla s ní její dcera, bledá, plavovlasá dívka. Vzdorovit po nás blýskla o ima a Yekla nám, ~e je ráda, ~e její otec je mrtev. Prohlásila, ~e blahoYe í ruce, která ho sprovodila ze svta. Byla to straaná domácnost, jakou si erný Petr vytvoYil, a pocítili jsme úlevu, kdy~ jsme se opt octli na slunci a krá eli po poli painkou vyalapanou nohama mrtvého. Chata byla prosté obydlí s dYevnými stnami, jednoduchou stYechou, jedním oknem vedle dveYí a druhým v protjaí stn. Stanley Hopkins vytáhl z kapsy klí  a sklonil se, aby odemkl, kdy~ tu s pozorným a pYekvapeným výrazem na tváYi se pojednou zarazil.  Nkdo si pohrával se zámkem, Yekl. A skute n  ml pravdu. DveYní výplH byla poakrábaná a poruaeným nátrem prosvítalo bílé dYevo, jako by se vae stalo teprve pYed chvílí. Holmes prozkoumal okno.  Nkdo se pokouael násilím je otevYít. Ae u~ to ale byl kdokoli, vniknout dovnitY se mu nepodaYilo. Nepochybn njaký lupi  amatér.  Je to nanejvýa podivné, pravil inspektor.  PYísahal bych, ~e tyhle stopy tu v era ve er jeat nebyly.  Mo~ná ~e to udlal nkterý zvdavý vesni an, nadhodil jsem.  To je velice nepravdpodobné. Málokterý by se odvá~il vstoupit na zdejaí pozemky, a tím mén by se pokouael vniknout násilím do kajuty. Co o tom soudíte, pane Holmesi?  Soudím, ~e atstna je nám velmi naklonna.  Myslíte tím, ~e se ta osoba jeat vrátí?  Nejspía ano. PYiala sem v domnní, ~e nalezne dveYe otevYené. Pokusila se vypá it zámek epelí malého peroYízku. To se jí nepovedlo. Co tedy asi u iní?  PYijde pYíatí noci znovu  s vhodnjaím nástrojem.  To se domnívám také. A dopustili bychom se chyby, kdybychom tu nebyli, abychom ji mohli pYivítat. Zatím mi dovolte, abych si prohlédl vnitYek kajuty. Stopy tragédie u~ byly odstranny, avaak v malé místnosti zostalo vaechno zaYízení tak, jak bylo oné noci, kdy byl zlo in spáchán. Dv hodiny zkoumal Holmes s krajn napjatou pozorností pYedmt za pYedmtem, avaak výraz jeho tváYe zYeteln prozrazoval, ~e pátrání není úspané. Svou trplivou prohlídku pYeruail pouze jednou.  Vzal jste nco z téhle police, Hopkinsi?  Ne. Neodnesl jsem nic.  Nco odtud odneseno bylo. Na téhle stran police je míH prachu ne~ jinde. Snad tu le~ela kniha nebo krabice. Inu, nedá se nic dlat. Zatím se projdeme krásnými okolními lesy, Watsone, nkolik hodin se budeme vnovat ptactvu a kvtinám. Hopkinsi, s vámi se tu setkáme pozdji a uvidíme, zda se nám povede seznámit se blí~ s pánem, který sem v noci zavítal na návatvu. Bylo u~ po jedenácté, kdy~ jsme se postavili na íhanou. Hopkins chtl, abychom ponechali dveYe chaty otevYené, ale Holmes usoudil, ~e by to vzbudilo podezYení neznámého. DveYe mly jednoduchý zámek a sta ila epel vtaího no~e, aby západka zámku odsko ila. Holmes rovn~ navrhl, abychom ne ekali v domku, ale zostali venku v houatinách rostoucích pod druhým, odlehlejaím oknem. Tak budeme moci pozorovat svého mu~e, jestli~e rozsvítí svtlo, a poznáme zámry jeho tajné no ní návatvy. Byla to dlouhá a jednotvárná hlídka, spojená nicmén s jistým naptím, jaké pocieuje lovec, kdy~ eká u napajedla na pYíchod ~íznivé aelmy. Jaký divoký tvor se k nám asi pYikrade z temnot? Bude to lítý a surový tygr s vycennými tesáky a vystr enými drápy, kterého lze zdolat teprve po tuhém boji, anebo njaký tiae se plí~ící aakal, nebezpe ný pouze slabochom a hazardérom? V naprostém tichu jsme se schoulili mezi kYovisky v o ekávání toho, co mlo pYijít. Naai hlídku nejprve o~ivovaly kroky nkolika opo~dných venkovano a hlasy doléhající sem z vesnice; postupn ale i tyto zvuky ustaly a kolem nás se rozhostilo naprosté ticho, ruaené pouze údery v~ních hodin ze vzdáleného kostela, které nám prozrazovaly, jak ubíhá noc, nebo aelestem drobného deat bubnujícího do klenby listí nad naaimi hlavami. Odbilo pol tYetí a nadeala nejtemnjaí hodina pYed svítáním, kdy~ tu jsme sebou vaichni trhli, neboe vrátka u plotu tlumen cvakla. Nkdo veael na painu. Opt se rozhostilo na njaký as ticho, a~ jsem se za al obávat, ~e jde o faleaný poplach, kdy~ tu jsme z opa né strany domku zaslechli kradmé kro eje a za chvíli skYípot a cinknutí kovu. Mu~ se zYejm pokouael vypá it zámek! Tentokrát byl obratnjaí anebo si pYinesl lepaí nástroj, proto~e vzáptí jsme zaslechli prudké rupnutí a vrznutí st~ejí. Ozvalo se akrtnutí sirky a za okam~ik nato zalilo vnitYek domku poklidné svtlo svíce. PYes prohlednou tylovou záclonu naae o i sledovaly, co se uvnitY dje. No ní návatvník byl mladý mu~, slabý a hubený, s erným knírkem, který jeat zdorazHoval smrtelnou bledost jeho tváYe. Nebylo mu mnoho pYes dvacet. Nevidl jsem dosud lidskou bytost, která by vypadala tak zoufale ustraaen, neboe mu zjevn cvakaly zuby a chvl se po celém tle. Byl oble en jako lovk z lepaí spole nosti v norfolkský kabát a pumpky a na hlav ml soukennou epici. Pozorovali jsme ho, jak se vydaen rozhlí~í kolem sebe. Potom postavil oharek sví ky na stol a zmizel nám z dohledu, proto~e ustoupil do kouta. Vrátil se s velkou vázanou knihou, jedním z tch lodních deníko, které stály seYazeny vedle sebe na polici. OpYel se o stol a chvatn listoval, a~ dospl k hledanému záznamu. Potom s hnvivým posuHkem zaeaté ruky knihu sklapl, postavil ji na místo a sfoukl sví ku. Sotva se oto il, aby vyael z chaty, uchopil jej Hopkins za límec a uslyaeli jsme jeho hlasitý povzdech, kdy~ pochopil, ~e byl dopaden. Rozsvítili jsme sví ku a spatYili zbdovaného zajatce, jak se chvje a kr í v detektivov sevYení. Svezl se na lodní truhlu a bezmocn pokukoval z jednoho na druhého.  A te  moj rozmilý, Yekl Stanley Hopkins,  kdopak jste a co tu pohledáváte? Mu~ se ponkud vzpamatoval a sna~il se znovu nabýt duaevní rovnováhy.  Vy jste asi detektivové, ~e? Yekl.  ZYejm si myslíte, ~e mám nco spole ného se smrti kapitána Petera Careyho. Ujiaeuji vás, ~e jsem nevinen.  To uvidíme, Yekl Hopkins.  PYedevaím  jak se jmenujete?  John Hopley Neligan. Povaiml jsem si, jak si Holmes s Hopkinsem vymnili rychlé pohledy.  Co jste tu pohledával?  Mohu mluvit dovrn?  Ne, to tedy ne.  Pro  bych vám to pak ml Yíkat?  Kdy~ nebudete odpovídat, mohlo by vám to u soudu pYití~it. Mladík sebou trhl.  Dobrá, povím vám to, Yekl.  Na  bych to tajil? Nejsem ovaem rád, kdy~ si pomyslím, ~e se znovu vynese na svtlo ten dávný skandál. Slyaeli jste nkdy o firm Dawson a Neligan? Na Hopkinsov tváYi jsem poznal, ~e o té firm jak~iv neslyael, ale Holmese ob jména zYejm velmi zaujala.  Míníte zajisté ty bankéYe ze západní Anglie, Yekl.  Udlali miliónový úpadek, finan n zruinovali polovinu rodin v cornwallském hrabství a Neligan pak zmizel.  Tak jest. Neligan byl moj otec. Kone n jsme se dovdli nco konkrétnjaího. PYesto vaak se zdálo, ~e zbývá vyplnit velkou mezeru  najít spojitost mezi uprchlým bankéYem a kapitánem Peterem Careym, pYibodnutým ke stn vlastní harpunou. Vaichni jsme napjat naslouchali mladíkovým slovom.  Celou pohromu si bral k srdci hlavn otec. Dawson se odebral na odpo inek. Mn bylo teprve deset let, byl jsem vaak u~ dost starý, abych nad tím vaím cítil zdaení a hanbu. V~dycky se Yíkalo, ~e moj otec vaechny cenné papíry odcizil a uprchl. Není to pravda. VYil, ~e kdyby mu bylo dopYáno dost asu, aby je zpen~il, vaechno by bylo dobYe dopadlo a vYitelé by byli pln vyplaceni. Otec vyplul na své malé jacht do Norska krátce pYedtím, ne~ na nho byl vydán zatyka . DobYe si vzpomínám na poslední noc. kdy se lou il s mou matkou. Zanechal nám seznam cenných papíro, které si s sebou bral, a pYísahal, ~e se zase vrátí, a~ jeho est bude o iatna, a ~e nikdo, kdo mu vYil, nebude poakozen. }el, neslyaeli jsme u~ o nm ani slova. Jachta i on nadobro zmizeli. Matka a já jsme uvYili, ~e otec i s cennými papíry, které si s sebou vzal, odpo ívá na dn moYském. Máme vaak oddaného pYítele, který se zabývá obchodem, a ten pYed njakou dobou zjistil, ~e nkteré cenné papíry, které si moj otec odvezl, objevily se znovu na londýnském trhu. Dovedete si jist pYedstavit náa ú~as. Xadu msíco jsem ael po stopách tch cenných papíro a po mnoha obtí~ích a nesnázích se mi nakonec podaYilo zjistit, ~e je dal do prodeje kapitán Peter Carey, majitel tohoto domku. Jal jsem se samozYejm pátrat po jeho minulosti. Dovdl jsem se, ~e byl kapitánem velrybáYské lodi, která se vracela z polárních moYí práv v dob, kdy moj otec plul do Norska. Na podzim onoho roku asto pYicházely bouYe a vichYice od jihu následovaly rychle za sebou. Otcova jachta byla podle vaeho zahnána výa na sever, kde se patrn setkala s lodí kapitána Careyho. Jestli~e tomu tak bylo, co se stalo s mým otcem? Bu jak bu, kdybych na základ pYíse~né výpovdi Petera Careyho mohl dolo~it, jak se ty cenné papíry dostaly na trh, ml bych dokaz, ~e je moj otec neprodal a ~e kdy~ je s sebou vezl, neml na zYeteli svoj osobní prospch. PYijel jsem do Sussexu s úmyslem kapitána navatívit, ale práv v té dob ho potkal ten straalivý konec. PYi pYedb~ném úYedním aetYení jsem uslyael popis jeho kajuty a také se mluvilo o tom, ~e v ní ml uschované staré lodní deníky. Napadlo m, ~e kdybych si mohl pYe íst záznamy ze srpna 1883 o tom, co se pYihodilo na palub MoYského jednoro~ce, rozYeail bych mo~ná záhadu otcova zmizení. V era v noci jsem se pokusil se k tm deníkom dostat, ale nepodaYilo se mi otevYít dveYe. Dnes v noci jsem pokus s úspchem opakoval, ale zjistil jsem, ~e z lodního deníku jsou listy týkající se onoho msíce vytr~eny. A za okam~ik poté jsem u~ byl vaaím zajatcem.  To je vaechno? zeptal se Hopkins.  Ano, to je vaechno. Kdy~ to mladík Yekl, sklopil o i.  Nemáte nám u~ co povdt? Neligan zaváhal.  Ne, nic.  PYed tou v erejaí nocí jste zde nebyl?  Ne.  Jak tedy vysvtlíte tohle? zvolal Hopkins a pozvedl do výae usvd ující zápisník s iniciálami naaeho vzn na prvnim list a s krvavou skvrnou na deskách. To ubohého mladíka zdrtilo. ZaboYil obli ej do dlaní a celý se chvl.  Kde jste to nalezli? zaúpl.  Já netuail & Myslil jsem, ~e jsem jej ztratil v hotelu.  Tak u~ dost, Yekl Hopkins pYísn.  Cokoli jeat chcete dodat, musíte Yíci pYed soudem. Te mne doprovodíte na policejní stanici. Pane Holmesi, jsem vám i vaaemu pYíteli velmi zavázán, ~e jste mi pYiali na pomoc. Jak se nyní ukázalo, vaae pYítomnost zde byla zbyte ná, a já bych byl dovedl pYípad k úspanému konci i bez vás. Nicmén jsem vám velmi povd en. Dal jsem vám rezervovat pokoje v hotelu Brambletye, tak~e se te mo~eme vydat do vesnice spole n.  Nu tak, Watsone, co o tom soudíte? zeptal se m Holmes nazítYí ráno, kdy~ jsme se vraceli do Londýna.  Vidím, ~e nejste spokojen.  Och ano, milý Watsone, jsem spokojen dokonale. ZároveH se mi vaak nezamlouvají metody Stanleyho Hopkinse. Zklamal jsem se v nm. O ekával jsem od nho trochu víc. lovk musí brát v úvahu i pYípadnou dalaí mo~nost a po ítat s ní. To je první pravidlo pYi ka~dém vyaetYování zlo inu.  Jak vypadá ta druhá mo~nost?  Je to smr, v nm~ pátrám já. Snad nepovede nikam  to dosud nemohu Yíci. PYinejmenaím jej ale budu sledovat a~ do konce. V Baker Street o ekávalo Holmese nkolik dopiso. Chopil se jednoho z nich, otevYel ho a vítzoslavn se rozesmál.  Výte n, Watsone. Druhá mo~nost se slibn rozvíjí. Máte telegrafní blankety? Napiate tyhle dva telegramy: ,Sumner, lodní agent, Ratcliff Highway. Poalete tYi mu~e, ekám v deset dopoledne.  Basil. Pod tím jménem m tam znají. Druhý telegram bude znít: ,Inspektor Stanley Hopkins, 46 Lord Street, Brixton. PYijte na snídani zítra v pol desáté. Telegrafujte, kdybyste pYijít nemohl.  Sherlock Holmes. Ten pekelný pYípad m pronásleduje u~ deset dní. Te se ho snad zbavím nadobro. Doufám, ~e o nm zítra uslyaíme naposled. PYesn ve stanovenou hodinu dostavil se inspektor Stanley Hopkins a spole n jsme zasedli k výte né snídani, pYipravené paní Hudsonovou. Mladý detektiv byl v ro~ové nálad, potaen svým úspchem.  Opravdu si myslíte, ~e je vaae Yeaení správné? zeptal se Holmes.  Neumím si pYedstavit pYípad, v nm~ by dokazy byly pádnjaí.  M tak docela nepYesvd ují.  Udivujete m, pane Holmesi. Co si mo~ete víc pYát?  Pamatuje vaae vysvtlení na vaechny body?  SamozYejm. Zjistil jsem, ~e mladý Neligan pYijel do hotelu Brambletye práv v den, kdy byl ten zlo in spáchán, pod záminkou, ~e si hodlá zahrát golf. Ml pokoj v pYízemí, tak~e z nho mohl odejít, kdykoli se mu zachtlo. Jeat té~e noci se odebral k Lesníkovu závtYí, uvidl v chat Petera Careyho, pohádal se s ním a probodl ho harpunou. Potom, zdaen svým inem, uprchl z chaty a na útku ztratil zápisník, který si pYinesl, aby se Petera Careyho mohl pozeptat na ty cenné papíry. Snad jste si povaiml, ~e nkteré byly v seznamu ozna eny kYí~kem, ale ostatní  tch byla vtaina  tak ozna eny nebyly. Zatr~ené polo~ky ozna ují papíry, které se objevily na londýnském trhu. Ty ostatní ml Carey podle vaeho jeat u sebe. Mladý Neligan se podle toho, co vypovdl, sna~il ty papíry znovu získat, aby vyrovnal po~adavky otcových vYitelo. Po svém útku se njaký as neodva~oval k chat pYiblí~it, ale nakonec se k tomu pYece jen odhodlal, ponvad~ ty informace nutn potYeboval. To je snad zcela jasné, ne? Holmes se usmál a zavrtl hlavou.  Zdá se mi, ~e vaae teorie má pouze jediný nedostatek, Hopkinsi  toti~ ten, ~e je v podstat nemo~ná. Pokusil jste se u~ probodnout nkoho harpunou? Ne? Víte, milý pane, takovým mali kostem musíte nezbytn vnovat pozornost. Moj pYítel Watson by vám mohl povdt, ~e jsem tím cvikem strávil celé dopoledne. Není to nikterak snadné a vy~aduje to silné a cvi ené pa~e. Harpuna byla vedena s takovou prudkostí, ~e se její hrot zaryl hluboko do stny. Domníváte se, ~e ten chudokrevný mladík by byl schopen tak straaného útoku? }e on je ten mu~, který s erným Petrem popíjel za hluboké noci grog? Byl to jeho profil za záclonou  dv noci pYedtím? Nikoli, Hopkinsi, musíme hledat jinou osobu, mnohem straalivjaí. Bhem Holmesovy Ye i se detektivova tváY prodlu~ovala stále víc. Vaechny jeho ambice a nadje se hroutily. Nehodlal ale své pozice vyklidit bez boje.  Nemo~ete popYít, ~e tam té noci Neligan byl, pane Holmesi. Dokazuje to jeho zápisník. Soudím, ~e mám dost dokazo, aby uspokojily porotu, i kdy~ jste schopen najít v nich nkteré nedostatky. Krom toho, pane Holmesi, já jsem svého mu~e dopadl. A pokud jde o tu vaai straalivou osobu, kde ji máte?  Slyaím ji práv pYicházet po schodech, Yekl Holmes.  Myslím, Watsone, ~e bude dobYe, kdy~ budete mít revolver po ruce. Zvedl se a polo~il popsaný papír na vedlejaí stolek.  Tak, te jsme pYipraveni, Yekl. Zven í jsme zaslechli drsné hlasy a paní Hudsonová u~ otevYela dveYe a oznámila nám, ~e tu jsou tYi mu~i a ptají se na kapitána Basila.  Poalete nám je dovnitY jednoho po druhém, Yekl Holmes. První veael zakrslý mu~ík s brunátnými tváYemi a bílými licousy. Holmes vytáhl z kapsy jakýsi dopis.  Jak se jmenujete? otázal se.  James Lancaster.  Je mi líto, pane Lancastere, ale posádka lodi je u~ úplná. Zde máte deset ailinko za svou námahu. Jdte zatím do vedlejaího pokoje a pár minut tam po kejte. Druhý mu~ byl vytáhlý, suainka s proYídlými vlasy a sndými tváYemi. Jmenoval se Hugh Pattins. Dostalo se mu rovn~ odmítnutí, deseti ailinko a pYíkazu po kat vedle. TYetí uchaze  byl mu~ pozoruhodného zjevu. Divoká buldo í tváY vykukovala z houatí vlaso a vouso a zpod huHatého, rozcuchaného, pYevislého obo í vyhlí~ela prase í o ka. Kdy~ pozdravil, postavil se po zposobu námoYníko do pozoru a ~moulal apku v ruce.  Vaae jméno? zeptal se Holmes.  Patrick Cairns.  HarpunáY.  Ano, pane. Dvacet aest plaveb.  Jste z Dundee, pokud se nemýlím?  Ano, pane.  A jste ochoten odjet na palub výzkumné lodi?  Ano, pane.  Za jaký plat?  Osm liber msí n.  A mo~ete nastoupit hned?  Ano, jen co si pYipravím zavazadla.  Máte s sebou doklady?  Ano, pane. Mu~ vytáhl z kapsy svazek poma kaných a umaatných papíro. Holmes si je prohlédl a vrátil mu je.  Jste ten pravý, koho hledám, Yekl.  Tamhle na stolku je smlouva. Jakmile ji podepíaete, budeme to mít z krku. Lodník pYeael místnost a vzal do ruky pero. Holmes se mu nahnul pYes rameno a sevYel mu ruce kolem hrdla. Zaslechl jsem cinknutí kovu a zaYvání, jakého je schopen jen rozzuYený býk. Vzáptí se lodník a Holmes váleli po podlaze. NámoYník ml tak obrovskou sílu, ~e by byl i s pouty, která mu Holmes obratn nasadil na ruce, mého pYítele pYemohl, kdybychom mu já a Hopkins nepYispchali na pomoc. Teprve kdy~ jsem námoYníkovi pYitiskl na spánek studené ústí revolverové hlavn, pochopil, ~e veakerý odpor je marný. Spoutali jsme mu nohy provazem a celí udýchaní jsme se zvedli z místa zápasu.  Musím se vám opravdu omluvit, Hopkinsi, prohlásil Sherlock Holmes,  ale míchaná vají ka nám bohu~el mezitím vychladla. Ostatní chody vám ale budou jist chutnat tím víc  pYi pomyalení, ~e jste svoj pYípad úspan zakon il. Stanley Hopkins nedokázal ze sebe vypravit ani slovo, jak byl udiven.  Nevím, co Yíct, pane Holmesi, vyhrkl kone n celý zardlý.  Tak se mi zdá, ~e jsem se dopouatl hloupostí od samého za átku. Te je mi jasné, na  jsem nikdy neml zapomínat  ~e jsem ~ák a vy u itel. Teprve nyní vidím, co jste vykonal, a koli nevím, jak jste to dokázal a co to znamená.  Dobrá, dobrá, Yekl Holmes rozjaYen.  Vaichni se zkuaenostmi u íme a tentokrát jste dostal lekci, ~e nesmíte nikdy pouatt ze zYetele jeat dalaí mo~nost. SoustYedil jste se tak úporn na mladého Neligana, ~e jste vobec nepomyslel na Patricka Cairnse, skute ného vraha Petera Careyho. Do naaeho hovoru vpadl drsný námoYníkov hlas.  Kouknte, pane, pravil,  nest~uju si na hrubé zacházení, ale chtl bych, aby se vci nazývaly pravými jmény. Xíkáte, ~e já Petera Careyho zavra~dil, ale já vám Yíkám, ~e jsem Careyho zabil. V tom je celý ten rozdíl. Mo~ná ~e mým slovom nevYíte. TYeba si myslíte, ~e vám vaím na nos bulíka.  Ani nápad, Yekl Holmes.  Vyslechneme si, co nám chcete povdt.  Není to moc dlouhá historie a pYísahám, ~e vám ji povím zcela pravdiv. Znal jsem erného Petra, a kdy~ na mne vytáhl no~, mratil jsem po nm harpunou, proto~e jsem vdl, ~e na míst zostane mrtev bu on, nebo já. Tak zahynul. Mo~ete to nazvat vra~dou. Ale stejn radai zemYu s oprátkou na krku ne~ s no~em erného Petra v srdci.  Jak jste se k nmu dostal? zeptal se Holmes.  Budu vám to vyprávt od za átku. Jenom m posate, abych mohl líp mluvit. Stalo se to v srpnu roku 1883. Peter Carey byl kapitánem na MoYském jednoro~ci a já harpunáYem. Vraceli jsme se domo  vyvázli jsme z ledové tYíat a proti nám vál u~ týden silný protivítr od jihu  kdy~ jsme najednou potkali menaí lo, která byla zYejm tým~ vtrem zahnána na sever. Byl na ní jediný mu~, zYejm naprostý zelená  na moYi. Jeho posádka si myslela, ~e se lo potopí, a vydala se s lunem k norskému pobYe~í. Nejspía se vaichni utopili. Nu, tak jsme tedy toho mu~e vzali na palubu a on o n em dlouho mluvil s kapitánem. Neml s sebou nic ne~ plechovou skYíHku. Jméno toho mu~e, pokud vím, vobec nepadlo, a v noci zmizel, jako kdyby vobec nikdy neexistoval. Xíkalo se, ~e v tom bouYlivém po así byl smeten vlnami z paluby nebo ~e spadl do moYe sám. Jediný lovk vdl, jak to doopravdy bylo, a tím lovkem jsem byl já. Na vlastní o i jsem vidl kapitána, jak ho uprostYed temné noci chytil za nohy a hodil pYes zábradlí. To se stalo dva dny pYedtím, ne~ jsme zahlédli svtla majáku na Shetlandských ostrovech. Víte, tuhle vdomost jsem si nechal pro sebe a vy kával jsem, co se z toho ze vaeho vyklube. Kdy~ jsme se vrátili do Skotska, celá ta pYíhoda se snadno utajila a nikdo se na nic nevyptával. Kdosi neznámý se náhodou utopil a nikdo neml zájem tu vc vyaetYovat. Zanedlouho nato zanechal Peter Carey námoYnického povolání a trvalo mi Yadu let, ne~ jsem vypátral, kde je. Tuail jsem, ~e nechal námoYni ení kvoli obsahu té skYíHky a ~e nyní bude mít na to, aby mi dobYe zaplatil za mé ml ení. Od lodníka, který Careyho potkal v Londýn, jsem se dovdl, kde te kapitán bydlí, a vypravil jsem se za ním, abych z nho nco vymá kl. První noc se choval docela rozumn a byl ochoten dát mi tolik penz, ~e bych u~ do smrti nemusel na moYe. O dv noci pozdji jsme se mli dohodnout na výai té ástky. Kdy~ jsem pYiael podruhé, byl kapitán opilý a v prachmizerné nálad. Zasedli jsme ke stolu, popíjeli a vykládali si o starých asech. ím víc vaak kapitán pil, tím mén se mi líbil výraz jeho tváYe. Zahlédl jsem na stn harpunu a napadlo mi, ~e ji snad budu potYebovat, dYív ne~ celou zále~itost skoncujeme. A opravdu  nakonec se na mne oboYil, spílal mi a proklínal m a z o í mu koukala vra~da. Sáhl po velikém no~i. Ale dYív ne~ ho sta il vytáhnout z pouzdra, ml harpunu v tle. Proboh, jak straaliv zaYval! A jeho tváY m pronásleduje ve snu a~ doteka. Stál jsem tam, jeho krev stYíkala vaude kolem, a chvíli jsem ekal. V okolí ale byl klid, a tak jsem si znova dodal odvahy. Ohlédl jsem se a na polici jsem uvidl plechovou skYíHku. Ml jsem na ni koneckonco stejné právo jako Peter Carey, a tak jsem si ji vzal a utekl z domku. Jako hlupák jsem ale zapomnl na stole svoj vá ek na tabák. A te vám povím nejpodivnjaí ást celé té historie. Sotva jsem vykro il z chaty, uslyael jsem nkoho pYicházet, a proto jsem se ukryl ve kYoví. Njaký mu~ se ostra~it pYiblí~il k chat, veael dovnitY, vykYikl, jako by zahlédl straaidlo, a prchal odtamtud tak rychle, jak jen ho nohy nesly. Kdo to byl a co tam pohledával, to vám nepovím. Krá el jsem deset mil paky k Tunbridge Wellsu, kde jsem nasedl do vlaku; nikdo o tom vaem neml ani tuaení. Kdy~ jsem prozkoumal obsah skYíHky, shledal jsem, ~e v ní nejsou peníze, ale jen papíry, které jsem se neodva~oval prodat. Z erného Petra jsem u~ peníze vydírat nemohl, a tak jsem uvízl v Londýn bez ailinku. Zbylo mi zas jen mé povolání. Zahlédl jsem oznámení, ~e se hledají harpunáYi a nabízí se jim vysoký plat; zaael jsem si proto k lodním agentom, kteYí m poslali na tuhle adresu. To je vaechno, co vím, a znova opakuju; spravedlnost by mi mla podkovat za to, ~e jsem erného Petra zabil, proto~e jsem jí uaetYil vydání za konopný provaz.  Vylí il jste to vru velice pYesn, pravil Holmes, který se zvedl a zapálil si dýmku.  Neml byste, Hopkinsi, asi otálet a ml byste svého vzn dopravit na bezpe né místo. Tenhle pokoj se za vzeHskou celu nehodí a pan Patrick Cairns nám zabírá pYília mnoho místa na koberci.  Pane Holmesi, Yekl Hopkins,  ani nevím, jak bych vám vyjádYil svou vd nost. Dokonce jeat ani te dobYe nevím, jak jste k tomuto výsledku dospl.  Jedin tak, ~e jsem ml atstí a sledoval jsem hned od za átku pravou stopu. Je docela mo~né, ~e kdybych býval vdl o tom zápisníku, byl by s to odvést mé myalenky jiným smrem, jak se to stalo vám. Ale vaechno, co jsem slyael, ukazovalo jediným smrem. PYekvapující síla a obratnost v zacházení s harpunou, rum, vá ek z tulení ko~e plný silného tabáku  to vae ukazovalo na njakého lodníka, který se ú astnil velrybáYských výprav. Byl jsem pYesvd en, ~e iniciály P. C. na vá ku se jenom náhodou shodují s po áte ními písmeny Petera Careyho a ~e mu ten vá ek nepatYí, neboe kouYil jen zYídka a v kajut se ~ádná dýmka nenaala. Vzpomínáte si, ~e jsem se vás otázal, zda jste v chat vidl whisky a brandy? Potvrdil jste mi to. Kolik suchozemco pije rum, kdy~ má mo~nost sáhnout po tchto lihovinách? Ano, bylo jisté, ~e je to lodník.  A jak jste ho vypátral?  Milý pane, to byl docela prostý problém. Jestli~e alo o námoYníka, mohl to být jedin námoYník, který slou~il pod Careym na MoYském jednoro~ci. Pokud jsem dokázal zjistit, neplul kapitán na ~ádné jiné lodi. Strávil jsem tYi dny výmnou telegramo s Dundee a kone n jsem si opatYil jména vaech leno posádky MoYského jednoro~ce v roce 1883. Kdy~ jsem mezi harpunáYi naael jméno Patricka Cairnse, mé pátrání se chýlilo ke konci. PYedpokládal jsem, ~e ten mu~ bude patrn v Londýn a ~e asi tou~í na njaký as opustit Anglii. Proto jsem strávil nkolik dní v East Endu, vymyslel jsem si výpravu do polárních moYí a harpunáYom, kteYí by chtli slou~it pod kapitánem Basilem, jsem nabídl výhodné finan ní podmínky  a tady vidíte výsledek!  Obdivuhodné! zvolal Hopkins.  Obdivuhodné!  Musíte se co nejdYíve postarat o propuatní mladého Neligana, Yekl Holmes,  dlu~íte mu omluvu. Plechová skYíHka mu musí být vrácena, ale ty cenné papíry, které Peter Carey prodal, jsou bohu~el nav~dy ztracené. Venku stojí dro~ka, Hopkinsi; mo~ete si v ní svého mu~e odvézt. Budete-li m potYebovat pYi soudním pYelí ení, sdlím vám pYesnou adresu pozdji  já a Watson budeme v Norsku. CHARLES AUGUSTUS MILVERTON Události, o nich~ budu nyní mluvit, odehrály se pYed Yadou let, ale pYesto se o nich zmiHuji s jistým ostychem. Ani pYi nejkrajnjaí opatrnosti a rezervovanosti nebylo mo~no tato fakta zveYejnit: a~ te, kdy hlavní postava je u~ mimo dosah lidských zákono, a jestli~e neuvedu nkteré podrobnosti, lze tento pYíbh vyprávt tak, aby nikomu neuakodil. Zaznamenává zkuaenost, která byla v ~ivot Sherlocka Holmese i v ~ivot mém zcela ojedinlá. tenáY mi promine, zaml ím-li asové i jiné údaje, podle nich~ by mohl odhalit skute nost. Jednoho studeného, mrazivého zimního ve era jsme se vrátili s Holmesem kolem aesté z ve erní procházky. Kdy~ Holmes rozsvítil stolní lampu, padlo svtlo na vizitku na stole. Pohlédl na ni a potom ji s výkYikem odporu hodil na podlahu. Zvedl jsem vizitku a etl:   CHARLES AUGUSTUS MILVERTON Appledore Towers Hampstead Jednatel    Kdo je to? zeptal jsem se.  Nejhoraí lovk v Londýn, odpovdl Holmes, kdy~ usedl a natáhl si nohy ke krbu.  Stojí nco vzadu na vizitce? Obrátil jsem ji.  PYijdu v 6.30.  C. A.M., etl jsem.  Hm! U~ by tu ml být co nevidt. Nemíváte takový nepYíjemný, úzkostlivý pocit mrazení, Watsone, kdy~ v zoologické zahrad stojíte u hadí klece a pozorujete kluzké, slizké plazy se zploatlou, potmailou hlavou a zlovolnýma o ima? Víte, práv takovým dojmem na mne posobí Milverton. Za své kariéry jsem ml co init s padesáti vrahy, ale ani ten nejhoraí z nich ve mn nevzbudil takový odpor, jaký cítím k tomuhle lovku. Nicmén se nemohu vyhnout tomu, abych s ním obchodn nejednal  pYichází vlastn na mé pozvání.  Kdo to ale je?  Povím vám to, Watsone. Je to král vaech vydra o. Ae se nebesa smilují nad mu~em a pYedevaím nad ~enou, jejich~ tajemství a povsti se Milverton zmocní. S usmvavou tváYí a se srdcem z mramoru je bude ~dímat a ~dímat, dokud jeho obti nadobro nevykrvácí. Je svým zposobem neoby ejn schopný a jist by se byl dobYe uplatnil v nkterém jiném, poctivjaím povolání. Jeho metoda vypadá asi takhle: dá o sob rozaíYit zprávu, ~e je ochoten zaplatit velmi vysoké ástky za dopisy, které kompromitují bohaté nebo spole ensky vysoce postavené osoby. Materiály ho zásobuji nejen proradní slou~ící, ale mnohdy i elegantní darebáci, kteYí se vetYeli do dovry a pYízn lehkovrných ~en. A on není skoupý. Vím náhodou, ~e za dvouYádkový vzkaz zaplatil jistému lokajovi sedm set liber  a dohnal tak jednu vzneaenou rodinu ke zkáze. Vaechno, co se objeví na trhu, doputuje k Milvertonovi, a v tomhle velkomst se najdou stovky lidí, kteYí pYi vyslovení jeho jména zblednou jak stna. Nikdo neví, kdy je zmá kne do kleatí, neboe Milverton je natolik bohatý a prohnaný, ~e nepracuje jen tok z ruky do úst. Dovede ekat i nkolik let, ne~ vynese kartu ve chvíli, kdy mu kyne nejvyaaí výhra. Xekl jsem, ~e je to ten nejhoraí lovk v Londýn, a rád bych se vás zeptal, dá-li se vobec srovnávat darebák, jen~ v záchvatu horkokrevnosti zmlátí svého spol ence, s tímhle lovkem, který metodicky a promyalen trýzní duai a cupuje nervy jen proto, aby zmno~il své beztak po etné mace penz? Málokdy jsem svého pYítele slyael mluvit tak procítn.  Nepochybn, Yekl jsem,  je ten lovk v dosahu zákona?  Teoreticky ovaem ano, prakticky vaak nikoliv. Co by kupYíkladu nkteré ~en prosplo, kdyby ho na nkolik msíco pYivedla do vzení? Jen by tím bezprostYedn pYivodila vlastní zkázu. Jeho obti se mu neodva~ují oplatit ránu. Kdyby za al jednou vydírat nkoho nevinného, potom bychom ho dostali: on vaak je prohnaný jako sám ábel. Ne, ne  musíme najít jiný zposob, jak ho zdolat.  A pro  k nám pYijde?  Proto~e jedna vzneaená klientka svYila svoj ~alostný pYípad do mých rukou. Je to lady Eva Brackwellová, nejkrásnjaí débutante minulé sezóny. Za dva týdny má uzavYít sHatek s earlem z Dovercourtu. Nekouká jejích nemoudrých dopiso  nemoudrých, Watsone, nic víc  které napsala jednomu chudému venkovskému alechtici, se ten padouch zmocnil. Ty dopisy sta í k tomu, aby ze svatby sealo. Milverton hodlá dopisy poslat earlovi, jestli~e mu za n nebude zaplacena vysoká ástka. Byl jsem povYen, abych se s ním seael a dojednal co nejpYíznivjaí podmínky. V té chvíli se dole na ulici ozval dusot kopyt a rachot kol. Kdy~ jsem vyhlédl, spatYil jsem impozantní ko ár s párem koní. Jasné svítilny ozaYovaly hladké boky ualechtilých hndáko. Lokaj otevYel dvíYka a z ko áru vystoupil tlustý mu~ v huHatém astrachánovém ko~ichu. O minutu pozdji stál u~ v naaem pokoji. Charles Augustus Milverton byl asi padesátník s velkou hlavou, kulatou, blahobytnou bezvousou tváYí, strnulým úsmvem a bystrýma aedýma o ima, které se jasn leskly za velkými brýlemi v zlatých obrou kách. V jeho zevnjaku bylo nco z blahovole pana Pickwicka, a ten dojem maYil jen jeho utkvlý neupYímný úsmv a tvrdý lesk neklidných a pronikavých o í. Hlas ml hladký a pYívtivý stejn jako obli ej  kdy~ popoael kupYedu s nata~enou buclatou rukou a zamumlal, jak lituje, ~e nás nezastihl u~ pYi své první návatv. Holmes podávanou ruku pYehlédl a zadíval se na nho s tváYí jakoby vytesanou ze ~uly. Milvertonov úsmv se rozaíYil; pokr il rameny, svlékl ko~ich, pomalu a rozvá~n jej pYehodil pYes opradlo kYesla a posadil se.  Tenhle pán, Yekl a ukázal smrem ke mn.  Je diskrétní? Dá se pYed ním mluvit?  Doktor Watson je moj pYítel a spole ník.  Jak si pYejete, pane Holmesi. Ozval jsem se jen v zájmu vaaí klientky. Jde o velmi choulostivou zále~itost    Doktor Watson u~ o ní slyael.  Tak~e mo~eme pYikro it k jednání. Pravíte, ~e zastupujete lady Evu. Dala vám plnou moc k pYijetí mých podmínek?  Jak zní vaae podmínky?  Sedm tisíc liber.  A druhá mo~nost?  Milý pane, je mi trapné o tom mluvit, ale jestli~e do trnáctého peníze nedostanu, pak se ta svatba zcela jist osmnáctého konat nebude. Jeho nesnesitelný úsmv nemohl být samolibjaí. Holmes se na chvilku zamyslel.  Zdá se mi, Yekl posléze,  ~e to vaechno pova~ujete za víc ne~ samozYejmé. PYirozen, s obsahem tch dopiso jsem seznámen. Má klientka zajisté u iní, co jí poradím. Doporu ím jí, aby svému nastávajícímu man~elovi vaechno povdla a spolehla se na jeho velkomyslnost. Milverton se zachechtal.  Vy zYejm earla neznáte, Yekl. Podle zklamaného výrazu na Holmesov tváYi jsem jasn pochopil, ~e ho zná.  Co je na tch dopisech tak apatného? zeptal se.  Jsou bujaré  náramn bujaré, odpovdl Milverton.  Ta dáma je psala s velkým povabem. Mohu vás ale ujistit, ~e earl z Dovercourtu to nedoká~e ocenit. Nicmén jste zYejm jiného názoru, tak~e toho necháme. Jde o ist obchodní zále~itost. Jestli~e jste pYesvd en, ~e je v nejlepaím zájmu vaai klientky, aby earl dostal dopisy do rukou, pak by bylo vru poaetilé vyplatit tak velkou pen~ní ástku za to, abyste je získali zpt. Zvedl se a chopil se astrachánového ko~ichu. Holmesov obli ej zeaedl hnvem a zklamáním.  Po kejte okam~ik, Yekl,  postupujete pYília rychle. Vyvineme zajisté veakeré úsilí, abychom se v tak choulostivé zále~itosti vyhnuli skandálu. Milverton znova usedl do kYesla.  Byl jsem pYesvd en, ~e se na to budete dívat z téhle stránky, pYedl jako ko ka.  Ovaem, pokra oval Holmes,  lady Eva není bohatá dáma. Ujiaeuji vás, ~e u~ dva tisíce liber by vy erpaly její finan ní prostYedky, a ástka, kterou uvádíte, daleko pYesahuje její mo~nosti. Proto vás sna~n ~ádám, abyste se ve svém po~adavku umírnil a vrátil nám dopisy za cenu, kterou jsem uvedl  ubezpe uji vás, ~e vyaaí nemo~ete dosáhnout. Milvertonov úsmv se rozaíYil a v o ích se mu aelmovsky zablesklo.  Jsem si vdom, ~e to, co Yíkáte o finan ních mo~nostech lady Evy, je pravda, pravil.  Na druhé stran jisté uznáte, ~e svatba mladé dámy poskytuje jejím pYátelom a pYíbuzným velmi vhodnou pYíle~itost k tomu, aby jí prokázali menaí slu~bu. Mo~ná ~e se nemohou rozhodnout pro vhodný svatební dar. Mohu je ujistit, ~e ten svaze ek dopiso jí zposobí vtaí radost ne~ vaechny londýnské svícny a misky na máslo.  To je nemo~né, Yekl Holmes.  Pro pt ran, to je ale smola! zvolal Milverton a vytáhl objemnou náprsní taaku.  Nepochopím, ~e se dámy chovají tak nerozvá~n, kdy~ od nich ~ádáte drobnou úsluhu. Podívejte se na tohle! Zvedl do výae obálku s vyra~eným erbem.  PatYí  nu, snad by ani nebylo sluané prozrazovat to jméno pYed zítYejaím ránem. Ale v té dob u~ bude dopis v rukou man~ela té dámy. A to vaechno pouze proto, ~e nezaplatila nuzácký obnos, který by sehnala za hodinu, kdyby své brilianty vymnila za imitaci. Je to vru akoda. Vzpomínáte si snad, jak bylo náhle zruaeno zasnoubení dcery earla, sle ny Milesové, s plukovníkem Dorkingem? Pouhé dva dny pYed sHatkem se v Morning Postu objevilo stru né oznámení, ~e se svatba nebude konat. A pro ? Je to témY neuvYitelné, ale celou zále~itost by bylo urovnalo nicotných dvanáct set liber. Není vám to líto? A te opt vidím, ~e se rozumný lovk jako vy dohaduje o podmínkách, kdy~ budoucnost a est jeho klientky jsou v sázce. Udivujete m, pane Holmesi.  To, co vám Yíkám, je pravda, odpovdl Holmes.  Tolik penz sehnat nemo~e. Rozhodn je pro vás výhodnjaí spokojit se s nemalou ástkou, kterou nabízím, ne~ zni it ~ivot ~eny, a vobec nic tím nezískat.  V tom se mýlíte, pane Holmesi. Takové odhalení mi pYinese zna ný zisk nepYímo. Osm i deset podobných pYípado spje práv k vyvrcholení. Jestli~e se mezi nimi roznese, ~e v pYípad lady Evy jsem si po ínal s ukázkovou bezohledností, vaichni budou mnohem pYístupnjaí hlasu rozumu. Chápete mé stanovisko? Holmes vysko il z kYesla.  Zastupte mu cestu, Watsone. Nepouatjte ho ven! A te se, pane, podíváme na obsah vaaí náprsní taaky. Milverton vaak hbit jako krysa pYebhl na druhou stranu místnosti a postavil se zády ke stn.  Ale, ale, pane Holmesi! Yekl, rozevYel kabát a ukázal pa~bu velkého revolveru, která mu vy nívala z vnitYní kapsy.  O ekával jsem od vás nco originálnjaího. Tohle se mi stalo u~ kolikrát  a k emu to kdy bylo dobré? Ujiaeuji vás, ~e jsem po zuby ozbrojen a nebudu váhat pou~ít zbran, proto~e vím, ~e zákon stojí na mé stran. Krom toho vaae domnnka, ~e ty dopisy nosím v náprsní taace, je naprosto mylná. Takovou hloupost bych neudlal. A te, pánové  dnes ve er m eká jeat nkolik rozmluv a do Hampsteadu je daleko. Pokro il kupYedu, vzal si ko~ich, polo~il ruku na revolver a obrátil se ke dveYím. Uchopil jsem ~idli, ale Holmes zavrtl hlavou, a tak jsem ji zase pustil. S úklonou, úsmvem a zam~ouráním opustil Milverton místnost a o chvíli pozdji jsme zaslechli zabouchnutí dvíYek ko áru a rachot kol, kdy~ odjí~dl. Holmes sedl nehnut pYed krbem, s rukama zaboYenýma hluboko do kapes kalhot, hlavu svaenou na prsa a o i upYené na YeYavé uhlí. Pol hodiny ml el a nehybn sedl. Potom vysko il s pohybem lovka, který se rozhodl, a zaael do lo~nice. O chvíli pozdji avihácký mladý dlník s kozí bradkou a vypínavou chozí si u lampy zapálil porcelánku.  Vrátím se pozdji, Watsone, Yekl a vytratil se do noci. Pochopil jsem, ~e zahájil vále né ta~ení proti Charlesi Augustu Milvertonovi, ale vru jsem netuail, jak podivné podoby to ta~ení nabude. Po nkolik dní pYicházel a odcházel Holmes v nejroznjaích denních i no ních hodinách v tomto obleku, ale nevdl jsem, co dlá, jen jednou se zmínil, ~e tráví as v Hampsteadu, a nikoli nadarmo. Posléze za divokého, bouYlivého ve era, kdy vítr sku el, a~ nám okna drn ela, vrátil se ze své poslední výpravy, a kdy~ svlékl pYestrojení, usedl ke krbu a srde n se zasmál, tiae a pro sebe.  Xekl byste o mn, ~e jsem ~enitbychtivý mu~?  Kdepak, ani nápad!  Bude vás tedy zajímat, ~e jsem se zasnoubil.  Milý pYíteli! Srde n gratu    S Milvertonovou slu~ebnou.  Dobrá nebesa, Holmesi!  PotYeboval jsem informace, Watsone.  A nezaael jste pYília daleko?  Byl to naprosto nezbytný krok. Jsem klempíY, vlastním vzkvétající ~ivnost a jmenuji se Emmett. Ka~dý ve er jsem si s ní vyael na procházku a povídali jsme si spolu. Dobrý bo~e, to byly ale hovory! Zato mám vaechno, co potYebuji. Znám Milvertonov dom jak dlaH své ruky.  Co bude ale dlat ta dívka, Holmesi? Pokr il rameny.  Nemohu za to, milý Watsone. Kdy~ je ve hYe tolik, musíte vynáaet karty, jak nejlépe dovedete. Nicmén mohu s potaením konstatovat, ~e mám nenávidného soka, který m ur it vyhodí ze sedla, jakmile se k ní obrátím zády. To je dnes ale nádherná noc!  Vám se tohle po así líbí?  Vyhovuje mým zámrom, Watsone, neboe mám dnes v noci v úmyslu vloupat se do Milvertonova domu. Zalapal jsem po dechu a zamrazilo m pYi tch slovech, vyY ených pomalu a tónem soustYedného odhodlání. Jako kdy~ blesk v temné noci odhalí v okam~iku ka~di kou podrobnost celé airé krajiny, tak i mn se zdálo, ~e jsem jediným pohledem spatYil vaechny mo~né následky takového inu  Holmes bude odhalen a dopaden, jeho po estná kariéra skon í nenapravitelným fiaskem a hanbou a moj pYítel bude vydán na milost a nemilost nenávidnému Milvertonovi.  Proboha, Holmesi, uva~te, co iníte! vykYikl jsem.  Milý brachu, vaechno jsem pe liv uvá~il. Nikdy se nepouatím do ukvapených ino a také te bych tenhle rázný a vru nebezpe ný postup nezvolil, kdyby existovala jiná mo~nost. Pohleme na vc jasn a stYízliv. Uznáváte, doufám, ~e jde o in moráln ospravedlnitelný, tYeba~e technicky vzato trestný. Vloupat se do jeho domu je vlastn toté~ jako vzít mu násilím náprsní taaku  in, pYi nm~ jste mi byl ochoten pomoci. Zamyslel jsem se nad tím.  Ano, Yekl jsem,  moráln je to ospravedlnitelné, pokud nemáme v úmyslu vzít nic jiného ne~ pYedmty slou~ící k nezákonným ú elom.  Tak jest. Proto~e jde o in moráln ospravedlnitelný, uva~uji te pouze o otázce osobního rizika. A na to by pravý mu~ neml klást pYílianý doraz, kdy~ dáma v zoufalé tísni vy~aduje jeho pYispní.  Octnete se v naprosto nevýhodném postavení.  Nu, to u~ souvisí s tím rizikem. }ádná jiná mo~nost, jak dopisy získat, neexistuje. Neaeastná dáma nemá tolik penz a v její rodin není nikdo, komu by se mohla svYit. Zítra je poslední den lhoty, a jestli~e se tch dopiso nezmocníme dnes v noci, ten padouch dodr~í slovo a do ista ji zni í. Musím tudí~ svou klientku bu ponechat jejímu osudu, anebo vynést poslední kartu. Mezi námi, Watsone, je to sportovní souboj mezi tím padouchem Milvertonem a mnou. Jak jste vidl, z prvních kol vyael vítzn; ale má sebeúcta a vhlas m nutí bojovat a~ do konce.  Víte, mn se to nelíbí, ale asi to jinak nepojde, Yekl jsem.  Kdy vyrazíme?  Vy tam nepojdete.  Pak nepojdete ani vy, Yekl jsem.  Dávám vám své estné slovo  a nikdy v ~ivot jsem je neporuail  ~e odjedu dro~kou pYímo na policejní stanici a udám vás, pokud mi nedovolíte, abych se toho dobrodru~ství zú astnil s vámi.  Nemo~ete mi pomoci.  Jak to víte? Nemo~ete vdt, co se stane. Já jsem se ale beztak u~ rozhodl. Nemyslete si, ~e sebeúctu, a dokonce i tu povst máte jen vy sám. Holmes se tváYil rozmrzele, ale elo se mu vyjasnilo a popleskal m po rameni.  Nu, milý brachu, budi~! Bydlíme spolu v tomhle pokoji hezkých pár let a bylo by zábavné, kdybychom spole n skon ili v té~e vzeHské cele. Víte, Watsone, pYiznávám se vám bez okolko, ~e jsem odjak~iva vYil, ~e by ze mne byl velice úspaný zlo inec. V tomto ohledu dnes dostávám ~ivotní pYíle~itost. Pohlete! Vytáhl ze zásuvky úhledné ko~ené pouzdro, otevYel je a ukázal mi nkolik lesklých nástrojo.  Tohle je prvotYídní a nejnovjaí lupi ská výbava s poniklovaným pá idlem, diamantem na Yezání skla, sadou paklí o a vaemi tmi moderními vymo~enostmi, jakých vy~aduje pokrok civilizace. A zde mám zlodjskou lucernu. Vaechno v poYádku. Máte nehlu né stYevíce?  Mám tenisky s gumovou podeaví.  Výborn. A akraboaku?  Mohu jich pár vyrobit z erného hedvábí.  Vidím, ~e máte sám pro tyto vci zna né vlohy od pYírody. Velmi dobYe, vyrobte ty masky. Ne~ odejdeme, pojíme studenou ve eYi. Te je pol desáté. O jedenácté pojedeme dro~kou a~ k Church Row. Odtud je k Appledore Towers tvrthodinka choze. PYed polnocí se dáme do práce. Milverton spí tvrd a chodívá si lehnout pYesn o pol jedenácté. Kdy~ nám bude atstí jen trochu pYát, mli bychom být ve dv hodiny zpátky s dopisy lady Evy v kapse. Oblékli jsme se s Holmesem do ve erního úboru, abychom vypadali jako dva návatvníci divadla, kteYí se vracejí domo. Na Oxford Street jsme zastavili dro~ku a odjeli na vymyalenou adresu do Hampsteadu. Tam jsme dro~káYi zaplatili a se zapjatými zimníky  byla pal ivá zima a vítr nás profukoval  jsme krá eli podél okraje parku.  Musíme si po ínat velmi obezYetn, Yekl Holmes.  Listiny jsou v nedobytné pokladn v pracovn toho zloducha a pracovna je pYedpokojem jeho lo~nice. Naopak zas jako vaichni malí tlouatíci, kteYí si potrpí na dobré jídlo, je Milverton náramný spá . Agatha  to je má snoubenka  Yíkala, ~e se v eledníku obvykle chechtají nad tím, jak pána nemohou probudit. Má tajemníka, který je mu zcela oddaný a celý den se nevzdálí z pracovny. Proto tam vnikneme v noci. A potom  má zlého psa, který pobíhá po zahrad. V era a pYedev írem jsem si s Agathou dal schozku pozd ve er a ona te hafana zavírá, abych k ní ml cestu volnou. Tady je náa dom, ten veliký uprostYed zahrady. Branou  a te doprava mezi ty vavYínové keYe. Bude lépe, kdy~ si zde nasadíme akraboaky. Vidíte, ani jedno okno nesvítí a vaechno se nám zatím znamenit daYí. S ernými hedvábnými maskami, které nás promnily ve dv nejsveYepji vypadající postavy v celém Londýn, pYikradli jsme se k tichému, ponurému domu. Po jedné stran se rozkládala jakási veranda, krytá taakovou stYechou, s nkolika okny a dvojími dveYmi.  To je jeho lo~nice, zaaeptal Holmes.  Tyhle dveYe vedou rovnou do jeho pracovny. Hodily by se nám nejlépe, ale jsou uzam eny a zajiatny závorou, a kdybychom chtli tudy, natropíme pYília mnoho hluku. Tady pojme. PYes zimní zahradu, kterou se dostaneme do salónu. Zimní zahrada byla uzam ena, ale Holmes vyYízl ve skle kulatý otvor a oto il zevnitY klí em. Po chvíli za námi zavYel dveYe a v o ích zákona jsme se stali zlo inci. Hustý teplý vzduch zimní zahrady a sytá, opojná von exotických rostlin nám sevYely hrdlo. Holmes m ve tm uchopil za ruku a rychle m vedl kolem okrajo ozdobných keYo, které se nám lehce otíraly o tváYe. Holmes ml podivuhodné schopnosti vidt ve tm a pe liv je cvi íval. Dr~el m jeat za ruku, kdy~ otevYel dveYe, a já nejasn poznal, ~e jsme veali do rozlehlého pokoje, v nm~ nedlouho pYedtím nkdo kouYil doutník. Moj pYítel postupoval obezYetn mezi nábytkem, otevYel dalaí dveYe a zavYel za námi. Kdy~ jsem natáhl ruku, nahmatal jsem nkolik kabáto zavaených na stn a poznal jsem, ~e je to chodba. Proali jsme jí a Holmes nadmíru tiae otevYel dveYe na pravé stran. Nco se na nás vrhlo a já leknutím zdYevnl, ale témY jsem se dal do smíchu, kdy~ jsem si uvdomil, ~e to byla ko ka. V místnosti, do ní~ jsme veali, plál v krbu oheH a vzduch tam opt pl tabákovým kouYem. Holmes veael po api kách, po kal, a~ vstoupím, a potom velice tiae dveYe zavYel. Stáli jsme v Milvertonov pracovn a portiéra naproti nám ukazovala, kde je vchod do jeho lo~nice. OheH v krbu jasn plápolal a osvtloval celý pokoj. Vidl jsem, ~e u dveYí se leskne elektrický vypína , ale nerozsvítil jsem. Po jedné stran krbu visel t~ký závs zakrývající arkýYové okno, které jsme vidli zven í. Na druhé stran vedly dveYe na verandu. UprostYed stál psací stol s otá ivou ~idlí pota~enou lesklou ervenou ko~i. Naproti byla velká knihovna a na ní mramorová bysta Athény, v rohu mezi knihovnou a stnou stála vysoká zelená nedobytná pokladna a záblesky plameno se odrá~ely od lesklých mosazných kulatých klik na jejích dveYích. Holmes se k nim pYikradl a prohlí~el si je. Potom se neslyan pYiblí~il ke dveYím lo~nice, zostal stát a se sklonnou hlavou pozorn naslouchal. ZevnitY se nic neozývalo. M zatím napadlo, ~e bude moudré zajistit si ústup vnjaími dveYmi, a pozorn jsem si je prohlí~el. K mému ú~asu nebyly dveYe uzam ené a závora nebyla zasunutá! Dotkl jsem se Holmesovy pa~e a on obrátil maskovanou tváY tím smrem. Vidl jsem, jak sebou akubl; zYejm ho to pYekvapilo stejn jako m.  To se mi nelíbí, zaaeptal, kdy~ mi pYitiskl rty tsn k uchu.  Nedovedu si to dobYe vysvtlit. Nicmén nesmíme ztrácet as.  Mohu vám njak pomoci?  Ano, postavte se ke dveYím. Kdybyste slyael nkoho pYicházet, zasuHte závoru zevnitY a odejdeme tudy. Kdyby nkdo pYiael z druhé strany, vyjdeme ven tmito dveYmi, jestli~e budeme s prací hotovi, anebo se skryjeme za ty závsy, kdy~ s ní hotovi nebudeme. Rozuml jste? PYikývl jsem a postavil se ke dveYím. První pocit strachu m pYeael a pocieoval jsem te pronikavé vzruaení, jaké jsem nikdy neza~il, pokud jsme byli ochránci zákona a nikoli jeho naruaiteli. Vzneaený cíl naaeho poslání, vdomí, ~e je nesobecké a rytíYské, podlost naaeho protivníka, to vaechno zvyaovalo sportovní ráz naaeho dobrodru~ství. Vobec jsem se necítil jako provinilec, naopak radoval jsem se a byl nadaen o ekávaným nebezpe ím. S obdivem jsem pozoroval, jak Holmes vybaluje pouzdro a vybírá nástroje s klidnou, vdeckou pYesností chirurga chystajícího se k choulostivé operaci. Vdl jsem, ~e otevírání nedobytných pokladen je Holmesovým oblíbeným koní kem, a chápal jsem, jaké potaení má z toho, ~e mo~e zmYit své síly s touto zlatozelenou nestvorou, drakem, který ve svém jícnu skrývá povést mnoha krásných paní. Ohrnul si man~ety fraku  pláae pYedtím odlo~il na ~idli  pYipravil si dv vrta ky, pá idlo a nkolik paklí o. Stál jsem u prostYedních dveYí a upíral o i na oboje dalaí, pYipraven zakro it v pYípad nouze, tYeba~e jsem vlastn ml jen velmi neur ité plány, co bych podnikl, kdyby nás nkdo vyruail. Holmes pracoval pol hodiny se soustYednou energií, jeden nástroj polo~il, druhý zvedl, a s ka~dým zacházel zru n a jemn jako vyu ený záme ník. Posléze jsem zaslechl cvaknutí, airoké zelené dveYe se rozevYely a uvnitY jsem uvidl vtaí mno~ství papírových balí ko, ka~dý pYevázaný, zape etný a opatYený nápisem. Holmes jeden z nich vybral, ale v plápolavém svtle plameno nebyl s to íst, a proto vytáhl malou zlodjskou svítilnu. Rozsvítit elektrické svtlo nebylo radno, proto~e Milverton byl v sousedním pokoji. Pojednou jsem spatYil, jak se Holmes zarazil, napjat se zaposlouchal, poté zabouchl dveYe pokladny, vzal si pláae, vecpal nástroje do kapes a vbhl za závs, kdy~ mi pYedtím pokynul, abych u inil toté~. Jakmile jsem se k nmu pYipojil, uslyael jsem, co alarmovalo jeho bystYejaí smysly. Odkudsi z domu se ozýval aramot. Zpovzdálí se ozvalo zabouchnutí dveYí. Nejasný, hluchý zvuk se zmnil v pravidelný dusot t~kých, rychle se pYibli~ujících kroko. PYicházely z chodby pYed pokojem. U dveYí se zastavily. DveYe se otevYely. Ozvalo se ostré cvaknutí pYi oto ení vypína e. DveYe se zavYely a ucítili jsme atiplavý pach silného doutníku. Potom se kro eje ozvaly znovu, pYecházely nahoru a dolo, nahoru a dolo, nkolik stop od nás. Nakonec zavrzala ~idle a kro eje doznly. Potom se ozvalo cvaknutí klí e oto eného v zámku a austot papíro. A~ dosud jsem se neodva~oval vyhlédnout, ale te jsem trochu roztáhl závsy pYed sebou a vykoukl jsem mezerou. Ucítil jsem dotek Holmesova ramene a vdl jsem, ~e se rovn~ dívá. PYímo pYed námi, témY na dosah ruky, jsme vidli airoká, zakulacená Milvertonova záda. Bylo zYejmé, ~e jsme se dokonale pYepo ítali v odhadu toho, co bude dlat. Vobec si neael lehnout do lo~nice, ale zdr~oval se nkde v odlehlejaím kYídle domu, v kuYárn nebo kule níkovém pokoji, jeho~ okna jsme nevidli. Jeho airoká, proaedivlá hlava s lesknoucí se pleaí byla hned v popYedí naaeho zorného pole. Sedl pohodln zaklonný na ervené ko~ené ~idli, nohy ml nata~ené a z úst mu tr el dlouhý erný doutník. Ml na sob kuYácký kabátek vínové barvy a polovojenského stYihu s erným sametovým límcem. V ruce dr~el jakousi dlouhou právní listinu, kterou lhostejn pro ítal a vypouatl pYitom z úst krou~ky tabákového kouYe. Jeho neuspchané po ínání a pohodlná poloha nazna ovaly, ~e nemá v úmyslu hned tak odejít. Pocítil jsem, jak se Holmesova ruka vkradla do mé a jak mn ji stiskl, jako by m hodlal ubezpe it, ~e situace je v jeho moci a ~e je klidný. Nebyl jsem si jist, zda vidl, co z mého místa bylo víc ne~ nápadné  ~e dvíYka nedobytné pokladny nejsou dobYe pYira~ená a ~e Milverton si toho mo~e co nevidt povaimnout. V duchu jsem se rozhodl, ~e jakmile m jeho strnulý pohled pYesvd í, ~e to zpozoroval, okam~it vysko ím, pYehodím mu pYes hlavu pláae, pYidr~ím mu ruce u tla a ostatní pYenechám Holmesovi. Milverton ale vobec nevzhlédl. S nevelkým zájmem zíral na listiny v ruce a obracel stránku za stránkou, jak sledoval advokátovy vývody. Pomyslel jsem si, ~e jakmile dokument do te a dokouYí doutník, odejde alespoH do své lo~nice; ale dYív ne~ byl hotov s tím i oním, nastal v událostech pozoruhodný obrat, který odvedl naae myalenky zcela jiným smrem. Nkolikrát jsem si povaiml, ~e se Milverton podíval na hodinky, a jednou se dokonce s netrplivým gestem zvedl a znovu posadil. Ani m vaak nenapadlo, ~e by mohl mít v tak pozdní hodin schozku, a~ najednou jsem z verandy zaslechl jakýsi aramot. Milverton upustil listiny a strnule se narovnal v kYesle. Zvuk se opakoval a pak se ozvalo slabé zaeukání na dveYe. Milverton vstal a otevYel.  No, Yekl stroze,  máte skoro pol hodiny zpo~dní. To tedy vysvtlovalo, pro  dveYe zostaly nezam ené a pro  je Milverton tak pozd v noci vzhoru. Ozvalo se jemné zaaustní ~enských aato. Kdy~ k nám Milverton oto il tváY, zatáhl jsem atrbinu mezi závsy, ale nyní jsem se odvá~il opatrn ji rozevYít. To u~ Milverton opt sedl v kYesle a doutník mu stále tr el ve vyzývavém úhlu z úst. V jasné záYi elektrického svtla pYed ním stála vysoká, atíhlá ernovlasá ~ena se závojem na tváYi a s pláatm vyhrnutým a~ po bradu. Rychle a s námahou oddechovala a celá pru~ná postava se jí chvla mocným pohnutím.  Nu, Yekl Milverton,  kvoli vám se ani poYádn nevyspím, má milá. Doufám, ~e se mi to vyplatí. To jste nemohla pYijít nkdy jindy  hm? }ena zavrtla hlavou.  No, kdy~ nemohla, tak nemohla. Jestli~e je hrabnka tak pYísnou paní, máte te pYíle~itost vyrovnat si s ní ú et. Pro  se tak chvjete, milá sle no? No, u~ je to lepaí. Vzchopte se! A te pYistoupíme k vci. Ze zásuvky ve stole vytáhl dopis.  Xíkáte, ~e máte pt dopiso, které kompromitují hrabnku d Albertovou. Chcete je prodat. Já je chci koupit. A~ sem je to vae v poYádku. Zbývá pouze dohodnout cenu. Rád bych ovaem ty dopisy vidl. Pokud jsou to opravdu hodnotné exempláYe& Dobré nebe, to jste vy? }ena beze slova nadzvedla závoj a spustila límec pláat, který jí zakrýval bradu. PYed Milvertonem se objevila tmavá, povabná, neoby ejn výrazná tváY, s ohnutým nosem, erným obo ím nad chladnýma, lesklýma o ima a ústy s tenkými rty sevYenými v nebezpe ném úsmvu.  To jsem já, Yekla,  ~ena, které jste zni il ~ivot. Milverton se zasmál, ale hlas se mu zachvl strachem.  Byla jste velice umínná, Yekl.  Pro  jste m donutila hnát celou vc a~ do krajnosti? Ujiaeuji vás, ~e pokud by alo jen o mne, neublí~il bych ani mouae, ale ka~dý máme své povolání, a co jsem ml dlat? Cenu jsem stanovil tak, aby pro vás byla pYijatelná. Nechtla jste zaplatit.  A tak jste ty dopisy poslal mému man~elovi, a jemu  nejualechtilejaímu mu~i, který kdy ~il, mu~i, jemu~ jsem nebyla hodná zaanrovat boty  puklo state né srdce a zemYel. Vzpomínáte si, ~e kdy~ jsem v era ve er tmito dveYmi veala a sna~n vás ~ádala, prosila o milost  vysmál jste se mi do obli eje stejn, jako se o to pokouaíte te, jen~e vaae zbablé srdce nezabrání vaaim rtom, aby se nechvly. Ano, vás vobec nenapadlo, ~e byste m zde nkdy opt spatYil, ale m ta noc nau ila, jak se s vámi setkat tváYí v tváY a o samot. Nu, Charlesi Milvertone, co k tomu máte co Yíci?  Nemyslete si, ~e m zastraaíte, Yekl a vstal.  Sta í, abych vykYikl, pYivolám slou~ící a dám vás uvznit. Beru ale ohled na váa pYirozený hnv. Opusete okam~it tento pokoj, jdte, odkud jste pYiala, a já na vae zapomenu. }ena stála s rukou v záHadYí a na úzkých rtech jí pohrával stále tý~ úsmv smrtelné nenávisti.  Nikomu u~ nezni íte ~ivot, tak jak jste ho zni il mn. }ádné srdce u~ nebudete týrat, jako jste týral moje. Zbavím svt jedovatého plaza. Tumáa, ty pse  tumáa!  a tumáa!  tumáa!  tumáa! Vytáhla malý lesklý revolver a vyprázdnila jednu komoru po druhé do Milvertonova tla  ústí hlavn bylo od jeho náprsenky vzdálené necelé dv stopy. Ucouvl a potom klesl se zachroptním na stol, hmataje po papírech pYed sebou. Potáciv se zvedl, zasáhla ho vaak dalaí stYela a skácel se na podlahu.  Vy  vy jste m zabila, zvolal a zostal nehybn le~et. }ena se na nho upYen podívala a dupla mu podpatkem do tváYe. Znovu na nj pohlédla, ale nic nebylo slyaet, nic se nepohnulo. Zaslechl jsem slabé zaaustní, do vyhYáté místnosti zadul no ní vzduch a mstitelka zmizela. }ádný zákrok z naaí strany nemohl toho lovka uchránit pYed jeho osudem; ale kdy~ ~ena pálila jednu stYelu za druhou do Milvertonova padajícího tla, chystal jsem se vysko it, avaak ucítil jsem, }e mi Holmes chladn a pevn sevYel zápstí. Pochopil jsem, co vaechno znamená to jeho silné, varovné sevYení  ~e to není naae vc, ~e padoucha stihla spravedlnost, ~e máme své povinnosti a své zámry, které nesmíme ztrácet ze zYetele. Sotva ~ena vybhla z pokoje, Holmes rychlými, tichými kroky pYeael k druhým dveYím. Oto il klí em v zámku. V tém~ okam~iku jsme zaslechli hlasy v dom a hluk pádících nohou. VýstYely z revolveru vyburcovaly slu~ebnictvo. Holmes s dokonalou chladnokrevností pYebhl k nedobytné pokladn, vzal odtud plnou náru  pYevázaných balí ko s dopisy a vaechny naházel do plameno. Opakoval to jednou a pak znova, dokud pokladna nebyla prázdná. Potom se rychle rozhlédl. Dopis, který pYedznamenal Milvertonovu smrt, le~el na stole, celý potYísnný krví. Holmes jej hodil mezi hoYící papíry. Potom vytáhl klí  z vnjaích dveYí, vyael za mnou ven a zven í je zamkl.  Tudy, Watsone, Yekl,  tímhle smrem mo~eme pYelézt pYes zahradní ze. Nebyl bych uvYil, ~e se poplach mo~e tak rychle rozaíYit. Kdy~ jsem se ohlédl, tonul rozlehlý dom v jediné záplav svtel. PYední dveYe byly otevYené a na pYíjezdovou cestu vybíhaly postavy. Celá zahrada o~ila lidmi, a kdy~ nás spatYili vybíhat z verandy, nkdo vykYikl a rozbhl se za námi. Holmes se podle vaeho v zahrad dokonale vyznal, neboe se hbit proplétal mezi vysazenými stromky. Dr~el jsem se mu v patách a náa nejbli~aí pronásledovatel supl za námi. Do cesty se nám postavila aest stop vysoká ze, ale Holmes se na ni vymratil a za okam~ik byl na druhé stran. Kdy~ jsem ho napodobil, ucítil jsem, ~e m za kotník uchopila mu~ská ruka, ale kopnutím jsem nohu uvolnil a vydrápal jsem se pYes sklenné stYepiny zasazené na vrcholu zdi. Spadl jsem na tváY do njakého kYoví, ale Holmes m v m~iku zvedl na nohy a spolu jsme uhánli pYes celý Hampstead Heath. Ubhli jsme jist nejmén dv míle, ne~ se Holmes kone n zastavil a napjat naslouchal. Za námi bylo vaude naprosté ticho. SetYásli jsme své pronásledovatele a byli jsme v bezpe í.   Druhý den po netuctovém zá~itku, který jsem popsal, pokuYovali jsme po snídani ranní dýmku, kdy~ byl do naaeho skromného pokoje uveden pan Lestrade ze Scotland Yardu, velmi vá~ný a dostojný.  Dobré jitro, pane Holmesi, Yekl,  dobré jitro. Smím se zeptat, zda nejste práv zaneprázdnn?  Nejsem zaneprázdnn natolik, abych vás nevyslechl.  Myslel jsem, ~e kdy~ práv nemáte nic nutného na práci, ml byste snad zájem spolupracovat se mnou na jednom z nejpozoruhodnjaích pYípado, který se udal v noci na dneaek v Hampsteadu.  Proboh! Yekl Holmes.  Co se tam pYihodilo?  Vra~da  velmi dramatická a pozoruhodná vra~da. Vím, jak nesmírn se o tyto vci zajímáte, a pova~oval bych za velkou laskavost z vaaí strany, kdybyste s námi zaael do Appledore Towersu a mohl nám poradit. Není to obvyklý zlo in. Toho pana Milvertona jsme u~ njakou dobu sledovali a mezi námi, byl to pkný darebák. Víme, ~e ml rozné listiny, kterých pou~íval k vydírání. Vrahové vaechny ty dokumenty spálili. }ádný cenný pYedmt nebyl odcizen a je pravdpodobné, ~e zlo inci byli lidé z lepaích vrstev, jejich~ jediným cílem bylo zabránit spole enskému skandálu.  Zlo inci? zvolal Holmes.  Bylo jich víc?  Ano, byli dva. Dopadli je témY pYi inu. Máme otisky jejich nohou, máme jejich popis a sázím deset ku jedné, ~e je vypátráme. Ten první byl tlesn velmi zdatný, ale druhého chytil zahradníkov pomocník za nohu, podaYilo se mu vaak vyakubnout se. Byl to statný mu~ stYední postavy  s hranatou elistí, silným krkem, kníry a maskou na o ích.  To zní dost neur it, Yekl Sherlock Holmes.  Vru, ten popis by se hodil tYeba i na Watsona!    To je pravda, Yekl inspektor pobaven.  Mohl by to klidn být popis pana doktora.       Ne, bohu~el vám nemohu pomoci, Lestrade, Yekl Holmes.  Po pravd Ye eno, toho Milvertona jsem znal a pova~oval jsem ho za jednoho z nejnebezpe njaích lidí v Londýn. Myslím, ~e jsou zlo iny, které se vymykají zákonu, a které proto do jisté míry ospravedlHuji soukromou pomstu. Ne, nemá smysl, abyste m pYemlouval. U~ jsem se rozhodl. Sympatizuji spía s tmi zlo inci ne~ s jejich obtí, a tímhle pYípadem se zabývat nebudu.   Holmes mi neYekl ani slovo o tragédii, které jsme se stali svdky, ale neuniklo mi, ~e byl celé dopoledne velice zamyalený a svým nepYítomným pohledem a roztr~itým chováním posobil dojmem lovka, který se pokouaí nco si vybavit v pamti. Jeat jsme nedojedli obd, kdy~ pojednou vysko il.  U vaech vaudy, Watsone! PYiael jsem na to! zvolal.  Vezmte si klobouk! Pojte se mnou! Rychlými kroky spchal po Baker Street a po Oxford Street, dokud jsme nedorazili málem a~ k Regent Circus. Po levé stran je tam výkladní skYíH plná fotografií slavných osobností a módních krásek. Holmes upYel o i na jednu z nich, a kdy~ jsem sledoval jeho pohled, spatYil jsem portrét vzneaené a majestátní dámy v dvorním úboru, s vysokou diamantovou tiárou na ualechtilé hlav. Hledl jsem na ten jemn prohnutý nosík, nápadné obo í, rovná ústa a pevnou, drobnou bradu pod nimi. Vzáptí jsem zalapal po dechu, kdy~ jsem si pYe etl starodávný titul proslulého alechtice a státníka, jeho~ ~enou ta dáma byla. Moj zrak se setkal s Holmesovým a on pYitiskl prst na rty, kdy~ jsme se od výkladu odvrátili. `EST NAPOLEONn Nebylo nikterak neobvyklé, ~e se u nás ve er ob as zastavil pan Lestrade ze Scotland Yardu a Sherlock Holmes jeho návatvy jen vítal, neboe se tak dovídal vaechno, co se dlo na policejním velitelství. Jako protihodnotu za zprávy, které Lestrade pYináael, vyslechl Holmes v~dycky ochotn a pozorn podrobnosti ka~dého pYípadu, na nm~ detektiv pracoval, a tYeba~e sám do zále~itosti nezasahoval, ob as mu mohl pomoci njakou radou i návrhem, které erpal ze svých rozsáhlých znalostí a zkuaeností. Tohoto ve era Lestrade nejdYív probral po así a zprávy v tisku. Nato se odml el a zamyalen pokuYoval doutník. Holmes si ho zmYil ostrým pohledem.  Máte nco pozoruhodného? zeptal se.  Kdepak, pane Holmesi, nic zvláatního.  Tak mi o tom povzte. Lestrade se zasmál.  Víte, pane Holmesi, pro  bych to zapíral, opravdu mám nco na srdci. Je to vc tak poaetilá, ~e jsem vás tím nechtl obt~ovat. Na druhé stran, tYeba~e triviální, je nepochybn divná a vím, ~e máte rád vaechno nezvyklé. Podle mého mínní je to vaak spía pYípad pro doktora Watsona ne~ pro vás.  Nemoc? otázal jsem se.  `ílenství. A pYitom podivná forma aílenství. Sotva by vás napadlo, ~e v dneaní dob mo~e ~ít lovk, který do té míry nenávidí Napoleona, ~e rozbije ka~dé jeho zpodobení, jakmile je spatYí. Holmes se pohodln usadil v kYesle.  To není nic pro mne, prohlásil.  Tak jest. To jsem také Yíkal. Jenom~e kdy~ se ten mu~ dopustí vloupání, aby rozbíjel sochy, které mu nepatYí, pYestává to být jen vcí lékaYe a pYechází do sféry policie. Holmes se opt napYímil.  Vloupání! To zní mnohem zajímavji. Povzte mi podrobnosti. Lestrade vytáhl úYední zápisník a listováním v nm si osv~oval pame.  První pYípad byl hláaen pYed tyYmi dny, Yekl.  Doalo k nmu na Kennington Road v obchod Morse Hudsona, který prodává obrazy a sochy. Prodava  na chvíli odeael z prodejní místnosti, ale vtom zaslechl silnou ránu, a jakmile pYispchal, uvidl napadre rozbitou sádrovou bystu Napoleona, která pYedtím s nkolika jinými umleckými výtvory stála na pult. VyYítil se na ulici, ale pYesto~e nkolik kolemjdoucích prohlásilo, ~e si povaimli, jak z krámu vyblil njaký mu~, prodava  nikoho nevidl a nepodaYilo se mu zjistit, kdo byl ten darebák. Zdálo se, ~e jde o nesmyslný vandalský kousek, jaký se ob as pYihází, a tak to také ohlásil strá~níkovi, který ml ve tvrti slu~bu. Sádrový odlitek ml hodnotu pouhých nkolika ailinko a celá zále~itost vypadala pYília dtinsky, ne~ aby stála za zvláatní vyaetYování. Druhý pYípad vaak byl vá~njaí a také podivnjaí. Odehrál se teprve v noci na dneaek. Na Kennington Road, nkolik set kroko od obchodu Morse Hudsona, bydlí velmi známý praktický lékaY, doktor Barnicot, který má jednu z nejrozvtvenjaích praxí na ji~ním bYehu Tem~e. Byt a hlavní ordinaci má na Kennington Road, ale filiální ordinaci a výdejnu léko v Lower Brixton Road, co~ je odtamtud dv míle. Zmínný doktor Barnicot je nadaeným obdivovatelem Napoleona a jeho dom je plný knih, portréto a památek na francouzského císaYe. PYednedávnem koupil u Morse Hudsona dva sádrové odlitky Napoleonovy hlavy od francouzského sochaYe Devina. Jednu z nich postavil v hale domu na Kennington Road a druhou na krbovou Yímsu ordinace v Lower Brixton Road. Kdy~ doktor Barnicot dnes ráno vyael z lo~nice, s ú~asem zjistil, ~e se v noci nkdo vloupal do domu, ale krom sádrové hlavy v hale nic neodcizil. Pachatel vynesl bystu ven a vztekle ji rozbil o zahradní ze, u které byly sádrové úlomky nalezeny. Holmes si zamnul ruce.  To je rozhodn nco nového, Yekl.  Myslel jsem si, ~e se vám to bude zamlouvat. Ale jeat jsem neskon il. Doktor Barnicot pYiael o dvanácté hodin do své filiální ordinace a doká~ete si jist pYedstavit, jak byl ohromen, kdy~ vidl, ~e v noci nkdo otevYel okno a ~e stYepy jeho druhé bysty jsou rozházené po celé místnosti. Nkdo ji rozbil napadre tam, kde stála. Ani v jednom pYípad jsme nenalezli stopy, které by nám poskytly vodítko, kde hledat zlo ince nebo aílence, jen~ tyto zlovolné iny spáchal. Nu~e, pane Holmesi, te znáte fakta.  Jsou neoby ejná, neYkuli groteskní, Yekl Holmes.  Smím se otázat, zda ob bysty rozbité u doktora Barnicota byly pYesnými kopiemi té, která byla zni ena v obchod Morse Hudsona?  Byly to odlitky poYízené z té~e formy.  Tento fakt rozhodn odporuje teorii, ~e mu~, který je rozbíjí, byl ovlivnn njakou povaechnou nenávistí vo i Napoleonovi. Kdy~ uvá~íme, kolik set soch slavného císaYe v Londýn existuje, bylo by vru a~ pYília nápadnou shodou okolností, kdyby nevybravý obrazoborec zahájil své dílo ni ením tYí odlitko té~e bysty.  Nu, to jsem si také myslel, Yekl Lestrade.  Jen~e Morse Hudson má jediný obchod s bystami v téhle ásti Londýna a nkolik let ml v krám jedin tyto tYi Napoleonovy bysty. A tYeba~e se podle vaaich slov v Londýn vyskytují stovky císaYových soch, je velmi pravdpodobné, ~e se v tomhle okrese nalézaly pouze ty tYi. Proto místní fanatik za al s nimi. Co o tom soudíte, doktore Watsone?  Projevy monomanie jsou neomezené, odpovdl jsem.  Existuje porucha, kterou moderní francouzatí psychologové nazvali idée fixe; ve své podstat mo~e být zcela nevinná a mo~e být provázena jinak naprostou normalitou. U lovka, který o Napoleonovi mnoho etl nebo který trpí njakou ddi nou rodinnou nemocí v dosledku ,velké války , mo~e se vyvinout idée fixe a on se pak pod jejím vlivem mo~e dopustit fantastických ino.  To se mi njak nezdá, milý Watsone, Yekl Holmes a zavrtl hlavou,  ponvad~ ~ádná idée fixe by vaaemu zajímavému monomaniakovi nepomohla zjistit, kde se podobné bysty nalézají.  Nu, jak si to tedy vysvtlujete vy?  Ani se o to nepokouaím. Chci pouze poznamenat, ~e ve výstYedním po ínání toho pána je jistá metoda. KupYíkladu u doktora Barnicota, kde by hluk mohl probudit rodinu, vynesl pachatel bystu pYed dom a potom teprve ji rozbil, zatímco v ordinaci, kde mu podobné nebezpe í nehrozilo, rozbil ji na míst. Na první pohled se celá ta vc zdá sman malicherná, ale netroufám si tvrdit o ni em, ~e je to triviální, uvá~ím-li, ~e nkteré z mých nejklasi tjaích pYípado za ínaly stejn málo slibn. Vzpomínáte si, Watsone, ~e na ten hrozný pYípad Abernattyho rodiny m nejprve upozornilo to, jak hluboko se petr~el za dusného dne ponoYila do másla. Proto si nemohu dovolit vysmívat se vaaim tYem rozbitým bystám, Lestrade. Budu vám neoby ejn zavázán, jestli~e mi oznámíte jakýkoli dalaí vývoj v tomto neoby ejném sledu událostí. K vývoji, o jeho~ oznámeni moj pYítel ~ádal, doalo rychleji a ml nekone n tragi tjaí podobu, ne~ si Holmes dokázal pYedstavit. Druhý den ráno jsem se oblékal v lo~nici, kdy~ se ozvalo zaklepání na dveYe a veael Holmes s telegramem v ruce. PYe etl jej nahlas:    Prijedte okamzite 131 Pitt Street. Kensington  Lestrade.    Co to znamená? zeptal jsem se.  Nevím  mo~e to být cokoli. Mám ale podezYení, ~e jde o pokra ování té historky se sochami. Vypadá to, ~e náa pYítel obrazoborec zahájil innost v dalaí londýnské tvrti. Káva je na stole, Watsone, a pYede dveYmi eká dro~ka. Za pol hodiny jsme dorazili do Pitt Street, poklidné uli ky v tsném sousedství jedné z nejruanjaích tepen londýnského ~ivota. Dom íslo 131 stál v Yad navzájem si podobných nanicovatých, úctyhodných a naprosto neromantických obydlí. Kdy~ jsme se pYiblí~ili, spatYili jsme, ~e se u zábradlí pYed domem tísní zástup zvdavco. Holmes si hvízdl.  Namouvru, tohle bude pYinejmenaím pokus o vra~du. Nic menaího pozornost londýnského poslí ka neupoutá. Naklonná ramena a nata~ený krk tamhletoho chasníka jasn prozrazují, ~e b~í o násilný in. Co to, Watsone? Horní schod je umytý a ostatní schody jsou suché. Ale je tu beztak dosti alápot. Hle, Lestrade stojí u pro elního okna a zakrátko se dovíme vaechno. Policista nás pYijal s velmi vá~nou tváYi a uvedl nás do obývacího pokoje, v nm~ sem tam pYecházel velmi neupravený a roz ilený staraí pán ve flanelovém ~upanu. PYedstavil nám ho jako majitele domu  pana Horace Harkera z Centrálního tiskového syndikátu.  Jde zas o Napoleonovu bystu, Yekl Lestrade.  V era ve er jsem ml dojem, ~e vás to zajímá, a myslel jsem, ~e asi te, kdy celá zále~itost vzala mnohem vá~njaí obrat, budete docela rád pYítomen.  A k emu se vlastn obrátila?  K vra~d. Pane Harkere, vypravujte laskav tmto pánom, co se pYesn stalo. Mu~ v ~upanu k nám oto il nanejvýa melancholickou tváY.  Je zvláatní, Yekl,  ~e celý ~ivot sbírám zprávy o jiných lidech, a te kdy se mi naskytla opravdu záva~ná zpráva, jsem z toho natolik zmatený a utrápený, ~e nedoká~u dát dohromady dv slova. Kdybych sem byl pYiael jako ~urnalista, napsal bych rozhovor sám se sebou a v kterémkoli ve erníku bych dostal dva sloupce. Takhle jen plýtvám cenným materiálem, ponvad~ tuhle historku vykládám znovu a znovu Yad lidí, a sám ji nedoká~u zpracovat. Znám ale vaae jméno, pane Sherlocku Holmesi, a kdybyste mi jen dokázal tu podivnou zále~itost vysvtlit, odmnil byste m tím za námahu, ~e vám tu historku vypovím. Holmes usedl a naslouchal.  Vaechno se zYejm to í kolem Napoleonovy bysty, kterou jsem si koupil do tohoto pokoje asi pYed tyYmi msíci. Dostal jsem ji levn v prodejn u Harding Brothers, druhé dveYe od stanice podzemní dráhy v High Street. Své novináYské práci se vnuji vtainou v noci a asto píau a~ do ranních hodin. Tak tomu bylo i dnes. Sedl jsem ve svém doupti, vzadu v poschodí, a asi kolem tYetí hodiny se mi zdálo, ~e zezdola slyaím njaký hluk. Naslouchal jsem, ale hluk se neopakoval, a dospl jsem k závru, ~e ke mn zalehl zven í. Potom pojednou, asi pt minut nato, ozval se hrozný výkYik  zvuk tak straaný, ~e jsem nco podobného jakt~iv neslyael. Do smrti mi bude znít v uaích. Chvíli jsem sedl zkamenlý hrozou. Potom jsem uchopil pohrabá  a seael dolo. Kdy~ jsem vstoupil do tohoto pokoje, okno bylo dokoYán a okam~it jsem si povaiml, ~e bysta zmizela z krbové Yímsy. Nedovedu pochopit, pro  lupi  kradl takovou vc, v~dye to byl pouhý sádrový odlitek a neml ~ádnou cenu. Sám vidíte, ~e komukoli, kdo se chce tím otevYeným oknem dostat ven, sta í udlat delaí krok a doalápne na nejhoYejaí schod. To také zYejm u inil lupi , a proto jsem ael otevYít dveYe. Vykro il jsem do tmy a témY jsem klopýtl o mrtvého mu~e, který tam le~el. B~el jsem zpt pro svítilnu a zjistil jsem, ~e jde o neaeastníka s hlubokou, zející ranou v krku. Vaude kolem bylo plno krve. Le~el na zádech, s koleny pYita~enými k tlu a se straan otevYenými ústy. O tom se mi jeat dlouho bude zdávat. Sta il jsem jenom hvízdnout na policejní píaealku a potom jsem patrn ztratil vdomí, ponvad~ víc nevím o ni em, jenom tolik, ~e kdy~ jsem se v hale probral, stál nade mnou strá~ník.  A kdo byl ten zavra~dný? zeptal se Holmes.  Nic nám neprozrazuje, kdo to byl, Yekl Lestrade.  Mrtvolu uvidíte v márnici, ale zatím jsem o ni nic nezjistil. Je to vysoký opálený mu~ statné postavy, asi tYicetiletý. Je nuzn odný, ale nezdá se, ~e by to byl dlník. Vedle nho le~el v kalu~i krve kapesní no~ s rukojetí z rohoviny. Zda je to zbraH, kterou byl zlo in spáchán, nebo zda patYila nebo~tíkovi, to nevím. Na aatech nebylo ~ádné jméno a v kapsách ml zavra~dný jenom kousek provázku, jablko, laciný plán Londýna a fotografii. Tady je. ZYejm to byla momentka z njakého malého aparátu. Zobrazovala ilého mu~e, trochu podobného opici, s ostYe Yezanou tváYí, hustým obo ím a velmi podivným vý nlkem na spodní polovin tváYe, která pYipomínala enich paviána.  A co se stalo s tou bystou? zeptal se Holmes, kdy~ si fotografii dokladn prohlédl.  Obdr~eli jsme o ní hláaení tsn pYed vaaím pYíchodem. Byla nalezena v zahrad pYed prázdným domem na Campden House Road. Rozbitá napadre. Jdu se tam te podívat. Pojdete se mnou?  Zajisté. Jen se tu jeat porozhlédnu. Prozkoumal koberec a okno.  Ten mu~ ml bu velmi dlouhé nohy, nebo byl tlesn neoby ejn zdatný, pravil.  PYi té vzdálenosti to vobec nebyla mali kost dosáhnout na okenní Yímsu a okno otevYít. Návrat byl pomrn jednoduchý. Pojdete se s námi podívat na pozostatky vaaí bysty, pane Harkere? Zdrcený novináY usedl za psací stol.  Musím se pokusit nco sesmolit, Yekl,  tYeba~e nepochybuji, ~e první vydání ve erníko u~ ur it vyalo se vaemi podrobnostmi. Já prost mám takovou smolu. Vzpomínáte si, jak se zYítila ta tribuna v Doncasteru? No  a já byl jediný ~urnalista na tribun, a jenom moje noviny o tom neuveYejnily ~ádnou zprávu, proto~e jsem byl pYília otYesen, ne~ abych ji mohl napsat. A te zas pYijdu pozd  s vra~dou spáchanou u mého vlastního domu. Kdy~ jsme odcházeli z pokoje, slyaeli jsme, jak jeho pero skYípav zadrhává po papíYe. Místo, kde se nalezly úlomky bysty, bylo vzdáleno pouze nkolik set kroko. Náa zrak nejprve spo inul na soace slavného císaYe, který zYejm vzbuzoval v mysli neznámého tak divokou a ni ivou nenávist. Le~ela na tráv rozmetána na drobné stYepy. Holmes jich nkolik zvedl a pozorn si je prohlí~el. Podle jeho napjaté tváYe a cílevdomého po ínání jsem usoudil, ~e kone n nalezl stopu.  Nu~e? zeptal se Lestrade.  Jsme teprv na za átku, pravil.  Ale nicmén  nicmén máme nkolik fakto, které nám poskytují jisté náznaky, o n~ se mo~eme pYi dalaím postupu opYít. Vlastnictví bezcenné bysty znamenalo pro toho podivného zlo ince víc ne~ lidský ~ivot. To za prvé. A k tomu navíc pYistupuje zvláatní skute nost, ~e ji nerozbil v dom nebo v jeho tsném sousedství  pokud ovaem pachateli zále~elo pouze na zni ení bysty.  Setkání s druhým mu~em ho rozruailo, a tak se unáhlil. Sotva si byl vdom, co iní.  Nu, zdá se to pravdpodobné. Obzvláae vás ale chci upozornit na polohu tohoto domu i zahrady, v ní~ byla bysta rozbita. Lestrade se rozhlédl kolem sebe.  Je to prázdny dom, tak~e pachatel vdl, ~e ho v zahrad nikdo nevyruaí.  Ano, ale nad ním stojí v ulici jiný neobydlený dom, kolem kterého musel pachatel projít, ne~ doael sem. Pro  nerozbil bystu tam, kdy~ se ka~dým krokem zvyaovalo nebezpe í, ~e ho nkdo potká?  Vzdávám se, Yekl Lestrade. Holmes ukázal na pouli ní svítilnu nad naaimi hlavami.  Tady na svou práci vidl, kde~to u druhého domu ne. V tom je ten dovod.  U vaech vaudy, máte pravdu! zvolal detektiv.  Kdy~ o tom te uva~uji, bysta v ordinaci doktora Barnicota byla rozbita také poblí~ no ního svtla. Nu, pane Holmesi, co si po neme s tímhle faktem?  Zapamatujeme si jej  zapíaeme do pamti. Pozdji mo~eme pYijít na nco, co s nim bude souviset. Jaké kroky navrhujete te podniknout, Lestrade?  Podle mého názoru bude nejprakti tjaí zjistit toto~nost toho mrtvého. To by nemlo posobit ~ádné obtí~e. Jakmile vypátráme, kdo to je a s kým se stýkal, máme dobrý za átek, z nho~ postupn pYijdeme na to, co dneaní noci v Pitt Street pohledával, s kým se tam seael a kdo ho na prahu domu pana Horace Harkera zabil. Nemyslíte?  Nepochybn, nicmén já bych k Yeaení pYistoupil ponkud jinak.  Co byste tedy dlal?  No, nedejte se mnou ovlivHovat. Navrhuji, abyste postupoval podle své metody a já zas podle své. Pozdji mo~eme své poznatky porovnat a vzájemn doplnit.  Výborn, Yekl Lestrade.  Jestli~e se vracíte do Pitt Street, mohl byste se zastavit u pana Horace Harkera. VyYite mu, ~e jsem dospl k pYesvd ení, ~e jeho dom navatívil nebezpe ný vra~dící aílenec, trpící napoleonským fantasem. Bude to u~ite né pro jeho lánek. Lestrade vypadal u~asle.  Snad tomu vá~n nevYíte? Holmes se usmál.  }e ne? Nu  snad ne. Jsem si ale jist, ~e to bude zajímat pana Horace Harkera a pYedplatitele Centrálního tiskového syndikátu. Vru, Watsone, dneska nás o ekává dlouhá a dost slo~itá práce. Byl bych rád, Lestrade, kdybyste se s námi mohl sejít v aest hodin ve er v Baker Street. Do té doby bych si rád ponechal fotografii nalezenou v kapse mrtvého. Je mo~né, ~e vás po~ádám o doprovod a pYispní pYi menaí výprav, na kterou se dnes ve er vydáme, pokud se uká~e, ~e mé vývody byly správné. Prozatím se s vámi lou ím a pYeji sám sob mnoho zdaru. Sherlock Holmes a já jsme spole n odeali do High Street a tam jsme se zastavili v obchod Harding Brothers, kde byla bysta zakoupena. Mladý prodava  nám sdlil, ~e pan Harding pYijde a~ odpoledne a ~e on sám je v obchod teprve krátce, tak~e nám nemo~e poskytnout ~ádné informace. Na Holmesov tváYi se objevil výraz zklamání a rozmrzelosti.  Nu, nemo~eme ekat, ~e nám v~dycky vyjde vaechno tak, jak si pYejeme, Watsone, Yekl posléze.  Musíme se tu zastavit odpoledne, kdy~ zde pan Harding dYív nebude. Jak jste asi vytuail, sna~ím se vypátrat povod tch byst, abych zjistil, zda nepYijdu na nco neobvyklého, co by jejich pozoruhodné osudy vysvtlilo. Zastavíme se u pana Morse Hudsona na Kennington Road a uvidíme, zda nám tento problém trochu nevyjasní on. Po hodinové jízd dro~kou octli jsme se v prodejn obchodníka s obrazy. Byl to obtloustlý mu~ík se zarudlým obli ejem a nakvaaeným vystupováním.  Ovaem, pane. PYímo tady na pult, pane, Yekl.  Nevím, k emu platíme vaecky ty dan a poplatky, kdy~ si kdejaký lump mo~e pYijít a rozbíjet mi zbo~í. Ano, pane, ty dv soaky jsem doktoru Barnicotovi prodal já. Je to ostuda, pane. Komplot nihilisto, tím si to vysvtluji. Rozbíjet sochy mo~e jenom njaký anarchista. Od koho jsem sochy koupil? Nechápu, jak to s tím souvisí. Nu, kdy~ to opravdu potYebujete vdt, byly od firmy Gelder & Co. v Church Street ve Stepney. Ve své bran~i je to u~ dvacet let velmi dobYe známá finna. Kolik jsem jich ml? TYi  dv a jedna jsou tYi  dv koupil doktor Barnicot a jednu mi rozbili tady na pult za bílého dne. Jestli znám toho mu~e na fotografii? Ne, neznám ho. Ale vlastn ano, znám ho. V~dye je to Beppo! To byl italský Yemeslník, vypomáhal mi v krám. Trochu se vyznal v modelování, pozlacování rámo a drobných opravách. Odeael minulý týden a od té doby jsem o nm neslyael. Ne, nevím, odkud pYiael ani kam odeael. Pokud byl u mne zamstnán, nic jsem proti nmu neml. Odeael dva dny pYedtím, ne~ byla bysta zni ena.  Nu, to je vaechno, co se dalo ekat, ~e se od Morse Hudsona dovíme, pravil Holmes, kdy~ jsme vyali z krámu.  Máme Beppa jako spole ného jmenovatele  jak v Kenningtonu, tak v Kensingtonu, tak~e se nám ta deset mil dlouhá jízda vyplatila. A te, Watsone, se vypravíme k firm Gelder & Co. ve Stepney, ponvad~ tam byly ty bysty vyrobeny, odtamtud pocházejí. Velice by m pYekvapilo, kdybychom se tam nco nedovdli. V rychlém sledu jsme proali pYes okraj módního Londýna, hotelového Londýna, divadelního Londýna, literárního Londýna, obchodního Londýna a posléze námoYního Londýna, a~ jsme dorazili do stotisícového msta na bYehu Yeky, kde se in~áky hem~í a páchnou vyvr~enci z celé Evropy. Tam, na airoké tYíd, kde kdysi sídlili bohatí mstatí kupci, nalezli jsme hledanou sochaYskou dílnu. Venku na rozlehlém dvoYe stála Yada rozpracovaných pomníko a soch. UvnitY byla prostorná místnost, v ní~ modelovalo a odlévalo asi padesát dlníko. Xeditel, mohutný plavovlasý Nmec, nás zdvoYile pYijal a dal Holmesovi na vaechny jeho otázky jasnou odpov. Nahlédnutím do knih zjistil, ~e z mramorové kopie Napoleonovy hlavy podle Devina bylo vyrobeno nkolik set odlitko, ale ty tYi, které firma asi pYed rokem zaslala Morsi Hudsonovi, byly polovinou série ítající aest kuso  druhá polovina byla odeslána firm Harding Brothers v Kensingtonu. Nebyl dovod, pro  by se tch aest odlitko mlo njak liait od ostatních. Xeditel nám nemohl uvést sebemenaí pYí inu, pro  by si nkdo umanul ty odlitky zni it  po pravd Ye eno se takovému nápadu vysmál. Velkoobchodní cena bysty inila aest ailinko, ale maloobchod mohl dostat dvanáct nebo jeat víc. Odlévalo se ve dvou formách, pYední a zadní ást zvláae, pak se oba sádrové profily spojily, ím~ vznikla kompletní bysta. Tuto práci obvykle provádli Italové v místnosti, v ni~ jsme práv byli. Hotové bysty se postavily na stol do chodby, aby vyschly, a poté byly odvezeny do skladu. To bylo vaechno, co nám mohl povdt. Kdy~ ale Holmes vytáhl fotografii, zareagoval Yeditel zcela ne ekan. TváY mu zrudla hnvem a obo í nad modrýma germánskýma o ima se mu nasupilo.  Ach, ten lotr! zvolal.  Ovaem, znám ho velice dobYe. Naae firma má dobré jméno a policie k nám pYiala jen jednou, a to vaechno kvoli tomu chlapovi. Je to u~ víc ne~ rok. Probodl no~em na ulici jiného Itala a potom pYiael do práce, policie ho sledovala a tady byl dopaden. Jmenoval se Beppo  jeho pYíjmení jsem se nikdy nedovdl. PatYilo mi to, neml jsem chlapa s takovým ksichtem do zamstnání pYijímat. Byl to ale dobrý pracovník  jeden z nejlepaích.  Kolik dostal?  Ten napadený zostal na~ivu, a Beppo vyfasoval jen jeden rok. Ur it u~ je venku; ale neodvá~il se tu ani ukázat. Je u nás ale zamstnán jeho bratranec a ten by vám snad mohl povdt, kde ho najdete.  Ne, ne, zvolal Holmes,  tomu bratranci ani slovko  ani slovko, o to vás prosím. Jde o velmi záva~nou vc a ím hloubji do ní pronikám, tím se mi zdá záva~njaí. Kdy~ jste zjiaeoval ze záznamo, komu jste ty odlitky prodal, povaiml jsem si, ~e je tam uvedeno datum 3. ervna minulého roku. Nevíte náhodou, kdy byl Beppo zat en?  Zhruba vám to mohu Yíci podle výplatní listiny, odpovdl Yeditel.  Ano, pokra oval, kdy~ po chvíli listování naael pYísluanou stránku,  poslední výplatu bral dvacátého kvtna.  Dkuji vám, Yekl Holmes.  Myslím, ~e u~ vás nebudu okrádat o as a zneu~ívat vaaí trplivosti. Jeat jednou ho upozornil, aby se o naaem pátrání nikomu nezmiHoval, a znovu jsme se vydali na západ. Odpoledne u~ hodn pokro ilo, ne~ se nám podaYilo rychle se naobdvat v jedné restauraci. U vchodu visel novinový plakát s titulky  Násilí v Kensingtonu. `ílenec vra~dí a obsah novin nazna oval, ~e pan Horace Harker pYece jen uplatnil svoj lánek. Neoby ejn senza ní a kvtnatý popis celé události zabral dva sloupce. Holmes si opYel noviny o stojánek s octem a hoY icí a etl je pYi jídle. Nkolikrát se tlumen zachechtal.  To je výborné, Watsone, pravil.  Poslechnte si to: ,Uspokojuje nás vdomí, ~e názory na pYípad se nebudou rozcházet, proto~e pan Lestrade, jeden z nejzkuaenjaích pYísluaníko policejního sboru, a pan Sherlock Holmes, známý poradní expert, nezávisle na sob dospli k názoru, ~e pYí inou groteskního sledu událostí, které vyvrcholily tak tragicky, je spíae choromyslnost ne~ promyalený zlo in. Pouze duaevní úchylka mo~e poskytnout vysvtlení vaech fakto. Tisk, Watsone, je neoby ejn cenný vynález, kdy~ víte, jak ho vyu~ít. A te, jestli~e jste u~ dojedl, se vrátíme do Kensingtonu a uvidíme, co nám poví majitel firmy Harding Brothers. Ukázalo se, ~e zakladatel tohoto obchodu je ilý mu~ík, velmi úpravný a pohyblivý, s jasnou hlavou a pohotový v Ye i.  Ano, pane, u~ jsem o tom etl ve ve ernících. Pan Horace Harker je náa zákazník. Bystu jsme mu dodali pYed nkolika msíci. U firmy Gelder & Co. ve Stepney jsme objednali tYi stejné bysty. Vaechny jsme je u~ prodali. Komu? Sta í nahlédnout do naaich prodejních záznamo a velmi snadno to zjistíme. Ano, tady to máme. První bystu, jak vidíte, koupil pan Harker, druhou pan Josiah Brown, vila Laburnum, Laburnum Vale v Chiswicku, a tYetí pan Sandeford, Lower Grove Road v Readingu. Ne, tváY mu~e, kterou mi ukazujete na fotografii, jsem nikdy nevidl. A lovk by si ho sotva mohl nepamatovat  vite, pane  proto~e jsem málokdy vidl oaklivjaí obli ej. Jestli jsou u nás zamstnáni njací Italové? Ano, pane, máme nkolik italských dlníko a isti o. Ano, Yekl bych, ~e jestli~e chtli, mohli do prodejních záznamo nahlédnout. Nemáme ~ádný zvláatní dovod, pro  bychom je tajili. Ba, je to vru prapodivná zále~itost a doufám, ~e mi dáte vdt, jestli~e nco vypátráte. Bhem výpovdi pana Hardinga si Holmes zapsal nkolik poznámek a vidl jsem, ~e je velice spokojen s tím, jak se naae pátrání vyvíjí. Ale neYekl nic, pouze poznamenal, ~e si musíme pospíait, abychom na schozku s Lestradem nepYiali pozd. A opravdu, kdy~ jsme dorazili do Baker Street, detektiv tam u~ ekal a hore n pYecházel pln netrplivosti. TváYil se dole~ité, tak~e jsme poznali, ~e jeho celodenní práce nebyla marná.  Nu~e? zeptal se.  Jak vám atstí pYálo, pane Holmesi?  Mli jsme velmi ruaný den, který jsme celý nepromarnili, vysvtlil moj pYítel.  Navatívili jsme nejen prodejny, ale rovn~ velkoobchodní výrobce. Ka~dou z tch byst mohu nyní sledovat od okam~iku, kdy byla vyrobena.  Bysty! zvolal Lestrade.  Nu~e dobrá, vy máte své metody, pane Sherlocku Holmesi, a nepYísluaí mi, abych je kritizoval, ale myslím si, ~e jsem dnes vykonal lepaí práci ne~ vy. Zjistil jsem toto~nost mrtvého.  NeYíkejte!  A odhalil jsem pohnutku zlo inu.  Skvlé!  Máme inspektora, který je specialistou na Saffron Hill a italskou tvre. Nebo~tík ml na krku njaký katolický talisman, co~ m spolu se zabarvením jeho pleti pYivedlo na myalenku, ~e pochází z jihu. Inspektor Hill ho poznal na první pohled. Mrtvý se jmenuje Pietro Venucci, pochází z Neapole a patYil k nejvtaím londýnským hrdloYezom. Byl ve spojení s mafií, která jak víte, je tajnou politickou spole ností a vynucuje si posluanost tYeba vra~dou. Vidíte, jak se pYípad za íná vyjasHovat! Ten druhý je patrn rovn~ Ital a len mafie. Njak poruail stanovy. Poslali za ním Pietra. Na fotografii, kterou jsme nalezli v jeho kapse, je zYejm vyobrazen ten hledaný, aby Pietro náhodou neprobodl nkoho jiného. Sleduje ho, vidí ho vcházet do domu, po ká si na nho venku a pYi rva ce sám utr~í smrtelnou ránu. Co na to Yeknete, pane Sherlocku Holmesi? Holmes pochvaln zatleskal.  Výborn, Lestrade, výborn! zvolal.  Jen jsem dobYe nepochopil, jak si vysvtlujete ty rozbité bysty.  Bysty! Vám ty bysty zYejm njak nejdou z hlavy. Koneckonco je to mali kost; drobná kráde~, nanejvýa aest msíco. My vlastn vyaetYujeme vra~du a Yíkám vám, ~e se v mých rukou sbíhají vaechny nitky.  A dalaí krok?  Je velmi prostý. Pojdu s Hillem do italské tvrti, naleznu mu~e, jeho~ fotografii máme, a zatknu ho pro podezYení z vra~dy. Pojdete s námi?  Myslím, ~e ne. Domnívám se, ~e se k cíli dostaneme jednoduaaím zposobem. Nemohu to Yíci ur it, proto~e vaechno závisí na initeli, který je mimo naai kontrolu. Chovám ale zna nou nadji  abych pravdu Yekl, pravdpodobnost je dv ku jedné  ~e jestli~e nás dnes ve er doprovodíte, pomohu vám dopadnout pachatele.  V italské tvrti?  Ne, myslím, ~e ho spía zastihneme v Chiswicku. Lestrade, kdy~ dnes ve er se mnou pojdete do Chiswicku, slibuji vám, ~e vás zítra doprovodím do italské tvrti, a z toho odkladu nevznikne ~ádná akoda. A te myslím, ~e by nám vaem prosplo pár hodin spánku, proto~e nehodlám vyrazit pYed jedenáctou a vrátíme se sotva dYív ne~ ráno. Pove eYíte s námi, Lestrade, a potom vám mo~eme nabídnout pohovku a~ do odchodu. Zatím, Watsone, bych byl rád, kdybyste zazvonil pro spaného posla, neboe chci odeslat dopis a je dole~ité, aby neprodlen odeael. Holmes strávil ve er hledáním v archívu starých deníko, kterých jsme mli plnou komoru. Kdy~ se posléze vrátil, ml v o ích vítzoslavný pohled, ale neprozradil nám výsledky svého výzkumu. Pokud se týkalo mne, sledoval jsem krok za krokem metody, které mu umo~nily zdolávat jednotlivé potí~e tohoto komplikovaného pYípadu, a tYeba~e jsem dosud nepostYehl cíl, k nmu~ spjeme, bylo mi jasné, ~e Holmes pYedpokládá, ~e se groteskní zlo inec pokusí zmocnit i zbývajících dvou byst, z nich~ jedna, jak jsem si pamatoval, se nalézá v Chiswicku. Nepochybn bylo zámrem naaí cesty dopadnout ho pYímo pYi inu a nemohl jsem neobdivovat lest, s ni~ moj pYítel propaaoval do ve erníko faleanou stopu, aby tak v zlo inci vzbudil dojem, ~e mo~e bezstarostn pokra ovat ve svých plánech. NepYekvapilo m, kdy~ Holmes navrhl, abych vzal s sebou revolver. Sám si vzal jezdecký bi ík vyplnný olovem, který byl jeho oblíbenou zbraní. O jedenácté stála pYede dveYmi dro~ka, která nás odvezla pYes Hammersmith Bridge na druhou stranu Yeky. Tam dostal dro~káY pokyn, aby ekal. Po chvíli jsme pYiali na soukromou cestu, po obou stranách lemovanou pknými domy, které stály ka~dý na vlastním pozemku. Ve svtle pouli ní svítilny jsme si na brán jednoho z nich pYe etli Laburnum Villa. Její obyvatelé u~ zYejm ulehli, neboe vaude bylo tma, pouze z polobloukového okénka nad domovními dveYmi se linul rozmazaný kruh svtla na zahradní cesti ku. DYevný plot, který oddloval zahradu od cesty, vrhal hluboký stín na vnitYní stranu, a tam jsme se pYikr ili.  Bohu~el, budete asi ekat dlouho, zaaeptal Holmes.  Mo~eme dkovat hvzdám, ~e nepraí. Myslím, ~e si ani nesmíme vykouYit cigaretu, aby nám lépe utíkal as. Nicmén máme vyhlídky dv ku jedné, ~e naae námaha bude odmnna. Ukázalo se, ~e naae hlídka nemla trvat tak dlouho, jak se Holmes obával  skon ila nenadále a zvláatním zposobem. V jediném okam~iku, ani~ nás sebemenaí aelest varoval, ~e nkdo pYichází, otevYela se vrátka a pru~ná, temná postava, svi~ná a rychlá jako opice, vbhla na zahradní painku. Zahlédli jsme ji, jak se mihla ve svtle z okénka nade dveYmi a potom zmizela v erném stínu domu. Následovala dlouhá pYestávka, bhem ni~ jsme zadr~ovali dech, a nato jsme zaslechli velmi tiché vrznutí. Nkdo otevíral okno. Vrzání pYestalo a zavládlo opt dlouhé ticho. VetYelec se dobýval do domu. Zahlédli jsme záblesk zlodjské lucerny v místnosti. ZYejm nenaael, co hledal, neboe za jinou roletou jsme zahlédli dalaí záblesk a potom jeat za jednou.  Pojme k otevYenému oknu! Polapíme ho, a~ poleze ven, zaaeptal Lestrade. Ale ne~ jsme se mohli hnout z místa, mu~ se opt vynoYil. Kdy~ vyael ven, do roztYesené skvrny svtla, zahlédli jsme, ~e nese pod pa~dí nco bílého. Kradmo se rozhlédl kolem sebe. Ticho opuatné ulice v nm budilo pocit bezpe í. Obrátil se zády k nám, polo~il své bYím na zem a vzáptí se ozvalo tYesknutí a po nm zachYestní. Mu~ byl natolik zaujat svým po ínáním, ~e vobec neslyael naae kroky, kdy~ jsme se k nmu tiae ubírali po trávníku. Holmes vysko il jako tygr a vrhl se mu na záda, vzáptí nato Lestrade a já jsme ho dr~eli ka~dý za jednu ruku a nasadili mu pouta. Kdy~ jsme ho oto ili, spatYil jsem ohavnou, za~loutlou tváY, která se vztekle aklebila a zlostn na nás zírala. Bylo mi jasné, ~e jsme zajistili lovka vyobrazeného na fotografii. Holmes vaak naaemu vzni nevnoval pozornost. Sedl na bobku na prahu a velice pe liv prohlí~el, co mu~ vynesl z domu. Byla to Napoleonova bysta pYipomínající tu, kterou jsem vidl ráno, a rozbitá na podobné úlomky. Holmes ka~dý stYípek opatrn obrátil ke svtlu, ale ani jeden se v ni em neliail od druhého. Práv skon il, kdy~ se v hale rozsvítila svtla, dveYe se otevYely a ukázal se majitel domu, ~oviální tlouatík v koaili a kalhotách.  Pan Josiah Brown, pokud se nemýlím? Yekl Holmes.  Ano, pane, a vy jste zajisté pan Sherlock Holmes? Obdr~el jsem dopis, který jste mi zaslal po spaném poslovi, a Yídil jsem se pYesn vaaimi pYíkazy. Uzamkli jsme vaechny dveYe zevnitY a ekali, co bude dál. Vru velmi rád vidím, ~e jste toho lotra dopadli. Doufám, pánové, ~e pojdete dovnitY a pYijmete njaké ob erstvení. Jenom~e Lestrade tou~il mít svého vzn co nejdYíve v bezpe í pod zámkem, a tak jsme o nkolik minut pozdji pYivolali naai dro~ku a vaichni tyYi jsme se vydali na cestu do Londýna. Náa vzeH nepromluvil ani slovo; jenom na nás zíral zpod rozcuchaných vlaso a jednou, kdy~ se mu zdálo, ~e má ruka je na dosah, chHapl po ní jako hladový vlk. Zdr~eli jsme se na policejní stanici a dovdli se, ~e se pYi prohlídce jeho odvu nenaalo nic krom nkolika ailinko a dlouhého no~e v pochv, který na rukojeti nesl hojné stopy erstvé krve.  To je v poYádku, Yekl Lestrade, kdy~ jsme se rozcházeli.  Hill vaechny tyhle výte níky zná a bude vdt, kdo to je. Uvidíte, ~e má teorie o mafii se nakonec uká~e jako správná. Ale pYesto jsem vám nadmíru zavázán, pane Holmesi, za mistrovský zposob, jakým jste ho dopadl. Vaechno mi dosud není jeat úpln jasné.  Soudím, ~e na vysvtlování je u~ pYília pozdní hodina, Yekl Holmes.  Krom toho jeat zbývá osvtlit nkolik podrobností a tohle je jeden z pYípado, které stojí za to, aby se propracovaly a~ k samému konci. Jestli~e k nám pYijdete jeat jednou zítra o aesté, nepochybn vás pYesvd ím, ~e jste dokonce ani te pln nepochopil význam celého pYípadu, který vykazuje nkolik ryso v djinách zlo inu veskrze svérázných. Jestli~e vám dovolím zaznamenat dalaí z mých drobných problémo, Watsone, pYedvídám, ~e o~ivíte své stránky vyprávním o jedine ném dobrodru~ství s napoleonskými bystami.   Kdy~ jsme se nazítYí ve er opt seali, Lestrade pYinesl mno~ství informací o naaem vzni. Ukázalo se, ~e se jmenuje Beppo, jeho pYíjmení vaak nebylo známo. V italské kolonii ho dobYe znali jako povale e. Býval zru ným sochaYem, poctiv se ~ivil, ale dal se na apatnou cestu a byl u~ dvakrát trestán  jednou za kráde~ a jednou, jak u~ jsme vdli, ~e pobodal svého krajana. Pohnutky, které ho vedly k ni ení byst, byly zatím stále jeat neznámé a v tomto smru odmítal odpovídat na otázky; policie vaak vypátrala, ~e nkteré z byst mohl docela dobYe vyrobit sám, neboe tuto práci vykonával u firmy Gelder & Co. Vaechny tyto informace  mnohé jsme u~ znali  vyslechl Holmes se zdvoYilou pozorností, ale já, který jsem ho dobYe znal, jsem jasn vidl, ~e bloudí myalenkami nkde jinde, a pod maskou, kterou si dovedl nasadit, jsem rozeznal nepokoj smíaený s o ekáváním. Posléze se pohnul v kYesle a o i se mu rozzáYily. Nkdo zazvonil. O chvíli pozdji jsme na schodech zaslechli kroky a do místnosti byl uveden staraí pán s rumnou tváYí a aedivými licousy. V pravé ruce nesl staromódní cestovní braanu, kterou postavil na stol.  Je tu pan Sherlock Holmes? Moj pYítel se uklonil a usmál.  Pan Sandeford z Readingu, ~e?  Ano, pane. Lituji, ~e jsem se ponkud opozdil, ale vlakové spojení je apatné. Psal jste mi o byst, kterou vlastním.  Ano.  Zde je váa dopis. Napsal jste: ,Tou~ím mít kopii Devinova Napoleona a jsem ochoten vám zaplatit deset liber za bystu, která je vaaím majetkem. Je to tak správné?  Zajisté.  Váa dopis m velice pYekvapil, proto~e jsem si nedovedl pYedstavit, kde jste se dovdl, ~e nco takového mám.  Ovaem~e vás to pYekvapilo, ale vysvtlení je velmi prosté, pan Harding od firmy Harding Brothers mi Yekl, ~e vám prodal poslední kopii, a sdlil mi vaai adresu.  Ach  tak to tedy bylo? Xekl vám, kolik jsem za ni zaplatil?  Ne, neYekl mi to.  Nu~e, jsem lovk po estný, i kdy~ ne pYília bohatý. Za bystu jsem zaplatil jenom patnáct ailinko a myslím, ~e byste to ml vdt, dYív ne~ od vás tch deset liber pYijmu.  Vaae ohleduplnost vám slou~í ke cti, pane Sandeforde. Navrhl jsem ale kupní cenu a hodlám na ní trvat.  To je od vás vru velice pkné, pane Holmesi. PYinesl jsem bystu s sebou, jak jste m po~ádal. Zde je! OtevYel braanu a kone n jsme na vlastním stole spatYili nepoakozený exempláY bysty, kterou jsme nkolikrát pYedtím vidli rozbitou na kousky. Holmes vytáhl z kapsy papír a na stol polo~il desetilibrovou bankovku.  Podepiate mi laskav ten papír za pYítomnosti tchto svdko. Je to jenom prohláaení, ~e na mne pYevádíte vaechna práva spojená s bystou. Víte, potrpím si od pYírody na poYádek a lovk nikdy neví, co se mo~e stát. Dkuji vám, pane Sandeforde, zde máte své peníze a pYeji vám pYíjemný ve er. Kdy~ náa návatvník odeael, Holmesovo po ínání upoutalo naai pozornost. Za al tím, ~e vytáhl ze zásuvky istý bílý ubrus, který prostYel na stol. DoprostYed ubrusu potom postavil práv získanou bystu. Nakonec uchopil jezdecký bi ík a zasadil Napoleonovi ostrý úder do temene hlavy. Socha se rozpadla na kousky a Holmes se dychtiv sklonil nad sádrovými úlomky. O chvilku pozdji s vítzoslavným výkYikem pozvedl jednu stYepinu, v ní~ jako hrozinka v kolá i vzel kulatý, tmavý pYedmt.  Pánov, Yekl,  dovolte, abych vám ukázal proslulou ernou perlu Borgio! Chvíli jsme s Lestradem sedli ml ky a potom jsme najednou za ali tleskat jako pYi dobYe zahraném vyvrcholení divadelní hry. Holmesovy bledé tváYe zalil slabý rumnec a poklonil se nám jako autor dramatu, kdy~ pYijímá ovace obecenstva. V takových chvílích na okam~ik pYestával být uva~ujícím strojem a prozrazoval svou lidskou slabost pro obdiv a potlesk. Tatá~ neoby ejn hrdá a rezervovaná povaha, která se s odporem odvracela od slávy a popularity, se dovedla do hloubi dojmout spontánním obdivem a chválou pYátel.  Ano, pánové, Yekl,  je to nejproslulejaí perla, která dnes na svt existuje, a já ml to atstí, ~e jsem ji souvislým Yetzcem induk ního uva~ování sledoval z lo~nice kní~ete z Calonny v hotelu Darce, kde se ztratila, a~ do nitra téhle poslední z aesti Napoleonových byst vyrobených firmou Gelder & Co. ve Stepney. Jist si vzpomínáte, Lestrade, jakou senzaci vyvolalo zmizení té cenné perly, a na marné pokusy londýnské policie ji najít. PodezYení padlo na kn~ninu slu~ebnou, která byla italského povodu. Ukázalo se, ~e má v Londýn bratra, ale nepodaYilo se prokázat, ~e s ním byla ve spojení. Slu~ebná se jmenovala Lucretia Venucciová a nepochybuji ani dost málo, ~e Pietro, zavra~dný pYed dvma dny, byl její bratr. OvYoval jsem si data v archivu starých novin a zjistil jsem, ~e perla zmizela práv dva dny pYedtím, ne~ byl Beppo pro njaký násilný in zat en  a to v díln firmy Gelder & Co. v dob, kdy se tam bysty odlévaly. Te jist jasn chápete sled událostí, i kdy~ v obráceném poYadí, ne~ jak se jevily mn. Beppo ml perlu. Snad ji Pietrovi ukradl, snad byl Pietrovým spol encem, snad byl spojkou mezi Pietrem a jeho sestrou. Nezále~í na tom, které Yeaení je správné. Nejdole~itjaím faktem je, ~e perlu ml on a ~e v dob, kdy ji ml u sebe, byl stíhán policií. Uchýlil se tedy do dílny, kde pracoval, a vdl, ~e mu zbývá pouze nkolik minut, aby ukryl tu nesmírn cennou koYist, která by u nho byla nalezena pYi osobní prohlídce. Na chodb se suailo aest sádrových odlitko Napoleona. Jeden byl jeat mkký. Obratný dlník Beppo vydloubl v mkké sádYe malý dolek, vlo~il do nho perlu a nkolika aikovnými pohyby otvor zase zakryl. Byl to skvlý úkryt. Nikdo na nj nemohl pYijít. Jen~e Beppo byl odsouzen na rok do vzení a mezitím se tch aest byst rozealo po Londýn. Nevdl, ve které z nich je jeho poklad uschován. To mohl poznat pouze tak, ~e je rozbil. Kdyby zatYásl bystou, nic by nezjistil, neboe sádra byla vlhká a perla se k ní pravdpodobn pYilepila  a to se také opravdu stalo. Beppo si nezoufal a jal se pátrat s neoby ejnou vynalézavostí a vytrvalostí. PYes bratrance, který pracuje u firmy Gelder, zjistil, které obchody ty bysty koupily. PodaYilo se mu najít zamstnání u Morse Hudsona a tYi z byst vystopoval. V ~ádné vaak perlu nenaael. Potom s pomocí njakého jiného italského zamstnance se mu podaYilo vypátrat, komu byly prodány tYi zbývající bysty. První byla u Harkera. Tam ho sledoval jeho spol enec, který Beppa obvinil, ~e perlu zaaantro il, a pYi aarvátce ho Beppo probodl.  Kdy~ to byl jeho spol enec, pro  u sebe nosil jeho fotografii? zeptal jsem se.  Aby ho mohl vypátrat, kdyby se na nho potYeboval zeptat njaké tYetí osoby. To zYejm byl dovod. Po té vra~d jsem pYedpokládal, ~e Beppo svou innost spíae urychlí ne~ zpomalí. Obával se, ~e policie odhalí jeho tajemství, a proto si pospíail, aby nebyl pYedsti~en. Nemohl jsem ovaem vdt, zda perlu nenaael v Harkerov byst. Dokonce jsem si ani nebyl jist, ~e o tu perlu jde; bylo mi vaak jasné, ~e nco hledá, neboe bystu nesl kolem jiných domo, aby ji mohl rozbít v zahrad, do které dopadalo svtlo pouli ní svítilny. Proto~e Harkerova bysta byla jednou ze tYí, byla pravdpodobnost, ~e v ní perla nebude, dva ku jedné, jak jsem Yíkal. Zbývaly dv bysty, a bylo nabíledni, ~e nejprve pojde pro tu londýnskou. Varoval jsem obyvatele domu, abych zabránil dalaí tragédii, odjeli jsme tam a dospli k zdárnému výsledku. Tehdy jsem ovaem u~ vdl, ~e jde o perlu Borgio. Jméno Borgio a jméno zavra~dného uvedly události ve vzájemnou souvislost. Zostávala jediná bysta  v Readingu  a v té perla musela být. Koupil jsem ji od majitele za vaaí pYítomnosti  a tady ji máte. Chvíli jsme sedli ml ky.  Nu, Yekl Lestrade,  vidl jsem vás pracovat u~ v mnoha pYípadech, pane Holmesi, ale myslím, ~e odbornjaí práci jsem jeat nepoznal. My ve Scotland Yardu na vás ne~árlíme. Nikoli, pane, jsme na vás velice hrdí, a kdybyste zítra pYiael, nenajde se od nejstaraího inspektora a~ po nejmladaího strá~níka jediný mu~, který by vám s radostí nestiskl ruku.  Dkuji vám! Yekl Holmes,  dkuji vám! A kdy~ se odvrátil, zdálo se mi, ~e zjihl dojetím víc, ne~ jsem to u nho kdy za~il. Za chvíli vaak u~ byl zase tím starým, chladn a prakticky uva~ujícím logikem.  Ulo~te perlu do sejfu, Watsone, Yekl,  a vytáhnte dokumenty o pYípadu padlatelo Conk-Singleton. Sbohem, Lestrade. A kdybyste se setkal s njakým menaím problémem, rád vám  budu-li moci  dám nkolik rad, jak jej rozYeait. TXI STUDENTI Bylo to v roce 1895, kdy shoda okolností, které nehodlám rozvádt, pYivedla Sherlocka Holmese a m na nkolik týdno do jednoho z naaich proslulých universitních mst. Bhem pobytu jsme tam za~ili menaí, ale pou né dobrodru~ství, o nm~ chci dnes vyprávt. Je zYejmé, ~e uvádt jakékoli okolností, které by tenáYi umo~nily pYesn ur it název koleje i jméno pachatele, by bylo neuvá~ené a akodlivé. Bude lépe, upadne-li ten trapný skandál do zapomnní. PYi zachování patYi né diskrétnosti vaak lze tento pYípad popsat, neboe mi umo~Huje demonstrovat nkteré pozoruhodné vlastnosti mého pYítele. PYi výkladu se proto vynasna~ím vyhnout se údajom, je~ by události umístily do ur itého msta i poskytly vodítko, o jaké osoby alo. V té dob jsme mli zaYízený byt v podnájmu poblí~ knihovny, v ní~ se Sherlock Holmes vnoval obtí~nému výzkumu starých anglických listin  výzkumu, který pYinesl tak pozoruhodné výsledky, ~e se k nmu v nkterém z mých dalaích lí ení patrn jeat vrátím. A tam nás také jednou ve er navatívil jistý známý, pan Hilton Soames, profesor z koleje sv. Lukáae. Pan Soames byl vysoký, hubený mu~ nervózní a vzntlivé povahy. Znal jsem ho odjak~iva jako lovka neklidného, ale tentokrát byl rozruaen do té míry, ~e se neovládal, a bylo zYejmé, ~e se mu pYihodilo nco velmi neobvyklého.  Doufám, ~e mi mo~ete obtovat nkolik hodin svého vzácného asu, pane Holmesi. V koleji sv. Lukáae doalo k trapné pYíhod, a nebýt aeastné náhody, ~e jste pYítomen v naaem mst, nevdl bych si vobec rady, co po ít.  Jsem práv velmi zaneprázdnn a nepYeji si být rozptylován, odpovdl moj pYítel.  Byl bych velice rád, kdybyste po~ádal o pomoc policii.  Ne, ne, moj milý pane, to je naprosto vylou eno. Jakmile se zákon jednou dá do pohybu, nelze jej zastavit a tohle je práv jeden z pYípado, kdy v zájmu povsti universitní koleje je nezbytn nutné vyhnout se skandálu. Vaae diskrétnost je známa stejn dobYe jako vaae schopnosti a jste jediný lovk na svt, který mi mo~e pomoci. Sna~n vás ~ádám, pane Holmesi, u iHte, co je ve vaaich silách. Od té doby, co byl moj pYítel vytr~en z pYíjemného prostYedí Baker Street, jeho nálada nestála za nic. Zbaven svých knih s výstYi~ky, svých chemikálií a domáckého nepoYádku, necítil se ve své ko~i. Pokr il rameny na znamení, ~e se jen nerad smiYuje s novým úkolem, zatímco náa návatvník ze sebe se vzruaenými gesty chrlil svoj pYíbh.  Musím vám vysvtlit, pane Holmesi, ~e zítra je první den zkouaek na Fortescueovo stipendium. Jsem jedním z examinátoro. Zkouaím Ye tinu a první téma písemné zkouaky pYedstavuje delaí úryvek Yeckého textu, který má kandidát pYelo~it. Tento úryvek je pYedtiatn na testu a kandidát by byl pYirozen v neoby ejné výhod, kdyby se mohl pYipravit pYedem. Proto se pYísn dohlí~í na to, aby test zostal utajen. Dnes kolem tYetí hodiny odpoledne jsem obdr~el z tiskárny obtahy. Za test byla zvolena polovina kapitoly z Thukydida. Musel jsem ji pe liv pro íst, proto~e text musí být naprosto pYesný. O pol páté jsem s touto prací jeat nebyl hotov. Slíbil jsem vaak, ~e zajdu k pYíteli na aj, a tak jsem obtahy nechal le~et na stole. Byl jsem vzdálen nco pYes hodinu. Je vám známo, pane Holmesi, ~e v naaí koleji máme dvojí dveYe  vnitYní jsou pota~ené zelenou látkou, vnjaí jsou z masivního dubového dYeva. Kdy~ jsem doael k vnjaím dveYím, s ú~asem jsem zpozoroval, ~e v nich vzí klí . Na okam~ik jsem se domníval, ~e jsem tam nechal svoj, ale ten jsem nahmatal v kapse. Pokud je mi známo, jediný duplikát má moj sluha Bannister, který pe uje o pokoj u~ deset let, a já naprosto nepochybuji o jeho poctivosti. Zjistil jsem, ~e je to opravdu jeho klí , neboe pYiael do pokoje, aby se mne zeptal, zda si pYeju aj, a kdy~ potom vyael, velice nedbale ponechal klí  v zámku. Podle vaeho moj pokoj navatívil nkolik málo minut po mém odchodu. Za jiných okolností by na jeho zapomntlivosti pYília nezále~elo, ale práv dnes vedla k nanejvýa politováníhodným dosledkom. Jakmile jsem pohlédl na stol, poznal jsem, ~e se nkdo pYehraboval v mých papírech. Svd ily o tom ty tYi sloupcové obtahy. Nechal jsem je le~et na sob. Te jsem uzYel, ~e jeden le~í na podlaze, jeden na stolku u okna a tYetí tam, kde jsem jej povodn zanechal. Holmes se poprvé pohnul.  První sloupec byl na podlaze, druhý u okna a tYetí na míst, kde jste jej zanechal, Yekl.  PYesn tak, pane Holmesi. Uvádíte m v ú~as. Jak jste na to vobec pYiael?  Pokra ujte prosím ve svém neoby ejn zajímavém lí ení.  Chvíli jsem se domníval, ~e se Bannister dopustil neomluvitelné opová~livosti a ~e si mé písemné testy prohlí~el. To vaak naprosto rozhodn popYel a já jsem pYesvd en, ~e mluví pravdu. Existuje jeat mo~nost, ~e nkdo ael kolem, uvidl ve dveYích klí , dovtípil se, ~e nejsem pYítomen, a veael dovnitY, aby se na testy podíval. V sázce je vru vysoká pen~ní ástka, proto~e b~í o významné stipendium, a lovk bez mravních zásad by takové riziko snadno podstoupil, aby získal výhodu proti svým kolegom. Bannistera tato pYíhoda velice rozruaila. TémY omdlel, kdy~ jsme shledali, ~e testovací listiny ml v rukou nkdo nepovolaný. Nalil jsem mu kalíaek brandy a ponechal ho zhrouceného v kYesle, zatímco jsem zevrubn prohlí~el pokoj. Záhy jsem poznal, ~e krom zpYeházených testo zanechal vetYelec jeat dalaí známky své pYítomnosti. Na stolku u okna zostalo nkolik hoblinek dYeva po oYezávání tu~ky. Le~el tam také kousek ulomené tuhy. Podle vaeho ml ten padouch pYi opisování testu náramn naspch, neboe zlomil tu~ku a musel ji oYezávat.  Výborn! Yekl Holmes, jeho~ nálada se zlepaovala, ím víc ho pYípad upoutával.  `tstna vám pYála.  To jeat není vaechno. Mám nový psací stol s deskou pota~enou ervenou ko~í. Jsem ochoten odpYisáhnout a Bannister rovn~, ~e její povrch byl zcela hladký a neporuaený. Zjistil jsem v nm asi tYi palce dlouhou trhlinu  ne pouhé akrábnutí, ale doslova vryp. A nadto jsem na stole naael kuli ku erné masy i jílu, v nm~ byla jakási smítka, která vypadá jako piliny. Jsem pYesvd en, ~e ty stopy zanechal mu~, který mi testy rozházel. Byl jsem u konce s dovtipem, kdy~ m pojednou napadla aeastná myalenka, ~e jste v naaem mst, a proto jsem se rozjel rovnou k vám, abych vám tu zále~itost svYil. Prosím vás, pane Holmesi, pomozte mi! Vidíte, v jakém dilematu se nacházím. Bu musím odhalit pachatele, anebo se musí zkouaka odlo~it, dokud nebudou vypracovány nové zkuaební otázky, a proto~e tak nelze u init bez zdovodnní, propukne z toho oaklivý skandál, který vrhne apatné svtlo nejen na kolej, ale i na celou universitu. PYedevaím si pYejí, aby zále~itost byla urovnána klidn a bez poprasku.  Velmi rád ji prozkoumám, a pokud bude v mých silách, poradím vám, Yekl Holmes, vstal a oblékl si pláae.  Není to pYípad tak zcela nezajímavý. Navatívil vás nkdo v pokoji, poté co jste dostal obtahy?  Ano, mladý Daulat Ras, indický student, který bydlí na stejném patYe  pYiael se mne zeptat na nkteré podrobnosti o zkouace.  A sám se k ní také pYihlásil?  Ano.  A le~ely zkuaební listiny na vaaem stole?  Pokud si pamatuji, byly svinuty.  Dalo se vaak poznat, ~e jsou to obtahy?  Patrn ano.  Nikdo jiný u vás v pokoji nebyl?  Nikoli.  Vdl nkdo, ~e tam ty obtahy máte?  Nikdo  krom tiskárny.  Vdl o tom váa sluha Bannister?  Nikoli, ur it ne. Nevdl to nikdo.  Kde je Bannister te?  Udlalo se mu hrozn nevolno, chudákovi. Opustil jsem ho zhrouceného v kYesle. Pospíchal jsem, abych byl u vás co nejdYív.  Nechal jste dveYe otevYené?  NejdYív jsem testy uzamkl.  To ovaem, pane Soamesi, znamená, ~e pokud váa indický student v tch svinutých papírech obtahy testo nepoznal, pYiael na n ten lovk, který se v nich pYehraboval, docela náhodn.  Souhlasím s vámi. Holmes se nevyzpytateln usmál.  Nu, pojme se tam podívat. Tohle není pYípad pro vás, Watsone  jde o cvi ení mozku, ne tla. Dobrá, kdy~ chcete, pojte také. Pane Soamesi  jsem vám k slu~bám!   Z obývacího pokoje naaeho klienta vedlo dlouhé, nízké mYí~ové okno na starobylé tverhranné nádvoYí, zarostlé místy liaejníkem. DveYe s gotickým klenutím vedly na vyalapané kamenné schodiat. V pYízemí byl profesorov byt. Nad ním bydleli tYi studenti, v ka~dém patYe jeden. Ne~ jsme dorazili na místo inu, sneslo u~ se aero. Holmes zostal stát a vá~n se zahledl na okno. Potom k nmu pYistoupil, stoupl si na api ky a s nata~eným krkem nahlédl do pokoje.  Pachatel musel vejít dveYmi. Krom té okenní tabule tu jiný vchod není, poznamenal náa u ený provodce.  Propána! Yekl Holmes a podivn se usmál, kdy~ pohlédl na naaeho spole níka.  Nu, kdy~ se nemo~eme nic dovdt zde, bude lépe, zajdeme-li dovnitY. Profesor odemkl vnjaí dveYe a uvedl nás do svého pokoje. Zostali jsme stát na prahu, zatímco Holmes prohlí~el koberec.  }ádné stopy na nm bohu~el nejsou, pravil.  Za tak suchého dne se to dá jen st~í o ekávat. Zdá se, ~e se váa sluha vzpamatoval u~ dokonale. Xíkal jste, ~e kdy~ jste odcházel, sedl v kYesle. V kterém kYesle?  Tady v tom, u okna.  Aha. Vedle stolku. Mo~ete jít dovnitY. Koberec jsem u~ prohlédl. A te k tomu stolku. Je naprosto zYejmé, co se pYihodilo. Ten mu~ veael a z psacího stolu bral obtahy, jeden sloupec po druhém. PYenáael si je na stolek u okna, neboe odtud vás mohl uvidt pYicházet pYes nádvoYí a dát se v as na útk.  Po pravd Ye eno, m vidt nemohl, Yekl Soames,  proto~e jsem pYiael bo ním vchodem.  Vru, to je výte né! Ale on si to aspoH tak pYedstavoval. Podíváme se na ty tYi obtahy. }ádné otisky prsto na nich nejsou. Nu~e, nejprve si vzal první stránku a opisoval ji. Jak dlouho mu to mohlo trvat, kdy~ pou~il vaech mo~ných zkratek? Nejmén tvrt hodiny. Potom stránku odhodil a vzal dalaí. UprostYed pilné práce ho vyruail váa pYíchod a pYiml ho k velmi chvatnému ústupu  velice chvatnému, proto~e mu nesta il as vrátit papíry na místo, a tím vám prozradil, ~e je dr~el v rukou nkdo nepovolaný. Kdy~ jste stál u vnjaích dveYí, nezaslechl jste na schodech spané kroky?  Ne, nic podobného jsem nezaslechl.  Nu, psal tak divoce, ~e ulomil tuhu, a jak jste poznamenal, musel tu~ku znovu oYezávat. To je pozoruhodné, Watsone. Nebyla to b~ná tu~ka. Je nadpromrn veliká, s mkkou tuhou, tmavomodYe lakovaná, jméno výrobce je na ní vyra~eno stYíbrn a z celé tu~ky zbývá u~ jen asi poldruhého palce. Hledejte takovou tu~ku, pane Soamesi, a najdete svého pachatele. Kdy~ dodám, ~e má velký a hodn tupý no~, máte v ruce dalaí vodítko. Pan Soames byl touto záplavou informací ponkud ohromen.  Chápu vaechno ostatní, Yekl,  ale opravdu  pokud jde o délku zbytku té tu~ky   Holmes ukázal na drobný odatpek s písmeny NN, za nimi~ byla mezera.  Chápete?  Ne, bohu~el ani te    Watsone  doposud jsem vám kYivdil. Nejste jediný, kdo & Co mohou znamenat písmena NN? Vyskytují se na konci slova. Je vám známo, ~e vtaina tu~ek je ozna ena jménem majitele firmy Johann Faber. Nevyplývá z toho, ~e z tu~ky zbyl u~ jen kousek, který následuje za slovem Johann? Naklonil stolek k elektrickému svtlu.  Doufal jsem, ~e na hladké desce stolu najdeme njakou stopu, jestli~e vetYelec psal na tenkém papíYe. Ne, nevidím nic. Pochybuji, ~e nám stolek jeat nco prozradí. A te k psacímu stolu. Tahle kuli ka je, jak se domnívám, ta erná tstovitá hmota, o ní~ jste mluvil. Má zhruba tvar tyYbokého jehlanu, a jak vidím, vyhloubeného. A jak jste Yíkal, zdá se, ~e obsahuje piliny. Vru, to je velmi zajímavé, A ten Yez  vyslovená trhlina. Za íná slabým akrábancem a je zakon en dírou s nepravidelnými okraji. Jsem vám neoby ejn zavázán, ~e jste m na tenhle pYípad upozornil, pane Soamesi. Kam vedou ty dveYe?  Do mé lo~nice.  Veael jste tam od chvíle, co se to stalo?  Nikoli, spchal jsem pYímo k vám.  Rád bych se v ní porozhlédl. Vskutku krásná, starodávná komnata! Pose káte snad laskav okam~ik, ne~ si prohlédnu podlahu? Ne, nevidím nic. A co tenhle závs? Jsou za ním povaené aaty. Kdyby se nkdo chtl v tomhle pokoji schovat, vybral by si tuhle skrýa, proto~e postel je pYília nízká a aatník zas není dost hluboký. Doufám, ~e tam nikdo není? Z jeho ponkud nastra~eného postoje jsem poznal, ~e Holmes je ve stYehu a ~e je pYipraven na okam~itý zákrok, a~ závs odtáhne. NespatYili jsme vaak nic víc ne~ troje i tvery aaty na vaácích. Holmes se pojednou shýbl k podlaze.  Ejhle! Copak je to? Yekl. Le~el tam malý jehlan erné tmelovité hmoty, který vypadal navlas stejn jako pYedmt, co jsme naali v pracovn na psacím stole. Holmes si podr~el hmotu v otevYené dlani u elektrického svtla.  Váa návatvník zYejm po sob zanechal stopy nejen v pracovn, ale i v lo~nici, pane Soamesi, Yekl.  Co tam jen mohl pohledávat?  To je snad sdostatek jasné. Vrátil jste se ne ekanou cestou a jemu se dostalo pYedb~ného varování, a~ kdy~ jste stál u dveYí. Co mohl dlat? Vzal si vaechno, co ho mohlo prozradit, a chvatn vbhl do vaaí lo~nice, kde se ukryl.  Dobrotivé nebe, pane Holmesi! To znamená, ~e po celou dobu, co jsem mluvil s Bannisterem, byl ten mu~ naaím zajatcem, a my o tom nemli ani tuaení?  PYesn tak si to vykládám.  Ale snad se najde jeat jiná mo~nost, pane Holmesi? Nevím, zda jste si vaiml okna mé lo~nice.  Jsou v nm olovem zalité tabulky ve tYech okenních rámech, jeden se otevírá dovnitY a vznikne dostate n veliký otvor, aby jím proklouzl lovk.  To souhlasí. Navíc je odtud áste ný výhled na nádvoYí a pozorovatele pYitom není vidt. VetYelec se tudy mohl dostat dovnitY, zanechal po sob stopy, kdy~ procházel lo~nicí, a posléze vyael neuzam enými dveYmi. Holmes netrpliv zavrtl hlavou.  Podívejme se na to z praktické stránky, Yekl.  Pokud jsem vám dobYe rozuml, bydlí tu tYi studenti, kteYí pou~ívají tého~ schodiat jako vy a chodí kolem vaaich dveYí?  Ano, tak tomu je.  A vaichni tYi jsou pYihláaeni k té zkouace?  Ano.  Máte snad dovod, abyste nkterého z nich podezíral? Soames zaváhal.  To je velmi choulostivá otázka, Yekl.  lovk nerad nkoho podezírá, kdy~ nemá dokazy.  Vyslechneme si vaae podezYení. Já budu po tch dokazech pátrat.  Na rtnu vám tedy v nkolika vtách povahové rysy tYí obyvatel této budovy. Dole bydlí Gilchrist, výborný student a sportovec; hraje v universitním ragbyovém a kriketovém mu~stvu a vyhrál poháry za pYeká~kový bh a skok daleký. Je to pYíjemný, urostlý mládenec. Jeho otec byl známý sir Jabez Gilchrist, který se finan n zruinoval na dostizích. Mému studentovi mnoho penz nezbylo, ale je velmi pilný a sna~ivý. Jist uspje. O patro výa bydlí ten Ind, Daulat Ras. Je to klidný, nevyzpytatelný mu~, jak u~ Indové vtainou bývají. Studium mu jde dobYe, a koli v Ye tin není zvláae kovaný. Pracuje vytrvale a soustavn. V horním patYe je pokoj Milese McLarena. Je to bystrý mládenec, kdy~ se trochu sna~í  patYí mezi nejnadanjaí universitní studenty, je vaak náladový, prostopáaný a nedosledný. V prvním roce studií chyblo jen málo, aby byl vylou en pro hazardní hru v karty. Celý tenhle trimestr u~ zahálí a ur it se velice obává, ~e pYi zkouace neobstojí.  Podezíráte tudí~ jeho?  Neodva~uji se jít tak daleko. Ale z tch tYí se mi zdá nejmén nepravdpodobný.  PYesn tak. A nyní, pane Soamesi, bych se chtl podívat na vaaeho sluhu Bannistera. Byl to pomenaí, velice bledý, hladce oholený padesátník s proaedivlými vlasy. Stále jeat na sob nesl stopy svd ící o tom, ~e poklidná hladina jeho ~ivota byla nenadále rozbouYena. V tváYi mu nervózn cukalo a nedokázal udr~et ruce v klidu.  VyaetYujeme tu neaeastnou událost, Bannistere, oznámil mu jeho pán.  Ano, pane.  Slyael jsem, Yekl Holmes,  ~e jste nechal svoj klí  ve dveYích?  Ano, pane.  Není nezvyklé, ~e jste tak u inil práv v den, kdy se v pokoji nalézaly zkuaební otázky?  Je to velice neaeastná náhoda, pane. Nkolikrát se mi to ale stalo u~ pYedtím.  Kdy jste veael do pokoje?  Bylo kolem pol páté. V tu dobu pije pan Soames aj.  Jak dlouho jste se zdr~el?  Kdy~ jsem zpozoroval, ~e pan Soames není v pokoji, vyael jsem ihned ven.  Prohlí~el jste si ty papíry na stole?  Nikoli, pane, to rozhodn ne.  Jak to, ~e jste klí  ponechal ve dveYích?  Dr~el jsem v ruce ajový podnos. Myslel jsem si, ~e se vrátím zpátky pro klí . Potom jsem na to zapomnl.  Dají se vnjaí dveYe zaklapnout?  Nikoli, pane.  Tak~e zostaly po celou dobu otevYené?  Ano, pane.  A ka~dý, kdo by chtl, mohl z pokoje vyjít?  Ano, pane.  Kdy~ se pan Soames vrátil a zavolal vás, hodn vás to rozruailo?  Ano, pane. Za ta dlouhá léta, co tu slou~ím, se nic podobného nestalo. TémY jsem omdlel, pane.  To jsem slyael. Kde jste stál, kdy~ se vám udlalo nevolno?  Kde jsem stál, pane? No pYece zde, u dveYí.  To je pozoruhodné, neboe do kYesla jste se posadil v kout u okna. Pro  jste pohrdl ostatními kYesly?  To nevím, pane. Nezále~elo mi na tom, kam si sednu.  Skute n se domnívám, ~e ani dobYe nevdl, co iní, pane Holmesi. Vypadal velmi apatn  byl smrteln bledý.  Zostal jste zde, kdy~ váa pán odeael?  Jenom docela krátce. Potom jsem dveYe zamkl a vrátil se do svého pokoje.  Koho máte v podezYení?  To bych se neodvá~il Yíci, pane. NevYím, ~e by se na universit naael mladý pán, který by chtl takového inu vyu~ít k svému prospchu. Nikoli, pane, tomu já nevYím.  Dkuji vám, to sta í, Yekl Holmes.  Ale jeat sloví ko. }ádnému z tch tYí mladých páno, o které pe ujete, jste se nezmínil, ~e se nco stalo?  Nikoli, pane, ani slovkem.  }ádného z nich jste nevidl?  Nikoli, pane.  Dobrá. A nyní, pane Soamesi, pojdeme se projít po nádvoYí koleje, budete-li tak laskav. TYi ~luté obdélníky svtla záYily nad námi v houstnoucím soumraku.  Vaichni tYi ptá ci sedí v hnízdech, Yekl Holmes, kdy~ vzhlédl.  Ejhle! Co to? Zdá se, ~e jeden z nich je neklidný. Za roletou se pojednou objevila Indova tmavá silueta. Student rychle pYecházel nahoru a dolo pokojem.  Rád bych si je prohlédl jednoho po druhém, Yekl Holmes.  Je to mo~né?  Jist~e, odpovdl Soames.  Jejich místnosti patYí k nejstaraím v koleji, a není nijak neobvyklé, pYijde-li si je njaký návatvník prohlédnout. Pojte, provedu vás osobn.  Neuvádjte ~ádná jména prosím! Yekl Holmes, kdy~ jsme zaklepali na Gilchristovy dveYe. OtevYel je atíhlý, vysoký mládenec s vlasy barvy lnu a uvítal nás, kdy~ slyael, pro  jsme pYiali. UvnitY jsme spatYili nkolik opravdu pozoruhodných ukázek stYedovkého anglického stavitelství. Jedna z nich Holmese natolik zaujala, ~e si ji chtl na rtnout do zápisníku, avaak zlomil tu~ku, vypoj il si od naaeho hostitele jinou a posléze si vypoj il i no~, aby tu~ku oYezal. Tá~ podivná pYíhoda se opakovala v Indov obydlí. Ten ml enlivý mu~ s mírn zahnutým nosem na nás hledl úkosem a zYejm byl rád, kdy~ Holmes svoj stavitelský ná rtek dokreslil. NepostYehl jsem, ~e by Holmes v tomto i pYedealém pYípad naael stopu, po které pátral. Naae tYetí návatva vaak skon ila nezdarem. Vnjaí dveYe se na naae zaklepání neotevYely a zevnitY se Yinuly jenom nadávky.  Kdo jste, to je mi úpln fuk. Jdte do horoucího pekla! kYi el rozhnvaný hlas.  Zítra mám zkouaku a nikdo m odtud nevytáhne!  Je to hrubián, Yekl náa provodce zardlý hnvem, kdy~ jsme sestupovali po schodiati.  Netuail ovaem, ~e na jeho dveYe klepu já, nicmén jeho chování bylo krajn nezdvoYilé a za stávajících okolností opravdu podezYelé. Holmes zareagoval velmi podivn.  Mo~ete mi pYesn Yíci, jak je vysoký? zeptal se.  Opravdu, pane Holmesi, to se neodvá~ím Yíci. Je vyaaí ne~ Ind, ale tak vysoký jako Gilchrist není. Soudím, ~e pt stop aest palco by asi tak odpovídalo.  To je velmi dole~ité, Yekl Holmes.  A te vám, pane Soamesi, popYeji dobrou noc. Bylo vidt, ~e náa provodce je udivený a rozmrzelý, neboe hlasit zvolal:  Dobré nebe, pane Holmesi, pYece m tak narychlo nehodláte opustit! Patrn si neuvdomujete, v jakém jsem postavení. Zítra za ínají zkouaky. Musím jeat dnes ve er provést njaké rozhodné opatYení. Nesmím pYipustit, aby se zkouaka konala, kdyby se testy dostaly do rukou nkoho nepovolaného. Musíme situaci njak vyYeait.  Zatím nic nepodnikejte. asn ráno se u vás zastavím a celou zále~itost znova probereme. Snad vám budu moci pYece jen nazna it východisko. Zatím ponechte vaechno tak, jak je  prost vaechno.  Dobrá, pane Holmesi.  Mo~ete být zcela klidný. Ur it najdeme cestu, která vás vyvede z nesnází. Ten erný jíl a rovn~ hoblinky z oYezávané tu~ky si vezmu s sebou. Sbohem. Kdy~ jsme vyali na temné nádvoYí koleje, vzhlédli jsme k oknom. Ind stále jeat pYecházel po pokoji. V ostatních oknech byla tma.  Nu~e, Watsone, co o tom soudíte? zeptal se m Holmes, kdy~ jsme doali na hlavni ulici.  Docela pkná salonní hra  nco jako ten trik s tYemi kartami, vite? Máte na vybranou tYi mu~e. Zvolte si. Který to bude?  Student z horního patra  ten s tou nevymáchanou hubou. Má také nejhoraí povst. Ind ale rovn~ vypadal jako chlapík vaemi mastmi mazaný.Pro  asi poYád pYechází sem a tam po pokoji?  Na tom nic není. To dlá mnoho lidí, kdy~ se sna~í n emu se nau it nazpame.  Koukal po nás njak divn.  TváYil byste se práv tak, kdyby k vám vpadl hlou ek cizích lidí v dob, kdy se chystáte na zítYejaí zkouaku a ka~dá chvíle je pro vás drahá. Ne, na tom nic zlého nevidím. Tu~ky a no~e jsem také shledal v poYádku. Záhadou je mi ale ten lovk.  Který?  Nu, pYece ten sluha Bannister. Jakou v tom hraje roli?  Na m posobil dojmem naprosto po estného lovka.  Na m rovn~. A to je ta záhada. Pro  by lovk veskrze poctivý  vida, tady je velké papírnictví. Zde zahájíme pátrání. V mst byly takové vtaí prodejny jen tyYi a v ka~dé z nich ukázal Holmes hoblinky dYeva z tu~ky a nabízel zna ný pYíplatek za její duplikát. Vaude nám Yekli, ~e mohou tu~ku objednat, ale ~e není obvyklé velikosti a bývá málokdy na sklad. Mého pYítele zYejm nijak nesklí ilo, ~e musel odejít s nepoYízenou, pouze pokr il v polohumorné rezignaci rameny.  Milý Watsone, nedospli jsme nikam. Naae nejlepaí a poslední stopa se rozplynula. PYesto ani dost málo nepochybuji, ~e nashromá~díme dostatek dokazo. U vaech vaudy, milý brachu, u~ táhne na devátou a naae bytná se zmiHovala, ~e zelený hráaek bude k ve eYi o pol osmé. S tím vaaím v ným kouYením, Watsone, a s nepravidelností v jídle nejspía dostanete výpov a já s vámi budu vaai pohromu sdílet  pYedtím vaak jeat vyYeaíme ten problém nervózního profesora, jeho lehkomyslného sluhy a tYí podnikavých studento. Ten ve er se u~ Holmes o pYípadu nezmínil, tYeba~e po naaí opo~dné ve eYi dlouho sedl zabrán do svých myalenek. V osm hodin ráno veael do mého pokoje, práv kdy~ jsem se dooblékl.  Nu, Watsone, Yekl,  je na ase, abychom navatívili kolej svatého Lukáae. Obejdete se bez snídan?  Zajisté.  Soames bude hrozn nervózní, dokud mu nepovíme nco konkrétního.  Máte pro nho njaké konkrétní zprávy?  Myslím, ~e ano.  Dospl jste k njakému závru?  Ano, milý Watsone, rozYeail jsem tu záhadu.  Jaké nove dokazy jste si ale mohl opatYit?  Aha! Nadarmo jsem nevstával tak asn  v aest hodin. Mám za sebou dv hodiny perné práce a uael jsem nejmén pt mil, zato se vaak mám ím pochlubit. Podívejte se! Natáhl ruku. Na dlani dr~el tYi drobné jehlany erného jílu.  V era jste ml pouze dva, Holmesi!  A jeden mi pYibyl dnes ráno. Lze oprávnn tvrdit, ~e íslo 3 pochází z tého~ místa jako íslo l a 2. Co tomu Yíkáte, Watsone? Nu~e, pojte, abychom pYítele Soamese zbavili útrap. Neaeastného profesora jsme v jeho byt zastihli opravdu ve stavu krajního rozruaení. Za nkolik hodin mly být zahájeny zkouaky, a on stál pYed dilematem, zda fakta uvést ve veYejnou známost, anebo dovolit viníkovi, aby se ucházel o tak cenné stipendium. Nedokázal ani na okam~ik zachovat klid, vzruaení jím pYímo lomcovalo a pYibhl Holmesovi v ústrety s dychtiv rozevYenými pa~emi.  Bohudíky, ~e jste tady! Obával jsem se, ~e jste pYípad vzdal. Co mám dlat? Máme zahájit zkouaky?  Ano, zajisté.  Ale ten padouch    Nebude mezi uchaze i.  Víte, kdo to je?  Myslím, ~e ano. Nemá-li se tahle aféra dostat na veYejnost, musíme si udlit jistou plnou moc a utvoYit jakýsi rychlý soukromý soud. Soamesi, ra te se posadit sem a vy, Watsone, tamhle. Já zaujmu místo v kYesle uprostYed. Myslím, ~e te vypadáme dostate n impozantn, abychom viníkovi nahnali strach. ZazvoHte laskav na zvonek! Bannister veael a hned ucouvl  zYejm pYekvapen a vydaen naaím soudcovským vzezYením.  Ra te za sebou zavYít dveYe, Yekl Holmes.  Nu~e, Bannistere, povíte nám laskav pravdu o té v erejaí události? Sluha zbledl a~ ke koYínkom vlaso.  Vaechno jsem vám u~ povdl, pane.  Nemáte k tomu co dodat?  Nemám vobec co dodat, pane.  Nu, tak vám trochu napovím. Kdy~ jste v era usedl do toho kYesla, neu inil jste tak proto, abyste zakryl jistý pYedmt, který by prozradil návatvníkovu toto~nost? Bannisterova tváY smrteln zbledla.  Nikoli, pane, ur it ne.  Byl to pouhý náznak, Yekl Holmes vlídn.  PYiznávám se otevYen, ~e to nemohu dokázat. Ale zdá se to velice pravdpodobné, neboe jakmile se k vám pan Soames obrátil zády, propustil jste ven mu~e, který se skrýval v lo~nici. Bannister si olízl suché rty.  Tam ~ádný mu~ nebyl, pane.  Och, to je akoda, Bannistere. Dosud jste snad mluvil pravdu, ale te vím, ~e l~ete. Na mu~ov tváYi se objevil vzdorovitý výraz.  }ádný mu~ tam nebyl, pane.  Ale, ale, neYíkejte, Bannistere.  Nikoli, pane, nebyl tam vobec nikdo.  V tom pYípad nám ~ádné dalaí informace poskytnout nemo~ete. Zostanete laskav v místnosti? Postavte se ke dveYím lo~nice. A te po~ádám vás, Soamesi, kdybyste; byl tak velice laskav, zaael do pokoje mladého Gilchrista a po~ádal ho, aby pYiael sem k vám. O chvíli pozdji se profesor vrátil se studentem. Byl to hezký, vysoký, urostlý a svi~ný mladík, pru~n naalapoval a ml pYíjemnou, otevYenou tváY. PYelétl po nás neklidným pohledem a posléze s neskrývaným výrazem obav utkvl o ima na Bannisterovi, který stál v rohu místnosti.  ZavYete dveYe, Yekl Holmes.  Nu~e, pane Gilchriste, jsme tu sami mezi sebou a nikdo se nemusí dovdt, co se mezi námi odehraje. Mo~eme k sob být úpln otevYení. Chceme se dovdt, pane Gilchriste, jak je vobec mo~né, ~e vy, po estný mu~, jste se mohl dopustit takového inu, jaký jste v era provedl? Neaeastný mladík se zapotácel a vrhl na Bannistera pohled plný zdaení a vý itek.  Ne, prosím, ne, pane Gilchriste  neYekl jsem ani slovo, ani jediné slovko! zvolal sluha.  Ne, ale udlal jste to te, Yekl Holmes.  Nu~e, pane, chápete, ~e po Bannisterových slovech je vaae postavení beznadjné a ~e vaaí jedinou nadjí je upYímné pYiznání? Na chvíli se Gilchrist sna~il ovládnout výraz kYe ovit zkroucené tváYe. Vzáptí se vaak vrhl na kolena pYed naaím stolem, zaboYil obli ej do dlaní a hlasit se rozvzlykal.  Nu tak, nu tak, pravil Holmes laskav,  chybovat je lidské, a aspoH vás nikdo nemo~e obviHovat, ~e jste necitelný zlo inec. Snad by vám lépe vyhovovalo, kdybych panu Soamesovi vyprávl, co se stalo, a vy m mo~ete opravit, jestli~e se zmýlím. Souhlasíte? Nu, neobt~ujte se s odpovdí. Poslouchejte a uvidíte, ~e vám nehodlám ukYivdit. Od chvíle, kdy jste mi Yekl, pane Soamesi, ~e nikdo, dokonce ani Bannister nemohl vdt, ~e obtahy testo jsou ve vaaem pokoji, za al tento pYípad nabývat v mé mysli pYesnjaích obryso. TiskaYe jsem mohl z podezYení vynechat. Ten si mohl test v klidu prohlédnout ve své oficín. Inda jsem rovn~ nebral v úvahu. Ponvad~ obtahy byly svinuté, nemohl tuait, co je to za papíry. Na druhé stran mi pYipadalo nepravdpodobné, ~e by se nkdo odvá~il vejít do pokoje, a práv v den, kdy na stole le~ely testy. Tu mo~nost jsem rovn~ vylou il. Mu~, který veael do pokoje, vdl, ~e tam ty testy najde. Jak se to dovdl? Kdy~ jsem ael k vám, prohlédl jsem si okno. Pobavilo m, jak jste mohl vobec pYedpokládat, ~e uva~uji, zda tudy nkdo nevnikl dovnitY za bílého dne pYed o ima vaech obyvatel protjaích pokojo. Podobná domnnka je nesmyslná. ZmYil jsem si výaku mu~e, který by oknem mohl zahlédnout testy le~ící na psacím stole. Sám jsem aest stop vysoký, a povedlo se mi to jen s námahou. lovk menaí ne~ já by neml ~ádnou vyhlídku. Pochopíte, pro  jsem u~ tehdy uva~oval, ~e pokud se mezi tmi tYemi studenty najde nadpromrn vysoký mu~, mli bychom si ho povaimnout blí~. Veael jsem dovnitY a svYil vám, co mi napovdl stolek u okna. Psací stol mi neprozradil nic, dokud jste se pYi Gilchristov popisu nezmínil o tom, ~e znamenit ská e do dálky. Pak mi to bylo rázem jasné a potYeboval jsem pouze dalaí dokazy, které se mi podaYilo rychle získat. Vaechno se zbhlo takhle. Ten mládenec strávil odpoledne na závodiati, kde trénoval skok do dálky. PYi návratu nesl skokanské tretry a ty, jak je vám známo, mají dole nkolik hYebo. Kdy~ procházel kolem okna, zahlédl, proto~e je vysoký, na psacím stole obtahy a domyslel se, o co asi jde. Nic by se bývalo nestalo, ale kdy~ ael kolem vaaich dveYí, zahlédl v nich klí , který tam váa sluha neopatrn zanechal. Z náhlého podntu veael dovnitY, aby se podíval, zda jsou to skute n obtahy písemné zkouaky. Nevydával se tím v nebezpe í, proto~e mohl v~dy pYedstírat, ~e se prost jenom zastavil, aby se vás na nco zeptal. Kdy~ vaak poznal, ~e má pYed sebou opravdu ty obtahy, teprve pak podlehl pokuaení. Polo~il tretry na stol. Co jste polo~il na to kYeslo u okna?  Rukavice, Yekl mladík. Holmes vítzoslavné pohlédl na Bannistera.  Polo~il rukavice na kYeslo a bral do ruky obtahy, jeden sloupec po druhém, aby si je opsal. Myslel, ~e se profesor vrátí hlavní branou a ~e ho v as spatYi. Jak víme, pan Soames ael postranním vchodem. Pojednou ho Gilchrist zaslechl u dveYí. Nevdl, kudy má uprchnout. Zapomnl na rukavice, uchopil tretry a vbhl do lo~nice. Povaimnte si, ~e akrábanec na stole je z jedné strany slabý, ale smrem ke dveYím lo~nice se prohlubuje. To samo o sob sta í k dokazu, ~e tretry byly str~eny tímhle smrem a ~e se viník ukryl v lo~nici. Hlína, která mu ulpla na hYebech, zostala na psacím stole a dalaí hrudka se uvolnila v lo~nici. Jeat dodávám, ~e jsem si dnes ráno vyael na lehkoatletickou dráhu a tam v dosko iati pro skok daleký jsem naael pYilnavý erný jíl, posypaný jemnými pilinami, aby skokan neuklouzl. Odebral jsem vzorek. Vylí il jsem to pravdiv, pane Gilchriste? Student vstal a narovnal se.  Ano, pane, je to tak, Yekl.  Dobré nebe, vy k tomu nemáte co dodat? zvolal Soames.  Ano, pane, mám, ale byl jsem tímhle potupným odhalením otYesen. Zde je dopis, pane profesore, který jsem vám po probdlé a hore né noci asn ráno napsal. U inil jsem to dYív, ne~ jsem se dozvdl, ~e jsem byl jako viník odhalen. Zde vám ho pYedávám, pane. Do tete se v nm, ~e jsem se rozhodl od zkouaky odstoupit. Byla mi nabídnuta dostojnická hodnost u rhodeské policie a bezodkladn odjí~dím do ji~ní Afriky.  Opravdu rád slyaím, ~e jste ze své nepoctiv získané výhody nehodlal t~it, Yekl Soames.  ím mi ale vysvtlíte svou náhlou promnu? Gilchrist ukázal na Bannistera.  Na správnou cestu m pYivedl on, Yekl.  No tak, Bannistere, Yekl Holmes.  Z toho, co jsem vám Yekl, vám te musí být jasné, ~e jedin vy jste mohl mladého mu~e pustit ven, neboe jste zostal v pokoji a pYi odchodu jste musel dveYe zamknout. Nedá se vYit, ~e by byl unikl oknem. Mo~ete nám vysvtlit své po ínání a objasnit tak poslední bod této záhady?  To vysvtlení je velice prosté, pane, kdybyste znal moj dovod, ale ten vám ani pYi vaí vaaí chytrosti nemohl být znám. Bývaly asy, pane, kdy jsem slou~il jako komorník u sira Jabeze Gilchrista, otce pYítomného mladého pána. Kdy~ pYiael o majetek, naael jsem si v koleji místo jako sluha, ale nikdy jsem na svého bývalého zamstnavatele nezapomnl, i kdy~ zchudl. Kvoli památce na ty staré asy jsem se o jeho syna vaemo~n staral. Víte, pane, jakmile jsem v era po tom poplachu veael do pokoje, hned jsem si povaiml, ~e hndé rukavice pana Gilchrista le~í na kYesle. Znal jsem ty rukavice dobYe a vdl jsem, co znamená, ~e jsou tu. Kdyby je uvidl pan Soames, bylo by po vaem. Klesl jsem do toho kYesla a nehnul se odtud, dokud se pan Soames nevypravil k vám. Potom vyael z lo~nice moj mladý pán, kterého jsem kdysi houpal na kolenou, a ke vaemu se mi pYiznal. Co~ nebylo pYirozené, ~e jsem se ho sna~il chránit, a co~ nebylo rovn~ pYirozené, ~e jsem mu promluvil do duae, jak by to byl udlal jeho nebo~tík otec, a pYesvd oval ho, ~e mu z takového inu nemo~e vzejít prospch? Mo~ete mi to vy ítat, pane?  Ne, to vru ne! zvolal Holmes srde n a vysko il.  Nu, Soamesi, myslím, ~e jsme váa malý problém objasnili a doma nás o ekává snídan. Pojte, Watsone. A pokud jde o vás, pane, vYím, ~e v Rhodesii vám kyne slibná budoucnost. Tentokrát jste se dopustil poklesku. Ké~ jsme v budoucnu svdky toho, jak vysoko se doká~ete povznést. ZLATÝ SKXIPEC Kdy~ hledím na tYi svázané tlustopisy, v nich~ je zaznamenána naae práce za rok 1894, pYiznám se, ~e je mi velice zat~ko vybrat z toho bohatého materiálu pYípady zajímavé samy o sob a sou asn ilustrující pozoruhodné schopnosti, které mého pYítele tak proslavily. Obracím stránky a tu své zápisy o nechutném pYípadu ervené pijavky a o hrozné smrti bankéYe Crosbyho. Nacházím tu popis tragédie Addletonových a zprávu o neobvyklém obsahu starodávné britské mohyly. Do tohoto období spadá i proslulý pYípad ddické posloupnosti Smith-Mortimer, jako~ i vypátrání a zat ení Hureta, vraha z Boulevardu des Italiens, in, za který Holmes obdr~el Yád estné legie a vlastnoru ní dkovný list francouzského presidenta. Ka~dý z tchto pYípado by si zaslou~il být vyprávn, ale koneckonco se domnívám, ~e v ~ádném z nich se nesetkáváme s tolika poutavými aspekty jako v epizod z Yoxleyské usedlosti, kde se po politováníhodné smrti mladého Willoughbyho Smithe objevily pojednou pohnutky zlo inu v prapodivném svtle. Byla divoká, bouYlivá noc na sklonku listopadu. Prosedli jsme s Holmesem celý ve er ml ky; on se s pomocí silné lupy pokouael rozluatit zbytky povodního nápisu na palimpsestu, já zas byl zahloubán do pojednání o nejnovjaích pokrocích chirurgie. Po Baker Street sku el venku vítr a déae nám prudce bubnoval do oken. Bylo to zvláatní, pocítit zde, uprostYed msta, kde nás na deset mil ze vaech stran obklopovaly výtvory lidských rukou, kruté bsnní pYírody a uvdomit si, ~e pro mocné síly ~ivlo neznamená celý Londýn víc ne~ krt í hromádka nkde na poli. PYistoupil jsem k oknu a vyhlédl do opuatné ulice. Tu a tam osvtlovala njaká lucerna zablácenou vozovku a lesklý chodník. Od Oxford Street pYijí~dla osamlá dro~ka a bláto stYíkalo na vaechny strany.  Vru dobYe, ~e dnes ve er nemusíme ven, Watsone, Yekl Holmes, kdy~ odlo~il lupu a svinul palimpsest.  Na jedno posezení jsem toho udlal a~ dost. Velice to namáhá o i. Pokud jsem zatím zjistil, není napínavjaí etby nad ú etní zápisy opatství, i kdy~ pocházejí z druhé poloviny patnáctého století. Ejhle! Slyaíte? Co to má znamenat? PYes hukot vtru jsme zaslechli dusot koHských kopyt a dlouhé zaskYípní, jak se kolo otYelo o obrubník. Dro~ka, kterou jsem vidl u~ pYedtím, zastavila te pYed naaimi dveYmi.  Co tu asi mo~e pohledávat? zvolal jsem, kdy~ z ní vystoupil jakýsi mu~.  Pohledávat! Hledá nás. A my, nebohý Watsone, budeme hledat pláat a nákr níky a galoae, kdejakou ást odvu vynalezenou lidmi k ochran proti nepYízni po así. Ale po kejte moment! Dro~ka u~ zas odjí~dí! Stále jeat nám zbývá nadje. Kdyby chtl, abychom ali s ním, nechal by dro~ku ekat. B~te otevYít dveYe, milý brachu, ponvad~ vaichni poYádní lidé u~ dávno le~í v posteli. Poznal jsem polno ního návatvníka bez obtí~í, jakmile na nho dopadlo svtlo z pYedsín. Byl to mladý Stanley Hopkins, talentovaný detektiv, o jeho~ kariéru Holmes nkolikrát projevil velmi praktický zájem.  Je doma? zeptal se netrpliv.  Pojte nahoru, milý pane, ozval se shora Holmesov hlas.  Doufám, ~e za takové noci jako dneaní jste pro nás nic nenaplánoval. Detektiv vystoupil po schodech a svtlo naaí lampy se mu tYpytiv odrá~elo na nepromokavém pláati. Pomohl jsem mu jej odlo~it, zatímco Holmes rozhrábl polena v krbu, tak~e oheH znovu zaplápolal.  Nu~e, milý Hopkinsi, pYisednte k ohni a ohYejte si nohy, Yekl Holmes.  Zde je doutník a doktor má recept na horký nápoj s citrónem, co~ je výborný lék pro takovou noc jako dneaní. B~í nepochybn o nco dole~itého, kdy~ vás to k nám pYivedlo v takovém ne ase.  Opravdu je tomu tak, pane Holmesi. Ujiaeuji vás, ~e jsem ml perné odpoledne. etl jste v posledním vydání ve erníko nco o tom pYípadu v Yoxley?  Ne etl jsem dnes nic novjaího ne~ zápisy z patnáctého století.  Nu, byla to jen taková krátká zpráva a k tomu jeat celá pokroucená, tak~e jste o nic nepYiael. Já jsem se ale poYádn zapotil. Stalo se to v Kentu, sedm mil od Chathamu a tYi od ~eleznice. Ve tvrt na tyYi jsem obdr~el telegram, do Yoxleyské usedlosti jsem dorazil o páté, provedl jsem aetYení, posledním vlakem jsem se vrátil na nádra~í Charing Cross a odtud jedu dro~kou pYímo k vám.  Co~ znamená, jak pYedpokládám, ~e vám ten pYípad není zcela jasný?  Znamená to, ~e nevím kudy kam. Mám pocit, ~e jsem se jeat nesetkal s tak zamotaným pYípadem, tYeba~e zprvu vypadal jednoduae a lovk by ne ekal, ~e dojde ke komplikacím. Tomu inu chybí motiv, pane Holmesi. To práv mi dlá starosti. Nemohu najít ~ádný motiv. Le~í tam mrtvý mu~  to je skute nost, kterou nelze popYít  ale dosud jsem u nikoho nenaael sebemenaí dovod, pro  by tomu lovku ml ublí~it. Holmes si zapálil doutník a zvrátil se na opradlo kYesla.  Vyslechneme si to, pravil.  Vaechny skute nosti jsou mi známé, Yekl Stanley Hopkins.  PotYeboval bych vaak te vdt, jak si je mám správn vylo~it. Pokud tomu rozumím, vypadá to asi takhle. PYed nkolika lety si ten venkovský dom, Yoxleyskou usedlost, pronajal staraí lovk, který uvedl, ~e se jmenuje profesor Coram. Je to invalida, vtainu asu tráví na lo~ku, ale ob as s pomocí hole pYechází po dom nebo si vyjede do zahrady na vzduch ve vozíku pro nemocné, který tla í zahradník. U tch nkolika sousedo, kteYí k nmu zaali na návatvu, je oblíben a v okolí má povst velmi u eného mu~e. K jeho domácímu personálu patYí pouze staraí hospodyn paní Markerová a slu~ka Susan Tarltonová. Ob ~eny jsou v dom zamstnány od jeho nasthování a mají výte nou povst. Profesor spisuje njakou vdeckou knihu a pYijal asi pYed rokem tajemníka. První dva uchaze i mu nevyhovovali, ale tYetí, pan Willoughby Smith, mladý lovk, který po ukon ení universitních studií nastupoval do prvního místa, pln vyhovoval po~adavkom svého zamstnavatele. Ml za úkol celé dopoledne psát podle profesorova diktátu a ve er trávil vyhledáváním odkazo a literatury vztahující se k práci následujícího dne. Zmínný Willoughby Smith neml ~ádný akraloup ani ze studia v Uppinghamu, ani z let, kdy byl poslucha em v Cambridgi. Vidl jsem jeho vysvd ení a odjak~iva to býval sluaný, tichý a velmi pilný mládenec bez njakých nápadných slabostí. A práv tenhle mládenec zemYel dnes ráno v profesorov pracovn za okolností, které nasvd ují tomu, ~e byl zavra~dn. Za okny vyl a sku el vítr. PYisedli jsme si s Holmesem blí~ k ohni, zatímco mladý inspektor pomalu a po poYádku rozvíjel své pozoruhodné vyprávní.  Kdybyste prohledali celou Anglii, pravil,  sotva byste nalezli domácnost uzavYenjaí a mén pYístupnou vnjaím vlivom, ne~ je tahle. Celé dlouhé týdny si nikdo z jejích leno nevyjde ani za zahradní branku. Profesor byl zcela zaujat svou prací a nic jiného pro nho neexistovalo. Mladý Smith nikoho v sousedství neznal a ~il témY stejným zposobem jako jeho zamstnavatel. Ob ~eny nemly nic, co by je z domu odvádlo. Zahradník Mortimer, který tla í vozík pro nemocné, je vyslou~ilý voják z krymské války  lovk spoYádaný a s bezúhonnou povstí. Nebydlí v dom, ale v chaloupce s tYemi místnostmi na druhém konci zahrady. To jsou jediní obyvatelé Yoxleyské usedlosti. Sto kroko od zahradní branky ovaem vede hlavní silnice z Chathamu do Londýna. Kdy~ zvednete petlici, nic vám nebrání vejít. A te vás seznámím s výpovdí Susan Tarltonové, která jediná mi mohla Yíci nco konkrétního. Stalo se to dopoledne mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou. V té dob vaela v pYední lo~nici v prvním patYe záclony. Profesor Coram jeat le~el, neboe za apatného po así málokdy vstává pYed polednem. Hospodyn mla njakou práci v zadním traktu. Willoughby Smith byl ve své lo~nici, které pou~íval jako obývacího pokoje, ale slu~ebná ho asi v té dob zaslechla, ~e krá í po chodb a pak schází do pracovny rozkládající se pYímo pod lo~nicí, v ní~ pracovala. Nevidla ho, ale tvrdí, ~e neomyln poznala jeho rychlé, energické kroky. Neslyaela, ~e by dveYe do pracovny zabouchly, ale asi o minutu pozdji se z pokoje zezdola ozval straalivý výkYik. Bylo to divoké, chraptivé zaje ení, tak podivné a zvláatní, ~e je mohl ze sebe vyrazit mu~ i ~ena. V tém~ okam~iku cosi padlo na zem, a~ se dom otYásl, a pak se rozhostilo ticho. Slu~ka chvíli stála celá zkoprnlá, ne~ se vzchopila a rozbhla dolo. DveYe pracovny byly zavYené. OtevYela je a spatYila mladého pana Willoughbyho Smithe nata~eného na podlaze. Zprvu nevidla ~ádné zranní, ale kdy~ se ho pokusila zvednout, spatYila, ~e se mu z hrdla valí krev. Malá, ale velice hluboká rána zasáhla kr ní tepnu. ZbraH, která zposobila zranní, le~ela na koberci vedle nho. Byl to no~ík na pe etní vosk, jaké najdeme na starodávných psacích stolech, se stYenkou ze slonoviny a s neohebnou epelí. No~ obvykle le~el na profesorov stole. Slu~ka zpo átku myslela, ~e mladý Smith je u~ mrtev, ale kdy~ mu nalila z karafy na elo vodu, otevYel na okam~ik o i.  Profesor, zamumlal,  byla to ona. Slu~ebná je ochotna odpYisáhnout, ~e jeho slova znla pYesn takhle. Zoufale se sna~il Yíci jeat nco a pozvedl pravou ruku. Potom padl mrtev na záda. Mezitím pYiala do pokoje i hospodyn, ale pYília pozd na to, aby poslední slova umírajícího zaslechla. Susan nechala u nebo~tíka a sama spchala do profesorovy lo~nice. Profesor sedl na posteli a byl velice rozruaen, ponvad~ toho slyael dost, aby vytuail, ~e se pYihodilo nco hrozného. Paní Markerová je ochotna odpYisáhnout, ~e profesor ml na sob no ní úbor, beztak by se neoblékl bez Mortimerovy pomoci, a ten ml pYíkaz, aby se dostavil a~ v poledne. Profesor prohlaauje, ~e zaslechl vzdálený výkYik a nic víc ~e neví. Nedovede si vobec vysvtlit ,Profesor  byla to ona , a domnívá se, ~e je Smith pronesl v deliriu. Je pYesvd en, ~e Willoughby Smith neml na svt jediného nepYítele, a nemo~e uvést ~ádný dovod zlo inu. Ze vaeho nejdYív poslal zahradníka Mortimera pro policii. O chvíli pozdji jsem obdr~el od okresního velitele ~ádost o pomoc. Do mého pYíchodu s ni ím nehýbali a vydali striktní pYíkaz,~e na painu vedoucí k domu nesmí nikdo vkro it. Ml jsem skvlou pYíle~itost uplatnit vaae teorie v praxi, pane Holmesi. Opravdu jsem nic nepostrádal.  Krom Sherlocka Holmese! pravil moj spole ník s ponkud hoYkým úsmvem.  Nu, vyslechneme si to. Jak jste se s tím vypoYádal?  PYedevaím vás po~ádám, pane Holmesi, abyste si prohlédl tenhle ná rtek a získal tak ucelenou pYedstavu o poloze profesorovy pracovny a dalaích dole~itých okolnostech. Budete rovn~ moci lépe sledovat mé aetYení.   Rozlo~il hrub na rtnutý plánek, který zde otiskuji, a polo~il jej Holmesovi na kolena. Vstal jsem a pYes Holmesovo rameno jsem si plánek prohlí~el.  Je ovaem nahozený jen letmo a zachycuje pouze body, které se mi zdají podstatné. Vaechno ostatní uvidíte pozdji sám. Nu~e za prvé, pYedpokládáme-li, ~e vrah veael do domu, kudy se dovnitY dostal? Nepochybn po zahradní pain a zadními dveYmi, jimi~ je ni ím neomezený pYístup do pracovny. Ka~dý jiný pYíchod by byl nanejvýa slo~itý. Stejnou cestou musel i uniknout, proto~e jeden východ mu zablokovala slu~ebná Susan, kdy~ utíkala dolo po schodech, a druhý východ vede pYímo do profesorovy lo~nice. Okam~it jsem proto soustYedil pozornost na zahradní painu, která je po deati celá rozbahnná a ka~dá alépj by se na ní zYeteln otiskla. Prohlídka m pYesvd ila, ~e mám co init s obezYelým a zkuaeným zlo incem. Na pain otisky alépjí nebyly. Nelze ovaem pochybovat, ~e nkdo ael po tráv lemující painu, a to proto, aby nezanechal stopy. }ádný zYetelný otisk jsem sice nenalezl, ale tráva byla poalapaná a nkdo po ní ur it krá el. Mohl to být jedin vrah, ponvad~ ani zahradník, ani nikdo jiný tudy ráno neael a teprve pYedchozí noci se dalo do deat.  Okam~ik, Yekl Holmes.  Kam ta paina vede?  Na silnici.  Jak je dlouhá?  Asi sto metro.  Ale tam, kde paina prochází brankou, jste nepochybné stopy alépjí naael?  Painka je bohu~el práv na tom míst vydlá~dná.  Nu  a pYímo na silnici?  Nikoli. Vozovka se promnila v rozbYedlé bláto.  Hm, hm  a ty stopy na tráv  smYovaly od domu, nebo k domu?  To nelze ur it. Obrysy se vobec nedaly rozeznat  Velká noha, nebo malá?  To se nedalo poznat. Holmes netrpliv vykYikl.  Od té doby neustále leje a burácí vichr, pravil.  Bude obtí~njaí pYe íst ty stopy ne~ pYe íst palimpsest. Nu, není jiné pomoci. Co jste udlal pak, Hopkinsi, kdy~ vám bylo jasné, ~e jste nezjistil nic?  Mám za to, ~e jsem zjistil dost vcí, pane Holmesi. Vdl jsem, ~e pachatel opatrn vnikl do domu zven í Nato jsem prozkoumal chodbu. Je pokryta kokosovými roho~kami, na nich~ nezostaly ~ádné otisky. To m zavedlo do pracovny, co~ je spoYe zaYízená místnost. Vévodí jí veliký americký psací stol s dvojitou Yadou zásuvek a s vtaí zásuvkou uprostYed. Zásuvky byly otevYené, prostYední vaak byla zam ená. Podle vaeho ty zásuvky bývaly otevYené v~dy, ponvad~ nic cenného neobsahují. Do prostYední zásuvky se asto ukládají dole~ité listiny, ale nic nesvd ilo o tom, ~e se v nich prohraboval nkdo nepovolaný, a profesor m ujistil, ~e nic také nebylo odcizeno. Je jisté, ~e loupe~ v dom spáchána nebyla. A te se vraeme k mrtvole mladého mu~e. Nalezli ji pYed psacím stolem vlevo, jak vidíte na ná rtku. Rána na pravé stran krku byla zasazena zezadu a smYovala kupYedu, tak~e je skoro vylou eno, ~e by se Smith zranil sám.  Leda~e by se na ten no~ svalil, Yekl Holmes.  Tak jest. To m také napadlo. No~ ale le~el nkolik stop od tla, tak~e taková mo~nost sotva pYichází v úvahu. A mimoto známe poslední slova umírajícího. A kone n jsme v zaeaté pravici mrtvého nalezli tenhle dole~itý vcný dokaz. Stanley Hopkins vytáhl z kapsy balí ek, který otevYel. Uvidli jsme zlatý skYipec, z jeho~ konco visely dv pYetr~ené aHorky z erného hedvábí.  Willoughby Smith ml výte ný zrak, dodal Hopkins.  Ten skYipec nepochybn strhl z vrahova tla nebo tváYe. Sherlock Holmes vzal skYipec do ruky a zkoumal jej se soustYednou pozorností a zájmem. Nasadil si skYipec na nos, pokusil se pYes skla íst, pYistoupil k oknu a vyhlédl do ulice, bedliv skYipec prohlí~el v jasném svtle stolní lampy a nakonec se s pYiduaeným smíchem posadil ke stolu a napsal nkolik Yádek na papír, který pak hodil Stanleymu Hopkinsovi.  To je vaechno, co vám mohu povdt, pravil.  Snad vám to pYinese njaký u~itek. PYekvapený detektiv si lístek pYe etl nahlas. Stálo tam toto:   Hledá se ~ena z lepaích kruho, odná jako dáma. Má pozoruhodn silný nos a o i umístné blízko sebe. Má pokr ené elo, m~ouravý pohled a patrn kulatá ramena. Podle jistých náznako lze soudit, ~e se v posledních nkolika msících musela nejmén dvakrát uchýlit k optikovi. Proto~e má velmi silná skla a optiko není pYília mnoho, nemlo by být obtí~né ji vypátrat.   Holmes se usmál Hopkinsov ú~asu, který se vaak nepochybn jevil i na mé tváYi.  Mé závry jsou zcela prosté, Yekl.  T~ko bych jmenoval pYedmt, který nabízí lepaí mo~nosti k vyvození závro o osob jeho majitele, ne~ je skYipec, a zejména tak pozoruhodný exempláY jako tenhle. }e patYí njaké ~en  to jsem usoudil z jemného vypracování skYipce, a ovaem i z posledních slov umírajícího. }e je to ~ena kultivovaná a dobYe oble ená, vyplývá z toho, ~e skla skYipce jsou zasazena do obrou ek z pravého zlata, a je nepravdpodobné, ~e by v jiných ohledech majitelka skYipce byla nepoYádná. Sám se mo~ete pYesvd it, ~e ta sedélka vám k nosu nepYiléhají, co~ nasvd uje, ~e zmínná dáma má u koYene velmi silný nos. Takový nos bývá obvykle krátký, ale z tohoto pravidla se najde i dost výjimek, a proto v tomhle bod na svém popisu nijak urputn netrvám. Já sám mám úzkou tváY, a pYesto se mi nepodaYilo dostat o i do stYedu nebo aspoH poblí~ stYedu skel. Ta dáma má tudí~ o i velice blízko u sebe. Povaimnte si, Watsone, ~e jde o konkávní, siln dioptrická skla. Dáma, která byla zvyklá dívat se celý ~ivot pYes tato skla, jist nepostrádá ani dalaích výrazných ryso, které tito lidé mívají  poznali bychom to z jejího ela, o ních ví ek a zad.  Ano, Yekl jsem.  Vaae vývody jsou mi úpln jasné. PYiznám se vám vaak, ~e nechápu, jak jste dospl k závru, ~e ta ~ena dvakrát navatívila optika. Holmes uchopil skYipec do ruky.  Povaimnte si, ~e ob sedélka jsou pota~ena prou~ky korku, aby netla ila do nosu. Jeden z prou~ko má temnjaí zabarvení a vypadá ponkud opotYebovaný, ale druhý je nový. ZYejm se jeden korek utrhl a musel být nahrazen jiným. Soudím, ~e opotYebovaný prou~ek je starý nanejvýa pár msíco. Oba jsou naprosto shodné a z toho usuzuji, ~e dáma navatívila podruhé tuté~ firmu.  U vaech vaudy, to je úpln zázra né! zvolal Hopkins s nepokrytým obdivem.  Kdy~ si pomyslím, ~e vaechny ty dokazy jsem ml v rukou, a nic jsem netuail! Nicmén  hodlám navatívit vaechny londýnské optiky.  To jsem od vás samozYejm o ekával. A co nám jeat k tomu pYípadu Yeknete?  U~ nic, pane Holmesi. Myslím, ~e te víte vaechno, co vím já  a patrn víc. Pátrali jsme, zda na silnici nebo na nádra~í nebyl spatYen njaký neznámý lovk. O nikom jsme neslyaeli. Nejde mi ale na rozum, ~e by ten zlo in postrádal jakýkoli motiv. Nikdo nemo~e nazna it ani sebemenaí pohnutku.  V tom ohledu vám nemohu nijak pomoci. PYedpokládám, ~e si pYejete, abychom s vámi zítra odjeli na místo tragédie?  Pokud vás to pYília neobt~uje, pane Holmesi. V aest hodin ráno odjí~dí z nádra~í Charing Gross vlak do Chathamu a mezi osmou a~ devátou bychom u~ mli být v Yoxleyské usedlosti.  Tak tedy tím vlakem pojedeme. Váa pYípad nesporn vykazuje nkolik velmi zajímavých ryso a s potaením se dám do pátrání. Vida, u~ je pomalu jedna a bude nejlépe, kdy~ se na nkolik hodin prospíme. Spokojíte se snad s touhle pohovkou u krbu? Zapálím lihový vaYi , a ne~ vyrazíme, nabídnu vám aálek kávy.   VichYice sice polevila, ale kdy~ jsme se nazítYí ráno vydali na cestu, panovala venku tYeskutá zima. Vidli jsme vycházet studené zimní slunce nad pustými tem~skými blaty a dlouhým, ponurým tokem Yeky, který mi bude nav~dy pYipomínat, jak jsme zde na po átku naaí kariéry pronásledovali onoho domorodce z Andamanských ostrovo. Po dlouhé a únavné jízd jsme vystoupili na malém nádra~í za Chathamem. Ne~ pYipYáhli k bry ce kon, chvatn jsme posnídali v místním hostinci, a byli jsme proto pln pYichystáni pustit se do práce, kdy~ jsme kone n dorazili do Yoxleyské usedlosti. PYed zahradní brankou ekal strá~ník.  Nu~e, Wilsone  nco nového?  Nikoli, pane, nic.  NepYialo hláaení, ~e nkde vidli njakého cizince?  Ne, pane. Na stanici jsou pYesvd eni, ~e v era sem nepYijel ani odtud neodjel ~ádný cizinec.  ProaetYili jste hostince a penzióny?  Ano, pane; není v nich ubytován nikdo, koho neznáme.  Nu, do Chathamu je delaí procházka. Kdokoli tam mohl pYechodn pobýt anebo nastoupit do vlaku, ani~ si ho nkdo povaiml. Zde je ta zahradní paina, o ní~ jsem hovoYil, pane Holmesi. Dávám vám slovo na to, ~e na ní v era ~ádné stopy nebyly.  Na které stran painy jste vidl ty stopy v tráv?  Na téhle, pane. Na tomhle úzkém pruhu trávy mezi painou a kvtinovým záhonem. Te se stopy nedají rozeznat, ale v era byly jasn patrné.  Ano, ano, nkdo tudy ael, Yekl Holmes, kdy~ se sklonil nad trávník.  Naae dáma zajisté naalapovala opatrn, jen co je pravda, ponvad~ na jedné stran by zanechala otisky nohou na pain a na druhé jeat zYetelnjaí stopy na mkkém záhonu, ~e?  Ano, pane, zYejm uva~ovala velice chladnokrevn. SpatYil jsem, ~e se na Holmesov tváYi objevil napjatý výraz.  Xíkáte, ~e se tudy bezpochyby vrátila?  Ano, pane, jiná cesta odtud nevede.  Po tomhle pruhu trávy?  Zajisté, pane Holmesi.  Hm! To je velice pozoruhodný výkon  velice pozoruhodný. Nu~e, myslím, ~e na té pain u~ nic nenajdeme. Budeme pokra ovat. PYedpokládám, ~e obvykle bývá zahradní branka otevYena, ne? Naaí návatvnici sta ilo, aby prost veala dovnitY. Nezamýalela spáchat vra~du, jinak by si byla jist opatYila njakou zbraH a nebrala by no~ z psacího stolu. Proala chodbou a na kokosových roho~ích nezanechala ~ádné stopy. Pak se octla v pracovn. Jak dlouho v ní byla? Nemáme nic, podle eho bychom to posoudili.  Ne déle ne~ nkolik minut, pane. Zapomnl jsem vám Yíci, ~e hospodyn paní Markerová krátce pYedtím v pracovn uklízela  asi tvrt hodiny pYedtím, jak Yíkala.  Vida, asové vymezení tedy máme. Naae dáma vejde do místnosti, a co u iní? PYistoupí k psacímu stolu. Pro  to iní? Ur it ne proto, aby se podívala do zásuvek. Kdyby bylo v pracovn nco cenného, jist by to bylo zam eno. Ne, pYiala si pro nco z prostYední zásuvky. Ejhle! Co znamená tohle akrábnutí? Pro  jste se mi o nm nezmínil, Hopkinsi? `krábanec, který Holmes prohlí~el, byl dlouhý asi tyYi palce, za ínal vpravo od mosazného kování klí ové dírky a poakodil lak na stolní desce.  Povaiml jsem si ho, pane Holmesi. Jen~e kolem klí ové dírky se najdou akrábance v~dycky.  Tohle je ale erstvé  docela erstvé. Podívejte, jak se v míst vrypu mosaz leskne. Staraí akrábnutí by bylo zbarveno stejn jako mosazný povrch. Podívejte se na n mým zvtaovacím sklem. A tady vidíte lak, vypadá jako zem vyhrnutá k okraji brázdy. Je tu nkde paní Markerová? Do místnosti veala postaraí ~ena s truchlivým výrazem.  Utírala jste v era ráno ten kanceláYský stol?  Ano, pane.  Vaimla jste si tohohle akrábnutí?  Ne, pane, nevaimla.  VYím vám to, ponvad~ jinak byste ty kousí ky laku setYela. Kdo má k tomu zámku klí ?  Pan profesor. Nosí jej na Yetízku od hodinek.  Je to jednoduchý klí ?  Nikoli, pane, patentní.  Dkuji vám, paní Markerová, mo~ete jít. Vida  dosahujeme ur itých pokroko. Naae dáma vejde do místnosti, pYistoupí k prostYední zásuvce psacího stolu, kterou otevYe nebo se ji otevYít pokusí. Zatímco se tím zabývá, vkro í do pokoje mladý Willoughby Smith. }ena se ve spchu pokouaí vytáhnout klí  a stol pYitom poakrábe. Smith se na ni vrhne a ona uchopí nejbli~aí pYedmt, kterým je náhodou no~ík, a bodne ho, aby se vymanila z jeho sevYení. Zasazená rána vaak je smrtelná. Smith klesne k zemi a ~ena prchá, ae u~ s pYedmtem i bez pYedmtu, kvoli kterému pYiala. Je zde slu~ebná Susan? Mohl nkdo utéci tmi dveYmi poté, co jste zaslechla výkYik, Susan?  Nikoli, pane, to není mo~né. Kdyby nkdo proael chodbou, vidla bych ho ze schodo. Krom toho se dveYe vobec neotevYely, proto~e bych to byla zaslechla.  Tím je tedy otázka zodpovzena. Ta dáma tudí~ nepochybn odeala stejnou cestou, jakou pYiala. Vyrozuml jsem, ~e druhá chodba vede jenom do profesorovy lo~nice. Tím smrem z domu ~ádný východ nevede?  Nikoli, pane.  Seznámíme se tedy s panem profesorem. Vida, Hopkinsi, to je dole~ité, opravdu velmi dole~ité. Chodba k profesorovi je rovn~ pokrytá kokosovými roho~emi.  Nu, pane, a co na tom?  Nechápete tu souvislost? Nevadí. Nepochybn se mýlím. PYesto se mi vaak zdá, ~e to ur ité náznaky poskytuje. Pojte se mnou a pYedstavte m. Proali jsme chodbou stejn dlouhou jako chodba vedoucí do zahrady. Byla ukon ena krátkým schodiatm, po nm~ jsme vystoupili, náa provodce zaklepal na dveYe a uvedl nás do profesorovy lo~nice. Byl to velmi prostorný pokoj, jeho~ stny lemovaly nes etné svazky knih, které se u~ nevealy na police a le~ely na hromadách v koutech nebo byly naskládány na podlaze pYed knihovnou. Postel stála uprostYed pokoje a na ní, podepYen polatáYem, le~el pán domu. ZYídkakdy jsem spatYil pozoruhodnjaí osobu. Oto il k nám vyzáblou tváY s orlím nosem a pronikavýma tmavýma o ima polo~enýma v hlubokých dolcích pod huHatým obo ím. Ml bílé vlasy a bílý plnovous, kolem úst potYísnný ímsi ~lutým. UprostYed tch rozcuchaných bílých vouso YeYavla cigareta a pokoj byl na ichlý tabákovým kouYem. Kdy~ nám podával ruku, Holmes i já jsme si povaimli, ~e byla rovn~ ~lut zabarvená nikotinem.  Jste kuYák, pane Holmesi? zeptal se vybranou angli tinou, nicmén s ponkud afektovaným pYízvukem.  Prosím poslu~te si cigaretou. A vy, pane? Mohu vám je doporu it, proto~e firma Ionides v Alexandrii je vyrábí speciáln pro mne a zasílá mi je po tisíci kusech. Zkrouaen se pYiznávám, ~e potYebuji ka~dé dva týdny novou zásilku. Je to zlé, velmi zlé, pane, ale starému lovku zbývá tak málo radostí. Tabák a moje práce  to je vae, co mi zostalo. Holmes si zapálil cigaretu a vrhal po místnosti krátké, pátravé pohledy.  Tabák a moje práce, te vaak u~ jenom ten tabák! zvolal staYec.  Tohle pYeruaení práce pro mne bude osudné! Kdo mohl tu straanou pohromu pYedvídat! Takový nadaný mladý mu~! Ujiaeuji vás, ~e po nkolikamsí ním zau ení mi pomáhal velice vydatn. Co o té zále~itosti soudíte, pane Holmesi?  Jeat jsem nedospl ke kone nému úsudku.  Budu vám skute n zavázán, podaYí-li se vám osvtlit to, co pro nás vaechny zatím zostává pohrou~eno v temnotách. Pro ubohého knihomola a mrzáka, jako jsem já, je to ochromující rána. Vy vaak jste lovk velice aktivní  velkorysý. Spadá to do vaaeho oboru. Doká~ete si zachovat duaevní rovnováhu i za nepYedvídaných okolností. Opravdu nám pYeje atstí, ~e pracujete v náa prospch. Zatímco starý profesor pronáael svou Ye , pYecházel Holmes po jedné stran pokoje. Povaiml jsem si, ~e svou cigaretu kouYí neoby ejn rychle. ZYejm sdílel zálibu naaeho hostitele ve speciálních alexandrijských cigaretách.  Vru, pane, je to drtivá rána, Yekl staYec.  Kupa tch papíro tamhle na stolku  to je mé magnum opus. Je to rozbor listin nalezených v koptských kláaterech v Egypt a v Sýrii, práce, která doslova otYese základy nábo~enství. PYi svém chatrném zdraví bohu~el nevím, zda budu schopen dílo dokon it, kdy~ jsem te ztratil asistenta. Ale, ale, pane Holmesi, vy kouYíte dokonce jeat rychleji ne~ já. Holmes se usmál.  Jsem labu~ník, Yekl, vzal si z krabice dalaí  u~ tvrtou  cigaretu a pYipálil si ji od nedopalku cigarety, kterou práv dokuYoval.  Nebudu vás obt~ovat podrobným výslechem, pane profesore Corame, neboe jsem vyrozuml, ~e jste v kritické dob byl na lo~ku a o zlo inu nic nevíte. Polo~ím vám pouze jednu otázku: co myslíte, ~e ten neaeastný mladík mínil posledními slovy ,Profesor  byla to ona ? Profesor zavrtl hlavou.  Susan je venkovské dv e, Yekl,  a víte, jak tihle lidé bývají hloupí. Domnívám se, ~e nebohý hoch zamumlal v deliriu nkolik nesouvislých slov, která ona pYekroutila v nic neYíkající vzkaz.  Rozumím. Vy sám pro tu tragédii vlastní vysvtlení nemáte?  Snad to byla nehoda nebo snad  a to pravím jen tiae a mezi námi  sebevra~da. Mladí lidé mívají své skryté starosti  mo~ná ~e alo o njakou milostnou zále~itost, o ní~ jsme nemli nejmenaí tuaení. Je to pravdpodobnjaí pYedpoklad ne~ vra~da.  Co ale ten skYipec?  Och! Jsem pouhý badatel  jsem snílek. Praktické vci ~ivota nedovedu vysvtlit. Nicmén vaak, pYíteli, je tYeba si uvdomit, ~e dárky z lásky mohou nabýt nejpodivnjaích podob. Jenom si bez ostychu poslu~te dalaí cigaretou. S potaením pozoruji, ~e je dovedete vychutnat. VjíY, rukavice  kdo mo~e povdt, jaký pYedmt milované osoby si lovk vezme, ne~ skoncuje se ~ivotem? Tady ten pán hovoYil o alépjích na trávníku, le  v tomto ohledu se lze hrav dopustit omylu. Pokud jde o no~, mohl od toho neaeastníka snadno odlétnout, kdy~ mladík klesal k zemi. Mo~ná ~e mluvím dtinsky, ale soudím, ~e Willoughby Smith skon il vlastní rukou. Zdálo se, ~e profesorova teorie na Holmese u inila hluboký dojem, neboe drahnou chvíli zamyalen pYecházel po pokoji a kouYil jednu cigaretu za druhou.  Povzte mi, pane profesore Corame, Yekl posléze,  co je ulo~eno v té prostYední zásuvce kanceláYského stolu?  Nic, co by mlo pro zlodje njakou cenu. Rodinné dokumenty, dopisy od mé nebo~ky ~eny, diplomy, jimi~ m poctily rozné university. Zde máte klí . Mo~ete se o tom pYesvd it sám. Holmes vzal klí , okam~ik si ho prohlí~el a pak jej profesorovi vrátil.  Dkuji, pochybuji, ~e by mi to mohlo njak prospt, Yekl.  Radji se klidn projdu zahradou a celou vc si jeat promyslím. Na té teorii o sebevra~d, kterou jste uvedl, mo~e být dost pravdy. Musíme se omluvit, ~e jsme k vám tak vpadli, a slibuji, ~e vás nevyruaíme dYív ne~ po obd. Ve dv hodiny se vrátíme a sdlíme vám vaechno, co by se snad mezitím pYihodilo. Holmes byl podivn roztkaný a njakou dobu jsme se ml ky procházeli po zahradní pain.  Máte njaké vodítko? zeptal jsem se ho kone n.  To závisí na cigaretách, co jsem vykouYil, pravil.  Mo~ná ~e se naprosto mýlím. Ty cigarety mi ale dají odpov.  Milý Holmesi, zvolal jsem,  jak jen pro vaechno na svt    Vru  uvidíte to sám. Ovaem, tYeba mi to nevyjde a pak se nedá nic dlat. SamozYejm máme stále jeat mo~nost vypátrat optika, který ten skYipec opravoval, ale pokud je to mo~né, volím v~dy krataí cestu. Hle, tady vidím dobrou paní Markerovou! Potame se ptiminutovým pou ným rozhovorem s ní. U~ jsem se mo~ná nkdy zmínil, ~e kdy~ se Holmesovi zachtlo, dokázal se vlichotit do pYízn ~en a velmi snadno se s nimi dostal do pYátelského rozhovoru. Neuplynula ani polovina uvedeného asového limitu a u~ získal plnou dovru hospodyn a rozprávl s ní, jako by se spolu znali kolik let.  Ano, pane Holmesi, je to tak, jak Yíkáte. KouYí, ~e je to hanba povídat. Celý den a nkdy i v noci  vidla jsem ráno jeho pokoj a ur it byste myslel, pane, ~e jste se octl v londýnské mlze. Chudák mladý pan Smith taky kouYil, ale zdaleka ne tak hrozn jako profesor. A jeho zdraví  no, to vám teda neYeknu, jestli se po tom kouYeni zlepailo nebo zhorailo, pane.  Ba vru, Yekl Holmes,  takové baf ení chuti k jídlu nepYidá.  Víte, pane, to vám opravdu nemo~u Yíct.  Myslím, ~e profesor sotva nco sní.  No, jak kdy, to vám tedy povdt mo~u.  Vsadil bych se, ~e dnes ráno nesnídal a po vaech tch cigaretách, co jsem ho vidl vykouYit, nebude chtít asi ani obdvat.  Tu sázku byste prohrál, pane, proto~e dnes ráno ml zvláae vydatnou snídani. Nepamatuju se, ~e by toho kdy tolik sndl, a k obdu si poru il pár poYádných kotlet. Samotnou m to pYekvapuje, proto~e od chvíle, co jsem v era v tom pokoji vidla mladého pana Smithe mrtvého na podlaze, nemo~u se na jídlo ani podívat. Vaichni lidé ale nejsou stejní a profesora to o chue k jídlu nepYipravilo. Zbytek dopoledne jsme probloumali v zahrad. Stanley Hopkins odeael do vesnice, aby proaetYil povsti o jakési neznámé ~en, kterou zahlédly v era dopoledne dti na chathamské silnici. Pokud jde o mého pYítele, zdálo se, ~e njak pozbyl své obvyklé inorodosti. Nikdy jsem dosud neza~il, aby se nkterému pYípadu vnoval s tak vla~ným zájmem. Dokonce ani kdy~ se Hopkins vrátil se zprávou, ~e dti nepochybn vidly njakou ~enu, která pYesn odpovídala Holmesovu popisu a mla bu brýle, nebo skYipec, nedal na sob moj pYítel sebemíH znát, ~e by to upoutalo jeho zájem. Pozorn vaak vyslechl Susan, která nás obsluhovala pYi obd. Mezi Ye í poznamenala, ~e necelou polhodinku pYedtím, ne~ k té tragédii doalo, vrátil se pan Smith z procházky. Nechápal jsem, jak by to s pYípadem mohlo souviset, ale bylo mi jasné, ~e Holmes tuto skute nost zapojuje do celkového plánu, který si u~ v duchu vytvoYil. Pojednou vysko il ze ~idle a pohlédl na hodinky.  Pánové, jsou dv hodiny, Yekl.  Pojdeme nahoru k pYíteli profesorovi, abychom splnili svoj slib. StaYec práv dojedl obd a prázdný talíY pYed ním výmluvn svd il o jeho výte né chuti k jídlu, o ní~ se zmínila hospodyn? Kdy~ k nám obrátil ~hnoucí zrak v obli eji lemovaném bílou hYívou, vypadal opravdu jako njaká tajuplná postava. Z úst mu tr ela ta v ná hoYící cigareta. Byl u~ oble en a sedl v lenoace u krbu.  Nu~e, pane Holmesi, rozYeail jste u~ záhadu? PYisunul k mému spole níkovi velkou plechovou krabici s cigaretami, polo~enou na stolku vedle nho. Holmes po ní sou asn natáhl ruku a krabice se pYevrhla a spadla na podlahu. Chvíli jsme se vaichni plazili po kolenou a sbírali cigarety rozházené po podlaze. Kdy~ jsme se zvedli, zpozoroval jsem, ~e Holmesovi záYí o i a tváYe má zardlé. Tyhle  rozvinuté vále né korouhve jsem u nho vidl jen v rozhodujících okam~icích.  Ano, pravil.  RozYeail jsem ji. U~asle jsme na nho se Stanleym Hopkinsem zírali. Profesorova vyzáblá tváY se stáhla v opovr~livý úsmaek.  NeYíkejte! V zahrad?  Nikoli. Tady.  Tady? Kdy?  V téhle chvíli.  Nepochybn ~ertujete, pane Holmesi. Nutíte m, abych vám Yekl, ~e jde o nadmíru vá~nou vc, která nesnese, aby se o ní mluvilo tímhle zposobem.  Vykoval jsem a pYezkouael vaechny lánky svého Yetzce, pane profesore, a jsem si jist, ~e je bezvadný. Jaké pohnutky vás vedly, i pYesnji Ye eno, jakou roli v téhle podivné zále~itosti hrajete, to zatím nemohu povdt. Za nkolik minut to uslyaím patrn pYímo z vaaich úst. Zatím provedu pro vaai informaci rekonstrukci toho, co se stalo, abyste seznal, co se jeat potYebuji dovdt. V era pYiala do vaaí pracovny jistá dáma. PYiala s úmyslem zmocnit se jistých listin ukrytých v psacím stole. PYinesla si vlastní klí . Ml jsem mo~nost prohlédnout si váa klí  a nenalezl jsem na nm ~ádné stopy po laku, který na klí i zostal po tom akrábnutí. Nejste tudí~ jejím pomocníkem, a pokud si ty dokazy dobYe vykládám, pYiala bez vaaeho vdomí  aby vás oloupila. Profesor vyfoukl oblá ek kouYe.  To je nanejvýa pou n a zajímavé, Yekl.  Nemáte u~ k tomu co dodat? Kdy~ jste tu dámu dokázal sledovat a~ tak daleko, zajisté mi také povíte, co se dlo dál.  Vynasna~ím se. PYedevaím se ji sna~il zadr~et váa tajemník a ona, aby mohla uniknout, ho probodla. Na tento tragický in jsem ochoten pohlí~et jako na neaeastnou náhodu, proto~e jsem pYesvd en, ~e dáma nemla v úmyslu zposobit mu smrtelné zranní. Vrah nechodívá beze zbran. Zdaena svým inem prchala pak bezhlav z místa tragédie. Mla vaak tu smolu, ~e pYi zápase ztratila skYipec, a proto~e je siln krátkozraká, byla od tohoto okam~iku vlastn bezmocná. B~ela po chodb, kterou pYiala  to se aspoH domnívala, proto~e ob chodby jsou pokryty kokosovými roho~emi, a zpozorovala pYília pozd, ~e se octla v nesprávné chodb a zpáte ní cestu ~e má odYíznutou. Co mla dlat? Vrátit se nemohla. Tam, kde stála, zostat také nemohla. Musela proto jedin kupYedu. Co~ také u inila. Vyala po schodech nahoru, otevYela dveYe a octla se ve vaaí lo~nici. StaYec s otevYenými ústy divoce zíral na Holmese. Na tváYi se mu zra ilo ohromení a strach. Posléze pokr il se zna ným úsilím rameny a vybuchl v neupYímný smích.  To se velice pkn poslouchá, pane Holmesi, Yekl.  Jenom~e ta vaae nádherná teorie má jeden menaí kaz. Byl jsem v té dob ve svém pokoji a celý den jsem se z nho nevzdálil.  To je mi známo, pane profesore Corame.  Chcete tím snad Yíci, ~e jsem le~el na téhle posteli, a nevdl jsem, ~e do mého pokoje veala njaká ~ena?  O tom jsem se pYece ani slovkem nezmínil. Vy jste o tom vdl. Vy jste s tou ~enou také mluvil. Poznal jste ji. Pomáhal jste jí pYi útku. Profesor se dal znovu do hýkavého smíchu. Vzty il se a o i mu plály.  Vy jste se zbláznil! vykYikl.  }vaníte jako aílenec. Já ~e jí pomáhal k útku? Kde tedy te je?  Tamhle, Yekl Holmes a ukázal na vysokou knihovnu v rohu pokoje. Vidl jsem, jak staYec rozhodil pa~e a s kYe ovit sta~eným obli ejem klesl zpt do lenoaky. V t~e chvíli se zároveH knihovna, na ni~ Holmes ukázal, oto ila kolem st~ejí a do místnosti vkro ila jakási ~ena.  Máte pravdu! zvolala hlasem, v nm~ se ozýval silný cizí pYízvuk.  Máte pravdu! Jsem tu. Byla zapráaená a celá pokrytá pavu inami, které se na ní uchytily v jejím úkrytu. TváY, která rozhodn nikdy neoplývala krásou, mla umazanou. Vypadala pYesn tak, jak Holmes pYedpovídal, a navíc mla vystouplou, pali áckou bradu. Proto~e byla tak krátkozraká a vyala pojednou z aera na denní svtlo, stála jak omámená a m~ourav se kolem sebe rozhlí~ela, aby poznala, kde stojíme a kdo jsme. PYes vaechny tyto nedostatky vaak bylo na jejím postoji, na té vzpurné brad a vzty ené hlav vidt jistou vzneaenost a odvahu, která vzbuzovala úctu a obdiv. Stanley Hopkins jí polo~il ruku na pa~i a prohlásil, ~e ji zatýká. Ona vaak ho mírn odstr ila a v jejím pohybu byla jistá dostojnost vynucující si posluanost. StaYec spo íval v lenoace, svaly ve tváYi mu cukaly a hledl na ni nepYí etnýma o ima.  Ano, pane, jsem vaaím vznm, Yekla.  Ve svém úkrytu jsem vaechno slyaela a vím, ~e máte pravdu. PYiznávám se ke vaemu. Toho mladého mu~e jsem zabila já. Správné vaak Yíkáte, ~e to byla nehoda. Ani jsem netuaila, ~e dr~ím v ruce no~, proto~e jsem se v zoufalství chopila prvního pYedmtu le~ícího na stole a udeYila ho, aby m uvolnil ze sevYení. VYte mi, Yíkám vám holou pravdu.  Madame, Yekl Holmes,  jsem pYesvd en, ~e to pravda je. Obávám se vaak, ~e se ani zdaleka necítíte dobYe. Její obli ej náhle smrteln zbledl a jeho barva tím víc kontrastovala s temnými amouhami na tváYi. Usedla na kraj postele a teprve potom pokra ovala:  Nezbývá mi u~ mnoho asu, Yekla,  nicmén chci, abyste zvdli celou pravdu. Jsem man~elkou tohoto mu~e. Není to Angli an. Je Rus. Jeho jméno vám neprozradím. StaYec se poprvé pohnul.  Boh ti ~ehnej, Anno! zvolal.  Boh ti ~ehnej! Vrhla na nho pohled plný hlubokého opovr~ení.  Pro  tak hou~evnat lpía na svém bídném ~ivot, Sergeji? Yekla.  Uakodils mnoha lidem a nikomu jsi nepomohl  ani sob ne. Já ale tenkou nit tvého ~ivota nepYetrhnu, stane se to, a~ Boh dopustí. Sama jsem beztak obtí~ila svou duai t~kým hYíchem, kdy~ jsem pYekro ila práh tohoto proklatého domu. Musím ale mluvit, neboe by zakrátko mohlo být pozd. Xekla jsem vám u~, pánové, ~e jsem man~elkou tohoto mu~e. Jemu bylo padesát a mn  poaetilé dívce  dvacet, kdy~ jsme se vzali. Stalo se to v Rusku, v jednom universitním mst  nebudu je jmenovat.  Boh ti za to ~ehnej, Anno! zamumlal znovu staYec.  Byli jsme reformisté  revolucionáYi  nihilisté, pochopte to. On a já i mnozí jiní. Potom za aly maléry, byl zabit policejní dostojník, mnoho nás bylo zat eno a hledaly se dokazy. Moj man~el zradil vlastní ~enu a své spole níky, aby si zachránil ~ivot, a získal velkou odmnu. Ano, na základ jeho výpovdi jsme byli vaichni zat eni. Nkteré z nás poslali na aibenici, jiné na SibiY. Já jsem se octla mezi vypovzenci, nebyla jsem vaak odsouzena na do~ivotí. Moj man~el odjel s ne estn nabytými penzi do Anglie a uchýlil se tu do ústraní, neboe dobYe vdl, ~e kdyby se bratrstvo dovdlo o míst jeho pobytu, netrvalo by ani týden a byl by na nm vykonán spravedlivý ortel. StaYec si tYesoucí se rukou vzal cigaretu.  Jsem ti vydán na milost, Anno, Yekl.  Bývala jsi ke mn v~dycky ualechtilá.  Nemluvila jsem jeat o tvém nejvtaím lotrovství! Yekla.  Mezi naaimi druhy byl jeden blízký mému srdci. Byl alechetný, nesobecký, milující  ml vaechny ty vlastnosti, které moj man~el postrádal. Nenávidl násilí. Vaichni jsme byli vinni  pokud se naae názory dají pokládat za vinu  on vaak ne. Neustále mi posílal dopisy, v nich~ m pYemlouval, abych se vyvarovala násilí. Ty dopisy by ho byly zachránily. A rovn~ moj deník, kam jsem si zapisovala své city k nmu a naae rozdílné názory. Moj man~el ty dopisy a deník naael a ukryl je. Velice se sna~il, aby toho mladého mu~e dostal na aibenici. To se mu sice nepodaYilo, ale Alexis byl vypovzen na SibiY, kde v této chvíli pracuje jako trestanec v solných dolech. Mysli na to, ty lumpe, ty zloduchu  te, práv v této chvíli Alexis, mu~, jeho~ jméno nejsi hoden vyslovit, se lopotí a ~ije jako otrok, a já, pYesto~e mám tvoj ~ivot ve svých rukou, dovoluji ti, aby sis jej ponechal!  Bývala jsi v~dy velkomyslná, Anno, Yekl staYec a zabafal z cigarety. Zvedla se, ale s tichým zaúpním znovu klesla zpátky.  Musím to dopovdt, Yekla.  Kdy~ jsem se vrátila z vyhnanství, pYedsevzala jsem si, ~e se zmocním deníku a dopiso, které umo~ní propuatní mého pYítele, jestli~e budou odeslány ruské vlád. Vdla jsem, ~e moj man~el odjel do Anglie. Pátrala jsem dlouhé msíce, ne~ jsem zjistila místo jeho pobytu. Vdla jsem, ~e má moj deník jeat u sebe, proto~e mi jednou poslal na SibiY dopis plný vý itek a v nm uvedl z deníku celé odstavce. Bylo mi ale jasné, ~e pYi své pomstychtivé povaze by mi deník nikdy nevydal dobrovoln. Musela jsem se ho tedy zmocnit sama. S tímto zámrem jsem si u jedné detektivní agentury najala lovka, který se vetYel do man~elova domu  to byl ten druhý tajemník, Sergeji, ten, co tak span odeael. Detektiv vypátral, ~e listiny jsou v prostYední zásuvce psacího stolu, a opatYil si otisk klí e. Víc odmítl udlat. Nakreslil mi plánek domu a Yekl mi, ~e dopoledne bývá pracovna prázdná, neboe tajemník pracuje nahoYe. Tak jsem posléze sebrala dostatek odvahy a pYijela si pro ty listiny sama. Zmocnila jsem se jich  ale jakou cenu jsem za to zaplatila! Vytáhla jsem ty listiny a práv jsem zamykala zásuvku, kdy~ m sevYel onen mladý mu~. To dopoledne jsem ho u~ jednou vidla. Potkal m na cest a já jsem se ho zeptala, kde bydlí profesor Coram, netuaíc, ~e je to jeho zamstnavatel.  PYesn tak, pYesn tak! zvolal Holmes.  Tajemník se vrátil a Yekl svému zamstnavateli o setkání s jakousi ~enou. Potom, ne~ vydechl naposled, sna~il se mu vzkázat, ~e to byla ona  ta ~ena, o které s ním krátce pYedtím mluvil.  Necht m domluvit, Yekla ~ena hlasem zvyklým porou et a tváY se jí sevYela, zYejm bolestí.  Kdy~ ten mu~ klesl, vybhla jsem z místností, zamíYila k nesprávným dveYím a  octla se v pokoji svého man~ela. Hrozil mi, ~e m prozradí. Dokázala jsem mu, ~e mám jeho ~ivot ve svých rukou. Jestli~e m vyzradí policii, povím o nm bratrstvu. Nealo mi o to, abych za ka~dou cenu zostala na~ivu, pYála jsem si pouze splnit, co jsem si pYedsevzala. Vdl, ~e u iním, co jsem Yekla  ~e jeho osud a moj jsou navzájem spojeny. Jen z toho a z ~ádného jiného dovodu m kryl. Str il m do téhle tmavé skrýae, která je tu v dom jeat z dávných aso a kterou znal pouze on. Jídlo mu nosili do lo~nice, tak~e se o n mohl se mnou rozdlit. Bylo dohodnuto, ~e jakmile policie dom opustí, vyklouznu v noci odtud a u~ se nikdy nevrátím. Njak jste ale uhodli mé plány. Vytrhla ze záHadYí balí ek.  To jsou má poslední slova, Yekla.  Zde je balí ek, který Alexise zachrání. SvYuji ho vaaí cti a vaaí lásce k spravedlnosti. Vezmte si jej! PYedáte ho na ruském vyslanectví. Te jsem svou povinnost vykonala a    Zadr~te ji! zvolal Holmes. Nkolika mohutnými skoky se pYenesl pYes pokoj a vyrval jí z rukou malou lahvi ku.  Pozd! zvolala ~ena a padla na postel.  Pozd! Vypila jsem jed, ne~ jsem vyala z úkrytu. Hlava se mi to í! Konec na sebe nedá dlouho ekat. }ádám vás, pane, abyste nezapomnl odevzdat ten balí ek.    PYípad prostý, nicmén po nkterých stránkách pou ný, poznamenal Holmes, kdy~ jsme se vraceli do Londýna.  Od samého po átku vaechno zále~elo na tom zlatém skYipci. Nebýt aeastné náhody, ~e jej umírající té ~en strhl, nevím, zda bychom ten pYípad nkdy rozYeaili. Podle siln dioptrických skel jsem usoudil, ~e jeho majitelka bez nho byla bezmocná a témY slepá. Kdy~ jste mi chtl namluvit, ~e ta ~ena krá ela po úzkém pruhu trávy a nealápla ani jednou vedle, poznamenal jsem, jak si jist vzpomenete, ~e by to byl velice pozoruhodný výkon. V duchu jsem dospl k názoru, ~e to bylo naprosto vylou ené, leda~e by mla náhradní skYipec. Byl jsem tudí~ nucen vá~n uva~ovat o pYedpokladu, ~e se ta ~ena nalézá dosud v dom. Kdy~ jsem si povaiml podobnosti obou chodeb, bylo mi jasné, ~e se v nich velmi snadno mohla splést, a z toho vyplývalo, ~e veala do profesorovy lo~nice. Proto jsem bedliv sledoval vaechny náznaky, které by mou teorii potvrdily, a zevrubn jsem prohledal pokoj, zda v nm nenaleznu njaký úkryt. Zdálo se, ~e koberec je vcelku a ~e je pYibitý, tak~e mo~nost, ~e v místnosti jsou padací dveYe, nepYicházela v úvahu. Za knihami ale mohl být njaký výklenek. Jak jist víte, ve starých knihovnách se vyskytuje nezYídka. Povaiml jsem si, ~e knihy le~í v hromadách vaude po podlaze, ale pYed jednou knihovnou zostává volné místo. Tam se patrn ty dveYe nalézaly. Nenaael jsem ~ádné stopy, které by mi poskytly vodítko, ale koberec sám ml vhodnou aedohndou barvu. Proto jsem vykouYil spoustu tch výte ných cigaret a popel jsem oklepával na koberec pYed podezYelou knihovnou. Byla to lest sice jednoduchá, ale velmi ú inná. Potom jsem seael dolo a ve vaaí pYítomnosti, Watsone, ani~ jste poznal, kam tím vlastn míYím, jsem zjistil, ~e profesor Coram konzumuje víc jídla ne~ obvykle  z eho~ bylo mo~no se dovtípit, ~e se o n dlí jeat s jednou osobou. Potom jsme znovu ali nahoru do lo~nice, a kdy~ jsem pYevrhl krabici s cigaretami, mohl jsem si dokladn prohlédnout podlahu. Podle stop v cigaretovém popelu jsem poznal, ~e za naaí nepYítomnosti ~ena ze své skrýae vyala. Nu, Hopkinsi, jsme na nádra~í Charing Cross a já vám blahopYeji k úspanému uzavYení pYípadu. Nepochybn se odeberete do Scotland Yardu. Myslím, Watsone, ~e my dva odjedeme dro~kou na ruské vyslanectví. ZMIZELÝ HRÁ  RAGBY Byli jsme zvyklí dostávat do Baker Street lecjaké podivné telegramy, ale vzpomínám si hlavn na ten, který nám pYiael jednoho pochmurného únorového rána asi pYed sedmi i osmi lety a uvedl Sherlocka Holmese na tvrthodinku do rozpako. Byl adresován jemu a znl takto: Prosím o ekávejte m. Hrozné neatstí. Zmizel hrá  zítra nepostradatelný. Overton.  Byl podán na Strandu a vypraven v deset tYicet aest, Yekl Holmes, který telegram pro ítal znova a znova.  Pan Overton byl pYi podávám telegramu zYejm zna n rozruaen a vyjádYil se proto ponkud nesouvisle. Nu, nejspía pYijde dYív, ne~ si prohlédnu Times, a pak se vaechno dovíme. V tchhle dnech, kdy nemáme do eho píchnout, uvítám i ten nejbezvýznamnjaí problém. Opravdu nemli jsme témY nic na práci a nau il jsem se u~ tch období ne innosti obávat, proto~e jsem ze zkuaenosti vdl, ~e neoby ejn aktivní mozek mého spole níka je nebezpe né ponechávat bez materiálu, jím~ by se mohl zabývat. Bhem let jsem ho postupn zbavil návyku na drogy, který jeho pozoruhodnou kariéru kdysi ohro~oval. Vdl jsem, ~e za normálních podmínek po tomto umlém vzruaení neba~í, le  byl jsem si dobYe vdom, ~e nepYítel není mrtev, ale pouze spí, a pYesvd il jsem se, ~e má lehký spánek a snadno se probouzí, jakmile jsem v období ne innosti na Holmesov asketické tváYi spatYil ztrápený výraz a zádum ivost v jeho vpadlých a nevyzpytatelných o ích. Proto jsem blahoYe il zmínnému panu Overtonovi, ae u~ to byl kdokoli, ~e pYiael s tou záhadnou zprávou a poruail klid, který mému pYíteli pYináael víc nebezpe í ne~ vaechny vichYice jeho bouYlivého ~ivota. Jak jsme pYedpokládali, zanedlouho, po telegramu pYiael i jeho odesílatel. Navatívenka Cyril Overton, Trinity College, Cambridge ohlásila pYíchod mladého hromotluka, dv st tyYiadvacet liber kostí a svalo, který nám zatarasil dveYe svými airokými rameny a upYel na nás o i, stYídav na jednoho i na druhého. Hezkou tváY ml sevYenou úzkosti.  Pan Sherlock Holmes? Moj pYítel se uklonil.  Byl jsem ve Scotland Yardu, pane Holmesi. Mluvil jsem s inspektorem Hopkinsem. Poradil mi, abych zaael k vám. Xekl mi, ~e podle jeho názoru to spía patYí vám ne~ policii.  Ra te se posadit a povzte mi, o  jde.  Je to straané, pane Holmesi, prost straané! Divím se, ~e jsem z toho jeat nezeaedivl. Godfrey Staunton  ur it jste u~ o nm slyael, ~e? Je to prost pilíY celého mu~stva. Radji bych obtoval dva jiné hrá e, jen kdyby hrál Godfrey. Ae u~ pYihrává, skládá soupeYe nebo dribluje, nikdo se mu nevyrovná, a navíc pYi hYe myslí a dovede udr~et celek pohromad. Co mám dlat? Na to se ptám vás, pane Holmesi. Máme Moorehouse, náhradníka, ale ten trénuje jako zadák a v~dycky se tla í rovnou do shluku, místo aby ekal na stYední áYe. Má dobrý kop z místa, to je pravda, ale chybí mu rozvaha a nedovede b~et s mí em. Oxfordská kYídla Morton nebo Johnson by ho obeala jako nic. Stevenson je sice rychlý, ale z obranné áry branku kopem z odrazu nezaznamená, a hrá e, který neumí rychle vykopnout mí  z odrazu ani z nadhozu, nelze zaYadit do mu~stva jen proto, ~e umí b~et. Ne, pane Holmesi, kdy~ nám nepomo~ete najít Godfreyho Stauntona, jsme vyYízeni. Moj pYítel vyslechl s pobaveným pYekvapením dlouhou Ye , která se Yinula neoby ejn prudce a vá~n a pYi ní~ mluv í zdorazHoval ka~dý údaj plesknutím svalnaté ruky o koleno. Kdy~ náa návatvník zmlkl, Holmes natáhl ruku a z pYíru ní knihovny vylovil svazek ozna ený S. Tentokrát vaak v této studnici rozmanitých údajo doloval marn.  Mám tu Arthura Stauntona, stále se zdokonalujícího mladého padlatele, pravil,  a pak tu je Henry Staunton, kterému jsem pomohl na aibenici, ale Godfrey Staunton je pro mne zcela nové jméno. Te zas byla Yada na naaem návatvníkovi, aby se zatváYil pYekvapen.  Ale, pane Holmesi, myslel jsem, ~e znáte kdeco, Yekl.  Domnívám se, ~e kdy~ jste nikdy neslyael o Godfreym Stauntonovi, neznáte patrn ani Cyrila Overtona, ~e ne? Holmes dobromysln zavrtl hlavou.  Propánakrále! zvolal atlet.  V~dye jsem byl náhradníkem v utkání Anglie proti Walesu a letos jsem kapitánem mu~stva cambridgeské university. To ale vaechno nic není. Myslel jsem, ~e se v Anglii nenajde lovk, který by neznal Godfreyho Stauntona, nejlepaí tYí tvrtku v mu~stvu Cambridge, Blackheathu a ptinásobného reprezentanta. Dobrý bo~e! Kde to ~ijete, pane Holmesi? Holmes se zasmál naivnímu ú~asu mladého obra.  }ijete v jiném svt ne~ já, pane Overtone  ve svt pYíjemnjaím a zdravjaím. Mé posobení zasahuje do mnoha spole enských oblastí, ale s radostí konstatuji, ~e nikdy do amatérského sportu, který je tou nejlepaí a nejzdravjaí vcí v Anglii. Jenom~e vaae dneaní neo ekávaná návatva svd í o tom, ~e i v tomto svt erstvého vzduchu a estné hry se pro mne mo~e najít práce. A tak se, milý pane, ra te posadit a pomalu, klidn a pYesn mi vyprávjte, co se stalo  a jakým zposobem vám vlastn mohu pomoci. Mladému Overtonovi se na tváYi rozhostil ztrápený výraz lovka zvyklého u~ívat spía svých svalo ne~ mozku, ale postupn, s etným opakováním a mnoha nejasnostmi, které z jeho vyprávní mohu vynechat, nás seznámil se svou podivnou historií.  Vypadá to takhle, pane Holmesi. Jak u~ jsem Yekl, jsem kapitánem ragbyového mu~stva cambridgeské university a Godfrey Staunton je moj nejlepaí hrá . Zítra máme nastoupit proti Oxfordu. V era jsme vaichni pYijeli do Londýna a ubytovali se v Bentleyho soukromém hotelu. O desáté jsem obeael chlapce a dohlédl, aby si v as lehli, proto~e podle mého názoru potYebují pYísný trénink a hodn spánku, aby se udr~eli v kondici. Prohodil jsem s Godfreym nkolik slov, ne~ ael spát. PYipadal mi ponkud pobledlý a ztrápený. Zeptal jsem se ho, co mu schází. Xekl, ~e mu nic není  ~e ho jen trochu bolí hlava. PopYál jsem mu dobrou noc a odeael jsem. O pol hodiny pozdji mi Yekl vrátný, ~e njaký vousatý mu~ neurvalého zevnjaku pYiael za Godfreym a pYinesl pro nho dopis. Godfrey jeat nespal a dopis mu byl doru en do pokoje. Jakmile jej pYe etl, zhroutil se do kYesla jak podeatý sekerou. Vrátného to vystraailo a chtl m pYivést, ale Godfrey ho zadr~el, napil se vody a vzpamatoval se. Potom seael dolo, Yekl nkolik slov mu~i, který ekal v hale, a spolu odeali. Vrátný vidl jen tolik, ~e oba b~eli ulicí smrem ke Strandu. Dnes ráno byl Godfreyho pokoj prázdný, v jeho posteli nikdo nespal a vaechny jeho vci le~ely tam, kde jsem je vidl v era ve er. Odeael nakvap s tím neznámým a od té chvíle o sob nedal vdt. NevYím, ~e se vobec jeat nkdy vrátí. Godfrey byl sportovec, namouvru to byl sportovec tlem i duaí, a nezanedbal by trénink a nepYivádl svého kapitána do nesnází, kdyby neexistoval njaký dovod mocnjaí ne~ on sám. Ne, mám pocit, ~e odeael nav~dy a ~e u~ ho nikdy nespatYíme. Sherlock Holmes vyslechl toto jedine né vyprávní neoby ejn pozorn.  A co jste podnikal? zeptal se.  Telegrafoval jsem do Cambridge, zda tam o nm nco nevdí. Dostal jsem odpov. Nikdo ho tam nevidl.  Mohl se vrátit do Cambridge?  Ano, no ní vlak odjí~dí ve tvrt na dvanáct.  Pokud jste ale zjistil, on tím vlakem neodjel, ~e?  Ne, nikdo ho nevidl.  Co jste udlal pak?  Poslal jsem telegram lordu Mount-Jamesovi.  Pro  lordu Mount-Jamesovi?  Godfrey je sirotek a lord Mount-James je jeho nejbli~aí pYíbuzný  myslím strýc.  Vida. To vrhá na celou vc nové svtlo. Lord Mount-James patYí k nejvtaím bohá om Anglie.  To jsem slyael od Godfreyho také.  A váa pYítel byl jeho blízký pYíbuzný?  Ano, je jeho ddicem. Starému pánovi táhne na osmdesát  a navíc je sti~en pakostnicí. Mo~e prý si nakYídovat tágo u~ pouze kotníky prsto. Godfreymu nedal za celý ~ivot jeat ani ailink, proto~e je pYíaerný skrblík, ale on po nm stejn vaechno zddí.  Obdr~el jste od lorda Mount-Jamese njakou zprávu?  Ne.  Co by mohlo vaaeho pYítele pYimt k tomu, aby se k lordu Mount-Jamesovi vydal?  Nu, v era ve er ml njaké starosti, a jestli alo o peníze, obrátil se mo~ná na svého nejbli~aího pYíbuzného, který má penz víc ne~ dost, tYeba~e podle toho, co jsem o lordovi slyael, st~í by z nho nco vymá kl. Godfrey neml starého pána v lásce. Neael by za ním, ani kdyby k tomu byl nucen.  Nu, to si brzo zjistíme. Jestli~e váa pYítel ael za svým pYíbuzným lordem Mount-Jamesem, je tYeba jen vysvtlit, pro  ho v tak pozdní hodin navatívil mu~ neurvalého zevnjaku a pro  svým pYíchodem vyvolal takový rozruch. Cyril Overton si pYitiskl dlan ke spánkom.  Na to vám nemohu dát ~ádnou odpov! zvolal.  Nu dobrá, mám volný den a rád tu zále~itost prozkoumám, Yekl Holmes.  Dorazn bych vám vaak doporu oval, abyste se na nastávající utkání pYipravili tak, jako by ten mladý pán vobec neexistoval. Jak jste sám Yekl, jist ho od vás odlou ila njaká neodkladná zále~itost, která mu patrn nedovolí, aby se vrátil. Pojdeme do hotelu a podíváme se, zda nám celou vc trochu neobjasní vrátný. Sherlock Holmes se mistrovsky vyznal v umní jak pYimt svdka z ni~aích vrstev, aby se choval nenucen, a zanedlouho, v soukromí pokoje opuatného Godfreym Stauntonem, vytáhl z vrátného vaechno, co mu mohl Yíci. V erejaí no ní návatvník nebyl ~ádný lepaí pán ani dlník. Byl to prost, jak ho vrátný popsal,  takový oby ejný chlápek , padesátník s proaedivlými vousy, bledou tváYí a v nenápadném obleku. Vrátnému se zdálo, ~e byl zna n roz ilený. Povaiml si, ~e kdy~ pYedával dopis, tYásla se mu ruka. Godfrey Staunton str il dopis do kapsy. Ruku vaak tomu lovku ekajícímu v hale nepodal. Vymnili spolu jen nkolik vt a vrátný zaslechl jedin slovo  as . Nato oba odbhli, jak u~ jsme slyaeli. Hodiny v hale ukazovaly pYesn pol jedenácté.  Po kejte, Yekl Holmes a usedl na Stauntonovu postel.  Vy jste denní vrátný, ~e ano?  Ano, pane. Slu~ba mi kon í v jedenáct.  PYedpokládám, ~e no ní vrátný nevidl nic podezYelého?  Ne, pane, jen pozd v noci pYiala z divadla njaká spole nost. Nikdo jiný.  Ml jste v era slu~bu po celý den?  Ano, pane.  Nenesl jste panu Stauntonovi njaké vzkazy?  Ano, pane. Telegram.  Vida, to je zajímavé! Kolik bylo hodin?  Kolem aesté.  Kde byl pan Staunton, kdy~ jej dostal?  Tady  ve svém pokoji.  Byl jste u toho, kdy~ jej otvíral?  Ano, pane. ekal jsem, zda nepoale odpov.  A poslal?  Ano, pane. Napsal odpov.  Podával jste ji na poat?  Ne, odnesl si ji tam sám.  Napsal ji ale ve vaaí pYítomnosti, ~e?  Ano, pane. Stál jsem u dveYí a on byl obrácen zády tam k tomu stolu. Kdy~ dopsal, Yekl: ,Mo~ete jít, odnesu si to sám.  ím psal?  Perem, pane.  Pou~il telegrafního blanketu z hromádky na stole?  Ano, pane. Vzal si ten vrchní. Holmes vstal. Uchopil blankety, donesl je k oknu a nejhoYejaí pe liv prohlí~el.  `koda ~e nepsal tu~kou, Yekl, hodil blankety na stol a zklaman pokr il rameny.  Jak jste si u~ nepochybn mnohokrát povaiml, Watsone, písmo se obvykle otiskne na druhou stranu  ten fakt u~ rozbil nejedno spokojené man~elství. Zde vaak nemohu ~ádnou stopu najít. S radostí jsem ale zjistil, ~e psal brkem se airokým hrotem, a nepochybují, ~e najdeme njaký otisk na pijáku. Ach ano, to je ono! Utrhl prou~ek pijáku a ukázal nám tento hieroglyf:   Cyrila Overtona to náramn vzruailo.  PYilo~te to k zrcadlu, zvolal.  To je zbyte né, Yekl Holmes.  Papír je tenký a mo~eme si vzkaz pYe íst na rubu. Zde je. Obrátil papír a etli jsme:    Tak zní konec telegramu, který odeslal Godfrey Staunton nkolik hodin pYedtím, ne~ zmizel. Uniklo nám nejmén aest slov; ale to, co tam zostalo   stojte pYi nás, proboha  dokazuje, ~e mladík vdl, ~e mu hrozí straané nebezpe í, pYed ním~ ho asi nkdo jiný mohl ochránit.  Nás , povaimnte si toho! Týkalo se to jeat jedné osoby. Kdo jiný to mohl být ne~ ten pobledlý vousatý mu~, který vypadal sám tak nervózn? Jaká je tudí~ souvislost mezi Godfreym Stauntonem a tím vousatým mu~em? A kdo je ten tYetí, u koho oba hledali pomoc proti blí~ícímu se nebezpe í? Nu~e, vyaetYování se omezuje u~ jen na tuto otázku.  Sta í nám zjistit pYíjemce telegramu, nadhodil jsem.  PYesn tak, milý Watsone. Vaae úvaha je sice hluboká, ale m u~ také napadla. Jist jste si vaak u~ povaiml, ~e kdy~ pYijdete na poatovní úYad a po~ádáte o originál cizího telegramu, úYedníci vám sotva vyhoví. V tomto ohledu panuje zna ná byrokracie. Nicmén nepochybuji, ~e s jistou delikátností a rafinovanosti dospjeme k cíli. Mezitím bych si rád za vaaí pYítomnosti, pane Overtone, prohlédl papíry, které zde zostaly na stole. Le~ela tam Yada dopiso, ú to a zápisníko a Holmes je obracel hbitými, nervózními prsty a zb~n je prohlí~el pronikavýma o ima.  Nic tu není, Yekl posléze.  Mimochodem, domnívám se, ~e váa pYítel byl zdravý mladík  nechyblo mu nic?  Byl zdravý jak rybi ka.  Nevíte, zda nebyl nkdy nemocen?  Ne. Jednou le~el, kdy~ ho kopli do holen, a jednou si namohl koleno, ale to nic nebylo.  Mo~ná ~e nebyl tak zdravý, jak se domníváte. Xekl bych, ~e snad mohl tajit njaké starosti. S vaaím dovolením si pár tch papíro vezmu pro pYípad, ~e by nám snad mohly pomoci v dalaím pátrání.  Okam~ik  okam~ik! ozval se njaký hádavý hlas, a kdy~ jsme se ohlédli, spatYili jsme podivného drobného staYíka, jak se vrtí a kroutí ve dveYích. Byl odn v oaumlém erném obleku, na hlav ml cylindr s airokým okrajem a pod krkem nedbale uvázanou bílou vázanku  celkov posobil dojmem faráYe z njaké zapadlé vísky i placeného ú astníka pohYbu. PYes ten oauntlý, ba poaetilý zevnjaek se z jeho skYípavého hlasu ozývala jistá ostrost a choval se natolik sebevdom, ~e si vynucoval pozornost.  Kdo jste, pane, a jakým právem se dotýkáte listin tohoto pána? zeptal se.  Jsem soukromý detektiv a sna~ím se vysvtlit jeho zmizení.  Vida, vida, soukromý detektiv? A kdo si vás najal, ha?  Tady ten pán, pYítel pana Stauntona. Odkázali ho na mne ve Scotland Yardu.  Kdo jste vy, pane?  Jsem Cyril Overton.  Tak vy jste mi tedy poslal ten telegram. Jsem Mount-James. PYijel jsem hned prvním bayswaterským autobusem. Vy jste najal detektiva?  Ano, pane.  A jste ochoten platit vzniklé výlohy?  Nepochybuji o tom, ~e je vyrovná moj pYítel Godfrey, jakmile ho nalezneme.  Co vaak, kdy~ nebude nalezen vobec, ha? Na to mi odpovzte!  V tom pYípad nepochybn jeho pYíbuzní    Nic takového, pane! zaje el mu~ík.  Ode mne ne ekejte ani penny  ani penny! Rozuml jste, pane detektive? Jsem jediný pYíbuzný toho mladíka a Yíkám vám, ~e za tohle neodpovídám! Pokud mo~e o ekávat njaké ddictví, je to jen proto, ~e jsem peníze nikdy nerozhazoval, a nezamýalím s tím za ít ani te. Co se týká listin, s nimi~ tak svévoln nakládáte, mohu vám Yíci, ~e pokud je mezi nimi nco cenného, budete se pYísn zodpovídat za to, co jste s nimi provedl.  Prosím, pane, Yekl Sherlock Holmes.  Smím se vás mezitím otázat, zda nemáte sám njakou teorii, která by zmizeni mladého mu~e vysvtlila?  Ne, pane, to nemám. Je u~ dost velký a starý, aby se dovedl postarat o sebe, a jestli~e je natolik poaetilý, aby se ztratil, odmítám jakoukoli odpovdnost za pátrání po nm.  Váa postoj pln chápu, Yekl Holmes a v o ích mu aelmovsky zablesklo.  Vy ale patrn dost dobYe nechápete moj. Zdá se, ~e Godfrey Staunton je chudý lovk. Jestli~e byl unesen, pak se to nestalo kvoli jeho majetku. Je o vás známo, ~e jste bohá , lorde Mount-Jamesi, a je docela mo~né, ~e njaká tlupa zlodjo se zmocnila vaaeho synovce, aby vyzvdla ur ité informace o vaaem dom, vaaich zvycích a vaaem poklad. TváY naaeho drobného návatvníka byla bílá jako jeho vázanka.  Dobré nebe, pane, to je ale nápad! Nikdy jsem nepomyslel na takovéhle lotrovství! Jací hnusní padouai se na svt vyskytují! Godfrey je ale hodný mládenec  spolehlivý mládenec. Nic ho nepYimje k tomu, aby svého starého strýce zradil. Jeat dnes ve er dám odnést stYíbro do banky. Mezitím neaetYte námahou, pane detektive. Sna~n vás ~ádám, abyste tYeba zobracel vaechno naruby, ale bezpe n mi ho pYivedl zpátky. Nu  a pokud jde o peníze, takových pt nebo i deset liber ode mne mo~ete klidn ekat. Ani v téhle zpokornlé nálad vaak urozený skrblík nemohl poskytnout informace, které by nám njak prosply, proto~e o soukromém ~ivot svého synovce toho vdl pramálo. Naaí jedinou stopou byl neúplný telegram a Holmes se s jeho kopií v ruce vydal hledat dalaí lánek Yetzu. Zbavili jsme se lorda Mount-Jamese a Overton se ael poradit s ostatními hrá i mu~stva o neatstí, které je postihlo. Nedaleko hotelu jsme narazili na poatovní úYad. Zastavili jsme se pYed ním.  Za pokus to stojí, Watsone, Yekl Holmes.  Ovaem  kdybychom mli úYední pYíkaz, mohli bychom po~ádat, aby nám originál telegramu ukázali, jenom~e tak daleko jeat nejsme. Pochybuji, ~e by si v tak ruaném míst pamatovali tváYe, ale i tak to zkusíme.  PromiHte, ~e vás obt~uji, Yekl co nejlichotivji mladé ~en za pYepá~kou,  ale v telegramu, který jsem v era odeslal, jsem se dopustil menaího omylu. Nedostal jsem ~ádnou odpov a velice se obávám, ~e jsem na konci telegramu patrn neuvedl své jméno. Nemohla byste mi Yíci, zda tomu tak je? Mladá dáma prohledávala kupu telegramo.  V kolik hodin to bylo? zeptala se.  Krátce po aesté.  A jméno adresáta? Holmes pYitiskl prst na ústa a pohlédl na m.  Poslední slovo znlo ,proboha , zaaeptal dovrn.  Moc mi zále~í na tom, abych dostal odpov. Mladá ~ena jeden blanket vytáhla.  To je on. Chybí jméno odesílatele, Yekla a uhladila telegram na pYepá~ce.  To tedy vysvtluje, pro  jsem nedostal ~ádnou odpov, Yekl Holmes.  Nu ovaem, to jsem ale provedl pknou hloupost! Byla jste velice laskavá, sle no, a dkuji vám mnohokrát, ~e jste m zbavila starostí. Jakmile jsme se spolu opt octli na ulici, pYiduaen se zasmál a zamnul si ruce.  Tak co? zeptal jsem se.  Dláme pokroky, milý Watsone, dláme pokroky. Ml jsem sedm rozných pláno, jak do telegramu nahlédnout, ale sotva jsem doufal, ~e se to povede hned napoprvé.  A co jste tím získal?  Výchozí bod pro naae pátrání. PYivolal dro~ku.  Nádra~í King s Gross, Yekl.  Odjí~díme nkam?  Ano, myslím, ~e spolu odcestujeme do Cambridge. Zdá se, ~e vaechny stopy ukazují tam.  Povzte mi, zeptal jsem se, zatímco jsme se kodrcali po Gray s Inn Road, máte u~ njaké podezYení, pro  ten mladík zmizel? Pochybuji, ~e se mezi vaemi naaimi pYípady najde njaký, v nm~ by pohnutky byly mén jasné. To snad nemyslíte vá~n, ~e ho unesli proto, aby nkdo získal informace o jeho bohatém strýci?  PYiznám se vám, milý Watsone, ~e mi tohle vysvtlení nepYipadá pYília pravdpodobné. Soudil jsem vaak, ~e nejspía zaujme toho neoby ejn nepYíjemného starce.  A vru  také ho zaujalo. Jaké vaak máte alternativy?  Nkolik bych jich uvést mohl. Uznáte, ~e je podivné a neoby ejn výmluvné, ~e se to pYihodilo práv v pYedve er dole~itého utkání a práv jedinému mu~i, jeho~ pYítomnost se zdá pro úspch jeho mu~stva nezbytná. Ovaem, mo~e to být i náhoda, ale zajímavé to je. PYi amatérském sportu se ovaem oficiáln nesází, ale mezi diváky se uzavírá mnoho sázek a je mo~né, ~e se nkomu vyplatí vyYadit hrá e tak, jako podvodníci pYi dostizích vyYazují závodní kon. To je jedno vysvtlení. Druhé, které se nabízí samo, zní, ~e ten mládenec je ddicem velkého jmní, i kdy~ momentáln finan ními prostYedky neoplývá, a není vylou eno, ~e nkdo vymyslel komplot, jak ho unést, aby obdr~el výkupné.  S tím telegramem ovaem ve svých teoriích nepo ítáte.  Správná poznámka, Watsone. Ten telegram je zatím jediným faktem, který máme, a nesmíme jej pouatt ze zYetele. Proto jedeme do Cambridge, abychom zjistili dovod, pro  byl telegram odeslán. Naae pátrání vede zatím po temné cest, ale velice by m pYekvapilo, kdyby se do ve era nevyjasnila nebo kdybychom po ní alespoH kus nepostoupili. Bylo u~ tma, kdy~ jsme dorazili do starobylého universitního msta. Holmes najal na nádra~í dro~ku a ko ímu poru il, aby nás zavezl k domu doktora Leslieho Armstronga. O nkolik minut pozdji jsme vystoupili pYed velkým panským domem na nejruanjaí ulici. Byli jsme uvedeni dovnitY a po dlouhém ekání nás vpustili do ordinace, kde doktor sedl za stolem. Dokazem, do jaké míry jsem u~ ztratil kontakt se svým povoláním, je skute nost, ~e mi jméno Leslie Armstrong nebylo známé. Nyní vím, ~e patYí nejen k vedoucím katedry lékaYské fakulty, ale v nejednom vdeckém odvtví je i badatelem evropského vhlasu. Na návatvníka, který vaak jeho skvlou povst neznal, musel zaposobit u~ pouhý pohled na toho mu~e  na jeho hranatou, masivní tváY, na pronikavé o i pod hustým obo ím a elisti jak ze ~uly. Mu~ pevného charakteru, bystrého ducha, strohý, asketický, uzavYený, budící respekt  to vae jsem vy etl z tváYe doktora Leslieho Armstronga. V ruce dr~el navatívenku mého pYítele a zvedl o i s nepYília potaeným výrazem.  Slyael jsem u~ vaae jméno, pane Sherlocku Holmesi, znám vaae povolání a nejsem jím nikterak nadaen.  V tom se ztoto~Hujete se vaemi zlo inci v této zemi, pane doktore, odpovdl moj pYítel klidn.  Pokud vaae úsilí smYuje k potla ování zlo inco, pane, musí mít podporu ka~dého rozumného lena spole nosti, tYeba~e nepochybuji, ~e oficiální orgány k tomuto ú elu pln posta í. Vaae povolání se stává oprávnným ter em kritiky tehdy, kdy~ strkáte nos do intimních zále~itostí soukromníko, kdy~ vytahujete na svtlo rodinná tajemství, která je lépe skrýt, a kdy~ pYitom okrádáte o as lidi zaneprázdnné pracovn mnohem víc ne~ vy. V téhle chvíli bych kupYíkladu psal pojednání, a místo toho se musím bavit s vámi.  To je pravda, pane doktore  ale pYesto se mo~e ukázat, ~e náa rozhovor je dole~itjaí ne~ vaae pojednání. Mimochodem vám mohu sdlit, ~e dláme pravý opak toho, co právem zavrhujete, a ~e se sna~íme zabránit sebemenaímu náznaku zveYejnní soukromých zále~itostí, k nmu~ nevyhnuteln dochází, jakmile se pYípad dostane do rukou oficiální policie. Mo~ete m prost pokládat za neregulérní pYední hlídku, která krá í v ele normálního vojska zem. PYiael jsem se vás zeptat na pana Godfreyho Stauntona.  Co se chcete zeptat?  Zajisté ho znáte?  Je to moj dovrný pYítel.  Je vám známo, ~e zmizel?  NeYíkejte! Na lékaYov vrás ité tváYi se nehnul ani sval.  V era ve er odeael z hotelu a dosud o nm nejsou ~ádné zprávy.  Nepochybn se vrátí.  Zítra se hraje meziuniversitní utkání v ragby.  Na tyhle dtinské hry si nepotrpím. Osud toho mladého mu~e m hluboce zajímá, proto~e ho znám a mám ho rád. Ragby ale vobec nepatYí do okruhu mých zájmo.  Dovolávám se tedy ve svém pátrání po osudu pana Stauntona aspoH vaaeho pochopení. Víte, kde je?  PYirozen ~e ne.  Od v erejaka jste ho nevidl?  Ne, nevidl.  Byl pan Staunton zdráv?  Dokonale.  Nevíte o tom, ~e by byl nkdy nemocen?  Nikdy nebyl. Holmes pYistr il lékaYi pYed o i kus papíru.  Pak mi vysvtlete tenhle potvrzený ú et na tYináct guineí, které pan Godfrey Staunton zaplatil minulý msíc doktoru Lesliemu Armstrongovi z Cambridge. Vzal jsem jej z doklado, které ml le~et na stole. Doktor zrudl hnvem.  Nevidím ~ádný dovod, pro  bych vám ml podávat njaké vysvtlení, pane Holmesi. Holmes zastr il ú et do náprsní taaky.  Dáváte-li pYednost veYejnému vysvtlení, budete s ním muset vyrukovat dYív nebo pozdji, Yekl.  U~ jsem vám Yekl, ~e mohu zaml et, co jsou jiní nuceni zveYejnit, a bylo by opravdu moudYejaí, kdybyste se mi pln svYil.  Nic o tom nevím.  Obdr~el jste od pana Stauntona z Londýna njakou zprávu?  Rozhodn ne.  Bo~e, bo~e  zas ta poata! Holmes si unaven povzdechl.  V era ve tvrt na sedm ve er vám Godfrey Staunton odeslal z Londýna velmi naléhavý telegram  telegram, který zYejm souvisí s jeho zmizením  a vy jste ho dosud neobdr~el! To je opravdu trestuhodné. Zajdu na nejbli~aí poatu a budu si tam st~ovat. Doktor Leslie Armstrong vysko il a jeho sndá tváY úpln zrudla vztekem.  }ádám vás, abyste odeael z mého domu, pane, Yekl.  Mo~ete Yíci svému zamstnavateli lordu Mount-Jamesovi, ~e si nepYeji mít nic spole ného ani s ním, ani s jeho agenty. Ne, pane, u~ ani slovo! ZuYiv zazvonil.  Vyvete ty pány, Johne! Pompézní majordomus nás pYísn dovedl ke dveYím a vzáptí jsme se octli na ulici. Holmes se hlu n rozesmál.  Doktor Leslie Armstrong je nepochybn energický mu~ a osobnost, Yekl.  Neznám lovka lépe disponovaného k tomu, aby zaplnil mezeru po proslulém Moriartym, kdyby chtl uplatnit své nadání tímto zposobem. A te, moj ubohý Watsone, jsme tady, bez pYátel, ztroskotanci V tomhle nehostinném mst, které nemo~eme opustit, leda~e se svého pYípadu vzdáme. Ten malý hostinec pYímo naproti Armstrongovu domu se pro naae ú ely znamenit hodí. Kdybyste pronajal pYední pokoj a zakoupil no ní prádlo a toaletní potYeby, sta il bych zatím proaetYit nkolik mali kostí. VyaetYování tch nkolika mali kostí vaak trvalo déle, ne~ Holmes pYedpokládal, neboe se do hostince vrátil a~ pYed devátou. Byl bledý, skleslý, upráaený a vy erpaný hladem a únavou. Studená ve eYe stála pYipravena na stole, a kdy~ se Holmes najedl a zapálil si lulku, chystal se zrekapitulovat celou zále~itost se svým humorným, a koli ist filosofickým nadhledem jako obvykle, ale nebylo mu to dopYáno. Pod okny zaskYípala kola povozu tak, ~e vysko il a vykoukl ven. PYede dveYmi doktorova domu stál v záYi plynové lucerny ko ár s párem sedáko.  Byl na cest tYi hodiny, Yekl Holmes,  vyrazil o pol sedmé a te se vrací. To znamená okruh deset a~ dvanáct mil, a denn jezdí jednou, nkdy i dvakrát.  Pro lékaYe s praxí to neznamená nic neobvyklého.  Armstrong ale vlastn není praktický lékaY. Je profesor a konzultant, ale o vaeobecnou praxi se nezajímá, proto~e by ho zdr~ovala od vdecké práce. Pro  tedy jezdí na tak dlouhé cesty, které jsou pro nho jist velmi nepYíjemné, a koho vlastn navatvuje?  Jeho ko í    Milý Watsone, nepochybujete jist, ~e jsem se na nho obrátil v první Yad? Nevím, jestli to zposobilo jeho vrozené hulvátství nebo pokyny pána, ale byl tak sprostý, ~e na m pustil psa. Jen~e ani psovi, ani tomu mu~i se nelíbila má hol a u té to skon ilo. Zostaly z toho ovaem mezi námi napjaté vztahy, a dalaí vyptávání nepYichází vobec v úvahu. Vaechno, co jsem se dovdl, pochází od sdílného místního ob ana, s ním~ jsem mluvil na dvoYe naaeho hostince. Povdl mi o lékaYových zvycích a jeho ka~dodenních vyjí~kách. V té chvíli, jako by chtl jeho slova zdoraznit, pYijel ko ár pYede dveYe.  A nemohl jste ho sledovat?  Výborn Watsone! Dnes ve er úpln excelujete. Ta myalenka m té~ napadla. Jak jste si mo~ná povaiml, vedle hostince je obchod s bicykly. Vbhl jsem dovnitY, pronajal si bicykl a vyjel jsem, dYív ne~ mi ko ár zmizel z dohledu. Záhy jsem jej dohonil, udr~oval jsem diskrétní odstup asi tak sto kroko a sledoval jsem jeho svítilny, dokud jsme se nedostali a~ za msto. Ujeli jsme po silnici zna ný kus, kdy~ tu se pYihodila zahanbující událost. Ko ár zastavil, lékaY vystoupil, rychlým krokem doael k místu, kde jsem zastavil já, a nadmíru výsmaným tónem mi Yekl, ~e silnice je bohu~el dost úzká, ale ~e doufá, ~e jeho ko ár není zas takový kolos, abych kolem nho na bicyklu neprojel. Nemohlo být nic obdivuhodnjaího ne~ forma, kterou to vyjádYil. PYedjel jsem ko ár, ujel nkolik mil po hlavní silnici a potom zastavil na pYíhodném míst, abych vidl, zda ko ár projede kolem. Neobjevil se vaak, a tak mi bylo jasné, ~e odbo il na nkterou z postranních cest, kterých jsem si vaiml. Jel jsem zpátky, ale ko ár jsem u~ nespatYil a te, jak jste vidl, vrátil se a~ po mn. Zprvu jsem ovaem neml ~ádný dovod spojovat tyto cesty se zmizením Godfreyho Stauntona a chtl jsem se od nich nco dovdt pouze z toho vaeobecného dovodu, ~e nás zajímá vaechno, co se týká doktora Armstronga. Avaak te kdy~ jsem se pYesvd il, ~e si dává velký pozor, zda ho pYi jeho vyjí~kách nkdo sleduje, pYipadá mi ta vc mnohem dole~itjaí, nebudu mít klid, dokud ji neobjasním.  Mo~eme ho sledovat zítra.  Mo~eme? to není tak snadné, jak si patrn myslíte. Znáte krajinu v okolí Cambridge? Nikde zde nenajdete místo, kde bychom se mohli skrýt. Celá krajina, kterou jsem dnes ve er projel, je plochá a rovná jako dlaH a mu~, kterého sledujeme, není hloupý, jak jasn prokázal. Telegrafoval jsem Overtonovi, aby nám na zdejaí adresu oznámil, kdyby se v Londýn pYihodilo nco nového, a zatím se mo~eme výhradn soustYedit na doktora Armstronga, jeho~ jméno jsem si pYe etl na Stauntonov spaném telegramu, který mi ukázala ta ochotná mladá dáma. On ví, kde onen mladý mu~ je  na to pYísahám  a kdy~ to ví on, bude jen naaí chybou, nepodaYí-li se to zvdt i nám. Zatím musíme uznat, ~e pYed námi vede o bod, a jak víte, Watsone, nemám ve zvyku ponechávat hru dlouho v tak zahanbujícím stavu. PYesto jsme se pYíatího dne k vyYeaení záhady nepYiblí~ili ani o chlup. Po snídani nám byl pYedán dopis, který mi Holmes s úsmvem podal.   Pane (znl), mohu vás ubezpe it, ~e pouze maYíte as, jestli~e se pokouaíte sledovat mé pohyby. Jak jste poznal v era ve er, mám vzadu na ko áYe okénko, a jestli~e tou~íte po projí~ce dlouhé ptadvacet mil, která vás zavede, odkud jste vyrazil, klidn m sledujte. Rovn~ vám mohu sdlit, ~e apehováním mé osoby panu Godfreymu Stauntonovi nijak neprospjete a jsem pYesvd en, ~e nejlepaí slu~bu tomu pánovi proká~ete, kdy~ se neprodlen vrátíte do Londýna a oznámíte svému chlebodárci, ~e nejste s to ho vypátrat. V Cambridgi se opravdu jenom zbyte n zdr~ujete.          S úctou Leslie Armstrong    Ten lékaY je estný, otevYený protivník, Yekl Holmes.  Nu, podnítil mou zvdavost a opravdu se musím dovdt nco víc, ne~ ho nechám na pokoji.  PYed jeho dveYmi opt stojí ko ár, Yekl jsem.  Doktor do nho práv nastupuje. Vidl jsem, jak vzhlédl k naaemu oknu. Dejme tomu, ~e bych na tom bicyklu zkusil své atstí já?  Ne, ne, milý Watsone! PYi vaí úct k vaaí vrozené bystrosti si nemyslím, ~e jste pro ctihodného doktora rovnocenným soupeYem. Doufám, ~e dosáhnu cíle njakým samostatným pátráním. Te vás ale bohu~el musím opustit; zabavte se, jak nejlépe umíte, neboe kdyby se na tomhle ospalém venkov objevili dva zvdaví cizinci, vzbudilo by to asi víc Ye í, ne~ by mi bylo milé. Jist v tomhle starobylém mst najdete njaké pamtihodnosti, abyste se nenudil, a já doufám, ~e vám dYív, ne~ bude ve er, pYinesu pYíznivjaí zprávy. Mému pYíteli vaak byl souzen jeat jeden nezdar. Ve er se vrátil unavený a bez úspchu.  Byl to pro mne promarnný den, Watsone. Vydal jsem se zhruba stejným smrem jako lékaY a celý den jsem strávil návatvami vaech vesnic na téhle stran Cambridge. Vaude jsem si pohovoYil s hostinskými a podobnými agenturami místních zpráv. Proael jsem toho dost: propátral jsem Chesterton, Histon, Waterbeach i Oakington, a nikde jsem nepochodil. V takových zapadákovech by sotva pYehlédli ko ár ta~ený párem koní, který se tam denn objevuje. LékaY získal dalaí bod. Nedoael pro mne telegram?  Ano, otevYel jsem ho. Tady je.  Zeptejte se na Pompeyho u Jeremyho Dixona, Trinity College. Nerozumím tomu.  Ach, to je docela jasné. Ten telegram poslal náa pYítel Overton v odpov na moj dotaz. Okam~it poalu panu Jeremymu Dixonovi vzkaz a nepochybuji, ~e pak se naae atstí obrátí. Mimochodem, máte u~ njaké zprávy o výsledku toho utkání?  Ano, místní ve erník pYinesl v posledním vydání skvlou reportá~. Oxford vyhrál rozdílem jedné branky a dvou trojek. Závr reportá~e zní:  Porá~ku svtle modrých lze pYi íst na vrub neaeastné neú asti vynikajícího internacionála Godfreyho Stauntona, který byl bhem celého utkání citeln postrádán. Malá kombina ní vynalézavost hrá o prvních Yad a jejich neproraznost v útoku i obran ochromila úsilí sna~iv a t~ce bojujícího mu~stva.   Obavy naaeho pYítele Overtona byly tudí~ oprávnné, Yekl Holmes.  Osobn jsem zajedno s doktorem Armstrongem v tom, ~e ragby nepatYí do okruhu mých zájmo. Dnes ve er si pojdeme brzy lehnout, Watsone, neboe pYedvídám, ~e nás zítra o ekává perný den.   Ráno m vydsil hned první pohled na Holmese, který sedl u krbu a dr~el v ruce svou malou injek ní stYíka ku. Ten nástroj jsem spojoval s jedinou zhoubnou slabostí jeho povahy, a kdy~ jsem vidl, ~e se mu tYpytí v ruce, za al jsem se obávat nejhoraího. Zasmál se mému rozmrzelému výrazu a odlo~il stYíka ku na stol.  Ne, ne, milý pYíteli, není dovod k obavám. Tentokrát to není nástroj zla, ale spía klí , který nám otevYe pYístup k naaí záhad. K té stYíka ce upínám veakeré nadje. Vrátil jsem se práv z malé prozkumné výpravy a vaechno vypadá pYízniv. Vydatn posnídejte, Watsone, neboe se dnes hodlám vydat po stop doktora Armstronga, a jakmile ji zachytím, nezastavím se, abych si odpo inul i pojedl, dokud ho nedo~enu k jeho doupti.  V tom pYípad, Yekl jsem,  by bylo nejlépe, kdybychom si vzali snídani s sebou, proto~e on vyjí~dí z domu záhy. PYede dveYmi u~ na nho eká ko ár.  Nevadí. Jen ae jede. Musel by být náramn prohnaný, aby odjel tak, ~e bych ho nebyl s to sledovat. Jakmile budete po snídani, pojdete se mnou dolo a pYedstavím vám detektiva, který je mimoYádn zdatným specialistou na práci, která nás eká. Kdy~ jsme seali dolo, sledoval jsem Holmese na dvor, kde otevYel dvíYka boudy a vypustil malého, zavalitého psíka s odstávajícíma uaima, bílou srstí s hndými skvrnami, nco mezi beaglem a foxhoundem.  Dovolte, abych vám pYedstavil Pompeyho, Yekl.  Je pýchou místních slídi o. Není pYília rychlý, jak prozrazuje u~ stavba jeho tla, ale má jemný a ostrý ich. No, Pompey, rychlý mo~ná nejsi, ale soudím, ~e na dva LondýHany ve stYedním vku bys byl rychlý a~ moc, tak~e si dovolím pYivázat ti k obojku tenhle Yemínek. Tak, feaáku, poj a uka~ nám, co umía! Vedl ho pYes ulici ke dveYím lékaYova domu. Pes chvíli ichal, potom roz ilen a pronikav zakHu el a vydal se ulicí, akubaje nedo kav Yemínkem. Za pol hodiny jsme u~ byli za mstem a pospíchali jsme po venkovské cest.  Co jste to narafi il, Holmesi? zeptal jsem se.  Starodávný a banální trik, který ale ob as docela pYijde vhod. Dnes ráno jsem zaael k lékaYi na dvor a na zadní kolo ko áru jsem mu stYíkl plnou stYíka ku anýzu. Slídi  bude anýz sledovat tYeba a~ na pobYe~í moYe a náa pYítel Armstrong by musel ko árem projet Yeku Cam, aby svedl Pompeyho ze stopy. Och, ten prohnaný lotr! Takhle se m tedy ve er zbavil! Pes pojednou odbo il ze silnice na travnatou cestu. O pol míle dál vyústila cesta na dalaí airokou silnici a stopa se prudce sto ila doprava smrem k mstu, které jsme práv opustili. Silnice se vinula kolem msta z jihu, pYesn opa ným smrem, ne~ kterým jsme vyrazili.  Vida, udlal tu zají~ku výhradn kvoli nám, Yekl Holmes.  Není divu, ~e jsem se v tch vesnicích vyptával marn. LékaY hraje zYejm vysokou hru a rád bych znal dovody, pro  potYebuje inscenovat tak slo~itý podvod. Napravo od nás by mla le~et vesnice Trumpington. Ach, u vaech vaudy! Tamhle vyjí~dí ze zatá ky jeho ko ár. Rychle, Watsone  rychle, jinak jsme vyYízení! Sko il pYes bránu na pole a za sebou pYitáhl i vzpouzejícího se Pompeyho. Sotva~e jsme se schovali za ~ivý plot, projel ko ár s rachotem kolem nás. UvnitY jsem zahlédl doktora Armstronga s pokleslými rameny a hlavou zaboYenou do dlaní, ztlesnný obraz neatstí. Z vá~ného výrazu svého spole níka jsem poznal, ~e si toho rovn~ povaiml.  Obávám se, ~e naae pátrání vezme apatný konec, Yekl.  Zanedlouho se to dovíme. Poj, Pompey! Hle, uprostYed pole tu stojí chalupa. Nebylo pochyb, ~e jsme dospli na konec cesty. Pompey bhal kolem dokola a dychtiv kHu el pYed vraty, kde bylo vidt otisky ko árových kol. K osamlé chalup vedla mezi poli paina. Holmes pYivázal psa k ~ivému plotu a spchali jsme kupYedu. Moj pYítel zaklepal na malé venkovské dveYe a potom jeat jednou, ale nikdo neotevíral. Chalupa vaak nebyla opuatná, neboe k naaim uaím dolehl tichý zvuk  jakési zasténání plné bolesti a beznadje, které posobilo nevýslovn melancholicky. Holmes nerozhodn vy kával a ohlédl se na cestu, po ní~ jsme pYed okam~ikem pYiali. PYijí~dl po ní ko ár a ty sedáky si nebylo mo~no splést.  Proboh, doktor se vrací! zvolal Holmes.  Tím se vysvtluje vae. Musíme zjistit, co tohle znamená  dYív ne~ pYijede. OtevYel dveYe a veali jsme do pYedsíHky. Sténání se nyní ozývalo hlasitji, a~ se kone n promnilo v dlouhé, hluboké kvílení. PYicházelo seshora. Holmes vybhl po schodech a já za nim. OtevYel pYivYené dveYe a zdaen jsme zostali stát pYi pohledu, který se nám naskytl. Na posteli le~ela mrtvá ~ena, mladá a krásná. Z její klidné, bledé tváYe, lemované hustými zlatými vlasy, hledly doairoka otevYené o i. U nohou postele napol sedl, napol kle el mladík s hlavou zaboYenou do pokrývek a celý se otYásal vzlykotem. Byl natolik zaujat svým zoufalým hoYem, ~e vobec nevzhlédl, dokud mu Holmes nepolo~il ruku na rameno.  Vy jste pan Godfrey Staunton?  Ano, to jsem  ale pYiali jste pozd. U~ umYela. Mladík ve svém ~alu ani nezjistil, ~e nejsme lékaYi, kteYí mu byli vysláni na pomoc. Holmes se pokusil pronést pár slov soustrasti a vysvtlit mu, jak svým nenadálým zmizením své pYátele vylekal, kdy~ se na schodech ozvaly kro eje a ve dveYích se objevila masivní, pYísná a tázavá tváY doktora Armstronga.  Nu~e, pánové, Yekl,  dosáhli jste svého cíle a pro svoj vpád jste si zvolili práv neoby ejn choulostivou chvíli. Nerad bych se pouatl do rva ky nad mrtvou, ale mohu vás ujistit, ~e být mladaí, neproalo by vám vaae ohavné chování beztrestn.  PromiHte, pane doktore, ale myslím, ~e si nerozumíme, Yekl dostojn moj pYítel.  Kdybyste s námi seael dolo, mohli bychom si snad vzájemn tuto ~alostnou zále~itost trochu osvtlit. O chvíli pozdji jsme se octli dole v obývacím pokoji s rozhnvaným lékaYem.  Nu~e, pane? Yekl.  PYedn bych si pYál, abyste pochopil, ~e jsem nebyl najat lordem Mount-Jamesem a ~e mé sympatie jsou spía obráceny proti tomuto alechtici. Jestli~e je nkdo nezvstný, mou povinností je zjistit, co se mu pYihodilo, ale jakmile to zjistím, celá zále~itost tím pro mne kon í; a pokud nejde o zlo in, sna~ím se soukromé skandály spíae ututlat ne~ zveYejnit. Pokud  jak pYedpokládám  nebyl v tomto pYípad pYekro en zákon, mo~ete se plné spolehnout na mou diskrétnost a snahu, aby se tyto skute nosti nedostaly do novin. Dr. Armstrong pokro il rychle vpYed a uchopil Holmese za ruku.  Jste dobrý lovk, Yekl.  `patn jsem vás odhadl. Dkuji nebesom, ~e pronásledován vý itkami svdomí, pro  nechávám chudáka Stauntona v tomto neatstí samotného, obrátil jsem ko ár a tak se s vámi lépe seznámil. Kdy~ toho u~ víte tolik, snadno sám situaci objasním. PYed rokem bydlel Godfrey Staunton njakou dobu v Londýn, váanivé se zamiloval do dcery své bytné a vzal si ji za ~enu. Byla tak hodná jako krásná a tak inteligentní jako hodná. }ádný mu~ by se za takovou ~enu nemusel stydt. Godfrey vaak ml ddit po starém alechtici a bylo naprosto jisté, ~e jakmile by se jeho strýc o synovcové svatb dovdl, vyddil by ho. Mládence jsem dobYe znal a ml jsem ho rád pro mnohé jeho vynikající vlastnosti. Dlal jsem, co jsem mohl, abych mu pomohl. Sna~ili jsme se sHatek utajit, ponvad~ jakmile se o n em takovém za ne aeptat, co nevidt se to roznese. Godfreymu se to a~ dosud daYilo díky tomu, ~e si naael tuto osamlou chalupu a byl opatrný. Jejich tajemství jsem znal pouze já a jedna spolehlivá slu~ebná, která te práv ala pro pomoc do Trumpingtonu. Pojednou vaak na nho dopadl hrozný úder osudu v podob nebezpe né nemoci jeho ~eny. `lo o rychlé úbyt toho nejhoraího druhu. Ubohý hoch byl napol aílený ~alem, a pYesto musel odjet do Londýna sehrát to utkání, proto~e jinak by musel vaechno vysvtlit, a tak své tajemství prozradit. Sna~il jsem se ho povzbudit telegramem a on mi rovn~ telegraficky odpovdl a po~ádal m, abych u inil vaechno, co je v mých silách. To byl ten telegram, jeho~ jste se njakým nevysvtlitelným zposobem dopídil. Nesdlil jsem mu, v jak velkém nebezpe í se jeho ~ena nachází, proto~e jsem vdl, ~e by jí svou pYítomností nijak neprospl, ale sdlil jsem pravdu dív inu otci, který velice nerozvá~n Godfreyho vyhledal. Výsledkem bylo, ~e Godfrey sem okam~it pYijel ve stavu hrani ícím s aílenstvím a kle el u nohou její postele, dokud dnes ráno smrt její trápení neukon ila. To je vae, pane Holmesi, a jsem pYesvd en, ~e se mohu spolehnout na vaai ml enlivost i na ml enlivost vaaeho pYítele. Holmes lékaYovi stiskl ruku.  Pojte, Watsone, Yekl a vyali jsme z domu smutku do bledého slunce zimního dne. OPATSKÉ SÍDLO Jednoho lezav studeného, ba mrazivého zimního rána roku 1897 m nkdo probudil tím, ~e m zatahal za rameno. Nade mnou stál Holmes. Sví ka, kterou dr~el v ruce, ozaYovala netrplivý výraz jeho sklonné tváYe, a okam~it mi bylo jasné, ~e se nco stalo.  Rychle, Watsone, rychle! zvolal.  PYípad eká! Te ani slovo! Oble te se a pojte! Za deset minut jsme u~ oba sedli v dro~ce a uhánli tichými ulicemi k nádra~í Charing Cross. První paprsky kalného zimního slunce teprve mdle osvtlovaly pár asných ranních chodco spchajících do práce  rozmazané a nezYetelné postavy v londýnské mlze. Holmes se ml ky zachumlal do zimníku a já jsem docela rád následoval jeho pYíkladu, proto~e mrazivý vzduch atípal do tváYí a oba jsme se a~ do této chvíle postili. Teprve na nádra~í, kdy~ jsme se napili horkého aje a zaujali svá místa ve vlaku, roztáli jsme natolik, ~e Holmes mohl mluvit a já poslouchat. Holmes vytáhl z kapsy dopis a nahlas mi jej pYe etl:   Opatské sídlo, Marsham, Kent                                          3.30 ráno   Milý pane Holmesi, neoby ejn by mé potaila Vaae okam~itá pomoc v pYípad, který slibuje být nanejvýa pozoruhodný. Je to nco podle Vaaeho gusta. Krom toho, ~e jsem propustil lady, ponechávám vaechna pYesn v tom stavu, v jakém jsem to naael, pYesto Vás ale sna~n ~ádám, abyste neztrácel ani okam~ik, ponvad~ je obtí~né mít tu dál sira Eustace.        S úctou Stanley Hopkins  Hopkins m ~ádal o pomoc u~ sedmkrát a poka~dé byla jeho ~ádost oprávnná, Yekl Holmes.  Myslím, ~e vaechny ty pYípady jsou ve vaaí sbírce a musím pYiznat, Watsone, ~e máte jisté schopnosti správného výbru, ím~ napravujete mnohé, co vám ve vaaem vyprávní zazlívám. Váa osudný zvyk  pohlí~et na vaechno z hlediska pYíbhu, a nikoli jako na cvi ení dovtipu, znehodnotil leccos, co se mohlo stát pou nou, ba dokonce klasickou sérií vdeckých demonstrací. PYecházíte ml ením práci provedenou nanejvýa delikátn a jemn nebo se o ní pouze letmo zmíníte, abyste se mohl rozepsat o senza ních podrobnostech, které tenáYe mo~ná vzruaí, ale rozhodn ho nemohou pou it.  Pro  tedy o tch pYípadech nenapíaete sám? zeptal jsem se ponkud roztrp en.  Udlám to, milý Watsone, udlám. Jak víte, momentáln jsem velice zaneprázdnn, ale na sklonku ~ivota se hodlám vnovat sepsání u ebnice, v ní~ bude v jednom svazku shrnuto celé umní detekce. Pokud jde o náa pYípad, zdá se, ~e tam byla spáchána vra~da.  Vy tedy myslíte, ~e ten sir Eustace je mrtev?  Podle vaeho ano. Z Hopkinsova písma je patrno, ~e byl roz ilen, a on není ~ádný citlivka. Ano, soudím, ~e byl spáchán násilný in a mrtvolu ~e nechali le~et na míst, abychom si ji prohlédli. Pokud jde o propuatní té dámy, mám za to, ~e v dob tragédie byla zam ena ve svém pokoji. Octneme se ve vyaaí spole nosti, Watsone. Vidíte ten ru ní papír, monogram E.B., alechtický erb a malebnou adresu? Myslím, ~e náa pYítel Hopkins se uká~e hoden své povsti a ~e za~ijeme zajímavé dopoledne. Ten zlo in byl spáchán pYed polnocí.  Jak to proboha mo~ete tvrdit?  Na základ jízdního Yádu a menaího asového propo tu. Z domu zavolali místní policii, ta se spojila se Scotland Yardem, Hopkins odjel na místo inu a odtamtud mi pak poslal vzkaz. To vaechno zabralo dobrou polovinu celé noci. Nu  u~ jsme na nádra~í Chislehurst a za chvilku budeme vdt, na em jsme. Po nkolika mílích jízdy po úzké venkovské cest jsme se octli pYed vraty parku. OtevYel nám je starý vrátný, na jeho~ pYepadlé tváYi bylo vidt, ~e se dovdl o njaké velké katastrof. StYedem pYekrásného parku vedla alejí starých jilmo airoká cesta k nízkému, rozlehlému domu se sloupoYadím v pro elí. Centrální budova byla zYejm velice stará a pnul se po ní bYe ean, ale veliká okna prozrazovala, ~e tu nedávno pYikro ili k stavebním úpravám, a jedno kYídlo domu vypadalo úpln nov. V otevYených domovních dveYích nás uvítala mladistvá postava a bystrá, horlivá tváY inspektora Stanleyho Hopkinse.  Jsem moc rád, ~e jste pYijel, pane Holmesi. A vy ovaem také, doktore Watsone! VYte mi, ~e kdybych se mohl vrátit o pár hodin zpátky, nebyl bych vás vobec obt~oval, proto~e jakmile se lady Brackenstallová vzpamatovala, poskytla nám tak jasné vylí ení probhu událostí, ~e nám u~ ani moc práce nezbývá. Vzpomínáte si na lewishamskou tlupu?  Co~e  na ty tYi Randally?  PYesn tak  otec a dva synové. Je to jejich dílo. Nemám o tom nejmenaích pochyb. PYede dvma nedlemi provedli vloupání v Sydenhamu, byli pYi nm spatYeni a máme jejich popis. Opakovat ale in tak brzo a tak blízko od místa první loupe~e  k tomu je zapotYebí velké dávky drzosti. Jsou to vaak nepochybn oni. Tentokrát je eká aibenice.  Sir Eustace je tedy mrtev?  Ano, roztYíatili mu lebku pohrabá em.  Sir Eustace Brackenstall, jak mi Yekl ko í.  Ano  jeden z nejbohataích lidí v Kentu. Lady Brackenstallová je v dopoledním pYijímacím pokoji. Chudrka  byl to pro ni straalivý zá~itek. Kdy~ jsem ji vidl poprvé, byla jeat napol mrtvá. Myslím, ~e udláte nejlíp, kdy~ ji navatívíte a vyslechnete si její vylí ení události. Potom si spolu prohlédneme jídelnu. Lady Brackenstallová rozhodn nebyla vaední ~ena. ZYídkakdy jsem vidl tak povabnou postavu a tak krásnou tváY imponující pYedevaím svou ~enskostí. Byla to krasavice se zlatými kadeYemi, modrýma o ima a zajisté i dokonalou pletí, kdyby byl nedávný zá~itek nezanechal stopy na její tváYi, která v této chvíli pYipomínala bo~í umu ení. Trpla nejen duaevn, ale i fyzicky, neboe nad jedním okem mla akaredou modrou bouli, kterou jí její slu~ebná, vysoká, pYísn se tváYící ~ena, energicky omývala octovou vodou. Kdy~ jsme vstoupili do pokoje, odpo ívala lady zcela vy erpan na pohovce, ale její bystrý, vaímavý pohled a ostra~itý výraz krásného obli eje svd ily o tom, ~e straalivý zá~itek nikterak neotYásl jejím dovtipem ani odvahou. Na sob mla volný stYíbromodrý ~upan, ale vedle pohovky mla povaenou ernou ve erní róbu, ozdobenou naaitými zlatými penízky.  Pane Hopkinsi, vaechno, co se stalo, jsem vám u~ povdla, Yekla unaven,  nemohl jste jim to zopakovat? Nu, kdy~ to pokládáte za nutné, povím tedy tm pánom, co se pYihodilo. Navatívili u~ jídelnu?  Soudil jsem, ~e bude lepaí, kdy~ si nejdYív poslechnou vaai výpov.  Byla bych ráda, kdybyste se postaral o pYevoz. Je to pro mne hrozné pomyalení, ~e on tam dosud le~í. Zachvla se a na okam~ik skryla obli ej do dlaní. Rukáv volného ~upanu jí pYitom sklouzl a odhalil loket. Holmes vykYikl.  V~dye vy tu máte jeat dalaí zranní, madam! Co to je? Na její oblé, bílé pa~i jasn vyvstávaly dv tmavé skvrny. Rychle si rukáv ~upanu stáhla.  To nic  nic. S tou straanou událostí minulé noci to nijak nesouvisí. Posate se prosím, pánové, povím vám vaechno, co vím. Jsem man~elka sira Eustace Brackenstalla. Provdána jsem asi rok. Nemlo by smysl pYed vámi tajit, ~e naae man~elství nebylo aeastné. Obávám se, ~e i kdybych se to snad pokouaela popYít, Yekli by vám to vaichni naai sousedé. Dost mo~ná, ~e to bylo áste n mou vinou. Byla jsem vychována v ji~ní Austrálii, ve svobodnjaím ovzduaí, mén svázaném konvencemi, a anglický zposob ~ivota se svým dekorem a korektností neodpovídá pYília mé povaze. Hlavním dovodem vaak je obecn známá skute nost, ~e sir Eustace byl nepolepaitelný piják. S takovým lovkem není pYíjemné být ani hodinu. Dovedete si pYedstavit, co znamená pro citlivou a hrdou ~enu, kdy~ je k nmu pYipoutána ve dne v noci? Je svatokráde~, zlo in a darebáctví zastávat názor, ~e takové man~elství je nezruaitelné. Xíkám vám, ~e vaae nelidské zákony pYinesou této zemi prokletí  nebesa nestrpí, aby nco tak hanebného mohlo existovat donekone na. Na chvíli usedla se zardlými tváYemi a pod straalivou ranou na ele jí o i jen ~hnuly. Potom jí vaak pevná, konejaivá dlaH pYísné slu~ebné opt stáhla hlavu na polatáY a její divoký hnv zanikl v hlasitém vzlykání. Po chvíli pokra ovala:  Povím vám, co se v noci stalo. Víte u~ mo~ná, ~e veakeré slu~ebnictvo spí v novjaím kYídle domu. Ve stYední ásti jsou obývací pokoje, kuchyn je vzadu a naae lo~nice nahoYe. Má slu~ebná Theresa spí nad mým pokojem. Nikdo jiný tu není a k obyvatelom odlehlého kYídla ~ádné volání nedolehne. Lupi i to jist dobYe vdli, ponvad~ jinak by tak nejednali. Sir Eustace se odebral na lo~e kolem pol jedenácté. Slu~ebnictvo odealo do svých pokojo u~ pYedtím. Jedin má slu~ebná zostala ve svém pokoji nahoYe vzhoru pro pYípad, ~e bych snad jeat potYebovala jejích slu~eb. Sedla jsem zde v pokoji a~ do jedenácté a zabrala jsem se do tení. Potom  ne~ jsem si ala lehnout  jsem se chtla pYesvd it, zda je vaechno v poYádku. Mla jsem ve zvyku na to osobn dohlédnout, ponvad~ na sira Eustace nebylo spolehnutí, jak u~ jsem vám ostatn Yekla. Veala jsem do kuchyn, do umývárny nádobí, do místnosti s loveckými zbranmi, do kule níkového pokoje, do salónu a nakonec i do jídelny. Kdy~ jsem pYistoupila k oknu, které je zakryto hustou záclonou, ucítila jsem pojednou na tváYi závan vzduchu a poznala jsem, ~e okno je otevYené. Odhrnula jsem záclonu a stála tváYí v tváY jakémusi staraímu mu~i se airokými rameny, který práv vkro il dovnitY. To vysoké kYídlové okno jsou vlastn sklenné dveYe vedoucí na trávník. Dr~ela jsem v ruce sví ku a v jejím svtle jsem spatYila, ~e za prvním mu~em veali jeat dva dalaí. Ucouvla jsem, ale chlap byl v m~iku u mne. Chytil m za ruku a pak za hrdlo. OtevYela jsem ústa k výkYiku, ale udeYil m zaeatou pstí do ela a srazil k zemi. Patrn jsem nkolik minut le~ela v bezvdomí, ponvad~ kdy~ jsem pYiala k sob, poznala jsem, ~e utrhl aHoru zvonku a pevn m pYipoutal k dubovému kYeslu, které stojí v ele stolu v jídeln. Svázal m tak pevn, ~e jsem se nemohla ani hnout, a kapesník, který mi ovinul kolem úst, nedovoloval mi ani hlesnout. V té chvíli veael do místnosti moj neaeastný man~el. Zaslechl patrn njaké podezYelé zvuky a na to, co potom spatYil, se pYedem pYipravil. Byl v koaili a kalhotách a v ruce dr~el svou oblíbenou sukovici. Vrhl se na jednoho z lupi o, ale druhý  byl to ten staraí mu~  se shýbl, uchopil pohrabá  le~ící u krbu, a kdy~ ho man~el míjel, straaliv jej udeYil do týla. Man~el se skácel k zemi, ani nezaúpl. Znova jsem omdlela, ale ani tentokrát to jist netrvalo déle ne~ pár minut. Kdy~ jsem otevYela o i, spatYila jsem, ~e si lupi i vzali stYíbro z pYíborníku a otevYeli láhev vína, která tam stála. Vaichni tYi dr~eli v ruce sklenku. U~ jsem vám, myslím, Yíkala, ~e jeden z nich byl staraí mu~ s bradkou, kde~to oba jeho pomocníci byli mnohem mladaí. Mohl by to být otec se dvma syny. Domlouvali se aeptem. Potom pYistoupili ke mn, aby se pYesvd ili, ~e jsem spoutána opravdu pevn. Nakonec odeali a zavYeli za sebou okno. Trvalo mi dobrou tvrthodinu, ne~ jsem se zbavila kapesníku; pak jsem se dala do kYiku a pYivolala slu~ebnou. Za malou chvilku jsme zburcovaly i ostatní slou~ící. Poslala jsem pro místní policii, která okam~it po~ádala o pomoc Londýn. To je, pánové, opravdu vaechno, co vám mohu povdt, a vYím, ~e nebude tYeba, abych tu bolestnou pYíhodu musela opakovat jeat jednou.  Máte njaké otázky, pane Holmesi? zeptal se Hopkins.  Nerad bych kladl dalaí nároky na trplivost a as lady Brackenstallové, Yekl Holmes.  Ne~ ale pojdu do jídelny, rád bych slyael vaai výpov. Podíval se na slu~ebnou.  Vidla jsem ty chlapy jeat dYív, ne~ veali do domu, Yekla.  Sedla jsem u sebe v lo~nici u okna a zahlédla jsem v msí ním svtle u brány tYi mu~e, ale v té chvíli mi to nepYipadalo nijak zvláae divné. Uplynula aspoH hodina, ne~ jsem slyaela, ~e paní kYi í, a sebhla jsem dolo. Tam jsem chudrku neaeastnou naala tak, jak Yíkala, a pán le~el na podlaze a vaude bylo plno krve. Sta ilo by to vru k tomu, aby pYiala o rozum, kdy~ ji takhle svázali a kdy~ mla man~elovu krev i na aatech, ale sle n Mary Fraserové z Adelaide state nost nikdy nechybla a lady Brackenstallová z Opatského sídla není jiná. Vy, pánové, jste se jí u~ navyptávali dost  pojde te se svou starou Theresou do lo~nice, aby si odpo inula  v~dye u~ to, chudinka, nutn potYebuje. Hubená slu~ebná objala svou paní s mateYskou nhou kolem ramen a odvedla ji z pokoje.  Zná ji odmali ka, Yekl Hopkins.  Chovala ji jeat jako dít a pYijela s ní do Anglie, kdy~ pYed osmnácti msíci poprvé opustily Austrálii. Jmenuje se Theresa Wrightová a takovou slu~ebnou dnes nenajdete. Ra te tudy, pane Holmesi! Z Holmesovy tváYe vyprchal výraz ~ivého zájmu a já vdl, ~e po rozYeaení záhady pro nho pYípad ztratil veakerý povab. Zbývalo jeat provést zat ení, ale pro  by si ml apinit ruce s tak oby ejnými lotry? U ený specialista, který by zjistil, ~e ho pozvali na konzultaci k pYípadu spalni ek, propadl by pravdpodobn stejné rozmrzelosti, jakou jsem vy etl z o í svého pYítele. Nicmén to, co pYed sebou spatYil v jídeln Opatského sídla, bylo natolik zvláatní, ~e to upoutalo jeho pozornost a o~ivilo ochabující zájem. Jídelna byla velice rozlehlá a vysoká místnost s tesaným dubovým stropem, dubovým ostním a se znamenitou sbírkou srn ích paroho a starých zbraní, rozvaenou po stnách. Naproti dveYím bylo vysoké kYídlové okno, o nm~ jsme u~ slyaeli. TYemi menaími okny vpravo pronikal dovnitY chladný svit zimního slunce. Nalevo stál velký hluboký krb s pYe nívající masivní dubovou Yímsou. U krbu stálo t~ké dubové kYeslo s opradly a trno~emi, opletené ervenou aHorou, která byla dole pYivázána k trno~i. Kdy~ byla lady vyproatna, aHora se sesmekla, ale uzly, jimi~ byla zajiatna, zostaly v povodním stavu. Tyto podrobností jsme si uvdomili a~ pozdji, ponvad~ te nás pln zaujala hrozná podívaná, která se nám naskytla na tygYí ko~i pYed krbem. Le~elo tam tlo vysokého, statného tyYicátníka. Spo íval na zádech s tváYí obrácenou vzhoru a nad krátkou ernou bradkou bylo vidt vycenné zuby. Ruce zaeaté v pst ml zdvi~ené nad hlavu a pYes n le~ela t~ká sukovice. Sndé, hezké rysy tváYe s orlím nosem byly sta~eny kYe í a nenávistn zkYivené, tak~e mly témY ábelský výraz. ZYejm byl v posteli, kdy~ ho podezYelé zvuky probudily, ponvad~ ml na sob pkn vyaívanou no ní koaili a z kalhot mu ouhaly bosé nohy. Na zátylku ml údsnou ránu a po celé místnosti byly roztrouaeny dokazy o zuYivé zbsilosti úderu, jím~ byl sra~en. Vedle nho le~el silný pohrabá , ohnutý prudkostí nárazu. Holmes si jej prohlédl a rovn~ se podíval na nepopsatelné následky, které úder zposobil.  Ten Randall senior je jist neoby ejn silný mu~, poznamenal.  Ovaem, Yekl Hopkins.  Mám o nm zprávy a opravdu je to kus neurvalého surovce.  Zajisté ho dopadnete bez vtaích obtí~í.  Jist~e. Pátráme po nm u~ njakou dobu a vyskytly se i názory, ~e uprchl do Ameriky. Kdy~ te víme, ~e je celá tlupa tady, nevYím, ~e by mohl uniknout. Rozeslali jsme upozornní do vaech pYístavo a jeat dnes ve er bude vypsána odmna. Nejde mi jenom na rozum, ~e provedli takovou aílenost, kdy~ vdli, ~e lady Brackenstallová nám dá jejich pYesný popis a podle popisu ~e pachatele snadno odhalíme.  PYesn tak. Dalo by se o ekávat, ~e mohli lady Breckenstallovou rovn~ uml et.  Nemuseli si uvdomit, poznamenal jsem,  ~e se mezitím probrala z bezvdomí.  To je docela mo~né. Nechtli ji pYipravit o ~ivot, proto~e se domnívali, ~e je v bezvdomí. A co ten nebo~tík, Hopkinsi? Mám dojem, ~e jsem o nm slyael rozné nepkné vci.  Ve stYízlivém stavu to byl dobrosrde ný lovk, ale kdy~ se opil nebo lépe Ye eno podnapil, proto~e se jen málokdy opil opravdu do nmoty, promnil se v zloducha. Byl jako áblem posedlý a byl schopen prost vaeho. Podle toho, co jsem o nm slyael, dostal se málem jednou i dvakrát do kolize se zákony. Vyvolal pobouYení, kdy~ polil psa benzínem a pak ho zapálil  navíc to byl jeat pes jeho ~eny  a jen s velkými potí~emi se to podaYilo ututlat. Potom hodil po slu~ebné Therese Wrightové karafou; kvoli tomu ml také potí~e. Mezi námi, bude bez nho v domácnosti vtaí klid. Co si to prohlí~íte? Holmes kle el na podlaze a bedliv zkoumal uzly ervené aHory, kterou byla lady v noci svázána. Poté si pozorn prohlédl utr~ený a roztYepený konec, kde se aHora pYervala, kdy~ ji lupi  strhl.  Jakmile nkdo tu aHoru utrhl, musel v kuchyni hlasit zaYin et zvonek, poznamenal.  Nikdo jej neslyael. Kuchyn je v zadním traktu domu.  Jak mohl lupi  vdt, ~e zvonek nikdo neuslyaí? Jak to, ~e se odvá~il zatáhnout za aHoru zvonku?  Tak jest, pane Holmesi  to souhlasí. Kladete mi tuté~ otázku, kterou jsem si nkolikrát polo~il sám. Není pochyb o tom, ~e ten chlap dom znal. Docela ur it vdl, ~e vaechen domácí personál bude u~ v té nepYília pokro ilé hodin ve svých pokojích a ~e Yin ení zvonku v kuchyni nikdo neuslyaí. Pachatel ml tudí~ mezi slu~ebnictvem njakého komplice. To je nabíledni. V dom je osm slou~ících a vaichni jsou Yádní lidé.  Za normálních okolností, Yekl Holmes,  bych podezíral slu~ebnou, jí~ hodil pán na hlavu karafu. To by ovaem znamenalo, ~e zradila svou paní, ale zdá se, ~e je jí velice oddaná. Nu, jde jen o detail, a kdy~ dopadnete Randalla, nebude pro vás patrn obtí~né zatknout jeho spYe~ence. Výpov zajisté potvrzují  pokud vobec njakého potvrzení potYebovala  vaechny tyto podrobnosti, které pYed sebou vidíme. PYistoupil k vysokému kYídlovému oknu a otevYel je.  }ádné stopy tu nevidím, ale poda je zmrzlá na kost, a proto jsem ani ~ádné neo ekával. Vaiml jsem si, ~e svíce na krbové Yímse byly zapálené.  Ano, pYi jejich svtle a pYi svtle sví ky lady Brackenstallové se lupi i v místnosti orientovali.  A co odcizili?  Nebylo toho vlastn ani tak moc  asi pol tuctu stYíbrných tácko z pYíborníku. Lady Brackenstallová se domnívá, ~e je smrt sira Eustace natolik vyvedla z míry, ~e ani neprohledávali dom, jak mli nejspía povodn v úmyslu.  To by mohla být pravda. Jestli jsem vaak dobYe rozuml, pYesto se napili vína.  To na uklidnnou.  Aha  pYesn tak! Tch tYí sklenek na bufetovém stolku se pozdji nikdo nedotkl, ~e ano?  Ovaem. Práv tak láhve  zostala v tom stavu, v nm~ jsme ji nalezli.  Podíváme se na to. Ajta  copak je tohle? TYi sklenky stály vedle sebe a v ka~dé zbylo nkolik kropjí vína. V jedné navíc zostalo trochu vinného kalu. Láhev plná asi ze dvou tYetin stála vedle sklenek a hned u ní le~ela dlouhá, hndá zátka. Podle jejího zbarvení a podle zapráaené láhve se dalo soudit, ~e si lupi i pochutnávali na njakém vybraném ro níku. V Holmesov chování doalo k náhlé zmn. Z tváYe mu zmizel výraz lhostejnosti a zahlédl jsem, jak se jeho bystré, hluboko zapadlé o i zatYpytily probuzeným zájmem. Zvedl zátku a dokladn ji zkoumal.  ím tu zátku vytáhli? zeptal se. Hopkins ukázal na povyta~enou zásuvku. Le~elo v ní nkolik ubrousko a velká vývrtka.  Lady Brackenstallová Yíkala, ~e pou~ili téhle vývrtky?  Nikoli. VzpomeHte si, ~e ve chvíli, kdy láhev otevírali, byla lady v bezvdomí.  Ovaem. Po pravd Ye eno  téhle vývrtky nepou~ili. Láhev byla otevYena kapesní vývrtkou, ne delaí ne~ poldruhého palce, patYící patrn ke kapesnímu no~i. Kdy~ si prohlédnete vraek zátky, vidíte, ~e vývrtka byla nasazena tYikrát, ne~ se zátku podaYilo vytáhnout. Otvor neprochází celou délkou zátky. Tahle dlouhá vývrtka by zátku provrtala skrz naskrz a vytáhla ji z láhve na jediné zatáhnutí. A~ toho chlapa dopadnete, najdete u nho kapesní no~ kombinovaný s vývrtkou.  Výborn! zvolal Hopkins.  PYiznám se, ~e si lámu hlavu nad tmi sklenkami. Lady Brackenstallová ty tYi mu~e  vidla pít  ~e ano?  Ano, pYesn tak to Yekla.  Pak jsme tedy s pYípadem hotovi. Co jeat zbývá dodat? Zajisté pYipustíte, Hopkinsi, ~e ty tYi sklenky jsou velice pozoruhodné. Co~e  vy na nich nic pozoruhodného neshledáváte? Nu, necháme toho. Snad  kdy~ je lovk nadaný speciálními znalostmi a schopnostmi jako já  hledá slo~itjaí vysvtlení, i kdy~ je po ruce vysvtlení jednoduché. SamozYejm, s tmi sklenkami je to jist jen náhoda. Mjte se hezky, Hopkinsi. Nezdá se, ~e vám jeat mohu být njak platný, a pYípad máte pYed sebou jak na dlani. Informujte m, a~ Randalla zatknete, a rovn~ mi dejte vdt, dojde-li k njakému ne ekanému vývoji. VYím, ~e vám co nevidt pogratuluji k zdárnému ukon ení pátrání. Pojte, Watsone, myslím, ~e si doma najdeme njakou u~ite njaí práci. Na zpáte ní cest jsem z výrazu Holmesovy tváYe usoudil, ~e nad n ím uva~uje. Ob as se ze zamyalení s námahou vytrhl a mluvil tak, jako by mu bylo vaechno jasné, ale znovu se ho zmocnily pochybnosti a jeho sta~ené obo í a nepYítomný pohled nazna ovaly, ~e v myalenkách opt dlí v rozlehlé jídeln Opatského sídla, kde doalo k polno ní tragédii. Práv kdy~ se vlak za al rozjí~dt z pYedmstského nádra~í, vysko il pojednou na nástupiat a vytáhl m za sebou.  PromiHte, milý brachu, Yekl s o ima upYenýma na poslední vozy naaeho vlaku, které mizely za zatá kou,  je mi líto, ~e se stáváte obtí n eho, co vypadá jako pouhý vrtoch, ale pYísahám vám, Watsone, ~e ten pYípad v tomhle stavu prost nemohu nechat. BouYí se proti tomu vaechny mé instinkty. Nco tam nehraje  nic vlastn nehraje  a pYísahal bych, ~e se nemýlím. Výpov lady byla nicmén pYesvd ivá, slu~ebná ji pln potvrdila a vaechny detaily celkem souhlasily. Co proti tomu mohu postavit já? TYi vinné sklenky, to je vae. Kdybych vaak vaechno nepova~oval za samozYejmé a zevrubn ka~dou jednotlivost zkoumal, jak bych to u inil v pYípad, ~e bychom k nmu pYistupovali de novo, a kdyby pYedlo~ené vysvtlení neovlivnilo moj úsudek, nenaael bych pYece jen nco konkrétního, o  bych se mohl opYít? Ovaem ~e bych to naael. Sednte si tady na lavici, Watsone, dokud nepYijede vlak do Chislehurstu, a dovolte, abych vám zopakoval vaechno, co víme. PYedevaím vás pkn prosím, abyste pustil z hlavy myalenku, ~e vaechno, co nám Yíkala slu~ebná i její paní, je svatá pravda. Okouzlující osobnost lady Brackenstallové nesmí ovlivnit naai soudnost. Kdy~ si s chladnou hlavou rozebereme její výpov, najdeme zajisté podrobnosti, které vzbudí naae podezYení. Ti lupi i odnesli pYed trnácti dny ze Sydenhamu zna nou koYist. Noviny pYinesly jejich popis a uvedly podrobnosti o loupe~i, co~ se pYirozen mo~e hodit do krámu komukoli, kdo si chce vymyslet njakou historku o lupi ích. Je známo, ~e kdy~ se lupi om povede dobrý zátah, jsou rádi, ~e mohou neruaené probendit výt~ek svého lupu, a nevydávají se na dalaí nebezpe nou výpravu. Rovn~ je nezvyklé, ~e by lupi i provedli vloupání v tak asné no ní hodin; je nezvyklé, ~e by udeYili ~enu, aby nekYi ela, ponvad~ spis je oprávnná domnnka, ~e ji práv tím ke kYiku pYimjí; je neobvyklé, ~e by spáchali vra~du, kdy~ jsou v pYesile a snadno by jednoho mu~e pYemohli; je neobvyklé, ~e se spokojili s nepatrným lupem, kdy~ mli na dosah koYist mnohem vtaí; a kone n bych Yekl, ~e je nezvyklé, aby lidé tohoto druhu nechali láhev napol plnou. Co Yíkáte vaem tm nezvyklostem, Watsone?  Posobí impozantním dojmem, kdy~ jsou pohromad, ale pYesto ka~dý jednotlivý detail sám o sob nezní nepravdpodobn. Nejneobvyklejaí na celém pYípad se mi ovaem zdá, ~e pYivázali lady ke kYeslu.  Nu, tím si nejsem tak jistý, Watsone, proto~e je zYejmé, ~e vetYelci ji bu museli zabít, anebo zneakodnit, aby nemohla hned po jejich útku zburcovat celý dom. Rozhodn jsem vaak ukázal  nemám pravdu?  ~e ve výpovdi lady se najdou jisté drobné nepravdpodobnosti. A k tomu navíc jeat pYistupuje ta patálie s vinnými sklenkami.  Co na nich vidíte?  Doká~ete si je v duchu pYedstavit?  Ano, vidím je jasn pYed sebou.  Slyaeli jsme, ~e z nich pili tYi mu~i. Zdá se vám to vrohodné?  Pro  ne? Ve vaech sklenkách zostaly stopy po vín.  PYesn tak, ale usazenina se naala v jedné sklence. Toho jste si jist povaiml. Co o tom soudíte?  Vinný kal se nejspía usadí v poslední dolévané sklence.  Vobec ne. Víno v láhvi bylo kalné, a je nemyslitelné, aby v prvních dvou sklenkách bylo víno iré a kal se usadil jenom ve tYetí. Existuje dvojí vysvtlení  pouhé dv mo~nosti. Po naplnní druhé sklenky nkdo lahví siln zatYepal, tak~e se do té tYetí sklenky soustYedil kal. To nevypadá moc pravdpodobn. Ne, vobec ne, jsem pYesvd en, ~e se nemýlím.  K jakému závru jste dospl?  }e bylo pou~ito pouze dvou sklenek a ~e kal usazený na dn byl pYelit do tYetí sklenky, aby vznikl klamný dojem, ~e tam byli pYítomni tYi lidé. Vaechen kal se tudí~ shromá~dil ve tYetí sklence, ~e? Ano, jsem si jist, ~e se to zbhlo takhle. Jestli~e jsem vaak pYiael na správné vysvtlení této drobnosti, pak se celý pYípad rázem mní na pYípad nanejvýa pozoruhodný, neboe dospjeme k jedinému mo~nému závru  ~e toti~ lady Brackenstallová a její slu~ebná nás vdom obelhaly, ~e jedinému jejich slovu nelze vYit a ~e mají njaký velice pádný dovod k tomu, aby kryly pravého pachatele. }e tudí~ rekonstrukci celého pYípadu musíme provést sami bez sebemenaí pomoci z jejich strany. To je úkol, který nás eká, Watsone, a tady práv pYijí~dí vlak do Chislehurstu. Obyvatelé Opatského sídla byli velice pYekvapeni naaím návratem, ale kdy~ Sherlock Holmes zjistil, ~e Stanley Hopkins odjel do Londýna podat hláaení, obsadil jídelnu, zamkl dveYe zevnitY a dv hodiny se vnoval zevrubnému a namáhavému prozkumu, který mu v~dy poskytne pevné základy, na nich~ pak postaví své brilantní teorie. Sedl jsem v kout jako studentík, který se zájmem sleduje práci svého profesora, a pozoroval Holmese pYi jeho podivuhodném zkoumání. Okno, záclony, koberce, kYeslo, aHoru  jednu vc po druhé dokladn prohlédl a proaetYil. Mrtvola neaeastného baroneta u~ byla odnesena, ale jinak v pokoji zostalo vaechno na míst. Potom k mému ú~asu Holmes vylezl na masivní krbovou Yímsu. Vysoko nad hlavou mu visel kus ervené aHory pYivázané k drátu, dlouhý nkolik palco. Hezky dlouho na ni hledl. Pak se pokusil k ní pYiblí~it a opYel se kolenem o dYevnou konzolu ve zdi. Chyblo mu pouhých pár palco, aby k pYetr~enému konci aHory dosáhl, ale zdálo se, ~e jeho pozornost te upoutala dYevná konzola. Posléze sesko il a spokojen zvolal:  Vaechno je v poYádku, Watsone. Uspli jsme  máme pYípad, který bude patYit k nejpozoruhodnjaím v naaí sbírce. Jak jen jsem mohl být tak nedovtipný! Málem bych se byl dopustil nejvtaího omylu svého ~ivota! Nu, myslím, ~e sta í doplnit pár chybjících lánko a pYípad bude uzavYen.  Znáte tedy ty pachatele?  Jednoho pachatele, Watsone, jednoho. Je to ale nebezpe ná osoba. Má sílu jako lev  o tom svd í úder, kterým dokázala ohnout pohrabá . Je to mu~ vysoký aest stop a tYi palce, s obratnými prsty, svi~ný jak veverka a navíc i neoby ejn mazaný, proto~e sám celou tu domyslnou historii vymyslel. Ano, Watsone, máme co init s prací velice pozoruhodného individua. Ta aHora od zvonku nám nicmén skýtala stopu, nad ní~ jsme nemli zaváhat.  Jakou stopu?  Nu, Watsone, kdybyste utrhl aHoru od zvonku  v kterém míst by se asi pYetrhla? Jist~e tam, kde je spojena s drátem. Pro  se tedy aHora pYetrhla o tYi palce ní~?  Proto~e je na tom míst roztYepená?  PYesn tak. Tenhle konec, který si mo~eme prohlédnout, je roztYepený. Pachatel byl natolik prohnaný, ~e jej roztYepil no~em. Druhý konec aHory vaak roztYepený není. Odtud to není vidt, ale kdy~ vylezete na krbovou Yímsu, zjistíte, ~e aHora byla uYíznuta,a nikde na ní nenajdete stopy po njakém opotYebení nebo roztYepení. Mo~ete zrekonstruovat, co se stalo. Ten lovk potYeboval aHoru. Nechtl ji utrhnout, aby zaYin ení zvonku nevyvolalo poplach. Co tedy u inil? Vysko il na Yímsu, ale na aHoru nedosáhl, a proto se opYel loktem o konzolu  v tom prachu je stopa  a natáhl ruku s no~em ke aHoYe. Mn chybly nejmén tYi palce, abych nahoru dosáhl, a z toho vyvozuji, ~e je alespoH o tYi palce vyaaí ne~ já. Podívejte se na tu skvrnu na sedadle dubového kYesla. Co vidíte?  Krev.  Nepochybn  je to krev. To samo sta í k vyvrácení historky, kterou nám vyprávla lady Brackenstallová. Jestli~e sedla v kYesle ve chvíli, kdy byl zlo in spáchán, odkud se tam ta skvrna vzala? Nikoli, nikoli: byla do kYesla posazena a~ po smrti svého man~ela. Vsadím se, ~e na jejích erných aatech rovn~ najdeme njaké stopy po krvavé skvrn. Zatím jsme jeat nedospli k Waterloo, tohle je naae Marengo, neboe za ínalo porá~kou a skon í vítzstvím. Te bych si ale rád promluvil pár slov s tou slu~ebnou Theresou. Musíme se chovat obezYele, chceme-li získat potYebné informace. PYísná australská slu~ebná byla zajímavá osoba. Zamlklá, podezíravá, nehezká  tak~e chvíli trvalo, ne~ Holmesovo roztomilé chování a upYímný zájem o vae, co Yíkala, ji ponkud obmk il. Neskrývala se svou nenávisti vo i zesnulému zamstnavateli.  Ano, pane, to je pravda, ~e po mn hodil karafou. Slyaela jsem ho, jak paní nadával, a Yekla jsem mu, ~e by se tak neopová~il mluvit, kdyby tu byl její bratr. A nato po mn hodil karafou. Mohl by jich po mn hodit tYeba tucet, jen kdyby mé drahé dv átko nechal na pokoji. Zacházel s ní hrozn, od rána do ve era, a ona byla natolik hrdá, ~e si ani nepost~ovala. Dokonce mi ani neYekla vaechno o tom, jak jí ubli~oval. Vobec se mi nezmínila o zranní na ruce, které jste dnes ráno vidl, ale vím moc dobYe, ~e jsou to stopy po bodnutí jehlicí na klobouky. Ten poeouchlý darebák  ae mi nebe odpustí, ~e o nm takhle mluvím, kdy~ je po smrti, ale kdybyste hledal ukázkového darebáka, pak to byl on. Byl sladký jak med, kdy~ jsme se s ním poprvé setkaly, pYed pouhými osmnácti msíci, ale obma se nám zdá, ~e u~ od té doby uplynulo osmnáct let. Mary tehdy práv pYijela do Londýna. Ano, byla to její první cesta lodí  nikdy pYedtím neopustila Austrálii. Obloudil ji svým alechtickým titulem, majetkem a svým faleaným londýnským lichocením. Jestli~e se dopustila omylu, zaplatila za to tak draze jako málokterá ~ena. V kterém msíci jsme se s ním setkaly? V~dye vám to Yíkám  krátce poté co jsme pYijely. PYijely jsme v ervnu a seznámily jsme se s ním v ervenci. Svatba se konala loni v lednu. Ano, paní je te zas v pYijímacím pokoji a jist vás pYijme, ale nesmíte od ní ~ádat pYília mnoho, neboe je vy erpaná a lidská odolnost není neomezená. Lady Brackenstallová odpo ívala na té~e pohovce jako ráno, ale vypadala u~ lépe. Slu~ebná veala do pokoje s námi a hned za ala pYikládat obklady na pohmo~dné elo své paní.  Doufám, Yekla lady Brackenstallová,  ~e jste m nepYiael znovu vyslýchat?  Nikoli, odpovdl Holmes mírn,  nechci vás vru obt~ovat zbyte n, lady Brackenstallová, naopak mým jediným pYáním je co nejvíce vám vaechno usnadnit, proto~e vím, ~e jste t~ce zkouaená ~ena. Budete-li se ke mn chovat jako k svému pYíteli a vnujete-li mi dovru, pYesvd íte se, ~e ji nezklamu.  Co si ode mne pYejete?  Abyste mi povdla pravdu.  Pane Holmesi!  Ne, ne, lady Brackenstallová, je to zbyte né. Slyaela jste mo~ná, ~e se taím jisté proslulosti. Sázím celý svoj vhlas na to, ~e váa pYíbh je vymyalený od za átku do konce. Paní i slu~ka zíraly na Holmese s bledými tváYemi a vydaenýma o ima.  Vy jste ale bezostyaný chlap! zvolala Theresa.  Chcete Yíct, ~e má paní lhala? Holmes se zvedl ze ~idle.  Nemáte mi co Yíct?  Povdla jsem vám vaechno.  Rozmyslete si to, lady Brackenstallová. Nebylo by lepaí, kdybyste se mi svYila? Na okam~ik se na sli né tváYi objevil stín zaváhání. Potom ale njaká mocnjaí myalenka promnila její tváY v masku.  Povdla jsem vám vaechno, co vím. Holmes vzal klobouk a pokr il rameny.  Lituji, Yekl a bez dalaího slova vyael z pokoje a opustil dom. V parku byl rybní ek, k nmu~ te moj pYítel zamíYil. V ledovém krunýYi byla prora~ena díra, aby osamlá labue mohla plavat. Holmes chvíli hledl na rybní ek a v domku vrátného pak napsal vzkaz pro Stanleyho Hopkinse, který vrátnému pYedal.  Mo~ná se strefíme, mo~ná to bude rána vedle. Je vaak tYeba, abychom svou druhou návatvu pYíteli Hopkinsovi njak zdovodnili, Yekl.  Zatím ho jeat nemíním do vaeho zasvtit. Myslím, ~e te pojdeme navatívit dopravní kanceláY lodní linky Adelaide-Southampton, která je na konci Pall Mallu, pokud se nemýlím. Ji~ní Austrálii spojuje s Anglií jeat dalaí linka dopravních parníko, ale stavíme se nejprve u vtaí firmy. Kdy~ Holmes poslal Yediteli svou navatívenku, byl okam~it pYijat a netrvalo dlouho a mli jsme vaechny potYebné informace. V ervnu 1895 pYiplul do domovského pYístavu pouze jediný parník, Rock of Gibraltar, jejich nejvtaí a nejlepaí lo. Nahlédnutím do seznamu cestujících jsme se pYesvd ili, ~e na parníku pYiplula sle na Fraserová z Adelaide se slu~ebnou. Te práv byla lo na cest do Austrálie a nacházela se na moYi nkde na jih od Suezskeho proplavu. Na parníku slou~ili stejní lodní dostojníci  s jedinou výjimkou. První dostojník pan Jack Croker byl jmenován kapitánem a ml velet nové lodi Bass Rock, která mla vyplout ze Southamptonu za dva dny. Bydlel v Sydenhamu, ale ml se v kanceláYi dnes dopoledne zastavit pro instrukce  mo~eme na nho tedy po kat. Nikoli, pan Holmes netou~í se s nim osobn setkat, ale rád by slyael nco víc o jeho pracovním hodnocení a jeho osobních vlastnostech. Pracovní hodnocení bylo výborné. }ádný jiný dostojník se mu ve slu~b ani zdaleka nevyrovnal. Pokud alo o osobni vlastnosti, ve slu~b byl naprosto spolehlivý, ale jinak dost horkokrevný, prchlivý a popudlivý. Nicmén to je mu~ upYímný, estný a dobrosrde ný. Takové byly v podstat informace, které Holmes získal v plavební kanceláYi lodní linky Adelaide-Southampton. Odtamtud jsme odjeli ke Scotland Yardu, ale Holmes zostal sedt v dro~ce s nasupeným obo ím, zabraný do svých myalenek. Nakonec jsme odjeli do telegrafní kanceláYe na Charing Cross, odkud Holmes odeslal njaký telegram, a poté jsme se znova octli v Baker Street.  Ne, nemohl jsem to udlat, Watsone, Yekl, kdy~ jsme veali do pokoje.  Jakmile by byl vystaven zatyka , nic na svt by ho nemohlo zachránit. Mám pocit, ~e jednou i dvakrát jsem bhem své kariéry natropil odhalením pachatele vtaí akodu, ne~ jakou zposobil on svým zlo inem. Te jsem se u~ ale nau il opatrnosti a radji nebudu brát zYetel na anglické zákony, ne~ bych jednal proti vlastnímu svdomí. PotYebujeme se dovdt jeat trochu víc, ne~ za neme jednat. PYed ve eYí nás navatívil inspektor Stanley Hopkins. Nezaznamenal ~ádné výrazné úspchy.  VYím, ~e jste kouzelník, pane Holmesi. Opravdu, nkdy si myslím, ~e máte nadlidské schopnosti. Jak jste u vaech vaudy mohl vdt, ~e to ukradené stYíbro le~í na dn rybníka?  To jsem vobec nevdl.  Napsal jste mi ale, abych rybník prohledal.  A vy jste to stYíbro naael?  Ano, naael.  Jsem velice rád, ~e jsem vám mohl njak prospt.  Nijak jste mi tím neprospl. PYípad se jen jeat víc zamotal. Copak to je za lupi e, kteYí ukradnou stYíbro a hodí je pak do nejbli~aího rybníka?  Zajisté, zachovali se ponkud výstYedn. Vyael jsem prost z nápadu, ~e jestli~e stYíbro odcizily osoby, které je nepotYebovaly, a uloupily je pouze proto, aby nastra~ily faleanou stopu, budou pYirozen tou~it koYisti se zbavit.  Jak jste ale na podobný nápad vobec pYiael?  Nu, myslel jsem, ~e je to mo~né. Kdy~ vyali kYídlovým oknem a uvidli pYímo pYed sebou ten rybník s dírou prora~enou v ledu& Mohli najít lepaí skrýa?  Aha, skrýa  to u~ zní lépe! zvolal Stanley Hopkins.  Ano, ano, te je mi vaechno jasné! Bylo jeat asn, mohli cestou potkat njaké lidi, a aby u nich to stYíbro nikdo nevidl, hodili je do rybníka s tím, ~e se pro n vrátí, a~ bude vzduch istý. Výborn, pane Holmesi  to je lepaí ne~ ten nápad s faleanou stopou.  Jist; vytvoYil jste si opravdu obdivuhodnou teorii. Nepochybuji ani dost málo, ~e moj nápad byl hodn divoký, ale musíte pYiznat, ~e vedl k nalezení stYíbra.  Ano, pane. Zaslou~il jste se o to. Do kal jsem se vaak hrozného zklamání.  Zklamání?  Ano, pane Holmesi. Randallovu tlupu dnes ráno zatkli v New Yorku.  To je zlé, pane Hopkinsi. Definitivn to vyvrací vaai domnnku, ~e spáchali vra~du v noci na dneaek v kentském hrabství.  Je to nemilé, pane Holmesi, krajn nemilé. Najdou se ale jist jiné lupi ské tlupy s tYemi leny  anebo to mo~e být njaká nová skupina, o které policie dosud neslyaela.  Tak jest; to se zdá víc ne~ pravdpodobné. Co~e, vy u~ odcházíte?  Ano, pane Holmesi, nebudu mít klid, dokud se tomu pYípadu nedostanu na kloub. Nemo~ete mi poskytnout ~ádné vodítko?  Jedno jsem vám nabídl.  Které?  Nazna il jsem vám, ~e mo~e jít o faleanou stopu.  Ale pro , pane Holmesi, pro ?  Ach ano, v tom tkví celý náa problém. Nicmén vám doporu uji, abyste o tom uva~oval. PYijdete mo~ná na to, ~e ten nápad není k zahození, Nezostanete u nás na ve eYi? Nu, tak tedy na shledanou a nezapomeHte nám sdlit, jak pokra ujete. Pove eYeli jsme, a kdy~ posléze bylo sklizeno ze stolu, Holmes se k pYípadu znovu vrátil. Zapálil si lulku a nohy v trepkách natáhl k pYíjemnému teplu plápolajícího krbu. Pojednou pohlédl na hodinky.  O ekávám dalaí vývoj událostí, Watsone.  Kdy?  Te hned  za pár minut. Jist jste si Yíkal, ~e jsem se pYed chvílí zachoval vo i Stanleymu Hopkinsovi dost nepkn?  Spoléhám na váa úsudek.  Velmi rozumná odpov, Watsone. Je tYeba vycházet ze stanoviska, ~e to, co vím já, je neoficiální, a to, co ví on, je oficiální. Mám právo na soukromý úsudek, on ale ~ádné podobné právo nemá. Musí Yíct vaechno, co ví, jinak zrazuje svou slu~bu. Nehodlám ho pYivádt do nepYíjemného postavení, kdy~ jsem sám na pochybách, a nechávám si proto informaci pro sebe, dokud mn samotnému nebude vaechno jasné.  A to bude kdy?  Rozhodná chvíle nadeala. Budete te ú astníkem posledního jednání tohoto pozoruhodného dramatu. Na schodech se ozvaly kroky, a kdy~ se dveYe otevYely, stál mezi nimi snad vobec nejdokonalejaí prototyp mu~né krásy, jaký jsme kdy vidli: Neoby ejn vysoký mladý mu~ se svtle plavými kníry, modrýma o ima, pletí opálenou tropickým sluncem a se svi~ným krokem, který svd il nejen o tom, ~e je dobYe rostlý, ale i o fyzické zdatnosti. ZavYel za sebou dveYe a zostal tam stát se zaeatými pstmi. Hru se mu dmula, jako by v sob pYemáhal njaké mocné vzruaení.  Posate se, kapitáne Crokere. Dostal jste moj telegram? Náa návatvník se svezl do kYesla a tázav po nás pokukoval.  Váa telegram jsem dostal a jsem tady  v hodin, kterou jste mi ur il. Slyael jsem, ~e jste byl u nás v kanceláYi. PYed vámi lovk neunikne. Jsem pYipraven, ~e uslyaím to nejhoraí. Co se mnou zamýalíte? Zatknete m? Tak mluvte, lov e! Nemo~ete tu pYece takhle sedt a pohrávat si se mnou jako ko ka s myaí!  Nabídnte mu doutník, Yekl Holmes.  Zapalte si a uklidnte se, kapitáne Crokere; bylo by zbyte né, aby vám povolily nervy. Nesedl bych tu a nepokuYoval s vámi, kdybych vás pova~oval za oby ejného zlo ince, na to se mo~ete spolehnout. Bute ke mn upYímný a budete z toho mít jen prospch. Pokuste se m podvést a já vás zni ím.  Co ode mne chcete?  Abyste mi pravdiv vylí il vaechno, co se v era v noci událo v Opatském sídle  a opakuji, chci slyaet pravdivé vylí ení, nic nepYidáte a nic nezaml íte. Sám toho vím tolik, ~e kdy~ se uchýlíte od pravdy jen o chlup, zahvízdám z okna tady na tu policejní píaealku a celá zále~itost se mi tím nadobro vymkne z rukou. NámoYní dostojník chvíli uva~oval a pak se velikou opálenou dlaní plácl pYes koleno.  Odvá~ím se toho, zvolal.  VYím, ~e jste lovk, který stojí ve slov, poctivý chlap, a proto vám celý ten pYíbh vypovím. Chci ale nco pYedeslat. Pokud jde o mne samotného, nelituji ni eho, ni eho se nebojím a udlal bych to vaechno znova a jeat bych byl na svoj in pyaný. Proklínám tu bestii  kdyby ml tolik ~ivoto jako ko ka, pYipravil bych ho o vaechny! Jde ale o lady, o Mary  Mary Fraserovou  ponvad~ tím proklatým pYíjmením ji nikdy nepojmenuji. Srdce mi tuhne v led pYí pomyalení, ~e já, který bych dal ~ivot za to, abych vyloudil na její drahé tváYi jediný úsmv, zposobil jsem jí jenom nesnáze. Jenom~e  jenom~e co jiného jsem mohl dlat? Pánové, povím vám svoj pYíbh a pak se vás zeptám jako mu~ mu~e, co jiného jsem mohl dlat. Vrátím se trochu zpátky. Zdá se, ~e víte vaechno, tak~e vám je asi rovn~ známo, ~e jsem se s Mary seznámil na lodi Rock of Gibraltar, kde jsem slou~il jako první dostojník. Hned od prvního dne, kdy jsem ji spatYil, existovala pro mne na svt jen ona a ~ádná jiná. Má láska k ní byla den ode dne vtaí a nejednou jsem pYi no ní hlídce poklekl a políbil palubu, po které pYealy její zbo~Hované nohy. A koli se se mnou nikdy nezasnoubila, chovala se ke mn tak upYímn, jak jen se mo~e ~ena k mu~i chovat. Nemám si na co st~ovat. Zamilovaný jsem byl jenom já, kde~to ona se ke mn chovala dru~n a pYátelsky. Kdy~ jsme se rozcházeli, zostala nezadaná, ale já se u~ nikdy nemohl zamilovat do jiné ~eny. Potom jsem pYiplul znovu do Anglie a doslechl se o jejím sHatku. Nu, pro  by se nemohla provdat za mu~e, který se jí líbil? `lechtický titul a majetek  kdo by si toho zasluhoval spía ne~ ona? Narodila se pro vaechno krásné a povabné, a tak jsem se kvoli jejímu sHatku nermoutil. Takový sobec nejsem. Ml jsem prost radost z toho, ~e ji potkalo atstí a ~e se nezahodila s námoYníkem bez krejcaru. Tak velká byla má láska k Mary Fraserové. Nu, nemyslel jsem, ~e ji jeat nkdy spatYím; po poslední plavb jsem vaak byl povýaen a nová lo jeat nebyla spuatna na vodu, tak~e jsem tu musel pár msíco ekat. Bydlel jsem u rodi o v Sydenhamu a jednou jsem na procházce potkal Theresu Wrightovou. Vyprávla mi o ní, o nm, o vaem. PYiznám se vám, pánové, ~e jsem z toho div nezeaílel. To opilé zvíYe se opova~ovalo vztáhnout ruku na ~enu, jejího~ stYevíce nebylo hodno dotknout se rty! Seael jsem se s Theresou znovu. Pak jsem ml schozku s Mary  zakrátko jeat jednu. Víc ale u~ se se mnou sejít nechtla. PYed nkolika dny jsem vaak dostal zprávu, ~e lo má za týden vyplout, a rozhodl jsem se, ~e musím Mary jeat jednou vidt. Theresa mi byla v~dy naklonna, neboe mla Mary ráda a nenávidla toho padoucha stejn jako já. Od ní jsem se dovdl, jak to u nich v domácnosti chodí. Mary mla ve zvyku sedat a íst ve svém pokoji dole. V era v noci jsem se k domu pYikradl a zaakrábal na okno. NejdYív mi nechtla otevYít, ale ponvad~, jak te vím, nebyl jsem jejímu srdci lhostejný, nemohla m nechat stát venku v mrazivé noci. Poaeptala mi, abych ael k velkému pYednímu oknu, které jsem naael otevYené, a jím jsem se dostal do jídelny. Opt jsem z jejích úst uslyael vci, pYi nich~ se mí zpnila krev, a znovu jsem proklínal toho surovce, který tak hrub zachází s ~enou, ji~ miluji. Nu~e, pánové, stál jsem s ní tsn u okna  ve vaí po estnosti, nebe je mi svdkem  kdy~ se její man~el pYiYítil do pokoje jako aílenec, osopil se na ni tím nejhanebnjaím slovem, jakým mo~e mu~ ~enu urazit, a uhodil ji do tváYe holí, kterou dr~el v ruce. Chopil jsem se pohrabá e a doalo k urputnému, ale poctivému zápasu. Tady na mé pa~i vidíte, kam dopadla jeho první rána. Pak jsem pYiael ke slovu já a ml jsem pocit, jako kdybych udeYil do prohnilé tykve. Myslíte, ~e jsem toho litoval? Vobec ne! `lo o ~ivot  bu on, nebo já; ale alo jeat o víc  bu jeho ~ivot, nebo její, ponvad~ jsem ji pYece nemohl ponechat v moci toho aílence. A tak jsem ho zabil. Zachoval jsem se nesprávn? Nu~e, pánové, co byste udlali vy, být na mém míst? Mary vykYikla, kdy~ ji man~el udeYil, a poté pYibhla seshora Theresa. Na bufetovém stolku stála láhev s vínem; otevYel jsem ji a nalil Mary trochu vína mezi rty, ponvad~ byla po tom úderu napol mrtvá. Potom jsem si dal douaek sám. Theresa si zachovala chladnou hlavu a spole n jsme vymysleli pYíbh, který mla její paní vyprávt: budeme pYedstírat, ~e vra~du mají na svdomí lupi i. Theresa znovu a znovu své paní opakovala, co má Yíkat, zatímco já vyaplhal na krb a uYízl jsem aHoru zvonku. Potom jsem Mary pYivázal ke kYeslu a roztYepil konec provazu, aby vaechno vypadalo vrohodn, jinak by se toti~ policie mohla divit, pro  proboha njaký lupi  lezl nahoru, aby aHoru uYízl. Pak jsem vzal pár stYíbrných táco a konvi ek, aby vznikl dojem, ~e alo o vloupání, a opustil jsem ob ~eny s pYíkazem, aby tvrt hodiny po mém odchodu ztropily poplach. Hodil jsem stYíbro do rybní ka a odcházel s pocitem, ~e jsem kone n jednou v ~ivot odvedl v noci kus dobré práce. Tak takhle vypadá pravda, pane Holmesi  pravda pravdoucí, i kdyby m to mlo stát krk. Holmes chvíli ml ky pokuYoval. Pak pYeael pYes pokoj a podal naaemu návatvníkovi ruku.  Myslím si to také, Yekl.  Vím, ~e vám mohu vYit ka~dé slovo, ponvad~ jste prakticky neYekl nic, co bych nevdl. Jedin akrobat nebo námoYník mohl z té konzoly dosáhnout nahoru ke aHoYe od zvonku a jedin námoYník mohl uvázat uzly na aHoYe, kterou byla Mary Fraserová pYipoutána ke kYeslu. A ta dáma mla co dlat s námoYníky jen jednou  na cest lodí do Anglie. A jist alo o mu~e z její spole enské vrstvy, proto~e se ho velice sna~ila krýt, a prozradila tak, ~e ho má ráda. Vidíte, jak bylo snadné vás vypátrat, jakmile jsem jednou vyrazil po správné stop.  Myslel jsem, ~e policie takovou fintu nikdy neprokoukne.  Také ~e ji neprokoukla a opravdu vYím, ~e se jí to nepodaYí ani v budoucnu. Nicmén jde o neoby ejné vá~nou vc, kapitáne Crokere, tYeba~e pYipouatím, ~e jste jednal pod tlakem extrémních okolností. Nemohu se zbavit pochyb, zda by váa in byl pova~ován za jednání v sebeobran. V tomto pYípad ovaem rozhodnutí závisí na britské porot. Nicmén vás natolik chápu, ~e kdy~ do tyYiadvaceti hodin opustíte Anglii, slibuji vám, ~e vám nikdo nebude v odjezdu bránit.  A pak to vyjde najevo?  Zajisté, ~e to vyjde najevo. NámoYník zrudl hnvem.  Jak mi mo~ete podobný návrh vobec pYedlo~it? Vyznám se v zákonech natolik, ~e vím, ~e Mary bude stíhána pro spoluvinu. Myslíte, ~e ji tu ponechám samotnou, aby za vaechno pykala, zatímco já se zbable vytratím? Nikoli, pane, ae m stihne ten nejhoraí trest, jenom proboha najdte njaké východisko, pane Holmesi, aby nebohá Mary nemusela pYed soud. Holmes námoYníkovi znova podal ruku.  Jen jsem vás zkouael  a vaae slova zní opt pravdiv. Nu, beru na sebe velkou odpovdnost, ale poskytl jsem Hopkinsovi výte né vodítko. Pokud mu není nic platné, nemohu udlat víc. Podívejte, kapitáne Crokere, dodr~íme patYi né právní formality. Vy jste ob~alovaný. Vy, Watsone, jste britská porota  neznám lovka, který by ji mohl zastupovat líp. Já jsem soudce. Nu~e, pánové porotci, slyaeli jste výpov svdko a zhlédli dokazy. Shledáváte ob~alovaného vinným i nevinným?  Nevinným, Vaae Ctihodnosti, Yekl jsem.  Vox populi, vox Dei. Jste zproatn ~aloby, kapitáne Crokere. Pokud zákon nenajde njakou dalaí obe, jste pYede mnou bezpe ný. Vraete se za rok pro svou dámu a neche vaae spole ná budoucnost dá za pravdu rozsudku, který jsme nad vámi dnes ve er vynesli. DRUHÁ SKVRNA Povodn jsem plánoval, ~e  Opatské sídlo bude posledním pYípadem mého pYítele Sherlocka Holmese, s kterým veYejnost seznámím. K tomuto rozhodnutí m nevedl nedostatek materiálu, jeliko~ mám poznámky o stovkách pYípado, o nich~ jsem se jeat nikdy nezmínil, ani je snad neovlivnil ochabující zájem mých tenáYo o vynikající osobnost a jedine né metody tohoto pozoruhodného mu~e. Pravým dovodem je nelibost, kterou Holmes projevil nad dalaím publikováním svých zá~itko. Pokud se aktivn vnoval svému povolání, mly pro nho zápisky o jeho úspaích jistou praktickou cenu; od té doby vaak, co definitivn odeael z Londýna a odebral se na odpo inek do sussexského hrabství, aby se tam vnoval chovu v el a jejich studiu, jakýkoli vhlas se mu znechutil a kategoricky m po~ádal, abych toto jeho pYání respektoval. Teprve kdy~ jsem mu vylí il, ~e jsem  Dobrodru~ství druhé skvrny slíbil uveYejnit, a~ k tomu bude vhodný as, a patYi n zdoraznil, ~e by tato dlouhá Yada pYíhod rozhodn mla vyvrcholit nejvýzna njaím mezinárodním pYípadem, který kdy vyaetYoval, podaYilo se mi posléze získat jeho souhlas k tomu, aby veYejnosti smlo být pYedlo~eno velmi obezYelé vypsání zmínného pYípadu. Budou-li se nkteré podrobnosti tohoto vyprávní zdát ponkud neur ité, veYejnost jist pochopí, ~e mám ke své rezervovanosti pádný dovod.   Na podzim jistého roku a v desetiletí, které ponechám blí~ neur ené, uvítali jsme v naaem skromném pokoji v Baker Street jednoho úterního dopoledne dva návatvníky patYící k významným evropským osobnostem. První mu~  s pYísným výrazem, hrdým pohledem a vystouplým nosem  vskutku impozantní osobnost  nebyl nikdo jiný ne~ vzneaený lord Bellinger, dvojnásobný britský premiér. Druhý, elegantní a sndý, s výrazn Yezanými rysy a jeat ani ne ve stYedním vku, obdaYený vaemi fyzickými i duaevními pYednostmi, byl earl Trelawney Hope, tajemník pro evropské zále~itosti, anglický státník, který udlal závratnou kariéru. Posadili se vedle sebe na pohovku, kde se válely rozné papíry, a z jejich usou~eného zevnjaku jsme poznali na první pohled, ~e je k nám pYivedla nanejvýa naléhavá a dole~itá zále~itost. Premiérovy hubené, modYe ~ilkované ruce pevn svíraly slonovinovou rukojee deatníku a jeho hubená, asketická tváY se zasmuaile obracela tu k Holmesovi, tu zas ke mn. Tajemník pro evropské zále~itosti si nervózn popotahoval knír a neklidn si pohrával s pYívsky na Yetízku od hodinek.  Kdy~ jsem, pane Holmesi, dnes v osm hodin ráno zjistil tu ztrátu, okam~it jsem o ní informoval ministerského pYedsedu. Z jeho podntu pYicházíme oba za vámi.  Uvdomili jste policii?  Nikoli, pane, Yekl ministerský pYedseda svým povstným rychlým a rozhodným tónem.  To jsme neudlali a ani to udlat nemo~eme. Uvdomit policii znamená koneckonco informovat veYejnost. A tomu se chceme vyhnout pYedevaím.  A pro , pane?  Proto~e zmínná listina má tak nesmírný význam, ~e její zveYejnní by snadno mohlo vést  dokonce je skoro jist, ~e by vedlo  k nanejvýa záva~ným komplikacím v Evrop. Bez nadsázky vám Yíkám, ~e na ní závisí mír i válka. Pokud listinu nezískáme zpátky v naprosté tajnosti, nepotYebujeme ji vlastn získat vobec, proto~e pachatelé, kteYí ji odcizili, mají v úmyslu seznámit s jejím obsahem veYejnost.  Rozumím. A nyní vám, pane Trelawney Hope, budu velice povd ný, kdy~ mi podrobn povíte, za jakých okolností se listina ztratila.  Na to bude sta it pouhých pár slov, pane Holmesi. Dopis  neboe jde o dopis významného zahrani ního initele  nám doael pYed aesti dny. Byl tak záva~ný, ~e jsem jej neponechal ani v nedobytné pokladn, ale nosil jsem jej ka~dý ve er domo k sob do bytu na Whitehall Terrace a tam jsem jej zamykal do ocelové skYíHky ve své lo~nici. V era ve er v ní ten dopis byl. To vím ur it. OtevYel jsem skYíHku, kdy~ jsem se pYevlékal k ve eYi, a listinu jsem uvnitY vidl. Dnes ráno byla pry . SkYíHka stála celou noc vedle sklenice na mém no ním stolku. Mám lehký spánek a moje ~ena rovn~. Oba jsme ochotni odpYisáhnout, ~e v noci do místnosti nikdo nevkro il. Nicmén opakuji, ~e se listina ztratila.  Kdy jste ve eYel?  O pol osmé.  Kdy jste se pak odebral na lo~e?  Man~elka odeala do divadla a ekal jsem na ni. Do lo~nice jsme ali a~ kolem pol dvanácté.  SkYíHka tedy zostala tyYi hodiny bez dozoru?  Nikdo nemá dovoleno do lo~nice vstoupit  jedin ráno slu~ebná a pYes den moj osobní sluha i komorná mé ~eny. Oba jsou spolehliví slou~ící a jsou u nás zamstnáni u~ dost dlouho. A navíc nikdo z nich nemohl tuait, ze v mé skYíHce najde nco cennjaího, ne~ je obvyklá úYední korespondence.  Kdo vdl o existenci dopisu?  Z domácnosti vobec nikdo.  Zajisté ale o nm vdla vaae paní?  Nikoli, ani ta. Man~elce jsem nic neYekl  teprve dnes ráno, kdy~ jsem dopis nenaael. Premiér souhlasn kývl.  Vdl jsem dávno, ~e máte mimoYádn vyvinutý smysl pro slu~ební povinnosti, Yekl.  Jsem pYesvd en, ~e i v pYípad tajemství tak významného kladl jste povinnost nad ty nejintimnjaí soukromé svazky. Tajemník pro evropské zále~itosti se uklonil.  Vystihl jste to zcela pravdiv, pane. A~ do dneaního rána jsem se o tom pYed svou ~enou slovkem nezmínil.  Nemohla si snad nco domyslet?  Nikoli, pane Holmesi, domyslet si to nemohla  ona ani nikdo jiný.  Ztratila se vám u~ nkdy njaká listina?  Nikoli, pane.  Kdo tedy v Anglii o existenci toho dopisu vdl?  V era o nm byli informováni vaichni lenové kabinetu, ale ministerský pYedseda slavnostním varováním jeat zdoraznil pYíkaz zachování tajemství, který se týká ka~dé schoze kabinetu. Dobré nebe, kdy~ si pomyslím, ~e o pár hodin pozdji pak tu listinu sám ztratím! Hezká tváY tajemníka pro evropské zále~itosti se kYe ovit zkYivila v náhlém zoufalství a za al si rvát vlasy. Na okam~ik jsme nahlédli do jeho nitra  byl to vzntlivý, energický a neoby ejn citlivý lovk. Vzáptí si ale zas nasadil masku aristokrata a mírným tónem pronesl:  Krom leno vlády by se naali jeat dva nebo tYi vysocí úYedníci, kteYí o tom dopise vdí. Jinak v celé Anglii nikdo, pane Holmesi, o tom vás ubezpe uji.  A v zahrani í?  Soudím, ~e ani tam  krom pisatele  nikdo dopis ne etl. Jsem pYesvd en, ~e jeho ministYi  ~e k doru ení dopisu nebylo pou~ito normální slu~ební cesty. Holmes chvilku uva~oval.  Mohu se vás otázat, pane, eho se listina konkrétn týká a pro  by její zmizení mohlo mít ty nejzáva~njaí dosledky? Oba státníci se po sob rychle podívali a premiérovo husté obo í se zachmuYen nasupilo.  Dopis je v podlouhlé bled modré obálce, pane Holmesi. Na rubu je ervená pe ee se lvem vzpínajícím se ke skoku. Adresa je napsána výrazným rukopisem a&   Obávám se. Yekl Holmes.,  ~e tyhle podrobností jsou sice zajímavé a opravdu dole~ité, jenom~e moj dotaz byl zamYen k jádru vci. Co v tom dopise stojí?  Jde o krajn záva~né státní tajemství, které vám bohu~el nemohu prozradit, a nepova~uji to ani za nutné. Pokud s pomocí schopností, jimi~ jste si vyslou~il vhlas, tu obálku i s obsahem naleznete, proká~ete své vlasti velkou slu~bu a obdr~íte zaslou~enou odmnu. Sherlock Holmes se s úsmvem zvedl.  PatYíte mezi dva nejzaneprázdnnjaí lidi v naaí zemi, Yekl,  a já mám k vyYízení také Yadu vcí. Nesmírn lituji, ~e vám v téhle zále~itosti nemohu pomoct. Pokra ovat v rozhovoru by proto znamenalo zbyte né plýtvání asem. Premiér vysko il a v hluboko posazených o ích se mu objevil zlovstný záblesk, pYed nim~ se jist kr ili i lenové kabinetu.  Nejsem zvyklý, aby   spustil, ale vzáptí své rozhoY ení ovládl a znovu se posadil. Asi minutu jsme vaichni sedli ml ky. Potom starý státník pokr il rameny.  Jsme nuceni pYijmout vaae podmínky, pane Holmesi. Máte nepochybn pravdu a nebylo by od nás rozumné o ekávat, ~e se pustíte do práce, nepoctíme-li vás svou naprostou dovrou.  Souhlasím s vámi, pane, Yekl mladaí státník.  Povím vám to tedy a pln pYitom spoléhám na vaai est i est vaaeho kolegy doktora Watsona. Mohu rovn~ apelovat na vaae vlastenectví, proto~e si nedovedu pro naai zemi pYedstavit vtaí pohromu ne~ fakt, ~e by celá vc veala v obecnou známost.  Mo~ete nám naprosto dovYovat.  Dopis napsal jistý cizí panovník, zneklidnný nedávným vývojem v naaich koloniích. Napsal ho ukvapen a zYejm na svou vlastní odpovdnost. Opatrnými dotazy jsme zjistili, ~e jeho ministrom není o dopise nic známo. PYitom je formulován tak neaeastn a nkteré vty znjí tak vyzývav, ~e kdyby doalo k jeho zveYejnní, vyvolalo by to v naaí zemi velmi nebezpe nou a nepYátelskou náladu. Doalo by k bouYlivým projevom rozhoY ení a neváhám Yíci, ~e do týdne po zveYejnní dopisu by se naae zem octla ve válce. Holmes napsal na kousek papíru njaké jméno a podal papírek premiérovi.  PYesn tak. Byl to on. A tento dopis, který by nás mohl stát tisíc milióno liber a ~ivoty jednoho sta tisíc vojáko, naprosto nevysvtlitelným zposobem zmizel.  Uvdomil jste o tom odesílatele?  Ano, pane Holmesi, odeslali jsme mu aifrovanou depeai.  PYeje si mo~ná, aby byl dopis zveYejnn.  Nikoli, máme opodstatnné dovody k víYe, ~e pisatel mezitím pochopil, ~e jednal horkokrevn a ukvapen. Kdyby byl obsah dopisu zveYejnn, znamenalo by to pro nj a pro jeho zemi jeat t~aí ránu ne~ pro nás.  Kdo mo~e ale pak mít zájem na tom, aby byl obsah dopisu vyzrazen? Pro  by jej nkdo chtl krást nebo zveYejHovat?  Zde se, pane Holmesi, dostáváme do sfér vysoké mezinárodní politiky. Kdy~ ale uvá~íte situaci v Evrop, snadno pohnutku vysledujete. Evropa je dnes jeden ozbrojený tábor. Jsou v ni dv koalice státo, jejich~ vojenská síla je v rovnováze. Velká Británie hraje roli jazý ku na vahách. Kdyby byla Británie vehnána do války proti jedné koalici, nabude druhá pYevahy, ae u~ se války zú astní nebo ne. Chápete?  Dokonale. NepYátelé onoho panovníka mají zájem na tom, aby se dopisu zmocnili a uveYejnili ho, co~ by vedlo k rozkolu mezi jeho zemí a námi?  Ano, pane Holmesi.  A kam by byl dopis odeslán v pYípad, ~e skute n padl do nepYátelských rukou?  Na kancléYství nkteré evropské velmoci. Patrn tam v této chvíli míYí rychlostí plujícího parníku. Trelawney Hope sklonil hlavu na prsa a hlasit si povzdechl, témY zasténal. Premiér mu vlídn polo~il ruku na rameno.  Je to neaeastná náhoda, milý pYíteli. Nikdo na vás nemo~e svalovat vinu. Zachoval jste veakerou potYebnou opatrnost. Nu~e, pane Holmesi, jste seznámen se vaemi fakty. Co nám doporu ujete podniknout? Holmes zamra en zavrtl hlavou.  Vy tedy soudíte, ~e dojde k válce, nedostaneme-li tu listinu nazpt?  PYipadá mi to velice pravdpodobné.  Potom se pYipravte na válku, pane.  To jsou velká slova, pane Holmesi.  Uva~te fakta, pane. Je nemyslitelné, ~e by listina byla odcizena po pol dvanácté v noci, proto~e jsem vyrozuml, ~e ani pan Hope, ani jeho man~elka od té chvíle a~ do doby, kdy byla ztráta zjiatna, lo~nici neopustili. Listina proto musela být ukradena mezi pol osmou a pol dvanáctou ve er, nejspía ale hned zve era, proto~e ten, kdo ji odcizil, vdl, ~e je ve skYíHce ulo~ena, a hodlal se jí pYirozen zmocnit co nejdYív. Nu~e, pane, jestli~e doalo k odcizení tak záva~né listiny záhy zve era, kdepak asi te je? Nikdo nemá dovod, aby si ji ponechal u sebe. Byla rychle pYedána dál lidem, kteYí ji potYebují. Jaké vyhlídky te jeat máme, ~e listinu mo~eme dostihnout nebo ~e vobec vypátráme, kam zmizela? Octla se u~ mimo náa dosah. Ministerský pYedseda se zvedl.  Vaae slova zní naprosto logicky, pane Holmesi. Mám pocit, ~e se nám ta zále~itost opravdu vymkla z rukou.  Dejme tomu, ~e listinu ukradla slu~ebná nebo váa osobní sluha &   Oba jsou staYí a spolehliví slou~ící.  Vyrozuml jsem, ~e vaae lo~nice je v druhém patYe, ~e do ní zven í nevede ~ádný vchod a ~e ten, kdo by do ní veael domem, nemohl by vstoupit nepozorovan. Listinu tedy vzal lovk z domu. Komu ji zlodj mohl pYedat? Nkterému z tch nkolika mezinárodních apióno a tajných agento, s jejich~ jmény jsem pomrn dobYe obeznámen. O tYech z nich lze Yíci, ~e ve své profesi patYí mezi smetánku. Zahájím vyaetYování tím, ~e zjistím, zda jsou vaichni tam, kde mají být. Kdyby nkdo z nich zmizel  zejména kdyby se ztratil dnes v noci  získáme aspoH ur itý náznak, kam se listina dostala.  Pro  by nkdo z nich ml zmizet? otázal se tajemník pro evropské zále~itosti.  Sta í, kdy~ dopis odnese na nkteré londýnské vyslanectví.  Domnívám se, ~e to neudlal. Tihle agenti pracují na vlastní pst a jejich vztahy k vyslanectvím bývají mnohdy napjaté. Ministerský pYedseda pYikývl na souhlas.  Máte nejspía pravdu, pane Holmesi. Tak vzácnou koYist by agent pYedal na místo ur ení osobn. Myslím, ~e váa plán je výborný. Ale my, Hope, nesmíme kvoli tomu maléru zanedbávat své povinnosti. Kdyby bhem dneaka doalo k njakému ne ekanému vývoji, spojíme se s vámi. Vy nám nepochybn rovn~ sdlíte výsledek svého aetYení. Oba státníci se uklonili a vá~ným krokem vyali z pokoje. Kdy~ nás naai vzneaení návatvníci opustili, Holmes si ml ky zapálil dýmku a chvíli sedl v hlubokém zadumání. RozevYel jsem ranní noviny a za etl se do zprávy o senza ním zlo inu spáchaném v noci na dneaek v Londýn. Vtom pojednou moj pYítel vysko il a odlo~il dýmku na krbovou Yímsu.  Ano, Yekl,  neexistuje lepaí zposob, jak na to jít. Situace vypadá zoufale, ale nikoliv beznadjn. I te, kdybychom bezpe n vdli, který z tch tYí tu listinu odcizil, zbývá nám nadje, ~e ji má jeat u sebe. Tm pánom jde koneckonco pouze o peníze a já mám k dispozici státní pokladnu. Bude-li ta listina na prodej, prost ji koupím  i kdyby to mlo znamenat, ~e se k dani z pYíjmu pYirazí jeden penny. Není vylou eno, ~e ten lovk zatím otálí a o ekává nabídku z naaí strany, dYív ne~ zkusí atstí jinde. Jen tYi mu~i jsou schopni hrát takhle odvá~nou hru  Oberstein, La Rothiere a Eduardo Lucas. Navatívíme je jednoho po druhém. Nahlédl jsem do novin.  Míníte Eduarda Lucase z Godolphin Street?  Ano.  Toho tedy nenavatívíte.  Pro  ne?  V noci na dneaek byl ve svém byt zavra~dn. Moj pYítel m pYi naaich spole ných dobrodru~stvích ohromil tolikrát, ~e jsem s potaením pozoroval, jak ne ekané pYekvapení jsem mu pYipravil te já. U~asle na mé zíral a pak mi vytrhl noviny z rukou. Takhle znl lánek, který jsem za al práv íst, kdy~ Holmes vysko il z kYesla:   VRA}DA VE WESTMINSTERU   V era v noci byla spáchána vra~da v ísle 16 v Godolphin Street, v jednom z onch staromódnich, osamlých domo postavených v 18. století mezi Tem~í a Westminsterským opatstvím, témY ve stínu velkolepé v~e Parlamentu. Tento malý, ale pYepychový dom obývá ji~ nkolik let pan Eduardo Lucas, dobYe známý ve spole enských kruzích nejen jako okouzlující osobnost, ale i jako nepochybn jeden s nejlepaích amatérských tenoro v Anglii. Pan Lucas je tyYiatYicetiletý, svobodný a o jeho domácnost pe uje staraí hospodyn paní Pringleová a osobní sluha Mitton. Hospodyn má pokoj v horním patYe a chodívá spát brzy. Sluha ml v era ve er volno a ael na návatvu k svému pYíteli do Hammersmithu. Od deseti hodin ve er ml pan Lucas celý dom jen pro sebe. Co se udalo poté, není zatím známo, ale kdy~ strá~ník Barrett tvrt hodiny pYed polnocí procházel Godolphin Street, zpozoroval, ~e domovní dveYe v ísle 16 jsou pootevYené. Zaklepal, ale nedo kal se odpovdi. Kdy~ zahlédl v pYedním pokoji osvtlené okno, veael do projezdu, ale na zaklepání se mu opt nikdo neozval. Str il tedy do dveYí a veael. Pokoj byl v hrozném nepoYádku, nábytek odta~en k jedné stran a uprostYed le~ela pYevrácená ~idle. Vedle ní le~el neaeastný nájemce domu, jednu nohu ~idle svíral v ruce a ml probodnuté srdce, tak~e smrt musela nastat okam~it. Zlo in byl spáchán zahnutou indickou dýkou, která byla str~ena ze sbírky orientálních zbraní, zdobící jednu stnu pokoje. Zdá se, ~e pohnutkou zlo inu nebyla loupe~, proto~e z pokoje nebylo odcizeno nic cenného. Pan Eduardo Lucas byl osobnost tak známá a oblíbená, ~e jeho záhadný násilný skon vzbudí bolestný zájem a hlubokou lítost u airokého okruhu jeho pYátel.    Nu~e, Watsone, co tomu Yíkáte? zeptal se Holmes po delaí odmlce.  PYekvapující náhoda.  Náhoda! Jeden ze tYí mu~o, kterého jsme jmenovali jako mo~ného aktéra tohoto dramatu, zemYe násilnou smrtí práv v kritické dob, kdy  jak víme  se toto drama odehrálo. Pravdpodobnost, ~e alo o náhodu, je tak mizivá, ~e by se íseln dala sotva vyjádYit. Nikoli, milý Watsone, ob ty události spolu navzájem souvisejí  musí spolu souviset. A je na nás, abychom tu souvislost zjistili.  Policie u~ ale te jist vaechno ví.  Kdepak! Ví vaechno, co uvidla v Godolphin Street. Neví nic  a nedoví se  o Whitehall Terrace. O obou událostech víme jenom my a jenom my mo~eme vypátrat jejich vzájemný vztah. Nápadná je tu jedna vc, která m ostatn pYivedla na Lucase pYedevaím. Z Godolphin Street ve Westminsteru se dá na Whitehall Terrace dojít za pár minut. Ti dva dalaí tajní agenti, které jsem jmenoval, bydlí na kraji West Endu. Lucas mohl mnohem lépe ne~ oni navázat styk nebo pYijmout njaký vzkaz z domácnosti tajemníka pro evropské zále~itosti  je to ovaem mali kost, ale nahromadí-li se do krátkého asového úseku spousta událostí, mo~e to být velice dole~ité. Ejhle! Copak se dje? Do pokoje vstoupila naae hospodyn paní Hudsonová s podnosem, na nm~ le~ela dámská navatívenka. Holmes na ni pohlédl, povytáhl obo í a navatívenku mi podal.  Po~ádejte lady Hildu Trelawney Hopeovou, aby laskav rá ila vstoupit. O chvíli pozdji byl náa skromný pYíbytek, poctný jednou u~ po ránu, opt vyznamenán  tentokrát pYíchodem nejpovabnjaí ~eny v Londýn. astokrát jsem slyael o kráse nejmladaí dcery vévody z Belminsteru, ale sebelepaí popis ani skute nost, ~e jsem vidl její nic neYíkající fotografie, m nepYipravily na oslHující zevnjaek a krásné zbarvení té aristokratické hlavy. Kdy~ jsme ji vaak onoho podzimního dopoledne spatYili, neposobila na náhodného pozorovatele svou krásou. Povabné tváYe mla bledé pohnutím, o i se jí leskly, ale byl to hore natý lesk; citlivá ústa mla sevYena, jak se násilím sna~ila se ovládat. Strach  ne krása  to bylo první, eho jsme si u krásné návatvnice povaimli, kdy~ se na okam~ik zastavila v otevYených dveYích.  Byl u vás moj man~el, pane Holmesi?  Ano, madam, byl zde.  Úpnliv vás ~ádám, pane Holmesi, abyste mu neYíkal, ~e jsem k vám pYiala. Holmes se chladn uklonil a ukázal na kYeslo.  Vháníte m do velice choulostivé situace, lady Hildo. Ra te se posadit a povdt mi, co si pYejete; obávám se vaak, ~e vám závazn nemohu nic slíbit. Plavným krokem veala do pokoje a usedla zády k oknu. Vypadala jako královna  byla urostlá, povabná a nadmíru ~enská.  Pane Holmesi, Yekla  a bhem Ye i zoufale spínala ruce v bílých rukavi kách,  hodlám s vámi mluvit zcela otevYen  v nadji, ~e vy budete na oplátku stejn otevYen hovoYit se mnou. Nemáme pYed sebou s man~elem ~ádné tajnosti, krom jediné vci  politiky. V tomto ohledu jsou jeho rty zape etny sedmerou pe etí. Nic mi neYekne. Vím, ~e v noci na dneaek doalo v naaem dom k nanejvýa politováníhodné události. Vím, ~e zmizela njaká listina. Ponvad~ ale jde o politickou vc, man~el odmítl se mi svYit. Nu~e  je ~ivotn dole~ité  opakuji, ~ivotn dole~ité  abych v této vci byla zevrubn informována. Krom politiko znáte pravdivá fakta jedin vy, Sna~n vás ~ádám, pane Holmesi, abyste mi pYesné Yekl, co se stalo a jaké dosledky to mo~e mít. Povzte mi vaechno, pane Holmesi. Neml te z ohledu na zájem svého klienta, ponvad~ vás ujiaeuji, ~e kdyby jen to chtl pochopit, bylo by v jeho nejvlastnjaím zájmu, aby se mi se vaím svYil. eho se ta ukradená listina týká?  Madam, ~ádáte ode mne nco skute n nemo~ného. Zasténala a zakryla si tváY dlanmi.  Musíte pochopit, ~e tomu je tak, madam. Jestli~e váa man~el pova~uje za správné, aby vás o celé vci ponechával v nevdomosti, mám já, který jsem se pravdivá fakta dovdl teprve poté, kdy~ jsem slíbil, ~e o nich zachovám absolutní ml ení, prozradit, co vám on zatajil? Není estné, abyste ode mne tohle ~ádala. Musíte se obrátit na nho.  Ptala jsem se ho na to. PYiala jsem za vámi jako k poslední instanci. Jestli~e mi ale nepovíte nic konkrétního, pane Holmesi, prokázal byste mi velkou slu~bu, kdybyste mi zjednal jasno aspoH v jednom bod.  A to, madam?  Je pravdpodobné, ~e by ta neaeastná událost mohla ohrozit man~elovu politickou kariéru?  Pokud nedojde k náprav, bude mít tato událost vru velice neblahé dosledky, madam.  Och! Hlasit se nadechla, jako by se zbavila veakerých obav.  Jeat jeden dotaz, pane Holmesi. V prvním roz ilení po té katastrof pronesl man~el poznámku, z ní~ jsem vyrozumla, ~e ztráta listiny mo~e mít straané následky pro celou naai zem.  Jestli~e to Yekl, nemohu to zajisté popírat.  Následky jakého druhu?  Bohu~el, madam, znovu ode mne chcete slyaet víc, ne~ smím prozradit.  Nebudu vás u~ tedy pYipravovat o as. Nemohu vám mít za zlé, pane Holmesi, ~e jste se mnou odmítl hovoYit otevYenji, a jsem pYesvd ena, ~e ani vy mi nebudete zazlívat, ~e navzdory man~elovu pYání s ním chci sdílet jeho starosti. Znovu vás sna~né prosím, abyste mu o mé návatv nic neYíkal. U dveYí se jeat ohlédla a naposled jsem spatYil její krásnou tváY poznamenanou strachem, její vylekané o i a pevn sevYená ústa. Potom nás opustila.  Nu, Watsone, krásné pohlaví spadá do vaaí kompetence, Yekl Holmes s úsmvem, kdy~ její aaty zaaustily naposled a já za ní zavYel dveYe domu.  Copak mla ta krásná dáma za lubem? Co si vlastn pYála?  Její slova byla jasná a její obavy naprosto pYirozené.  Hm! VzpomeHte si na její zevnjaek, Watsone, její chování a potla ované vzruaení, na její neklid a na to, jak hou~evnat kladla otázky. A uva~te prosím, ~e pochází ze spole enské vrstvy, která hned tak snadno neprojevuje citové pohnutí.  Zajisté  byla velice otYesená.  VzpomeHte si rovn~, s jakou vá~ností nás ujiaeovala, ~e je v zájmu jejího man~ela, aby se vaechno dovdla. Co tím myslela? A nepochybn jste také postYehl, Watsone, jak obratn si sedla  aby mla svtlo za zády. NepYála si, abychom z výrazu její tváYe nco vy etli.  Ano, vybrala si práv tohle kYeslo.  }eny mnohdy mívají nevyzpytatelné motivy. Vzpomínáte si na tu ~enu z Margate, kterou jsem ml v podezYení ze stejného dovodu? Nemla napudrovaný nos  a ukázalo se to jako správné Yeaení. Jak mo~ete stavt na tomhle pohyblivém písku? Jejich nejvaednjaí po in mo~e mluvit za celé svazky a jejich nejvýstYednjaí chování mo~e být závislé na vlásence nebo kulm. Te ale na shledanou, Watsone.  Vy odcházíte?  Ano. Ukrátím si zbytek dopoledne v Godolphin Street s naaimi pYáteli od policie. Xeaení naaeho problému závisí na Eduardu Lucasovi, i kdy~ pYiznám, ~e nemám nejmenaí tuaení, jak to Yeaení bude vypadat. Základním omylem je teoretizovat dYív, ne~ známe fakta. ZostaHte tu na strá~i, vrný Watsone, a pYijímejte pYípadné dalaí návatvy. K obdu se vrátím, kdy~ mi to vyjde.   Celý ten den a jeat pYíatí byl Holmes v nálad, kterou by jeho pYátelé ozna ili jako zamlklou a jiní zas jako mrzutou. PYecházel sem tam a neustále kouYil, ob as si zahrál njaký úryvek na housle, upadal do snní, v nepravidelných hodinách hltal oblo~ené chlebí ky a sotva~e mi odpovdl na njaký pYíle~itostný dotaz. Bylo mi jasné, ~e se mu nedaYí ani pátrání. O pYípad se nezmiHoval a jen z novin jsem se dovdl podrobnosti o soudním ohledání mrtvoly a zat ení Johna Mittona, nebo~tíkova osobního sluhy, který byl zakrátko zase propuatn na svobodu. Koronerova porota vynesla výrok o úkladné vra~d, pachatelé vaak zostali neznámí. Nikdo nepYedlo~il ani náznak njakého motivu. V místnosti byla Yada cenných pYedmto, ~ádný vaak nebyl odcizen. Listiny mrtvého zostaly netknuté. Po zevrubné prohlídce vyalo najevo, ~e se nebo~tík neoby ejn zajímal o mezinárodní politiku, ~e neúmorn shroma~oval rozné klípky a zprávy, ~e byl pozoruhodným znalcem jazyko a také neúnavným pisatelem dopiso. Byl v dovrném spojení s vedoucími politiky nkolika zemí. Mezi listinami, jimi~ byly zásuvky jeho stolu pYeplnny, se vaak nic senza ního nenaalo. Pokud alo o ~eny, ml sice Yadu známostí, ale vaechny se zdály jen povrchní. Ml mezi nimi Yadu známých, ale málo pYítelkyH a ~ádnou milenku. Ml pravidelné zvyky a bezúhonné, nenápadné chování. Jeho smrt byla naprostou záhadou a zdálo se, ~e jí zostane. Pokud alo o zat ení osobního sluhy Johna Mittona, bylo to východisko ze zoufalství, pouhá alternativa naprosté ne innosti. Sluha byl osudného ve era na návatv u pYátel v Hammersmithu. Ml nevývratné alibi. Je pravda, ~e se vydal domo dost brzy a ~e mohl dorazit do Westminsteru, ne~ byl zlo in odhalen, ale jeho tvrzení, ~e ael ást cesty paky, znlo pravdpodobn, neboe byla nádherná noc. Vrátil se domo o polnoci a neo ekávaná tragédie jej ohromila. Se svým zesnulým pánem v~dy dobYe vycházel. Mezi sluhovými vcmi bylo nalezeno nkolik pYedmto z nebo~tíkova majetku  zejména nkolik bYitev  ale Mitton prohlásil, ~e mu je zesnulý daroval u~ dYív, a hospodyn jeho výpov potvrdila. Mitton slou~il u Lucase tYi roky. Za povaimnutí stálo, ~e kdy~ Lucas odjí~dl do Evropy, nebral Mittona s sebou. Nkdy zostal v PaYí~i celé tYi msíce a Mittonovi svYil pé i o dom v Godolphin Street. Hospodyn neslyaela v noci, kdy byl zlo in spáchán, vobec nic. Jestli~e k jejímu pánovi pYiala njaká návatva, otevíral jí dveYe sám. Pokud jsem mohl sledovat, takhle asi vypadala záhada v novinách tYi rána za sebou. Vdl-li Holmes nco víc, nechával si to pro sebe, ale proto~e mi Yekl, ~e inspektor Lestrade ho obdaYil svou naprostou dovrou, bylo mi jasné, ~e bedliv sleduje vaechny nové události. tvrtého dne pYiael z PaYí~e dlouhý telegram, který celý problém zYejm vyYeail.   PaYí~ská policie práv u inila odhalení (psal Daily Telegraph), které odhrnuje rouaku zakrývající dosud tragický konec pana Eduarda Lucase, jen~ zahynul násilnou smrtí v pondlí v noci ve svém byt v Godolphin Street ve Westminsteru. Naai tenáYi si jisté vzpomenou, ~e zesnulý byl nalezen proboden ve svém pokoji a ~e podezYení padlo na jeho osobního sluhu, který vaak prokázal neotYesitelné alibi. Slu~ebnictvo jisté paní, známé jako Mme Henri Fournayeová, bydlící v menaí vile v rue Austerlitz, v era oznámilo, se madam zeaílela. LékaYská prohlídka prokázala, ~e se u ní skute n projevila nebezpe ná a trvalá mánie. Policie pátráním zjistila, ~e se Mme Henri Fournayeová v úterý vrátila z Londýna a existuji dokazy, ~e její cesta souvisí se zlo inem ve Westminsteru. Porovnáním fotografií bylo nezvratn prokázáno, ~e monsieur Henri Fournaye a Eduardo Lucas jsou jedna a tá~ osoba a ~e zesnulý vedl dvojí ~ivot  v Londýn a v PaYí~i. Mme Fournayeová, která je kreolského povodu, je velmi vzntlivé povahy a u~ v minulosti trpla záchvaty ~árlivosti, ba témY zuYivosti. Lze se dohadovat, ~e v jednom z tchto záchvato se dopustila straalivého zlo inu, jen~ vyvolal v Londýn, tak velkou senzaci. Nebylo zatím zjiatno, kde se v pondlí ve er zdr~ovala, ale ~ena odpovídající jejímu popisu vzbudila zna nou pozornost na nádra~í Charing Cross svým divokým zevnjakem a prudkou gestikulaci. Je tudí~ pravdpodobné, ~e neaeastná ~ena spáchala zlo in bu v návalu aílenství, anebo zeaílela práv v dosledku tohoto inu. Zatím není s to podat souvislou výpov o tom, co v Londýn pohledávala, a lékaYi nedávají ~ádnou nadji, ~e znovu nabude zdravého rozumu. Podle jednoho svdectví ~ena, která by mohla odpovídat popisu Mme Fournayeové, byla v pondlí ve er spatYena, jak nkolik hodin pozoruje dom v Godolphin Street.    Co o tom soudíte, Holmesi? PYe etl jsem mu lánek z novin, zatímco dojídal snídani.  Milý Watsone, Yekl, kdy~ se zvedl od stolu a za al pYecházet po pokoji,  trpíte u~ jist dlouho, ale v posledních tYech dnech jsem vám nic neYekl, proto~e vám ani nemám co povdt. Dokonce ani ta zpráva z PaYí~e nám te pYília nepomo~e.  Znamená nepochybn te ku za smrti toho mu~e.  Jeho smrt je pouhou lapálií  bezvýznamnou epizodou  v porovnání s naaím skute ným úkolem, toti~ vypátrat listinu a odvrátit tak katastrofu v Evrop. Za poslední dny se pYihodila jediná dole~itá vc, toti~ to, ~e se nepYihodilo nic. TémY ka~dou hodinu dostávám zprávy z vlády a je jisté, ~e nikde v Evrop nejsou stopy njakých potí~í. Kdyby se ten dopis dostal do obhu  ale ne, to se nemohlo stát  ale kdy~ tomu tak není, kde vlastn je? Kdo ho má? Pro  s ním nic nepodniká? Tato otázka se mi rozléhá v mozku jako rány kladivem. Byla to opravdu jen shoda okolností, ~e Lucas zemYel té~e noci, kdy dopis zmizel? Dostal vobec jeat ten dopis? A pro  se tedy v tom pYípad nenaael mezi jeho korespondencí? Neodnesla si jej jeho aílená man~elka? Není snad ten dopis v jejím paYí~ském byt? Jak jej mám prohledat, abych nevyvolal podezYení francouzské policie? V tomhle pYípad, milý Watsone, znamená pro nás zákon stejné nebezpe í jako zlo inci. Kdekdo je proti nám, a pYitom jsou v sázce obrovské zájmy. Kdybych tenhle pYípad pYivedl k zdárnému konci, stane se zajisté vrcholem a chloubou mé kariéry. Ha! Zde mám poslední zprávy z bojiat! Span pohlédl na lístek, který mu byl doru en.  Podívejme! Zdá se, ~e Lestrade na nco zajímavého pYiael. Vemte si klobouk, Watsone, a projdeme se spolu do Westminsteru. Byla to má první návatva djiat zlo inu  vysokého, mírn zchátralého domu s úzkým pro elím, pedantského, konven ního a dokladného jako století, v nm~ byl postaven. Lestradova buldo í tváY na nás vykoukla z pYedního okna a detektiv nás vYele uvítal, kdy~ nám statný strá~ník otevYel domovní dveYe a pustil nás dovnitY. Veali jsme do pokoje, v nm~ byl Lucas zavra~dn, ale krom oaklivé, nepravidelné skvrny na koberci nic nenasvd ovalo, ~e tu byl spáchán zlo in. UprostYed místnosti na nádherné, staromódní podlaze z dYevných kostek, které byly dokonale naleatny, le~el menaí tvercovitý koberec. Nad krbem visela nádherná sbírka zbraní, z nich~ jedné bylo oné tragické noci pou~ito. PYed oknem stál pYepychový psací stol a ka~dá jednotlivost v byt  obrazy, pYedlo~ky, závsy  svd ila o luxusním, skoro z~enatilém vkusu jeho obyvatele.  etl jste tu zprávu z PaYí~e? zeptal se Lestrade. Holmes kývl.  Zdá se, ~e naai francouzatí pYátelé tentokrát udeYili hYebík na hlavi ku. Nepochybn je to pYesn tak, jak Yíkají. Zaklepala na dveYe a myslím, ~e její návatvu ani neo ekával, proto~e ~il dvojím ~ivotem  a jeden byl neprodyan oddlený od druhého. Pustil ji dovnitY  nemohl ji pYece nechat stát na ulici. Povdla mu, jak ho vypátrala, vy ítala mu jeho jednání, slovo dalo slovo a s tou dýkou tak pkn po ruce hádka záhy vyvrcholila. Nezbhlo se to ovaem v okam~iku, proto~e vaechny ty ~idle byly odsunuty stranou a jednu dr~el v ruce  asi se tak sna~il dr~et ~enu od tla. Je to tak zYejmé, jako bychom byli svdky toho inu. Holmes povytáhl obo í.  A pYesto jste pro mne poslal?  Ach ano, to je jiná zále~itost  pouhá mali kost, ale vím, ~e se o takové vci zajímáte  pYipadá mi to prosté divné, víte, dalo by se Yíci groteskní. Nemá to nic spole ného s podstatnými fakty  a ani mít nemo~e, aspoH se mi zdá.  O  tedy vlastn b~í?  Víte, ~e u tchhle vá~ných zlo ino dbáme zvláat na to, aby vaechno zostalo na povodním míst. Ni ím nebylo hnuto. Ve dne v noci hlídá dom strá~ník. Dnes ráno, kdy~ byl nebo~tík pohYben a pátrání ukon eno  aspoH pokud jde o tuto místnost  Yekli jsme si, ~e to tu trochu uklidíme. Ten koberec. Jak vidíte, není k podlaze pYipevnn, jenom na ní voln le~í. Náhodou jsme ho zvedli. Zjistili jsme    Ano? Zjistili jste? Na Holmesov tváYi se zra ilo vzruaení.  Nu, myslím, ~e byste neuhodl ani za sto let, co jsme zjistili. Vidíte na koberci tu skvrnu? Jist jím muselo prosáknout hodn krve, ~e?  Nepochybn.  Budete proto jist pYekvapen, kdy~ vám povím, ~e na tch svtlých dYevných parketách pod kobercem odpovídající skvrnu nenajdete.  }ádná tam není! Ale pYece    Ano, to byl Yekl ka~dý. Zostává nicmén faktem, ~e vespod ~ádná skvrna není. Zvedl roh koberce a vidli jsme, ~e na parketách opravdu ~ádná skvrna není.  Na rubu koberce ale pYece stopy zaschlé krve jsou. Krev musela prosáknout koberec a vsáknout do dYeva. Lestrade se radostn zasmál nad tím, jak slavného odborníka vyvedl z míry.  A te vám uká~u vysvtlení. Ta druhá skvrna tu je, jen~e se neshoduje s první. Podívejte. PYi Ye i odhrnul jiný konec koberce a na hladkém svtlém povrchu staromódní dYevné podlahy jsme spatYili velikou karmínovou skvrnu.  Co o tom soudíte, pane Holmesi?  Nu, to je docela prosté. Ob skvrny byly na sob, ale nkdo kobercem pooto il. Proto~e je tvercovitý a le~í jen tak voln, alo to celkem snadno.  Policie od vás nepotYebuje, pane Holmesi, abyste jí Yíkal, ~e nkdo ten koberec oto il. To je naprosto zYejmé, ponvad~ kdy~ koberec polo~íte takhle, jsou ob skvrny na sob. Co vaak chceme vdt  kdo koberec pYesunul a pro  to udlal? Z Holmesovy napjaté a nehybné tváYe jsem poznal, ~e se pYímo chvje vnitYním vzruaením.  Poslyate, Lestrade, Yekl.  Ten strá~ník v projezdu tu hlídkuje neustále?  Ano.  Nco vám poradím. PoYádn ho vyslechnte. Nedlejte to vaak v naaí pYítomností. Po káme tady. Zavete ho do jiné místností. Spía z nho vylákáte doznání, kdy~ s ním budete mluvit o samot. Zeptejte se ho, jak se opová~il pustit nkoho dovnitY a nechat ho v tomhle pokoji o samot. Neptejte se ho, zda to udlal. Vycházejte z toho, jako by to byla prokázaná skute nost. Xeknte mu, ~e víte, ~e v tom pokoji nkdo byl. Pou~ijte nátlaku. Xeknte mu, ~e se mo~e vyhnout trestu jedin upYímným doznáním. A udlejte to pYesn tak, jak vám Yíkám!  U vaech vaudy  jestli to ví, pak to z nho vymá knu! vykYikl Lestrade. Vybhl ven a za chvíli jsme slyaeli, jak se jeho burácivý hlas ozývá ze zadního pokoje.  Te, Watsone, te rychle! zvolal Holmes v náhlém návalu horlivosti. Celá jeho démonická síla, maskovaná doposud lhostejným chováním, propukla pojednou v záchvatu energie. Smetl koberec stranou a v m~iku kle el na kolenou a pokouael se nehty vytrhnout z podlahy dYevné kostky. Jedna se pooto ila, kdy~ zaryl nehty do jejího okraje. Pod ní byla malá tmavá dutina. Holmes do ní dychtivé str il ruku, ale s trpkým a hnvivým výkYikem zklamání vytáhl prázdnou dlaH.  Pospate si, Watsone! Vaechno rychle zpátky na místo! DYevná kostka zapadla a sotva jsme koberec narovnali do povodní polohy, zaslechli jsme z projezdu Lestradov hlas. Kdy~ detektiv veael, Holmes se nete n opíral o krb, tváYil se rezignovan a trpliv a sna~il se potla it zívání.  PromiHte, ~e jsem vás nechal ekat, pane Holmesi. Vidím, ~e vás celá ta zále~itost hrozn nudí. Nu  ovaem~e se pYiznal. Pojte dál, MacPhersone. Povzte tmhle pánom o svém naprosto neomluvitelném chování. Statný strá~ník, celý zpocený a zkrouaený, veael kajícn do pokoje.  Nemyslel jsem tím nic zlého, pane. Ta mladá paní pYiala v era ve er ke dveYím  spletla si íslo domu, opravdu. A pak jsme se spolu dali do Ye i. Kdy~ tak lovk stojí celý den sám na hlídce, pYipadá si hrozné osamlý.  Nu~e  co se stalo pak?  Chtla si prohlédnout místo, kde k tomu zlo inu doalo  Yíkala, ~e o nm etla v novinách. Byla to mladá paní, chovala se velice sluan, moc pkn mluvila, a Yekl jsem si, ~e se snad nestane nic zlého, kdy~ se tu porozhlídne. Jak zahlédla tu krvavou skvrnu, zhroutila se na zem a zostala le~et v mrákotách. B~el jsem dozadu a pYinesl sklenici vody, ale nepodaYilo se mi ji vzkYísit. Zasko il jsem proto na roh k BYe eanu pro trochu brandy, ale ne~ jsem se vrátil, ta mladá paní se vzpamatovala a byla pry   asi se stydla sama pYed sebou a nechtla se u~ se mnou vidt.  A co ten koberec?  No, ten byl trochu zmuchlaný, kdy~ jsem se vrátil, to je pravda. Víte, ta paní se skácela rovnou na nj a koberec le~í na naleatné podlaze volné a není ni ím pYichycen. Proto jsem ho narovnal.  Budi~ vám to ponau ením, ~e m nemo~ete nikdy oklamat, konstáble MacPhersone. Yekl Lestrade povýaen. Nepochybn jste si myslel, ~e nikdo na vaae poruaení slu~ební povinnosti nepYijde, ale mn sta il jediný pohled na koberec a vdl jsem, ~e do pokoje veael nkdo, kdo tu neml co pohledávat. Máte atstí, ~e se nic neztratilo, jinak byste se octl za mYí~emi. Lituji, pane Holmesi, ~e jsem vás sem zval kvoli takové hlouposti, ale myslel jsem, ~e by vás mohlo zajímat, pro  ty skvrny nejsou na sob.  Nepochybn  bylo to krajn zajímavé. Byla tady ta ~ena jen jednou, pane strá~níku?  Ano, jen jednou.  Kdo to byl?  Jménem ji neznám, pane. Chtla se pYihlásit na njaký inzerát jako písaYka na stroji a spletla si adresu  byla to náramn pYíjemná a elegantní mladá paní.  Vysoké postavy? Hezká?  Ano, byla urostlá. Myslím, ~e se dá Yíct, ~e byla hezká. Mo~ná dokonce mimoYádn hezká. ,Pane strá~níku, pusete m tam na chvilinku  jenom nakouknout! povídá. Chovala se pYíjemn, málem a~ pYítuln, a tak jsem myslel, ~e se nic nestane, kdy~ jí dovolím str it hlavu do dveYí.  Co mla na sob?  Nic nápadného  dlouhý pláae a~ ke kotníkom.  Kolik bylo hodin?  Akorát se stmívalo. Kdy~ jsem se vracel s tou brandy, rozsvceli pouli ní lucerny.  Výborn, Yekl Holmes.  Pojte, Watsone, myslím, ~e na nás eká mnohem dole~itjaí práce. Kdy~ jsme opouatli dom, zostal Lestrade v pYedním pokoji, zatímco kajícný strá~ník ael s námi a~ k domovním dveYím, aby nám otevYel. Holmes se na prahu zastavil a podr~el mu nco pYed o ima. Strá~ník na to vyjeven zíral.  Panebo~e! zvolal a zatváYil se u~asle. Holmes polo~il ukazová ek na rty, str il ruku do kapsy, a kdy~ jsme vyali na ulici, dal se do hlasitého smíchu.  Výborn! Yekl.  Pojte, pYíteli Watsone, zvoní se k poslednímu djství. S úlevou mo~ete vzít na vdomí, ~e k ~ádné válce nedojde, ~e earl Trelawney Hope nepYijde o svou skvlou kariéru, ~e neopatrný panovník nebude pykat za svou nerozvá~nost, ~e ministerský pYedseda nebude muset Yeait ~ádné evropské komplikace a ~e pYi jisté míYe taktu a rozumného jednání z naaí strany nebude nikdo nijak posti~en tímhle pYípadem, který mohl mít velice oaklivé dosledky. Moj obdiv k tomu mimoYádnému lovku jen jeat vzrostl.  Vy jste to rozYeail! zvolal jsem.  Jeat ne docela, Watsone. Nkteré body zostávají stejn nejasné jako dYív. Víme toho u~ ale tolik, ~e te to bude jen naae vina, jestli~e se nedovíme zbývající. Vydáme se na Whitehall Terrace, kde by to mlo vaechno vyvrcholit. Kdy~ jsme doali k sídlu sekretáYe pro evropské zále~itosti, po~ádal Sherlock Holmes o rozmluvu s lady Hildou Trelawney Hopeovou. Uvedli nás do pYijímacího pokoje.  Pane Holmesi! zvolala lady Hilda a tváY jí zrudla hnvem,  tohle je od vás vru velice nepkné a nefér. Vysvtlila jsem vám pYece, ~e si pYeji, abyste mou návatvu zachoval v tajnosti, aby si moj man~el snad nemyslel, ~e se vmauji do jeho zále~itostí. Vy jste ale za mnou pYesto pYiael, abyste m kompromitoval a dal najevo, ~e mezi námi jsou njaké vztahy a spole né zájmy.  Bohu~el, madam, neml jsem jiné východisko. Byl jsem povYen pátráním po té nesmírn dole~ité listin. Musím vás proto po~ádat, madam, abyste mi ji laskav odevzdala. Lady Hilda se prudce vzty ila a z povabné tváYe jí na okam~ik zmizela vaechna barva. Její o i nabyly skelného lesku. Zapotácela se a myslel jsem, ~e omdlí. Potom se s obrovským vyptím vole z otYesu vzpamatovala a na tváYi se jí rozestYel výraz naprostého ohromení a rozhoY ení.  Vy  vy m urá~íte, pane Holmesi.  Ale, ale, madam, tohle je zbyte né. Dejte mi dopis. Rozbhla se ke zvonku.  Komorník vás odtud vyvede.  NezvoHte, lady Hildo. Jestli to udláte, vaechno mé nemalé úsilí vyhnout se skandálu bude zmaYeno. Dejte mi ten dopis a vaechno bude v poYádku. Kdy~ m poslechnete, doká~u vae urovnat. Kdy~ m neuposlechnete, budu vás nucen odhalit. Stála pYed námi ve velkolepém vzdoru  vzneaenost sama. O i upírala na Holmese, jako by mu chtla íst myalenky. Ruku dr~ela na zvonku, ale nezazvonila.  Sna~íte se m zastraait. To není pYília kavalírské, pane Holmesi  pYijít sem a straait slabou ~enu. Xíkal jste, ~e nco víte. Co vlastn víte?  Ra te se posadit, madam. Ublí~ila byste si, kdybyste upadla. Neza nu mluvit, dokud se neposadíte. Dkuji.  Povoluji vám pt minut, pane Holmesi.  Jedna posta í, lady Hildo. Vím o vaaí návatv u Eduarda Lucase, o tom, ~e jste mu listinu pYedala, i o tom, ~e jste se v era ve er s pomocí domyslného triku do jeho pokoje vrátila a ~e jste dokument vyzvedla ze skrýae pod kobercem. Zírala na nho s popelavou tváYí a dvakrát polkla, ne~ dokázala promluvit.  Zbláznil jste se, pane Holmesi  vy jste se zbláznil! vykYikla posléze. Vytáhl z kapsy kousek kartonu. Byla na nm tváY ~eny vystYi~ená z portrétní fotografie.  Nosím to u sebe, ponvad~ jsem si Yíkal, ~e by mi to mohlo byt u~ite né, Yekl.  Strá~ník tu fotografii poznal. Zalapala po dechu a zvrátila hlavu na opradlo.  Nu~e, lady Hildo. Vy ten dopis máte. Vaechno se jeat dá napravit. Vobec netou~ím po tom, abych vám posobil njaké potí~e. Má povinnost skon í vrácením ztraceného dopisu vaaemu man~elovi. Dejte si poradit a bute ke mn upYímná; je to vaae jediná mo~nost. Její state nost byla obdivuhodná. A ani te vaak jeat nechtla pYiznat porá~ku.  Opakuji vám znovu, pane Holmesi, ~e trpíte njakou utkvlou a zcestnou pYedstavou. Holmes se zvedl z kYesla.  Je mi vás líto, lady Hildo. Udlal jsem pro vás vaechno, co jsem mohl; vidím vaak, ~e to bylo zbyte né. Zazvonil na zvonek. Vstoupil komorník.  Je pan Trelawney Hope doma?  Vrátí se ve tYi tvrt na jednu, pane. Holmes pohlédl na hodinky.  Zbývá tedy tvrt hodiny, Yekl.  DobYe. Po kám. Sotva za sebou komorník zavYel dveYe, poklekla lady Hilda se vzta~enými pa~emi u Holmesových nohou a zvedla k nmu svou povabnou tváY zalitou slzami.  Och, uaetYte m, pane Holmesi! UaetYte m! za ala prosit a vzlykat.  Nic mu proboha neYíkejte! Mám ho tak ráda! Nechci, aby na jeho ~ivot padl jediný stín, a vím dobYe, ~e tohle by zlomilo jeho alechetné srdce. Holmes lady Hild pomohl vstát.  Madam, jsem vám vd ný, ~e jste se alespoH v poslední chvíli vzpamatovala! Nesmíme ztrácet ani okam~ik. Kde je ten dopis? Rozbhla se k psacímu stolu, odemkla zásuvku a vytáhla podlouhlou modrou obálku.  Tady jej máte, pane Holmesi. Ach bo~e, kdybych jej byla radji nikdy nespatYila!  Jak ho vrátíme? zabru el Holmes.  Honem  musíme nco vymyslet! Kde je ta skYínka?  PoYád jeat v jeho lo~nici.  Opravdu aeastná náhoda! Rychle, madam, pYineste ji. Odeala a za chvilku se vrátila s ervenou skYíHkou v ruce.  Jak jste ji tehdy otevYela? Máte duplikát klí e? Nu ano  ovaem~e máte. Odemknte ji! Lady Hilda vyHala ze záHadYí klí ek a skYíHku otevYela. Byla plná listin. Holmes zastr il modrou obálku dospodu mezi jiné dokumenty. Pak zaklapl víko, skYíHku zamkl a lady Hilda ji odnesla na povodní místo.  Te jsme tedy pYipraveni, Yekl Holmes,  a navíc nám zbývá jeat deset minut. U iním vae, abych vás kryl, lady Hildo. Vy zas na oplátku tch nkolik minut vyu~ijete k tomu, abyste mi upYímn povdla, jak k tomuhle mimoYádnému pYípadu doalo a co to má vaechno znamenat?  Vaechno vám povím, pane Holmesi, zvolala lady Hilda.  Och, pane Holmesi, radji bych si uYízla pravou ruku, ne~ aby se ml jen chvíli trápit! V celém Londýn nenajdete ~enu, která svého mu~e miluje tak vroucn jako já, a pYesto  kdyby vdl, co jsem udlala  co jsem byla nucena udlat  nikdy by mi to neodpustil. Klade svou est tak vysoko, ~e nikdy nikomu nedoká~e odpustit i prominout njaký prohYeaek. Pomozte mi, pane Holmesi! Mé atstí a jeho atstí  naae ~ivoty jsou v sázce!  Pospate si, madam, nemáme mnoho asu!  Zposobil to vaechno moj dopis, pane Holmesi, indiskrétní dopis, který jsem napsala pYed svatbou  poaetilé psaní vzntlivé, zamilované dívky. Nemyslela jsem jím nic apatného, ale man~el by jej pYesto pokládal za zlo in. Kdyby to psaní etl, ztratila bych jeho dovru nav~dy. Od napsání toho dopisu u~ uplynula Yada let. Myslela jsem, ~e se na celou vc dávno zapomnlo. Potom mi pojednou ten lovk  Lucas  vzkázal, ~e se mu dopis dostal do rukou a ~e s ním seznámí mého man~ela. Prosila jsem ho, aby se smiloval. Xekl, ~e mi dopis vrátí, kdy~ mu opatYím jistou listinu, kterou má man~el doma ve skYíHce a kterou mi podrobn popsal. V kanceláYi ml njakého apeha, který ho o existenci dokumentu informoval. Ujistil m, ~e to man~ela ani v nejmenaím nepoakodí. Vmyslete se do mého postavení, pane Holmesi. Co jsem mla dlat?  Se vaím se man~elovi svYit.  To jsem nemohla, pane Holmesi, to jsem nemohla! Na jedné stran mi hrozila jistá katastrofa a na druhé, i kdy~ mi pYipadalo straané man~elovi listinu odcizit, nebyla jsem s to pochopit dosledky politických zále~itostí, zatímco v otázce lásky a vzájemné dovry mi byl výsledek a~ pYília jasný. Udlala jsem to, pane Holmesi! Obstarala jsem si otisk man~elova klí ku a ten lovk  ten Lucas  mi opatYil duplikát. Odemkla jsem skYíHku, sebrala listinu a odnesla ji do Godolphin Street.  A co se odehrálo tam, madam?  Zaeukala jsem na dveYe podle úmluvy. Lucas mi otevYel. Veala jsem k nmu do pokoje, ale domovní dveYe jsem nechala pootevYené, ponvad~ jsem se s tím lovkem bála zostat o samot. Vzpomnla jsem si, ~e kdy~ jsem do domu vcházela, stála venku na ulici njaká ~ena. Naae jednání skon ilo záhy. Moj dopis u~ le~el na psacím stole. Podala jsem mu listinu, on mi pYedal dopis. V té chvíli vrzly domovní dveYe. V projezdu se ozvaly kroky. Lucas rychle odhrnul koberec, str il listinu do jakési skrýae v podlaze a zas ji kobercem zakryl. Co se stalo potom, pYipadá mi jako njaký hrozný sen. Vidím pYed sebou tu sndou, zuYivou tváY a slyaím ~enský hlas, který vykYikoval je ivou francouzatinou: ,Ne ekala jsem nadarmo. Kone n jsem t s ní pYistihla! Doalo k urputnému zápasu. Vidla jsem ho, jak popadl ~idli, jí se zas v ruce zablýskl no~. Prchla jsem pYed tou dsivou scénou, vybhla jsem z domu a druhý den ráno jsem se do etla v novinách, jak hrozné zakon ení mla. Ten ve er jsem byla aeastná, ponvad~ jsem opt mla svoj dopis a jeat jsem netuaila, co mi pYinese budoucnost. Teprve nazítYí jsem si uvdomila, ~e jsem jen jeden malér vymnila za druhý. Man~elova úzkost nad ztrátou listiny mi sevYela srdce. St~í jsem se ovládla, abych mu hned v té chvíli neklekla k nohám a nepovdla, co jsem provedla. To vaak opt znamenalo pYiznat se ke své minulosti. Dopoledne jsem navatívila vás a dovdla se, jak hrozný in jsem spáchala. Od okam~iku, kdy jsem vae pochopila, soustYedila jsem se jen na to, jak listinu získat zpátky. Podle vaeho byla jeat na tom míst, kde ji Lucas ukryl, ponvad~ ji schoval, dYív ne~ ta pYíaerná ~enská do místnosti veala. Nebýt toho, ~e pYiala, nevdla bych, kde jeho skrýa hledat. Jak se ale do toho pokoje dostanu? Dva dny jsem dom pozorovala, jenom~e nikdo nikdy nenechal otevYené dveYe. V era ve er jsem udlala poslední pokus. Jakým zposobem jsem se do domu dostala a ~e se mi plán zdaYil  to u~ víte. PYinesla jsem listinu domo a uva~ovala o tom, ~e ji zni ím, ponvad~ jsem nevdla, jak ji man~elovi vrátit, abych se nemusela k svému provinní pYiznat. Panebo~e u~ slyaím jeho kroky na schodech! Tajemník pro evropské zále~itosti roz ilen vpadl do pokoje.  Máte njaké zprávy, pane Holmesi? zvolal.  Mám jisté nadje.  Och, bohudíky! TváY se mu rozzáYila.  Dnes u nás obdvá ministerský pYedseda. Smí vaae nadje sdílet? Má sice nervy z ocele, ale vím, ~e od té straané události témY nezamhouYil oka. Jacobsi, po~ádejte pana ministerského pYedsedu, aby za námi laskav pYiael, ano? Pokud jde o tebe, milá ku, máme bohu~el na programu vá~nou politickou zále~itost. Za pár minut za tebou pYijdeme do jídelny. Ministerský pYedseda se sice choval umYen, ale z lesku jeho o í a neklidného poakubávání rukou jsem poznal, ~e není roz ilen o nic mén ne~ jeho mladaí kolega.  Jestli jsem dobYe rozuml, máte pro nás njaké zprávy, pane Holmesi?  Zatím pouze negativní, odpovdl moj pYítel.  Pátral jsem vaude, kde jen se dalo, a jsem si jist, ~e nebezpe í z prozrazení nehrozí.  To nesta í, pane Holmesi. Nemo~eme trvale ~ít na nevybuchlé sopce. Musíme se dovdt nco definitivního.  VYím, ~e listinu získám. Proto jsem pYiael. ím víc o pYípadu pYemýalím, tím víc jsem pYesvd en, ~e dopis vobec nebyl odnesen z toho domu.  Ale  pane Holmesi!?  Jinak by u~ byl jeho obsah obecn známý.  Pro  by ale nkdo ten dopis bral jen proto, aby jej nechal v dom?  Nejsem si jist, ~e nkdo dopis vzal.  Jak tedy mohl z té skYíHky zmizet?  Nejsem si jist, zda ze skYíHky vobec zmizel.  To jsou nevhodné ~erty, pane Holmesi. Mohu vás ujistit, ~e dopis ze skYíHky zmizel.  Podíval jste se do skYíHky od toho úterního rána?  Nikoli, nebylo toho zapotYebí.  Je mo~né, ~e jste dopis pYehlédl.  Xíkám vám, ~e to není mo~né.  Já si tím vaak nejsem tak docela jist; vím, ~e se podobné vci stávají. PYedpokládám, ~e skYíHka obsahuje jeat jiné listiny, ne? Dopis se mezi n mohl zamíchat.  Le~el nahoYe.  Nkdo skYíHkou zatYásl a dopis sklouzl na jiné místo.  Kdepak  prohledal jsem vaechno, a dokladn.  To snadno rozsoudíme, milý Hope, Yekl premiér.  Ae skYíHku pYinesou. Tajemník zatáhl za aHoru zvonku.  PYineste skYíHku z mé lo~nice, Jacobsi. Je to jen smané mrhání asem, ale kdy~ jinak nedáte, udlám, jak si pYejete. Dkuji, Jacobsi; postavte skYíHku na stol. Klí ek nosím jako pYívaek na Yetízku od hodinek. Vaechny dokumenty jsou tady, jak vidíte. Dopis od lorda Merrowa, hláaení sira Charlese Hardyho, zápis z Blehradu, záznam o rusko-nmeckých obilních clech, dopis z Madridu, zpráva od lorda Flowerse  dobré nebe! Copak je tohle? Lorde Bellingere! Lorde Bellingere! Premiér mu vyakubl z ruky modrou obálku.  Ano, je to ten dopis! A je v poYádku! BlahopYeji vám, Hope!  Dkuji! Dkuji vám! Nevíte, jaký kámen mi spadl ze srdce! Vobec to ale nechápu  to pYece není mo~né! Vy jste kouzelník, pane Holmesi, hotový arodj! Jak jste mohl vdt, ~e dopis je ve skYíHce?  Proto~e jsem vdl, ~e není jinde.  Já prost nevYím vlastním o ím! Rozbhl se ke dveYím.  Kde je man~elka? Musím jí to také Yíct! Slyaeli jsme, jak volá na schodech:  Hildo! Kde jsi? Hildo? Premiér pohlédl na Holmese a v o ích se mu zablesklo.  Poslyate, pane Holmesi, Yekl.  Za tím se skrývá daleko víc, ne~ se zdá na první zdáni. Jak se ten dopis dostal zpátky do skYíHky? Holmes se s úsmvem odvrátil pYed pátravým a pronikavým pohledem tch obdivuhodných o í.  My také máme svá diplomatická tajemství, prohlásil, vzal si klobouk a zamíYil ke dveYím.